Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Klid, nic si nevycitej. POkud by to slo, muzes davat do soukrome skolky treba trikrat do tydne a odpocinete si od sebe. Nemusi chodit cely tyden. A male odlouceni prospeje vam i ji
vim o cem mluvim. Dcera chodi od dvou a nejdriv jen na dopo a po delsi dobe i na odpo a je spokojena ![]()
Mám to úplně stejně, akorát s tím rozdílem, že to budu řešit až za rok
blázen nejsi. Ja jo, už jen ta představa. ![]()
Ahoj, nejsi tom sama. To stejně jsem měla loni se synem. A párkrát jsem si kvůli tomu i pobrecela. Syn se do školky těšil, když přišlo na věc tak brečel, byla tam ale úžasná učitelka, která uklidnovala jak mě, tak to skvěle zvládla s malým. Bála jsem se, že syn bude chudinka, na kterého budou ostatní děti ošklivé. Ale nebylo to tak, učitelky nenechaly žádnému dítěti ublizovat. Našel si kamarády a teď už se nemůže dočkat, až začne školky.
Příspěvek upraven 23.08.17 v 20:19
@LE.nova Děkuji za uklidnění. Taky jsem už několikrát brečela. A hlavní problém, bojím se, že budu brečet, jak ji tam nechám. Spíš to vím na 99%. Neumím se v tomhle ovládnout, i když hrozně chci.
Ale i ve státní myslím jde, že ji omluvis, že ten a ten den nepřijde.
Nejsi v tom sama. Prvního syna jsem dávala skoro ve 4 letech a hrozně mě to štvalo, protože ač naše školka rozhodně není špatná, tak jsou tam věci, co mi vadí. V té době jsem byla doma s mladším, ale starší potřeboval děti a větší vyžití. Syn školku zbožňuje.
Hodně mi pomohlo pojmenovat to, co mi nejvíc vadí.
Teď jde mladší a opět mám velký problém. Nejraději bych s ním byla ještě rok doma, protože není na školku zralý a bojím se, že mu budou ostatní ubližovat.
Do práce musím, tak si to snažím nepřipouštět.
Petra
Vzdycky jsem syna predala ucitelce a rychle utikala ven, aby syn neviděl, že mám na krajicku. A nebyla jsem sama ![]()
Holky, moc děkuji. Jsem ráda, že nejsem jediná citlivá.
Jsem zvědavá, zda se mi po 4. září uleví, nebo přitíží.
@Anonymní píše:
@Susenkaa Už je přijatá do státní a tam to bohužel asi nejde chodit, jak budeme chtít.
@Mallorka Jsem,já to mám už min. dva roky.
Můžeš chodit, jak bude dítě chtít. Jen to chce s rozumem, aby se nenabourával program a dítěti nebylo líto, že třeba nestihlo něco dodělat, přišlo o divadlo a podobně. Syn chodil půl roku po-st jen dopoledne, pak tam chtěl i spát a za další měsíc trval na docházce 5× týdne 8-16.
Jenže z toho je ta tvoje úzkost. Ty nevíš, jak to v té školce chodí, takže máš strach. žiješ v nějaké představě (třeba utvořené z dětství) bez relevantních informací o konkrétní školce. U obou dětí jsme byla vnitřně trochu nervní, jak to zvládnou. Ale měla jsem důvěru v zařízení, kam je dávám, o všem jsem se informovala dopředu. Pak jsem byla v klidu.
Zakladatelko, tohle je normální.
I já jsem to měla podobně. A u obou dětí. Je to tím, že vlastně nevíš, do čeho jdeš, strach z neznáma, obavy z nové situace. Uvidíš, že jak se ve školce rozkoukáš, poznáš paní učitelky a zjistíš, že se ve školce nic neděje, tak se uklidníš.
Ja mam tyhle pocity i kdyz davam deti na prazdniny k nasim a to vim, kam jdou a ze jim tam bude (a vzdycky je) dobre ![]()
Myslím, ze je to normalni. Ja skolku jako dite nesnasela, mam na ni zle vzpominky a bala jsem se, aby to tak deti nemely taky. Nakonec samozrejme vse v pohode. Ted nas ceka strasak jmenem skola a taky si naluju cerne scenare ![]()
Myslím, že si tohle prožívá každá máma
zvládnete to, zvládli to všichni ![]()
Já jsem to prožívala podobně, když holky nastupovaly, měla jsem z toho hrůzu a my jsme do té doby byly pořád spolu, maximálně jsme od sebe byly pár hodin. Starší dcera to ty první týdny nesla hůř a když jsem ji odevzdávala, tak jsem vždy při odchodu ze školky brečela
ta mladší to prožívala lépe.
My jsme si holky nechávali doma často, klidně i dva týdny, jen jsem se vždy ptala jaký bude program, oni chodí často do kina a na různé představení, tak to by byla škoda kdyby o to přišly a nikdy nebyl žádný problém, ale ted jsem zvědavá sama jak to bude, když je ten poslední rok před školou povinný…
Prosím o zachování anonymu, připadám si jako blázen.
Ahoj, jsem matka tříleté princezny, která má jít od září do školky. Ona se těší, ale já s tím mám problém. Nejsem ale typ matky, která by byla přehnaně na dceru fixovaná. U mých i manželových rodičů spí skoro každý druhý víkend. Před ní to najevo nedávám, ale přepadá mě hrozná úzkost, když si uvědomím, že tam bude beze mně, že na ni nebudou nějaké děti hodné, atd.. Nejsem přesvědčená, že dělám správnou věc. Už dva roky podnikám a upřímně si myslím, že klid na práci alespoň dopoledne, mi hodně prospěje. Ale cítím prostě vinu. Když to po sobě čtu, tak mi přijde, že by mě měli zavřít do blázince.
Měly jste některá stejné pocity?