Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Strach z vlastního dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.6.14 14:54
@PHS007 No já jsem začala chodit na terapii i kvůli jiným problémům a chodím tam už půl roku, ale přijde mi, že jsme tak nějak uvízli na mrtvém bodě. V podstatě je to pořád dokola takový rozhovor, kdy já si vyliju srdce a terapeutka se mě snaží ubezpečit, že jsem normální a mám na svoje pocity právo. Je z nejhoršího mi to pomohlo, získala jsem trochu nadhled, ale chtělo by to možná jít ještě trochu hlouběji nebo něco takového, jak píše annei, zapojit děti i manžela.
@annaei A jak to přesně probíhá ta společná terapie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 14:55
Malýmu jsou 3, tak to by už to teda taky zvládnul. Druhýmu 1,5, ale ten je v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 15:04
@alviola My v zásadě pracuje s psycholog od té doby, co se syn narodil. Jenom že mě hodně dlouhou chvíli trvalo akceptovat a myslim, že to vidim až ted když je to poslední 2 měsíce super a užívám si hrozně moc mého syna tak vidim, jak to předtim bylo špatně.
Já jinak mam velmi vážné psychické problemy a muj syn se narodil, když mi bylo 18. Měla jsem pocit, že když ho kojim a celý den se snim, že to přece musí stačit a že to je normální. A představu mého psychologa dát ho do jeslí mi přišla ujetá. Sice jsem každý den seděla doma a modlila se až přijde přítel mě zachranit.Pak syn začal chodit do jeslí a já jsem trpěla, že jsem jako matka selhala a nejsem se svym synem. Když jsem snim být mohla dávala jsem ho příteli. Stejně jsem nebyla ochtoná ustoupit, že chci být se synem a, že je to všech okolo chyba a ne mě.
Psycholog mě uklidnoval, že nejde o to být s dítětem celý den, ale pár hodin a opravdu si je užít. A probírame věci, jak já to měla v dětsví a proč se chovám k synovi tak, jak se chovám. On vidí syna, jak on se chová k nám. Vlastně syn kromě hraní si neni nijak zapojen
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 15:09
@annaei To je naprosto skvělej přístup. Je to super, že se to dneska řeší a že Ti to pomáhá. Na příští terapii to zkusím z tou psyholožkou probrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 15:10
Holky, já už dneska balím a o víkendu budu bez internetu, ale jsem hrozně ráda, že jsme se tady „potkaly“ 
Tak snad zase někdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 17:21
@PHS007 Přispěju i svoji troskou do mlýna. Ja to nemam v nějak tragické míře, ale relativně chapu, co myslíš. Před dětma jsem byla hodne aktivni clovek a nesnáším monotónní veci. Na mateřské vlastně jedeš porad dokola to samé - a ono to proste je otravné, tisíckrát přijet tu samou trasu s kočárem, porad stavět kostky, milionkrát popovídat o Karkulce. Jo, svoje děti nade všechno miluju, ale taky občas citim úzkost, co bude, az se zase vzbudí. Ja mam porad jakoby strach, abych byla dobra mama, aby ne nepřestaly mít holky rady, abych vše zvládla (uvařit, uklidit, vyprat, dobre vypadat a do toho se samozřejmě 100% věnovat dětem). Ale ono to o tom není, je to o skloubení všeho.
Ja to třeba řeším tak, ze podnikáme hodne vyletu, abych i já mela změnu. Proste zapojit do toho i ten svůj čas, svoje záliby. Dam příklad - hodne rada sportuju, ale s jednou skoro dvouletou a druhou měsíční zatím proste nevim, jak najít čas. No tak jsem se vyprdla na to, ze starší už nebude v kocaru (říkala jsem si, ze nebudu pořizovat ani dvojkocar, at si nezvyká a chodi). No - dnes mi manžel vyzvedl jeste sourozenecky kocar a zacnu chodit aspon běhat. Proste vymyslet to nějak tak, aby byli všichni spokojeni. Netrvat pevne na nějakých vytyčených hranicích, to je pro mě osobně cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 17:52
@alviola píše:
@PHS007
Mám kamarádku, kerá má dvouleté dvojčata a ta tyhle problémy nemá (a to je na ně sama). Ale kluci nemůžou ani spadnout a zabečet, jakmile neposlechnou na slovo, hned dostanou vařečkou na zadek. Když zlobí, musí odejít do své postýlky a běda, kdyby tam brečeli.
