Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@zuzouš píše:
Pokud je běžnou součástí dne, že do kluka něco hustíš takovou dobu (předpokládám, že doslova dvě hodiny to nejsou, ale je to, řekněme, neúměrně dlouho)a neúspěšně, pak je odpovědí nejspíš to, že tě synek táhne na vařené nudli. Zpravidla se s tím rodiče tak necrcají, řeknou jednou dvakrát a pak přijde následek dle rodinných zvyklostí.
Nepomáhá nic. Počítaní do tří je jakž takž úspěšný, ale žádná sláva. Na zase nepomáhá, házela jsem hračky i z okna, nic nemá smysl.
@Ali-Ali píše:
Tak nemusi to nic byt. nicmene pokud se zminila ucitelka ve skolce, tak bych to na lehkou vahu nebrala. oreci jen ony maji lepsi oredstavu o tom, co je bezne chovani nez matka dvou deti.ja nevidim nic spatneho na tom vzit syna k detske psycholozce, pokud zadny „diagnostikovatelny“ problem nema, tak ti aspon poradi jak lip na nej.
ja kdyz jsem zacala mit pochybnosti u sveho syna, tak mi taky vsichni rikali, ze je uplne normalni dite, akorat ze „je svuj“. no problem je hlubsi.
Jojo, to vidím i zde v diskuzi. Jasne ze to občas dělají všechny děti, ale můj to dělá furt. Jo a nesmí jíst moc kolik, pak je to katastrofa. Hlavně jeho vztek
@Tidlinka píše:
Podle všeho bych řekla že než autismus je to rozmazlenost
Rozmazlený není určitě ![]()
Známé dcerka nastoupila v září do školky, má taky 3,5 roků. Odmalička je divočejší, je prakticky jedináček, známá ji má ve vyšším věku s novým partnerem. Ve školce se těžko přizpůsobuje autoritě, je hodně roztržitá a nesoustředěná, neustále přebíhá od jedné hračky k druhé. Na zahradě taky zrovna nesedí na pískovišti, učitelka už ji prý i sundávala z plotu. Známá si sama došla k psycholožce, která po klasickém vyšetření konstatovala živé chytré dítě, které ovšem vyžaduje neustálou pozornost a strhává ji na sebe takovýmto jednáním. Je velice družná, vyžaduje fyzický kontakt a protože je na svůj věk dost velká a hřmotnější, působí to občas problémy.. Nicméně poruchu žádnou psycholožka neshledala, pouze to chce vytyčit a hlavně dodržovat přesné mantinely.
Být tebou, určitě bych zašla za psychložkou, když už pro nic, tak pro tvůj klid, že tvůj syn má či nemá tu a tu poruchu.
Já mám taky živějšího 4 letého syna, i když nijak extrémně, s věkem se to dost lepší, ale jediné co na něj platí, je důslednost, důslednost a zase jen důslednost. Nepovolit ani o krůček v tom, co je dané a čem i on přesně ví, že přes to vlak prostě nepojede. Taklhe celkem úspěšně předcházíme zbytečným konfliktům a řevům. Ale je fakt, že když byl menší, často neplatily ani dané hranice, podle mě ještě nebyl sto domyslet následky jejich splnění či nesplnění. Jsou mu 4 a čtvrt a jasně, že sem tam nějaký exces je, ale v 90% se tomu dá předejít právě přesně stanovenými pravidly. Kolikrát se mi je opravdu nechce dodržovat, jsem unavená z práce, nemám náladu nad ním stát a být důsledná a nejraeši bych ho nechala, at si dělá, co chce, ale jakmile jednou povolím, využije toho..
Anonym proto, že se nejedná jen o mé dítě ![]()
@Anonymní píše:
Známé dcerka nastoupila v září do školky, má taky 3,5 roků. Odmalička je divočejší, je prakticky jedináček, známá ji má ve vyšším věku s novým partnerem. Ve školce se těžko přizpůsobuje autoritě, je hodně roztržitá a nesoustředěná, neustále přebíhá od jedné hračky k druhé. Na zahradě taky zrovna nesedí na pískovišti, učitelka už ji prý i sundávala z plotu. Známá si sama došla k psycholožce, která po klasickém vyšetření konstatovala živé chytré dítě, které ovšem vyžaduje neustálou pozornost a strhává ji na sebe takovýmto jednáním. Je velice družná, vyžaduje fyzický kontakt a protože je na svůj věk dost velká a hřmotnější, působí to občas problémy.. Nicméně poruchu žádnou psycholožka neshledala, pouze to chce vytyčit a hlavně dodržovat přesné mantinely.
Být tebou, určitě bych zašla za psychložkou, když už pro nic, tak pro tvůj klid, že tvůj syn má či nemá tu a tu poruchu.
