Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, syn 3,5 roku ma nějaké problémy. Uz delší dobu s lékařkou resim, zda syn nemá ADHD. Je celkem divoký a hlavně nervák, ale hlavním problémem je jeho nesoustředění. Dnes jsem mela rozhovor i s učitelkou ve školce, sama za mnou přišla. Syn dělá spoustu věcí a některé vám popíšu. Hrozny problém je uklízení hraček. Milionkrát mu řeknu, at uklidí a on si dělá svoje. Je třeba uklidit jednu hračku, ale místo aby ji uklidil, tak si s ni zacne hrát. Zeptá se ho, co ma dělat a on mi hnusne odsekne „co jako“ nebo tak něco a ještě je vzteklej. Nezabira na něj nic. To stejný oblíkáni. Např se ma prevlect z pyžama a on si ba to oyzamo ještě navlikne trenky a diví se, co mi vadí. Nebo si oblece tričko na nohy a podobny blbosti. Přitom to sám moc dobre umí. Umí i uklízet, jen většinou dělá, ze neslyší. Ve školce na prochazce normálně jde s dětma a najednou jde někam úplně jinam a učitelka ho okřikne a on nereaguje. Proste ma svůj svět. Vše se mu musi říkat milionkrat. To už mladší roční syn raději vše uklidí, než aby to poslouchal 2 hodiny.
Doktorka to zatím nechtěla nijak řešit, ze je prý malý ještě, ale já už to řešit chci. Nevíte co by to mohlo byt? Učitelka zmínila i velmi lehkou formu autismu, ale prý si myslí, ze nee. Syn byl poměrně dlouho sledovany na neurologii, jako maličké miminko mel meningokokovu meningitidu
Dekuji za názory
ProMIň ale tohle dělá v jeho věku spousta dětí a opravdu to neznamená, že jsou mimo nebo mají hned ADHD ![]()
@MilijonDolarBejby můžeš si vyžádat pohovor s dětským psychologem, dětská dr. by ti měla vystavit žádanou. Asi bych to taky chtěla řešit v takto raném věku, aby to později nepřerostlo přes hlavu.
@brumdinka píše:
ProMIň ale tohle dělá v jeho věku spousta dětí a opravdu to neznamená, že jsou mimo nebo mají hned ADHD
On tohle dělal vždycky a ve školce je jedinej, co tohle dělá
@Demi píše:
@MilijonDolarBejby můžeš si vyžádat pohovor s dětským psychologem, dětská dr. by ti měla vystavit žádanou. Asi bych to taky chtěla řešit v takto raném věku, aby to později nepřerostlo přes hlavu.
Prave… Raději bych to řešila ted, než az těsně před nástupem do školy
@brumdinka píše:
ProMIň ale tohle dělá v jeho věku spousta dětí a opravdu to neznamená, že jsou mimo nebo mají hned ADHD
Ano. Tohle dělá moje dcera (4,5 roku). Nedává pozor, nudí se, pak je schopná si navlíkat kalhoty na trup. Ve školce tedy ne, ale doma často. Je zdravá. ![]()
Co vím od sestry, její syn (12) je schopen jít pro něco do pokojíku, přijít tam, začít si hrát a úplně zapomenout, proč tam šel.
@Ukulina píše:
Ano. Tohle dělá moje dcera (4,5 roku). Nedává pozor, nudí se, pak je schopná si navlíkat kalhoty na trup. Ve školce tedy ne, ale doma často. Je zdravá.
Co vím od sestry, její syn (12) je schopen jít pro něco do pokojíku, přijít tam, začít si hrát a úplně zapomenout, proč tam šel.
On to dělá i ve školce a často se nechce zapojovat s ostatníma dětma. Vím, ze to drlaji i ostatní deti, ale on v podstatne větší míře
Na mě tvůj popis působí spíše jako popis dítěte, co zkouší hranice a trochu s tebou manipuluje. Tvrzení že „má svůj svět“ nebo „je jediný, co to ve školce dělá“ nemusí znamenat, že je autista nebo že má ADHD, ale třeba to, že nemá respekt a neposlouchá.
Naprosto běžné a normální chování dítěte jeho věku. Že to řešit CHCEŠ… ono taky musí být CO řešit
. Zajdi za dětskou psycholožkou - sama - a popovídej si s ní o jeho chování. Nebo si zkus něco přečíst o období vzdoru či duševním vývoji dítěte. Hlavně žádnou paniku!
