Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Já bych se skoro vsadila, že chlap o svatbu nijak extra nestojí, argumentuje ti tím, že velkou šaskárnu už měl s bývalou a jak to dopadlo..a ty radši než nemít žádnou, jsi ochotná přistoupit na takovoudle verzi, jen aby bylo aspoň něco.
Třeba se pletu
Osobně myslím, že jednak tě stejně bude časem někde uvnitř užírat, že s tebou to „s plnou parádou“ už nechtěl a nebude to dělat dobrotu.
A taky je to takové polovičaté.
Kamarádi se vzali jen se svědkama, po obřadu odjeli na dovolenou a po návratu poslali nejbližším oznámení, že jsou manželé. To považuju za „svatbu o nich dvou“ ![]()
Oddělovat těch pár minut obřadu od velkého rautu s naaranžovanými fotkami (!!!) v bílých šatech je něco, co za mně postrádá smysl a hlavně si nemyslím, že to bude to pravé pro tebe. Když v úvodu píšeš, že je to tak kvůli příteli a ani slovo o tom, že to chceš taky.
Asi jsem staromódní, ale pro mne je svatba především rodinná událost. To bych rodičům nikdy neudělala, abych je ze své svatby vynechala. S tátou je sice vztah po rozvodu rodičů všelijaký, ale nikdy nezapomenu, jak byl hrdý a dojatý, když mne viděl v šatech a vedl mne k obřadu.
Pro mne to byla důležitá symbolika, že tam ty rodiče při tomto životním kroku po boku máme.
Nicméně svatbu ve čtyřech chápu u někoho, kdo má velmi komplikované rodinné vztahy.
Pokial nechces byt stredobodom, tak nechapem tu dodatocnu party.
A rovnako svadba ako taka.. Predsa vsetky tie kraviny - chomout, tombola, kviz s topankami, jedenie polievky, rozbijanie taniera a ine.. To predsa nie je povinnost, mozete mat jednoduchu svadbu na urade s rodinou a potom tu grilovacku na zahrade. Pustene radio a trosku sa poje a popije bez tych ceremonii…
Poslete pozvanky na obrad a pozvanky na party… Ale take dodatocne… Dar, ano - nie? Je to prilis zvlastny trend..
Mně to přijde v pohodě. My měli velkou svatbu a jako introvertovi mi to nedělalo dobře, ale měla jsem pocit že to tak musí být, aby byla rodina spokojená. Zatím mám malé děti, ale doufám že ani jako mámu by mě to neurazilo, kdyby mi to nějak normálně vysvětlili stylem „chtěli jsme si ušetřit ten stres okolo, takhle se nám to líbilo“.
@-Blanch- píše:
Udělej si svatbu tak jak to chceš Ty. Já měla velkolepou s cca 120 hosty a do dneška mě to mrzí protože jsem to tak nechtěla, ale musela jsem to tak mít. Na svatbě jsem měla úplně cizí lidi který jsem v životě neviděla protože manžel je z hodně rozvětvené rodiny a zvou se i vzdálení příbuzní. Přežila jsem to sice, ale nelíbilo se mi to. Svým dětem jsem řekla, že jim do toho nikdy nebudu mluvit, pochopím a budu respektovat.
Ano, já taky nějak tak… 🙄
Tak to ja uplne chápu, teď plánuji malou svatbu a chvílema jsem tak naštvaná, jak mi do toho rodina mluví, že mám sto chutí jet do zahraničí, vrátit se domů a říct sorry jako, vzali jsme se a udělat jen večerní párty. Fakt mě začínají všichni kolem akorát štvát s blbostma, jako by to měla být jejich svatba! ![]()
@Anonymní píše:
Holky, s chlapem jsme se domluvili, že svatbu uděláme jen o nás, ale že se normálně oblečeme jako do svatebního a tak a necháme se potom nafotit…Potom pošleme oznámení o svatbě a uděláme dodatečnou akci pro celou rodinu a všechny kamarády. Tam bych chtěla naaranžovat ty fotky ze svatby alespoň.
Přijde vám to v pohodě?
Děkuju za názory.
Je to tak, protože on už velkou svatbu měl, tudíž je rozvedený a já nějak nechci být středem pozornosti.