Já mám taky živějšího 4 letého syna, i když nijak extrémně, s věkem se to dost lepší, ale jediné co na něj platí, je důslednost, důslednost a zase jen důslednost. Nepovolit ani o krůček v tom, co je dané a čem i on přesně ví, že přes to vlak prostě nepojede. Taklhe celkem úspěšně předcházíme zbytečným konfliktům a řevům. Ale je fakt, že když byl menší, často neplatily ani dané hranice, podle mě ještě nebyl sto domyslet následky jejich splnění či nesplnění. Jsou mu 4 a čtvrt a jasně, že sem tam nějaký exces je, ale v 90% se tomu dá předejít právě přesně stanovenými pravidly. Kolikrát se mi je opravdu nechce dodržovat, jsem unavená z práce, nemám náladu nad ním stát a být důsledná a nejraeši bych ho nechala, at si dělá, co chce, ale jakmile jednou povolím, využije toho..
Anonym proto, že se nejedná jen o mé dítě
Pravidla máme jasne nastavena. Není jich moc, protože pak není schopen je všechny akceptovat
@MilijonDolarBejby Já nevím, ale moje dcera měla taky takový záseky - ale teda myslím, že je celkem zdravá. Já to samozřejmě nesla blbě, takový ty hlášky „můžeš někdy udělat to, co Ti říkám“ byly u nás jednu dobu na denním pořádku… ale z toho, co píšeš v úvodním příspěvku, mi to je celkem dost povědomé. IMHO to, že máš kolem sebe samé vzorné děti, neznamená, že Tvoje dítě má PAS.
Podle mě je to nějaká kombinace období vzdoru s rozvojem fantazie (dceru to taky potkalo až teď kolem čtvrtého roku, že si víc vymýšlí, co by kdyby…).
Ale samozřejmě porada s psychologem není nic proti ničemu.
@MilijonDolarBejby píše:
Ahoj, syn 3,5 roku ma nějaké problémy. Uz delší dobu s lékařkou resim, zda syn nemá ADHD. Je celkem divoký a hlavně nervák, ale hlavním problémem je jeho nesoustředění. Dnes jsem mela rozhovor i s učitelkou ve školce, sama za mnou přišla. Syn dělá spoustu věcí a některé vám popíšu. Hrozny problém je uklízení hraček. Milionkrát mu řeknu, at uklidí a on si dělá svoje. Je třeba uklidit jednu hračku, ale místo aby ji uklidil, tak si s ni zacne hrát. Zeptá se ho, co ma dělat a on mi hnusne odsekne „co jako“ nebo tak něco a ještě je vzteklej. Nezabira na něj nic. To stejný oblíkáni. Např se ma prevlect z pyžama a on si ba to oyzamo ještě navlikne trenky a diví se, co mi vadí. Nebo si oblece tričko na nohy a podobny blbosti. Přitom to sám moc dobre umí. Umí i uklízet, jen většinou dělá, ze neslyší. Ve školce na prochazce normálně jde s dětma a najednou jde někam úplně jinam a učitelka ho okřikne a on nereaguje. Proste ma svůj svět. Vše se mu musi říkat milionkrat. To už mladší roční syn raději vše uklidí, než aby to poslouchal 2 hodiny.
Doktorka to zatím nechtěla nijak řešit, ze je prý malý ještě, ale já už to řešit chci. Nevíte co by to mohlo byt? Učitelka zmínila i velmi lehkou formu autismu, ale prý si myslí, ze nee. Syn byl poměrně dlouho sledovany na neurologii, jako maličké miminko mel meningokokovu meningitiduDekuji za názory
Jakoby jsi psala o našem synovi, i p. uč řekla to samé, jen s tím že ale nemá vubec problem komunikovat s ostatnimy, je schopen se zapojitalenekteré věci proste delat nebude, treba kresleni. Začalo to právě zhruba v těch 3letech. Z části jsme časem přišlina to že oprvadu spoustu věcí dělánaschvál, hlavně doma. Co se týká oblákí s tím měl problém I ve školce, zakázala jsem pohádky dokud se nenaučil pěkně rychle obléct bez zbytečných prutahu…zabralo, i když jeste dnes (4,5) si oblece treba kalhoty na teplaky a podobne ale ne tak často. A co se týče toho třeba chuze jinýmsmerem od ostatnich a bez reakce na volání… přišlijsme na to že mu čas od času zaléhají uši a on prostě jenom neslyší a z toho vycházelo víc takových situací kdy by člověk řekl že mi svuj svet. Ted pujde na vytažení nosní mandle která za to muže. A duledností se totochování které popisuješ zlepšuje. A ikdyž jsem si taky myslela že má beztak autismus nebo neco takového, čase jsem opravdu sama uznala, že byl prostě rozmazlený a dulesnotí se nám daří ho krotit. Ale jako stále sem tam takovýmzpusobem pozlobi…ale bereme ho takového jaký je. Ted čekáme druhé tak jsem zvedava jaké to bude pak ![]()
@Slečna Ferka píše:
@MilijonDolarBejby Já nevím, ale moje dcera měla taky takový záseky - ale teda myslím, že je celkem zdravá. Já to samozřejmě nesla blbě, takový ty hlášky „můžeš někdy udělat to, co Ti říkám“ byly u nás jednu dobu na denním pořádku… ale z toho, co píšeš v úvodním příspěvku, mi to je celkem dost povědomé. IMHO to, že máš kolem sebe samé vzorné děti, neznamená, že Tvoje dítě má PAS.Podle mě je to nějaká kombinace období vzdoru s rozvojem fantazie (dceru to taky potkalo až teď kolem čtvrtého roku, že si víc vymýšlí, co by kdyby…).