No ale to je strašný 
, to je mi těch kluků upřímně líto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 18:02
@PHS007 píše:
no tohle já vím taky, ale jak to udělat??? to je to co nevím!!! takže prosím radu konkrétní a předem moc děkuji
No prostě si začni dělat i po svém a malému řekni : Broučku, maminka teď bude dělat to a to a až to budu mít, tak pro tebe přijdu, teď jdi do pokojíčku a já tě zavolám. A prostě když bude, otravovat, tak být tvrdá, prostě NE řekla jsem to a tak to bude, až to budu mít, zavolám tě a šmitec. Já dělám brigádu na noční a kluci ví a i ten mladší, že když jde maminka večer do práce, tak ráno musí být v klidu, aby se maminka vyspala a opravdu jsou hodní a hrají si v pokojíčku, hlídá třeba babička a je to 
. A opravdu to funguje. Nebo mu říct, ať něco sám postaví, že se pak přijdeš podívat a až to bude mít, tak ho moc pochválit, že je moc šikovný, to u nás taky zabírá 
.
Nebo se opravdu někde poradit u odborníka.
M. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.14 18:15
Nečetla jsem celé ale působí to na mě jako tvoje hodně velká zejména asi psychická únava ze všeho. Věř vím o čem mluvíš, jsem na děti sama a to mám dvě 5 a 1,5 roku. Miluju je nadevše, jsou vesměs hodní ale hlídání mám občas od tchýně, mojí rodinu daleko. KOlikrát si taky uvědomuju jak toho mám plné kecky a moc dobře vím jak se to na dětech odráží. Ona už jen ta tíha zodpovědnosti za ně je dost velká.
Takže začni hlavně u sebe - odpočinke, spánek, dobré jídlo, kamarádky, nauč se žít i sama bez malýho. Ono v dnešní době všude jsou samé supermatky a někdy je těžké obstát v jejich konkurenci ale o tom to není. Je to o tobě, děláš to jak nejlíp umíš a někdy prostě není prostor na víc. To je základ který si uvědom, věř si. Pro mě je to někdy schíza, někdy jedu 14 dní v kuse a pak mám třeba volný víkend pro sebe. Někdy ho prosím, proválím, jindy jdu pařit, na fesťák, na kolo na hory cokoliv. Musela jsem se to taky naučit nebyla jsem zvyklá a celkově se mi na tyhle aktivity shání špatně parťáci. Ale jsou. A jak jsem odpočatá vše jde mnohem líp.
Co se týká chování malého, nemůže být pánem situace on, na druhou stranu už není tak malej aby nemohl občas o něčem rozhodnout. Ale základní pravidla nastavuješ ty, jinak se ti to brzy vrátí. POkud jdou věci podle něj bude to chvilku boj ale neboj děti si rychle zvyknou a začnou fungovat. Občas máme taky období kdy nějaký problém řešíme a pak si to sedne. Ale chce to nepovolit, důslednost a stát si za svým. A holt prostě ty síly sebrat. Buď si říct, dnes nemám sílu dnes to neřeším a nemít pocit viny. A nebo naopak dnes to bude šlapat jako hodinky. Přečti si respektovat a být respektován, mě pomohlo hodně, ne ve všem, ne vše praktikuju ale dost věcí ano.
Hlavně nečekej zázraky hned, a le pro mě je základem komunikace, respekt a důslednost.
drž se a když bude nejhůř neboj se někam zajít, klidně i jen k psychologovi i to může dost pomoci. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.14 18:25
@alviola píše:
@PHS007 A zdá se Ti, že opravdu děláš „otroka“? Jako ve stylu, že syn z tebe dělá vola. Na mě to spíš působí, že chceš být dobrá matka a vyčerpává Tě to.
Třeba zrovna s tím sezením u pohádek. Vždycky jsem hrozně odsuzovala matky, které takhle řeší výchovu. A jak jsem teď vděčná, když na to koukají a já mám chvilku klid. Ale mám z toho hrozné vyčitky svědomí a připadám si hrozně. Až teprve právě díky psychoterapii jsem se naučilo toto házet za hlavu a neřeším to. Třeba i jídlo byly dřív problém. Poučena, jak je důležité, aby se děti naučily stolovat, pěkně sedět u stolu, společně jíst atd. tak to pro mě byl vždycky stres. A pak jsem zjistila, že když je posadím na zem, pustím pohádku a nekrmím je z jednoho talíře, tak je to najednou hrozná pohoda. Jenom to svědomí, kdyby ve mě nehlodalo
Mám kamarádku, kerá má dvouleté dvojčata a ta tyhle problémy nemá (a to je na ně sama). Ale kluci nemůžou ani spadnout a zabečet, jakmile neposlechnou na slovo, hned dostanou vařečkou na zadek. Když zlobí, musí odejít do své postýlky a běda, kdyby tam brečeli. A jak to tak pozoruju, tak mi postupně dochází, že se radši budu hroutit a přežívat s pomocí psychoterapie, než takhle vyhcovávat.
a to je přesně ten tlak supermatek kolem nás. 