Syn dělá někdy to stejné a vůbec mě nenapadlo si myslet, že je má ADHD. ![]()
Hmmmm, to mi něco připomíná… Řešila jsem to taky, hodně měl problémy ve školce, učitelka mluvila o aspergeru…
No a protože jsem sama často byla v koncích, zašla jsem s ním k dětské psycholožce, na konzultaci. Napsala „návod k použití“ pro učitelku a mě potvrdila, že na něj jdu dobře a přidala pár drobných rad. Vyplynulo z toho to, že je hodně chytrý, ale holt je to na úkor nějakého sociálního chování.
Byl to docela mazec, má ještě o 2 roky a 4 měsíce mladší sourozence dvojčata, samozřejmě v nejméně vhodnou chvíli ho přepadl amok, vzdor nebo co mě vytáčelo nejvíc, prostě neslyšel, totálně zabranej do sebe (to bych taky chtěla umět
).
Můžu jen doporučit velikou trpělivost, pravidelnost a důslednost, u nás hodně pomáhaly určité rituály, využívat více vizuálních podnětů (třeba s ním domluvit, že když se blíží konec hry a bude čas se oblékat, tak mu přinést hromádku s oblečením, což bude signál, že je čas skončit s hraním, uklidit hračky a obléknout se), v dostatečném časovém předstihu ho upozorňovat, že se blíží konec nějaké aktivity, pokud je vztek, tak nejlépe v rámci možností ignorovat, pak mu říct, že takto tedy ne (velmi stručně). A když nereaguje, tak fyzický kontakt - třeba chytit za ruku a odvést ho k hračce, která je třeba uklidit, s první mu pomoci, pak sám…
Teď je mu šest a čtvrt, jakš takš z toho vyrostl, i když je hodně svůj. Do školy jsem mu dala odklad, se sociálním chováním, respektováním dopělých, ovládáním emocí a soustředěním má ještě problémy (samozřejmě tím myslím na přiměřenou úroveň odpovídající věku). Je teda chytrej jak rádio, o vesmíru toho ví víc jak já
, hodně rychle se učí básničky a písničky, na některé věci je opravdu šikovný.
Ale je na něm vidět velký pokrok, když jsme byli na zápisu, tak jsem si vůbec nedovedla představit, že by v té škole vydržel, dnes už je úplně někde jinde a myslím, že v září už by to problém být neměl.
Tak přeji moc trpělivosti a ať se to brzy srovná ![]()
@MilijonDolarBejby píše:
Ahoj, syn 3,5 roku ma nějaké problémy. Uz delší dobu s lékařkou resim, zda syn nemá ADHD. Je celkem divoký a hlavně nervák, ale hlavním problémem je jeho nesoustředění. Dnes jsem mela rozhovor i s učitelkou ve školce, sama za mnou přišla. Syn dělá spoustu věcí a některé vám popíšu. Hrozny problém je uklízení hraček. Milionkrát mu řeknu, at uklidí a on si dělá svoje. Je třeba uklidit jednu hračku, ale místo aby ji uklidil, tak si s ni zacne hrát. Zeptá se ho, co ma dělat a on mi hnusne odsekne „co jako“ nebo tak něco a ještě je vzteklej. Nezabira na něj nic. To stejný oblíkáni. Např se ma prevlect z pyžama a on si ba to oyzamo ještě navlikne trenky a diví se, co mi vadí. Nebo si oblece tričko na nohy a podobny blbosti. Přitom to sám moc dobre umí. Umí i uklízet, jen většinou dělá, ze neslyší. Ve školce na prochazce normálně jde s dětma a najednou jde někam úplně jinam a učitelka ho okřikne a on nereaguje. Proste ma svůj svět. Vše se mu musi říkat milionkrat. To už mladší roční syn raději vše uklidí, než aby to poslouchal 2 hodiny.
Doktorka to zatím nechtěla nijak řešit, ze je prý malý ještě, ale já už to řešit chci. Nevíte co by to mohlo byt? Učitelka zmínila i velmi lehkou formu autismu, ale prý si myslí, ze nee. Syn byl poměrně dlouho sledovany na neurologii, jako maličké miminko mel meningokokovu meningitiduDekuji za názory
Pokud je běžnou součástí dne, že do kluka něco hustíš takovou dobu (předpokládám, že doslova dvě hodiny to nejsou, ale je to, řekněme, neúměrně dlouho)a neúspěšně, pak je odpovědí nejspíš to, že tě synek táhne na vařené nudli. Zpravidla se s tím rodiče tak necrcají, řeknou jednou dvakrát a pak přijde následek dle rodinných zvyklostí.
