Své dítě miluju, ale...

Anonymní
6.5.21 13:52

Své dítě miluju, ale...

Ahoj holky, moc vas prosím o radu a abyste me nesoudily… Mám dvou a kousek leté dítě, je moc hodné, skoro nezlobí, já mám super chlapa i mamku, která mi pomáhá, dokonce můžu chodit i na brigádu, takže vím, že mám k dispozici vše, co je potřeba a o čem se jiným maminkám ani nesní… Nevím, co se se mnou děje, mám malého ráda, ale prostě určité věci nezvládám. Mám pocit, že nejraději bych byla, kdybych třeba s malým byla od rána do 15 hodin nebo tak a pak mohla mít volno, dělat si co chci, jit spát v kolik chci, nemuset řešit, co jedl, v kolik jedl, kdy půjdu spát, jestli si chce čistit zuby, prostě mě to strašně ubíjí. Potřebovala bych, aby tyto praktické věci někdo udělal za mě a ja s ním mohla jen na hřiště, jen do zoo, na výlet atd. To dělám moc ráda, ale nezvládám být s ním nonstop. Jak říkám, mám veškerý servis a podporu, ale pak mě zase sžírají myšlenky, že své okolí pouze obtěžuji a hrozně se tím trápím. Nějakeho svobodného života jsem si moc neužila, táta byl na mě přísný, ještě skoro ve 20 jsem měla přísný režim, řešila se VŠ a tak a pak jsem hned otěhotněla. Nevím, jestli mi to chybí a proto jsem taková… Nechci taková být, hrozně mě to mrzí… Ale říkám si, že druhé dítě už prostě ne, ani to nevím, jestli se někdy změní, každopádně teď jsou mé pocity, fakt nic moc… Na malého nejsem zlá a věnuji se mu dost, nekričím, směju se na něj a říkám mu, jak ho mám ráda. A to opravdu mám, ale prostě na rovinu bych místo koukání s ním na pohádku, radši byla někde s kamarády nebo přítelem sama na rande :,( Malý to snad nevycítí, koneckonců přítel ho miluje nade všechno, i babička, takže nedostatkem lásky netrpí. Ale do háje, já jsem přeci ta, co by ho měla mít na 1. místě, ne babička nebo tety… Za své pocity se stydím, neřekla bych, že jsem špatný člověk, dopřávám mu to nejlepší, co se týče materiálních věci, chodí plavat, cvičit, má spoustu hraček, každý den je venku… Nedávno jsem si říkala, že bych mnohem radši byla jeho sestra, která by ho milovala nade všechno, ale prostě ho tak nějak mohla vždycky odložit a žít svůj život. Trochu se uklidňuji tím, že od září půjde do školky, ještě mu tedy nebudou tři, ale je to soukromá školka, kousek od nás, s perfektním programem, snad se mu tam bude líbit a já nebudu mit věčné výčitky svědomí, ze obtěžuji babičku nebo přítele, kdyz přijde unavený z práce. Hlavně bych si moc přála, aby mě tohle přešlo, abych pak svůj čas nejraději trávila s ním, ale popravdě, uz ho mám dva roky a ty pocity se zlepšují jen velmi mírně, jestli teda vůbec… Tak nevím, jestli se ještě stane zázrak :,(
Prosím, nechat anonym, protože se opravdu stydím, jinak smazat :srdce: Ani nevím, co čekám za reakce, spíš jsem se chtěla někde vypovídat, okolí to říct samozřejmě nemůžu. Omlouvám se za sloh, píšu tak nějak, jak mě zrovna napadají myšlenky…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6194
6.5.21 14:09

Co nadelas, nejsi ten pravý mateřský typ, zřejmě si měla dítě moc brzo, ale myslím, že nejsi jediná kdo to takhle má.. Když si představím, že by moje 22leta dcera teď měla dite, tak myslím, že bych byla babička na plný úvazek, protože ona by stane jako ty potřebovala i ten čas pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
324
6.5.21 14:13

Uplne ta chapem, myslim, ze je to normalne. Kedysi matky neboli take izolovane na materskej

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 14:13

@Alušáček
A jak by ses jako babička na plný úvazek cítila? Chápala bys dceru? Já mám z toho hrozné výčitky, mamka vypadá ok, ale prostě stejně v sobě může dusit svoje právě pocity :(

  • Citovat
  • Nahlásit
2108
6.5.21 14:21

Tak, co ti teď udělá dobře? Co potřebuješ, abys byla šťastná? Máš za úkol to zjistit a začít na tom pracovat. ;) :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21497
6.5.21 14:22

