Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Strach z vlastního dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.6.14 11:06
strach z vlastního dítěte
Ahoj všem, nenašla jsem podobnou diskuzi a tak zakládám novou. Potřebovala bych poradit, co mám dělat se svým až strachem/neurózou/panikou z vlastního dítěte 
Odvedu malého (3,5) do školky, jsem celý den v pohodě v práci, ale blíží se čas, kdy ho mám vyzvednout a já dostanu hotovou nervózu. Sama nevím přesně, čím to je, ale mám pocit, že se ho uplně bojím. Je strašně akční, pořád něco mele, ptá se, nedokáže dělat ani chvíli nic sám, strašně se vzteká, pak se zase mazlí, se vším chce pomáhat, na všechno se musím dívat, u všeho být…a já při představě, že s ním zase strávím těch 5hodin, než usne a bude mě nonstop „atakovat“, tak se uplně děsím a už nevím, co s tím. Poraďte mi, prosíííím, snad v tom nejsem sama a nejsem uplný asociál 
Jsem se synem sama, rodiče mi sice hodně pomáhají, ale i přes jejich pomoc tohle prožívám, nejsem jakoby schopná to udělat tak, abych já byla pánem situace, zcela ji ovládá on, já „čekám na jeho pokyny“ a přestože to vím, nedokážu se „vzmužit“…uf, cítím se hrozně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Moňas.p
20.6.14 11:13
A ve skolce co? Nech ho chvili samotnyho, taky jsem to syna ucila. Jinak bych ani neuvarila. A sln
to, byl teda o dost mladsi nez tvuj
- Citovat
- Upravit
111verunka111
20.6.14 11:13
Já mám doma něco podobného, hrozně hyperaktivní dítko, ale že bych měla strach nebo tak něco, to zas ne. Jako těším se až půjde spinkat večer, je pak upě k zulíbání 
Ale přez ten den ho nějak vždy zabavím, at mám chvíli oddych od her apod. Třeba mu pustím nějakou pohádku, co dlouho neviděl, zajdu s ním na hřiště, tam ho zajímají jenom děti, dám si kafe před panelákem, malý si tam kreslí křídama a taky mám klid 
- Citovat
- Upravit
20.6.14 11:15
@PHS007 Ach jo, to je hrozný, vzpomněla by sis, kdy zhruba jsi přestala být pánem situace a čím tě takhle převálcoval? Zkušenost s tím nemám, ale možná by ses měla vrátit do situace, kdy převzal otěže on, a nějak ji napravit. Může ti totiž přerůst přes hlavu ještě víc než teď… pochopitelně by situaci asi nejvíc zpravil nějaký chlap po tvém boku, ale pokud tam není, tak těžko někoho hledat narychlo a jen kvůli tomu 
co děda? je v jeho přítomnosti klidnější?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:18
@PHS007 neřekla bych asociál, spíš určitá ponorka. Taky to mívám a nestydím se za to. Jsi na něj sama, rodiče ti sice pomáhají, ale co prostě zkusit se domluvit s rodiči, zda by si ho prostě nemohli alespoň jedno odpoledne v týdnu vzít? A občas na víkend, třeba jen ze soboty na neděli?
Rozhodně bych ho začala učit samostatnosti, bohužel nevím jak na to, my ho tak vedli odmalička, aby byl schopný si sám hrát. Já si totiž třeba neumím představit, že by se mi motal po kuchyni, když vařím. Jako ano, dokud není na sporáku hrnec s vroucí vodou, tak možná, ale v momentě, kdy už fakt stojím u plotny, tak mi do kuchyně nesmí. Ve 3,5 letech už by měl pochopit, že musí chvilku počkat a hrát si sám, než si třeba odpočineš po příchodu z práce. Naopak do spousty věcí se ho snažím zapojit, takže když uklízím, dostane do ruky hadr a může utírat prach, smími namést hromádky po zametání atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:23
Tak si zkus pro začátek stanovit jednu, dvě základní věci, přes které opravdu „nejede vlak“, ty dodržuj naprosto důsledně a na zbytek se prozatím vykašli, aby toho na tebe nebylo moc najednou.
