Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Přítel má z předešlého vztahu 3 letou dceru. Když je u nás doma a když se třeba stane to, že do něčeho strčí a ono to spadne, tak se hned začne omlouvat, že to nechtěla udělat a takhle se omlouvá snad 5-10 minut. Je prosně poznat, že je vyplašená, jako kdyby věděla, že dostane na zadek. My jí samozřejmě řekneme, že se nic nestalo, že se to muže stát i nám. Tak nás napadlo, jak to mají asi doma.. Zatim jsme to teda nijak vážně neřešili. Vás jsem se chtěla zeptat, jestli je tohle u dětí normální, jestli se takhle omluvají normálně nebo jestli si myslíte, že by za tím mohlo něco být. Děkuji za odpovědi. ![]()
Moje děti něco rozbijou a vzápětí dodají " to nevadí, to uklidíme, je to jenom sklenička"
No takže asi tak.
Jestli je holčička schopná se omlouvat (třeba můj syn toho ve 3 letech moc nenamluvil) tak se jí zeptej, co by se stalo, kdyby tu samou věc shodila u maminky, co by máma říkala, co by jí udělala atd. Třeba z ní něco vytáhneš. ![]()
Muj sestilety ted rozbil sklenku u dedecka, mel z toho hysterak, nic mi nerekl, ani dedecek, prasknul ho ctyrletej, hysterak cisli dva.
Ne, opravdu nejsem zadnej tyran, zadna hydra, ktera by mlatila deti za nejakou takovou nehodu. Ale je pravda, ze jsem opatrna a dost upozornuju, kdyz hrozi, ze neco rozbijou, rozlejou, takze je trochu uzkostlivejsi. Je to kombinace jeho povahy a moji obcas mozna prehnane opatrnosti.
Druhy syn je vetsi pohodar a tolik to neresi.
Tak muze za tim neco byt, ale nemusi to byt vylozene dramaticke. treba je mame akorat nervak a na malou houkne. nektere deti to bere sportovneji, nektere mene.
ale je fakt, ze ja bych taky zpozornela, kdybych takovou reakci videla.
Když moje starší dítko něco rozbije doma, tak je v pohodě a svěží, nijak to neřeší. Nedávno u babičky rozbil držadlo na košíku a byl z toho v děsným stresu, brečel a nechtěl, aby se to babička a ještě hůř děda dozvěděli. Mlel o tom půl dne a byl z toho fakt špatnej. Nějaké hrůzné závěry bych z toho nedělala, prostě se děti v různém prostředí chovají různě.
Mám skoro tříletou dceru a když náhodou něco rozbije, tak reakce jsou dvojího typu dle její momentální nálady a rozpoložení. Když je citlivá, brečí jako o život, je jí moc líto např. té skleničky nebo toho košíku, že se už tedy musí vyhodit.
A někdy prostě jen řekne, že to nevadí, že se to uklidí a koupí se jiný nebo že ještě máme jiné.
Ale sama o sobě se za sejmutí něčeho neomlouvá.
Takže asi bych se jí sice příště ptala, jak by na to reagovala její matka doma, ale dost možná to nic neznamená.
@Labuť19 píše:
Přítel má z předešlého vztahu 3 letou dceru. Když je u nás doma a když se třeba stane to, že do něčeho strčí a ono to spadne, tak se hned začne omlouvat, že to nechtěla udělat a takhle se omlouvá snad 5-10 minut. Je prosně poznat, že je vyplašená, jako kdyby věděla, že dostane na zadek. My jí samozřejmě řekneme, že se nic nestalo, že se to muže stát i nám. Tak nás napadlo, jak to mají asi doma.. Zatim jsme to teda nijak vážně neřešili. Vás jsem se chtěla zeptat, jestli je tohle u dětí normální, jestli se takhle omluvají normálně nebo jestli si myslíte, že by za tím mohlo něco být. Děkuji za odpovědi.
nekdy se taky ompouva 10minut, hystericky, jak kdyby byll tyranej.
a nekdy kouka jak bulik a nerekne ani popel.
U kluka záleží na náladě… někdy dělá, že to byl asi duch (ale ručičky za zády, kroutí se a je vidět, jak přemýšlí, jestli se má přiznat nebo ne), někdy má hysterák (většinou čím větší blbost, tím větší), a někdy to přejde jakoby se nic nestalo.
Třeba její maminka neděla rozdíl mezi tim, když holcicka něco rozbije nechtene, nebo naschvál ![]()
Tak můj starší pokud něco rozbije doma, tak udělá akorát : Jééé a odnese to automaticky tátovi do dílny na opravu, pokud něco rozbije kdekoli jinde, bude brečet a omlouvat se a já budu vypadat taky jako tyran největší. Takže to nemusí znamenat, že se bojí šílených trestů, ale samozřejmě může. Ptejte se.