Tak nemusi to nic byt. nicmene pokud se zminila ucitelka ve skolce, tak bych to na lehkou vahu nebrala. oreci jen ony maji lepsi oredstavu o tom, co je bezne chovani nez matka dvou deti.
ja nevidim nic spatneho na tom vzit syna k detske psycholozce, pokud zadny „diagnostikovatelny“ problem nema, tak ti aspon poradi jak lip na nej.
ja kdyz jsem zacala mit pochybnosti u sveho syna, tak mi taky vsichni rikali, ze je uplne normalni dite, akorat ze „je svuj“. no problem je hlubsi.
@hanka.br. píše:
Na mě tvůj popis působí spíše jako popis dítěte, co zkouší hranice a trochu s tebou manipuluje. Tvrzení že „má svůj svět“ nebo „je jediný, co to ve školce dělá“ nemusí znamenat, že je autista nebo že má ADHD, ale třeba to, že nemá respekt a neposlouchá.
Ale to zase on poslouchá celkem bez problémů. Jen se proste nesoustredi. Jako by neslyšel, ze na něj mluvim a stejnej problem maji s nim všichni v rodine. Třeba kdyz je změna prostředí, tak par dni je vše ok, ale pak je to to stejný.
@Špuntice1986 píše:
Naprosto běžné a normální chování dítěte jeho věku. Že to řešit CHCEŠ… ono taky musí být CO řešit. Zajdi za dětskou psycholožkou - sama - a popovídej si s ní o jeho chování. Nebo si zkus něco přečíst o období vzdoru či duševním vývoji dítěte. Hlavně žádnou paniku!
Nrpanikarim, jen říkám, ze si toho všimli uz hodně lidí
@Gigis píše:
Hmmmm, to mi něco připomíná… Řešila jsem to taky, hodně měl problémy ve školce, učitelka mluvila o aspergeru…
No a protože jsem sama často byla v koncích, zašla jsem s ním k dětské psycholožce, na konzultaci. Napsala „návod k použití“ pro učitelku a mě potvrdila, že na něj jdu dobře a přidala pár drobných rad. Vyplynulo z toho to, že je hodně chytrý, ale holt je to na úkor nějakého sociálního chování.
Byl to docela mazec, má ještě o 2 roky a 4 měsíce mladší sourozence dvojčata, samozřejmě v nejméně vhodnou chvíli ho přepadl amok, vzdor nebo co mě vytáčelo nejvíc, prostě neslyšel, totálně zabranej do sebe (to bych taky chtěla umět).
Můžu jen doporučit velikou trpělivost, pravidelnost a důslednost, u nás hodně pomáhaly určité rituály, využívat více vizuálních podnětů (třeba s ním domluvit, že když se blíží konec hry a bude čas se oblékat, tak mu přinést hromádku s oblečením, což bude signál, že je čas skončit s hraním, uklidit hračky a obléknout se), v dostatečném časovém předstihu ho upozorňovat, že se blíží konec nějaké aktivity, pokud je vztek, tak nejlépe v rámci možností ignorovat, pak mu říct, že takto tedy ne (velmi stručně). A když nereaguje, tak fyzický kontakt - třeba chytit za ruku a odvést ho k hračce, která je třeba uklidit, s první mu pomoci, pak sám…
Teď je mu šest a čtvrt, jakš takš z toho vyrostl, i když je hodně svůj. Do školy jsem mu dala odklad, se sociálním chováním, respektováním dopělých, ovládáním emocí a soustředěním má ještě problémy (samozřejmě tím myslím na přiměřenou úroveň odpovídající věku). Je teda chytrej jak rádio, o vesmíru toho ví víc jak já
Tak přeji moc trpělivosti a ať se to brzy srovná, hodně rychle se učí básničky a písničky, na některé věci je opravdu šikovný.
Ale je na něm vidět velký pokrok, když jsme byli na zápisu, tak jsem si vůbec nedovedla představit, že by v té škole vydržel, dnes už je úplně někde jinde a myslím, že v září už by to problém být neměl.
Dekuji moc. Jeho chování opravdu normalni neni. Ja s nim pracovat umím, ale některým z rodiny to dělá problémy.