Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hmm.. tak jako další problém je ten, že mi neche čůrat jako kluk.. venku vůbec a když tak leda na holku, že ho chytnu pod koleny, jak se dávají holky a doma taky v sedě na záchodě ![]()
Jednou jsem slyšela o dvojčatech, co si v pěti letech navzájem „vykala“ - rodiče na ně mluvili množným číslem a kluci to převzali, takže si říkali „Podejte mi ten náklaďák“ a tak
a taky z toho pak vyrostli ![]()
TýnkaK píše:
I kdyby byl na kluky, tímhle se to nejspíš projevovat nebude
souhlasím a ještě k těm kecům,že to ještě nikdy neviděli a tak- jsem na to alergická od ,,chytrých matek co mají dokonalé děti,,ať malého neposlouchají ![]()
kvaček píše:
tak ono se to spíš zhoršuje právěNeřeším, jestli je na kluky
ale spíš, jestli to mám nechat být..
Protože všichni hledí , prý to nikdy neviděli, neslyšli a kdoví, jak dlouho se to bude odnaučovat
Ahoj můj brácha to měl taky když byl malej, a neboj vyrostl z toho. Když řekne nějaký slovo v ženském rodu tak ho jen oprav, aby to slyšel správně neboj on na to příjde ![]()
Tomik je skoro stejne stary jako tvuj syn, mluvi skoro vyhradne v zenskem rode a vyzaduje curani jako holcicka. Obcas ho opravim, obcas se ho zeptam, jestli se chce vycurat jako kluk, ale jinak nehrotim, jim to nekdy docvakne ![]()
Tak já se hlásím také. Synek hodně brzo mluvil, má krásně rovinutou slovní zásobu, je to velký šikula, ale mluví v ženském rodě ještě teď, po třetím roce. Až teď jsem si všimla, že občas „zapomene“ a střídá mužský se ženským
Nijak to neřeším. Navíc, je dosti často s tátou a i přesto se tomu nevyhnul. Kamarádky synek tak také mluvil, takže to opravdu není nic neobvyklého…Hlavně, že mluví a je sdílný
![]()
Děkuji za podporu
většinou okolí reaguje, že jsme snad jediní, kteří máme doma kluka a mluví v ženském rodě, jak nějací exoti
![]()
Etcetera78 píše:
Jednou jsem slyšela o dvojčatech, co si v pěti letech navzájem „vykala“ - rodiče na ně mluvili množným číslem a kluci to převzali, takže si říkali „Podejte mi ten náklaďák“ a taka taky z toho pak vyrostli
To mohlo znít dobře:-))) Jako pojďte pane budeme si hrát:-)
Mě spíš zaskočila ta fešanda no.. Říká mi, já šu ale pekná fesanda
měl nové tepláky
hofka píše:Etcetera78 píše:To mohlo znít dobře:-))) Jako pojďte pane budeme si hrát:-)
Jednou jsem slyšela o dvojčatech, co si v pěti letech navzájem „vykala“ - rodiče na ně mluvili množným číslem a kluci to převzali, takže si říkali „Podejte mi ten náklaďák“ a taka taky z toho pak vyrostli
kvaček píše:
Hmm.. tak jako další problém je ten, že mi neche čůrat jako kluk.. venku vůbec a když tak leda na holku, že ho chytnu pod koleny, jak se dávají holky a doma taky v sedě na záchodě
Tak tohle bych vůbec neřešila. Já naopak syna učila čůrat na holku i doma na záchodě. Považuji to za čistotnější (i manžel si při čůrání doma sedá).
Na kluka čůrat venku jde (učili jsme se to), ale obvykle to stejně skončí počůranýma kalhotama… ![]()
Že říká, že je fešanda mě pobavilo, promiň.
Náš to nedělá. Přemýšlela jsem o tom, a vymyslela jsem, že mu občas „vkládám věty do úst“. Uvedu příklad: „Bobíšku, pochlub se babičce: Já jsem zvládl jít na záchod sám!“ nebo „Řekni tetě: Venku jsem viděl velký náklaďák!“ On jde, nadšeně zopakuje/přepapouškuje a pak si třeba povídají i dál… Nevím, jestli to pomůže, uvádím to jen jako nápad.
kvaček píše:
Mě spíš zaskočila ta fešanda no.. Říká mi, já šu ale pekná fesandaměl nové tepláky
kvaček píše:
Mě spíš zaskočila ta fešanda no.. Říká mi, já šu ale pekná fesandaměl nové tepláky
Prostě opakuje, co kde slyšel. Děti přece hrozně moc v tomto věku opakují. Zapřemýšlej a určitě si vzpomeneš, že jsi to říkala buď ty a nebo někdo z ženského osazenstva. Zkrátka chtěl vyjádřit, že mu to sluší a použil větu, kterou v té souvislosti už někde slyšel. A holt jen nezměnil rod. ![]()
Btw já když se syna zeptám: „Kdo to říkal? Kde jsi to slyšel?“ Tak obvykle naprosto přesně ví a „práskne“. Takže když přišel s hláškou: „Do prdele!“, já se zeptala, kdo to říkal, to odpověděl: „Táta v garáži!“ Manžel zrudnul a řekl: „No, to mi asi uklouzlo.“ Nebo když mi syn řekl: „Dej mi pokoj!“ (něco jsem po něm chtěla a tak jsem docela koukala
) Tak se ptám, kde to slyšel, kdo to říkal: „Děda Mirek…“ Nakonec z toho vylezlo, že to děda říká psovi, kterej po něm skákal
…atd. Prostě dítko přesně zopakuje, co kde slyší a použije v adekvátní situaci. ![]()
Tak se moc před zrcadlem nechval a nebo používej univerzální věty typu: „To mi to ale sluší!“
![]()
Naprosto normalni a bezne.
Starsi syn to delal taky, no a od tri let ma „vaznou“znamost
,uz jim to drzi ctyri roky a seznamili postupne uz i rodice
![]()
Nečtu diskusi - kamarádky chlapeček takhle mluvil skoro do tří let. Byl s maminkou, s babičkami… tak to pochytil. Pak to samo odeznělo.
Je to víceméně totéž, jako když o sobě děti mluví ve třetí osobě: „Mája má auto“ místo „já mám auto“, „Májovi ještě dej“ místo „dej mi ještě“ a tak. Mluví tak, jak slyší svoje okolí, časem se to srovná.