Ale samozřejmě porada s psychologem není nic proti ničemu.
Jo, kdyby to bylo jen obdobím, tak v pohode, ale pozoruju to tak od jeho roku a půl. Spis ze me na to upozornovala uz i učitelka…
@MilijonDolarBejby
Podle mĕ je to jenom období a přejde to.
@serenkaklucici píše:
Jakoby jsi psala o našem synovi, i p. uč řekla to samé, jen s tím že ale nemá vubec problem komunikovat s ostatnimy, je schopen se zapojitalenekteré věci proste delat nebude, treba kresleni. Začalo to právě zhruba v těch 3letech. Z části jsme časem přišlina to že oprvadu spoustu věcí dělánaschvál, hlavně doma. Co se týká oblákí s tím měl problém I ve školce, zakázala jsem pohádky dokud se nenaučil pěkně rychle obléct bez zbytečných prutahu…zabralo, i když jeste dnes (4,5) si oblece treba kalhoty na teplaky a podobne ale ne tak často. A co se týče toho třeba chuze jinýmsmerem od ostatnich a bez reakce na volání… přišlijsme na to že mu čas od času zaléhají uši a on prostě jenom neslyší a z toho vycházelo víc takových situací kdy by člověk řekl že mi svuj svet. Ted pujde na vytažení nosní mandle která za to muže. A duledností se totochování které popisuješ zlepšuje. A ikdyž jsem si taky myslela že má beztak autismus nebo neco takového, čase jsem opravdu sama uznala, že byl prostě rozmazlený a dulesnotí se nám daří ho krotit. Ale jako stále sem tam takovýmzpusobem pozlobi…ale bereme ho takového jaký je. Ted čekáme druhé tak jsem zvedava jaké to bude pak
Prave důsledná jsem, zákazy pohadek na něj neplatí vůbec. Jako do některých vinnosti se zapojuje s dětma, ale jsou veci, který proste dělat nebude a tečka
Uz kdyz mu byly ani be 2 roky a zlobil, tak řekl, ze jde pryč, zavře se do pokoje a vylezl pak zase normální. A nebo šel a hračky vyhodil do koše a řekl, ze když nechce uklízet, tak nebude mit nic. Nijak ho to netankovalo. Hračky jsem pak z koše vytáhla a schovala. Nebo si sam dal na zadek
Často dělá scény a je nervak, ale takovej proste je. Ale něco " jinýho" v něm proste asi je. Upozornil me na to i kamarád, který jezdi na tábory s hyperaktivnimi dětmi a také s postiženými. Avtaky mi říkal, ze je velice inteligentní. Ale jak říkám, určité odchylky si všimlo uz hodně lidí
Dekuji za zkušenosti ![]()
@Caitlyn píše:
@MilijonDolarBejby
Podle mĕ je to jenom období a přejde to.
Myslíš ze to muze trvat i takhle dlouho? U něj to je už fakt 2 roky v kuse ![]()
@MilijonDolarBejby Jeee to s těma hračkama znám
„tak já nechci žádné hračky " nebo " tak já žádné pohádky nechci“ na takové věty mu řeknu: a taky aninebudou dokud…" a pocase si to rozmysli. Nebo já se s vama bavit nebudu a podobne. Ve školcetaky odmítá třeba spát po obědě. Jedna ted už bývala uč. Si s ním poradila tak že ho zabavila necim jinm, nemela s tim problem ale ty nynější s nim bojují a me pak třeba jedna vycetla že doma neomalováváme omalovánky a že to musíme, ale jak ho mám donutit to už neporadí. Ta bývala uč říkala že je chytrý (a taky že jo od dvou přečte jakekoli pismeno abecedy třeba) ale proste je „svuj“ s tím, že má manžela který je taky takový, prostě místy uplně mimo tenhle svět alejiank normalni pracujici chlap a po zjisteni s tím sluchem se to taky zlepsilo ptž jsmezmenily pristup a už jsme prostě „věděli“.