Jako občas mám podobné pocity, ale já nemám takový servis jako ty, jsem s detma non stop, muž v práci od rána do večera, babičky nehlidaji, ani na brigádu nebo sama s kamoskou na kafe nemůžu, je to na palici a občas bych trochu volna taky brala, ale nedá se nic dělat no. Ale je to občas, většinou pro to mateřství ziju a naplňuje mě to. Nicméně u tebe to vidím, zes měla dítě moc brzo a teď chceš dohánět ty zážitky co maj ostatní za svobodna. Nenadelas už nic no, počkej až bude dite starší a víc samostatné. Ty batolata jsou občas na zbláznění :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16435
6.5.21 14:23
@Gita17 píše:
Uplne ta chapem, myslim, ze je to normalne. Kedysi matky neboli take izolovane na materskej

Jenomže zakladatelka není „izolovaná“ - kromě fungujícího partnera jí s dítětem pomáhá babička a chodí už i na brigádu. To se izolací opravdu nazvat nedá.

@Anonymní píše:
Ahoj holky, moc vas prosím o radu a abyste me nesoudily… Mám dvou a kousek leté dítě, je moc hodné, skoro nezlobí, já mám super chlapa i mamku, která mi pomáhá, dokonce můžu chodit i na brigádu, takže vím, že mám k dispozici vše, co je potřeba a o čem se jiným maminkám ani nesní… Nevím, co se se mnou děje, mám malého ráda, ale prostě určité věci nezvládám. Mám pocit, že nejraději bych byla, kdybych třeba s malým byla od rána do 15 hodin nebo tak a pak mohla mít volno, dělat si co chci, jit spát v kolik chci, nemuset řešit, co jedl, v kolik jedl, kdy půjdu spát, jestli si chce čistit zuby, prostě mě to strašně ubíjí. Potřebovala bych, aby tyto praktické věci někdo udělal za mě a ja s ním mohla jen na hřiště, jen do zoo, na výlet atd. To dělám moc ráda, ale nezvládám být s ním nonstop. Jak říkám, mám veškerý servis a podporu, ale pak mě zase sžírají myšlenky, že své okolí pouze obtěžuji a hrozně se tím trápím. Nějakeho svobodného života jsem si moc neužila, táta byl na mě přísný, ještě skoro ve 20 jsem měla přísný režim, řešila se VŠ a tak a pak jsem hned otěhotněla. Nevím, jestli mi to chybí a proto jsem taková… Nechci taková být, hrozně mě to mrzí… Ale říkám si, že druhé dítě už prostě ne, ani to nevím, jestli se někdy změní, každopádně teď jsou mé pocity, fakt nic moc… Na malého nejsem zlá a věnuji se mu dost, nekričím, směju se na něj a říkám mu, jak ho mám ráda. A to opravdu mám, ale prostě na rovinu bych místo koukání s ním na pohádku, radši byla někde s kamarády nebo přítelem sama na rande :,( Malý to snad nevycítí, koneckonců přítel ho miluje nade všechno, i babička, takže nedostatkem lásky netrpí. Ale do háje, já jsem přeci ta, co by ho měla mít na 1. místě, ne babička nebo tety… Za své pocity se stydím, neřekla bych, že jsem špatný člověk, dopřávám mu to nejlepší, co se týče materiálních věci, chodí plavat, cvičit, má spoustu hraček, každý den je venku… Nedávno jsem si říkala, že bych mnohem radši byla jeho sestra, která by ho milovala nade všechno, ale prostě ho tak nějak mohla vždycky odložit a žít svůj život. Trochu se uklidňuji tím, že od září půjde do školky, ještě mu tedy nebudou tři, ale je to soukromá školka, kousek od nás, s perfektním programem, snad se mu tam bude líbit a já nebudu mit věčné výčitky svědomí, ze obtěžuji babičku nebo přítele, kdyz přijde unavený z práce. Hlavně bych si moc přála, aby mě tohle přešlo, abych pak svůj čas nejraději trávila s ním, ale popravdě, uz ho mám dva roky a ty pocity se zlepšují jen velmi mírně, jestli teda vůbec… Tak nevím, jestli se ještě stane zázrak :,(
Prosím, nechat anonym, protože se opravdu stydím, jinak smazat :srdce: Ani nevím, co čekám za reakce, spíš jsem se chtěla někde vypovídat, okolí to říct samozřejmě nemůžu. Omlouvám se za sloh, píšu tak nějak, jak mě zrovna napadají myšlenky…

Víš, ono jen málokterou mámu baví neustále řešit praktické věci - vaření, čištění zubů, mytí, utírání zadečku, praní, žehlení a tisíce dalších drobností.