Na té naší akci bude normálně raut, dj, zábava a všechno…dala bych si nějaké normální bílé šaty třeba jen…
Eh, my takovou svatbu měli. Jen my a svědci. Thats all… neresime to, fotky máme jsme svoji a party bude pak s rodinou. Nikdo nebyl proti ![]()
@Anonymní píše:Svatba jen o nás dvou, je to škoda?
Děkuju za názory.
Ja si myslim, ze ty uz ted citis, ze to skoda je.
Kdybych se ještě někdy chtěla vdávat, tak jedině skromně a bez davů. Protože z představy x příbuzných a hlavně chytráků, co se vytasí s nějakými přiblblými hrami (a skoro vždycky se nějaký takový aktivista najde), dostávám osypky už teď. Udělejte si to podle sebe a bude to naprosto v pořádku.
Každý ať si svatbu udělá jak chce a hlavně ať přitom pouze poslouchá sebe a svého budoucího manžela.
Už jsme si v rodině taky vyslechli své a nejen já, ale i sourozenci…nj my si děláme své události podle sebe a ne podle druhých..
Prvně velké halo, že děti nebudou pokřtěné, když přeci být musí, protože prostě je to normální, slušné a zvyk..
My pokřtění jsme, taktež příbuzný, ale všichni jsme absolvovali křest a svaté přijímaní a tím to skončilo, nějaké pravidelné chození do kostela se nekonalo a nekoná u nikoho…
Proč mám tedy podle nich pokřtít dítě, když ho nechci vést k víře a když i oni sami děti pokřtili, ale k víře jej nevedou…už nevysvětli…
Další halo, že je nechceme na svatbu (tety, strejdy, sestřenice, bratrance)
Chceme prostě ušetřit a mít tam jen úplně nejbližší.
Vždyť oni nás na svatbě taky měli…nj oni jo, ale tohle oplacení by znamenalo oni měli bratra, švagrovou a dvě děti…A my krom tohoto (sourozencu, švagru a děti) budeme mít tety, strejdy, sestřenice, bratrance a k tomu partnery ![]()
My měli svatbu jen my, svědci, moje děti, a manželova máma s přítelem.
Oznámení jsme poslali poté.
Ano, nafrali se dva lidé, moje sestra a manželův bratr.
Nikdo z nás nebyl na jejich svatbě paradoxně.
Jsme spolu 20 let+
Dobrý večer, s přítelem jsme si včera stanovili datum svatby a bavili jsme se o tom, že chceme oba netradiční svatbu, klidně jen ve dvou a někde daleko. Napíšete, nemáte někdo takovou svatbu za sebou?
My jsme se brali na Mauriciu a vše nám zařizoval Yachtwedding. Můžu je doporučit, se vším nám vyšli vstříc a navíc svatba proběhla bez jakýchkoliv problémů a zádrhelů.
No, já tohle moc neuznávám. Takové malé svatby - netradiční, kdy se vlastně neberou rodiny, ale jen ti snoubenci, mi nepřijdou moc jako svatby, ale jako spíš úřední úkon. Prostě buď tradice, nebo nic… Ale je to moje bolístka a trápení, určitě to není návod, jak to máte udělat vy…Já jsem totiž z nemožné patchworkové rodiny, oba rodiče se brali napodruhý, až když jsem byla na světě, takže žádné mladické nadšení a žádná perspektiva do budoucna, nejspíš ani žádná víra, že to tentokrát vyjde - no nevyšlo, otec se o mě přestal zajímat skoro hned po rozvodu. Je to pořád ve mě, nemůžu si pomoct. Já beru vše tak vážně, že mě tohle strašně limitovalo, až jsme žádnou přijatelnou variantu nevymysleli… Doteď jsme žádnou svatbu neměli, bývala bych chtěla pořádnou tradiční, ale příbuzné buď nemám, nebo se o mě nezajímají, nebo na takové kraviny stejně nevěří - máti. Tak jsme s chlapem už skoro 20 let, svatbu si zařídíme asi až nebudou rodiče naživu, páč konečně budu nemít pocit, že to bývalo mohlo být jinak, že to není to není pořádná svatba.