Něco jednoduchého, ale důležitého, kde jde o bezpečnost, aby to bylo jasné i jemu. Třeba že nesmí do maminky žduchat nebo na ni lézt a věšet se, když vaří na sporáku, jinak bude bác bác. A pak to dodržovat. Zároveň bych mu nabídla nějakou lepší zábavu, třeba nakrájet něco měkkého a tak, aby to nebylo jenom trestání. Prostě aby cítil nějaké hranice někde, a to záleží na tobě, kde ty to potřebuješ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:35
Rozdělila bych to odpoledne na časové úseky - domluv se s ním, že teď potřebuješ půl hodiny klid (musíš uvařit např.), tak ať je sám v pokojíčku (když neví, ukaž mu s čím si má hrát) ale řekni, že pak se zase budeš nějaký čas věnovat jen jemu a budete si spolu stavět např. kostky (ale fakt aby měl tvou plnou pozornost). Pak běž zase něco dělat sama, ale ať ví, jak dlouho to bude trvat (pořiď mu klidně do pokojíčku budík - až bude tahle velká rafička tady, tak přijdu) a ať ví, že pak se mu budeš věnovat zase naplno.
Musí pochopit, že občas maminku nesmí rušit, ale ona mu to pak vynahradí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:37
Děkuju moc všem za reakce, já se právě dostanu do takové situace, kdy už ani to vymýšlení hranic nedokážu. Když jsem v pohodě, tak to jde všechno samo, ale v poslední době se dostávám do strašnýho stresu a nevím vůbec proč. To pak jakoby povolím a už nedokážu vyvinout žádnou aktivitu a on to pozná a když mu mdle řeknu třeba tak půjdeme domů, tak ví, že poslechnout nemusí, protože já už nemám sílu si to prosadit…a tak pak nasazuju prostředky, který jsem nikdy nasazovat nechtěla, jako že teda tak ahoj, já jdu a on mě pak ubrečený honí po hřišti a mě je to pak líto, doma ho vrazím před pc s pohádkou a jsem štastná, že mám od něj pokoj, přitom jsem si představovala, jak s úsměvem na rtu budeme si spolu hrát v pokojíčku…ale realita je nějaká uplně jiná a mnohem mnohem horší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:43
@PHS007 z tvého příspěvku je cítit, jak moc jsi unavená a bezradná. potřebovala bys dovolenou, tak 5 dní alespoň bez práce a bez malýho. nemůžeš poprosit rodiče o hlídání a chvíli si dát padla? prospěje ti to a dáš se dohromady, neboj, jen to chce na sebe myslet a odpočinout si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:44
@PHS007 Určitě bych mu často opakovala, že si musí aspoň chvilku hrát sám, že přijdeš třeba za 10 minut se na něj podívat do pokojíčku (nebo prostě tam kde si rád hraje) a zatím si něco dělej sama v jiné místnosti. On to určitě nevydrží dýl jak 2 minuty, ale musí se mu to pořád opakovat. V tomto věku už by si dítko mělo uvědomit, že nemůže mít maminku za zadkem nonstop od rána do noci. Jinak Tě chápu, syn je velice podobný, ale jsme na něj dva a už je mu 5 a půl takže vše je o 90 % lepší. Což se u vás věkem taky bude zlepšovat, tomu věř. Já tedy strach vyloženě neměla, ale třeba jsem se těšila po víkendu do práce, že budu mít klid si v klidu vypít kafe, najíst se a tak… Syn neustále mluví, je to úplně pro mě nepochopitelné a navíc chodí spát pozdě, usíná většinou stejně jako my, okolo 23h a do tý doby jede jak na baterky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 11:45
@PHS007 Nečetla jsem diskuzi, reaguji na první příspěvek.
Jako bys popisovala moje pocity. Mám to od narození dětí, že když spí, jsem v pohodě a jakmile se začali budit, dostávala jsem třesavku a bolení břicha. Cásto mám pocit, že jenom přežívám od spaní (dětí) do spaní. A tomám doma milujícího muže, který každé odpoledne si s dětmi hraje. Takže určitě v tom nejsi sama. Taky jsem si připadala jako asociála hrozně mi pomáhají právě takové diskuze, kde zjistím, že to tam má i někdo jiný.