Je potřeba si najít vlastní cestu a jak ti to vyhovuje a ostatní ať si to dělají jak chtějí. Kolikrát je u nás totální bordel ale prostě se z toho nezblázním. To samé babičky na mě tlačí s kroužkama pro malou co by vše mohla dělat atd. zase tlak okolí… ale jás i řekla dost. Je to moje dítě, já si rozhodnu co bude dělat tak abychom to zvládali a já se nezblázním. No a co tak chodí na jeden kroužek, musím myslet i na mladšího který časem bude chtít taky něco dělat. A mě to takhle vyhovuje a jestli se to někomu nelíbí ať si trhne.
A jak tu někdo psal o tom relaxu s dětma, mám to taky tak. HOlt nemůžu moc sama tak musí oni se mnou. TAkže kolikrát vemem kolo a jedem všichni, nebo já brusle a starší kolo. Nakonec jim to dává vzor, já se trochu hejbnu a je nám fajn. Trošku to chce rozbít i ten stereotyp.
- Citovat
- Upravit
20.6.14 20:28
@petulatko Tak já dělám spoustu věcí se synem od jeho narození. Jinak bych se zbláznila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 20:48
@alviola píše:
@PHS007 A zdá se Ti, že opravdu děláš „otroka“? Jako ve stylu, že syn z tebe dělá vola. Na mě to spíš působí, že chceš být dobrá matka a vyčerpává Tě to.
Třeba zrovna s tím sezením u pohádek. Vždycky jsem hrozně odsuzovala matky, které takhle řeší výchovu. A jak jsem teď vděčná, když na to koukají a já mám chvilku klid. Ale mám z toho hrozné vyčitky svědomí a připadám si hrozně. Až teprve právě díky psychoterapii jsem se naučilo toto házet za hlavu a neřeším to. Třeba i jídlo byly dřív problém. Poučena, jak je důležité, aby se děti naučily stolovat, pěkně sedět u stolu, společně jíst atd. tak to pro mě byl vždycky stres. A pak jsem zjistila, že když je posadím na zem, pustím pohádku a nekrmím je z jednoho talíře, tak je to najednou hrozná pohoda. Jenom to svědomí, kdyby ve mě nehlodalo
Mám kamarádku, kerá má dvouleté dvojčata a ta tyhle problémy nemá (a to je na ně sama). Ale kluci nemůžou ani spadnout a zabečet, jakmile neposlechnou na slovo, hned dostanou vařečkou na zadek. Když zlobí, musí odejít do své postýlky a běda, kdyby tam brečeli. A jak to tak pozoruju, tak mi postupně dochází, že se radši budu hroutit a přežívat s pomocí psychoterapie, než takhle vyhcovávat.
tak s timhle musim souhlasit, taky mivam vycitky…vzdy jsem u druhych videla chyby, jak vychovavaji svoje deti a ze to ja nikdy takhle delat nebudu a najednou se vyskytne situace, kdy udelam to same a rikam si, jaka jsem hrozna mama. taky mivam uzkostne stavy, casto, ale tak nejak proplouvam. bylo hur a verim, ze cim bude mala starsi, bude to lepsi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 21:05
@annaei já jsem s malou byla furt někde v tahu na „mých zálibách“, ale s tema dvěma to zatím nějak nemůžu vymyslet Tak ta mladší je jeste prďa malej, az kousek poroste, bude to snad zas lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 21:12
@petulatko Tak mi chodíme plavat nebo jezdíme na kole. Chodíme na hřiště, ale je pravda žijem v zahraničí a tady těch možností, co dělat s dětma je daleko více. V praze nikdy nevim, co snim, Tady běžně mimina a děti chodí do restaurací, bazenu a nikdo se nediví.
Třeba zítra je polský dětský den, kde bude spousta zabavy, den na to jdeme do bazenu a v pondělí je velký svátek ve měste s neuvěřitelnym množství her
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