Že Tě to nebaví a radši by sis místo toho hodila nohy na stůl, to jsou naprosto normální pocity - ale je známkou dospělosti umět se přemoci. O dítě je potřeba se také starat, nejen si s ním užívat hraní, výlety a další zábavičku… a povinnosti „hodit na hrb“ manželovi a babičce.

Z Tvého příspěvku osobně necítím problém ve vztahu k dítěti nebo v chybějící lásce k němu - cítím z něj prachobyčejnou lenost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9899
6.5.21 14:38

@BohunkaP souhlas, taky cítím z příspěvku lenost a pohodlnost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
444
6.5.21 14:40

No já určitě nechci rýpat, ale to jsi nevěděla předem než jsi si dítě pořídila? já bych nejspíš sama sobě položila první otázku jestli se mi bude chtít 24/7 starat o dítě a nebude moc času na to ostatní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24782
6.5.21 14:43

@BohunkaP Možná lennost, možná priostě jen osobní nevyzrálost. Jestli měla do 20 tvrdý režim, tak není zvyklá mít zodpovědnost za sebe, natož pak za někoho jiného.

Doporučila bych to řešit s nějakým terapeutem.
Každá máma toho má čas od času plne kecky a dítě by strčila alespoň na chvilku do baby boxu. Ale o tom to rodičovství je, mít zodpovědnost i za ty méně zábavné věci jako běžné zaopatření dítěte a domácnosti, jeho výchova, vzdělání…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4905
6.5.21 14:50

No jo - chodit s dítětem jen na výlety
o tom mateřství fakt není ;) to už je jen bonus..
Asi jsi nevybouřená a nejsi úplně mateřský typ - to není špatně, prostě se to stává… tak si hlavně nedělej už další dítě (za žádnou cenu, pokud se nezmění tvé pocity), školka ti dost uleví, možná pak získáš nadhled a budeš si dítka víc vážit i v těch běžných a obyčejných starostech a povinnostech..
já tě neodsuzuju, nemůžeš za to, co cítíš.. ale hlavně se mu s láskou co nejvíce věnuj… jak bude školka, běž do práce… to ti pak změní celkově denní režim a rytmus a snad ti to pomůže..
opakuju : v této situaci a pocitech za žádnou cenu druhé dítě! to by tě semlelo už úplně. pořádně se chraňte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
457
6.5.21 14:53
@Anonymní píše:
Ahoj holky, moc vas prosím o radu a abyste me nesoudily… Mám dvou a kousek leté dítě, je moc hodné, skoro nezlobí, já mám super chlapa i mamku, která mi pomáhá, dokonce můžu chodit i na brigádu, takže vím, že mám k dispozici vše, co je potřeba a o čem se jiným maminkám ani nesní… Nevím, co se se mnou děje, mám malého ráda, ale prostě určité věci nezvládám. Mám pocit, že nejraději bych byla, kdybych třeba s malým byla od rána do 15 hodin nebo tak a pak mohla mít volno, dělat si co chci, jit spát v kolik chci, nemuset řešit, co jedl, v kolik jedl, kdy půjdu spát, jestli si chce čistit zuby, prostě mě to strašně ubíjí. Potřebovala bych, aby tyto praktické věci někdo udělal za mě a ja s ním mohla jen na hřiště, jen do zoo, na výlet atd. To dělám moc ráda, ale nezvládám být s ním nonstop. Jak říkám, mám veškerý servis a podporu, ale pak mě zase sžírají myšlenky, že své okolí pouze obtěžuji a hrozně se tím trápím. Nějakeho svobodného života jsem si moc neužila, táta byl na mě přísný, ještě skoro ve 20 jsem měla přísný režim, řešila se VŠ a tak a pak jsem hned otěhotněla. Nevím, jestli mi to chybí a proto jsem taková… Nechci taková být, hrozně mě to mrzí… Ale říkám si, že druhé dítě už prostě ne, ani to nevím, jestli se někdy změní, každopádně teď jsou mé pocity, fakt nic moc… Na malého nejsem zlá a věnuji se mu dost, nekričím, směju se na něj a říkám mu, jak ho mám ráda. A to opravdu mám, ale prostě na rovinu bych místo koukání s ním na pohádku, radši byla někde s kamarády nebo přítelem sama na rande :,( Malý to snad nevycítí, koneckonců přítel ho miluje nade všechno, i babička, takže nedostatkem lásky netrpí. Ale do háje, já jsem přeci ta, co by ho měla mít na 1. místě, ne babička nebo tety… Za své pocity se stydím, neřekla bych, že jsem špatný člověk, dopřávám mu to nejlepší, co se týče materiálních věci, chodí plavat, cvičit, má spoustu hraček, každý den je venku… Nedávno jsem si říkala, že bych mnohem radši byla jeho sestra, která by ho milovala nade všechno, ale prostě ho tak nějak mohla vždycky odložit a žít svůj život. Trochu se uklidňuji tím, že od září půjde do školky, ještě mu tedy nebudou tři, ale je to soukromá školka, kousek od nás, s perfektním programem, snad se mu tam bude líbit a já nebudu mit věčné výčitky svědomí, ze obtěžuji babičku nebo přítele, kdyz přijde unavený z práce. Hlavně bych si moc přála, aby mě tohle přešlo, abych pak svůj čas nejraději trávila s ním, ale popravdě, uz ho mám dva roky a ty pocity se zlepšují jen velmi mírně, jestli teda vůbec… Tak nevím, jestli se ještě stane zázrak :,(
Prosím, nechat anonym, protože se opravdu stydím, jinak smazat :srdce: Ani nevím, co čekám za reakce, spíš jsem se chtěla někde vypovídat, okolí to říct samozřejmě nemůžu. Omlouvám se za sloh, píšu tak nějak, jak mě zrovna napadají myšlenky…