Své děti miluju, ale jsem prostě typ, který potřebuje na práci klid a soustředit se (asi nejsem typická ženská . Výsledek byl ten, že jsem se z toho trvalého napětí úplně složila. Trošku zabraly antidepresiva, ale moc ne. Radu jak na to bohužel nemám. Snad jenom snažit se přežít a doufat, že se vzrůstajícím věkem to bude lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 12:07
Zdravím,
tak to si vůbec nedovedu představit, že bych skákala, jak by můj syn pískal. Píšeš, že je mu 3,5 roku, co budeš dělat, až mu bude 13 let 
jako nemyslím to zle, ale nejvyšší čas stanovit mu hranice a začít se samostatností 
. Mojí kamarádky malá byla taky takový malý diktátor, kamarádka se musela dívat na ní, jak se malá dívá v televizi na krtečka , když mi to řekla, tak jsem nevěřila svým uším, kam jsou matky schopné zajít, aby bylo dítko spokojené 
. Já svoje děti miluju, ale zas aby mě takhle šikanovali, to teda ne 
. Myslím, že určité mantinely musí být.
Jinak přeji pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 12:10
Ještě jednou moc moc všem děkuju, hrozně se mi tím ulevilo a taky jsem si docela neuvěřitelně hodně srovnala myšlenky, když jsem si sama přečetla, co jsem napsala. Hlavně Alviole moc díky, protože o antidepresivech taky uvažuju, zatím si občas zobnu to, co je volně prodejné v lékárnách a zatím to docela dobře zabírá, i když před dvěma dny jsem byla definitivně rozhodnutá, že si pro něco zajdu. A následující den byl zrovna uplně v pohodě…dochází mi, že je to asi jen a jen o mě, syn jen reaguje na mojí podrážděnost svojí podrážděností…to si musím ještě pořádně promyslet ale už tak vám všem fakt moc děkuju, takhle možnost diskuze je úžasná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 12:12
@julina11 píše:
Zdravím,
tak to si vůbec nedovedu představit, že bych skákala, jak by můj syn pískal. Píšeš, že je mu 3,5 roku, co budeš dělat, až mu bude 13 let
Jinak přeji pevné nervy
no tohle já vím taky, ale jak to udělat??? to je to co nevím!!! takže prosím radu konkrétní a předem moc děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.14 12:23
Ano znám to… máš dítě, které neustále vyžaduje pozornost, nenechá tě ani „nadechnout“ a ty jako normální člověk prostě potřebuješ taky nějaký čas a klid pro sebe-on to není strach z vlastního dítěte, ale určitá úzkost…
Já jsem toto pozorovala na sobě taky-dcerka je od malička taky náročné dítě na pozornost…prostě taková bude vždycky-je teda fakt chytrá, bystrá, přemýšlivá-takovej malej filozof 
a právě taky do mě hučí celej den, pořád něco řeší, u hraní musím být, neustále mě volá, miluju jí nade všechno, ale tu úzkostrostě pociťuju občas doteď…starší dcerka ta byla úplnej opak, klidně si už jako malinká sama vstala, nasypala si třeba piškoty do mističky a pustila si tv-mladší dcerka když ráno vstane-dojde si pro mě a už musim vše podle ní, i kdyby mě přes den třeba postihla nějaká krizovka, nebo nevolnost(nemoc)tak mě nenechá ani zamhouřit oko atd atd…takže on z toho člověk začne pociťovat takovou mírnou úzkost…možná to neumím dost dobře vystihnout a popsat-ale prostě vím, co tím myslíš a jak se cítíš…
Správně holky píšou-chce to prostor pro sebe, babičky, tetičky na pohlídání-to, aby třeba dítko bylo někde přes noc…ono tohle je prostě psychicky náročný-já nevím, myslím, že jsou i maminky, kterým takový „psychický“ zápřah vůbec nevadí a zvládají toa určitě je pro ně i normální, ale pak je prostě část maminek a já se mezi ně počítám-že prostě potřebuju občas trochu klidu…a je fakt, že u nás babičky a tetičky atd nefungují-malá třeba nikde nikdy nespala-takže je na mě extrémně závislá…
Nebudu to dál rozpitvávat, pač bych se do toho zamotala-ale chtěla jsem tě podpořit-opravdu v tom nejsi sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