Psát ti, že sis neměla dělat dítě tak brzo, že si nebyla připravená ti psát nemusím. Dnes máš plno možnosti a nemusíš stát u plotny celý den, můžeš si s dítkem mnohem víc užívat. Chápu, že je to už dlouhý na rodičáku a leze to na mozek. Právě proto máte možnost se s chlapem vystřídat a může být doma. Máte možnosti fůru! Chůva, jesle, výměna rodičáku. Život s dítětem je jízda na horské dráze a každá žena by si měla uvědomit, že to není žádná sranda. Máš obrovské štěstí, že máš super chlapa a hodné dítě co víc si přát. Já nemám chlapa a mám zlobivé dítě :lol:
Jsem šťastná, že mi život nadělil takový zázrak mít zdravé dítě a nikdy v životě nepřestanu děkovat :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1447
6.5.21 15:08

Až dáš dítě do školky bude líp. Sice se o něho postarají do těch 15 hodin co by bodlo tobě, ale ty budeš od rána v práci a pak se budeš na dítko těšit. 😀 no já bych v tvém věku děti neměla a jsem ráda, źr jsem s prvním začala ve 26 a teď třetí mám ve 34 a to si užívám nejvíc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 15:21

Ahoj, je mi podobně jako tobě (22) a mám podobně starou neteř jako Ty své dítě (v září bude mít 3 roky). Sama zatím děti nemám a v dohledné době ani nebudu mít (není s kým :lol: ). Jsem rodinný typ, těším se až budu mít jednou vlastní rodinu ALE neteř mi v tuto chvíli úplně stačí, je super, že ji mám, protože vím, že nejsem na dítě připravená.
Ty už dítě máš, je zrovna v tom věku, kdy je to fakt extra náročné (už se dorozumíš, ale pro změnu ono nechce rozumět, má svůj vlastní názor atd.), určitě pomůže školka. Budete si vzácnější :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 15:36

Děkuji holky za všechny komentáře :srdce: s tou leností, to bych úplně neřekla, já nejsem líný člověk, alespoň ne v tom smyslu, že bych nepracovala, nebo nebyla aktivní, o domácnost se starám, sportuji studuji VŠ atd. a když jsem s dítkem, věnuji se mu… Spíš asi ta nevyzrálost, jak říkáte, to mi přijde pravděpodobnější… Jenže, co s tím? Myslíte, že to časem přijde?
Samozřejmě, že mimčo bylo neplánované, ale pak jsme se s přítelem těšili, jenže, já nevím proč, jsem doopravdy moc nevěděla co to obnáší, prostě jsem byla hrozně naivní a viděla jen to pěkné, měla jsem nasazené růžové brýle. Ta realita mě dost srazila na zem a nějak se z toho nemůžu vyhrabat. Ale jsem ráda, že to nesoudite a považujete více méně za normální… Jen je mi zvláštní, že i přes ten servis, co mám, toto stale prožívám :?

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat