Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn si prošel šikanou, nemá kamarády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Veronika482
29.11.23 21:55
- Citovat
- Upravit
Veronika482
29.11.23 21:56
PS je dobré, žes ho potrestala, myslela jsem tím „nebýt tvrdá“, abys mu dala najevo, že ho máš pořád ráda.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.11.23 22:07
Anonymni konvalinka
Zachovala ses uzasne, myslim v tom, zes prijala vytky skoly a dala synovi pocitit, ze takhle ne. U nas je „sikanator“ zlaty synek, otec odmitl toto tvrzeni i pres dukazy - fotky zraneni, zaznam z vystreni od lekare i s tim, ze si to nemohl zpusobit sam, potvrzujici vypovedi nekolika spoluzaku, predchozi dutky za jina ublizeni, dvojku z chovani,… Vysetreni PPP i diagnosticky ustav odmitl.
- Citovat
- Upravit
29.11.23 22:35
@Veronika482 píše:
Nebuď na něj tak tvrdá. Vždyť si taky zažil svoje…někdy je to jen hloupá snaha pobavit ostatní, zapadnout mezi ně. Lituje toho a omluvil se, už se to myslím nebude opakovat.
Taky bych se klonila spíše k jinému řešení. Se synem hodně pracovat. Probrat to na terapiích kam jak jsem pochopila chodí. Zjistit příčinu proč se do té šikany zapojil. Beztak to byl jen strach, že když se nepřidá bude další na řadě. To ho samozřejmě vůbec neomlouvá. Ale určitě to svědčí o tom, že je třeba ještě pracovat na jeho sebevědomí a sebehodnotě. Kdyby bylo vše v pořádku tu potřebu se zapojit by určitě neměl.
On to také nemá jednoduché. Bývalá oběť šikany, nejmenší ve třídě. Moc možností jak se bránit nemá. Tak se bohužel připojil. Obavám se, že přísné tresty a chladný přístup doma tomu nepomůže. A tím vůbec nemyslím, že by se za to co provedl měl chválit. To vůbec ne. Ale také není možné ho trestat donekonečna.
A proč oběti šikany v budoucnu mohou být agresory?
Je za tím hlavně strach a nejistota. Než se stát opět obětí tak to raději tím agresorem. Kdyby se zastal té dívky hrozilo by v jeho očích, že dopadne stejně jako ona.
Prostě to nemá ještě zpracované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.23 22:45
Základní škola je takové peklo, co se týče dětí. Je tam různá míchanice mezi rychlými, hodnými a poslušnými a omlouvám se za výraz, ale bohužel jsou tam i ty hloupé a ty dělají největší bordel. U nás na základce také nejvíc vyčnívali ty hloupější průseráři. Mě se na prvním stupni dost posmívali, že jsem silná. Na druhém stupni si pamatuji, že se to dost uklidnilo. Možná i dříve. Ale za mě ještě byly zvláštní školy, hodně se bral i důraz na vychování. Každopádně co si pamatuju, tak jsme cca v patnácti byli rozumní, obzvláště kluci byli takový v pohodě, co se týče chování. Já si také myslím, že na střední škole se to uklidní. U nás si nepamatuji, že by tam probíhala šikana, ani ve druhé třídě. Ani se nikdo nikomu neposmíval, pokud byl někdo chytrý a naopak sklízel obdiv. Byli tam i tiché děti a ty byli také v pohodě. Ty hloupější moc nezapadli a většinou stejně přecházeli na učňák. Pokud se k němu takhle kluci zachovali, nejsou to opravdoví kamarádi. Já bych i možná zvážila, kdyby chtěl, přestup na jinou školu. Ještě ho čeká přes půl roku, což mi přijde dlouhá doba, nehledě na to, že ho čeká ještě plno práce s třídou. U nás například je dost výletů, závěrečné rozloučení třídy a spousta takových kolektivních prací. Každopádně je mi to hrozně líto. Já syna také učím, aby byl slušný a ke kamarádům férový. Také je takový dost citlivý. Mě hřeje u srdce, že do kolektivu zapadl a dělá s ostatními blbiny, má kamarády, ale také se to může vše jednou změnit 
Teď je ve druhé třídě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.23 23:19
Hm… Ten nespolupracující otec, to je dost drsný. Fotky zranění - asi nešlo zrovna o nějakou prkotinku.
Jinak chci říct, že představa, že děti jsou nezkažené jemné bytosti je pěkně zcestná. Naopak děti běžně bývají agresivní a slovně agresivní a kdyby se dětské kolektivy nechali bez zásahu dospělých, dojde tam k strašným věcem. Každé dítě rychle pochopí, jak schopné je vůči ostatním dětem a zaujme svou pozici. Každý se snaží dosáhnout co nejvyšší, kromě dětí, které rychle pochopí, že jsou v tomto méně schopné a snaží se být co nejméně nápadné, aby utržili co nejmenší počet psychických ( a někdy i fyzických ran). Každý se snaží co nejvíc zalíbit vůdci skupiny a jeho nejvěrnějším. Jinými slovy v dětských kolektivech platí tvrdé zákony džungle - při pozorovaní se děti ( 5-6 let) chovají stejně jako skupiny makaků.
Naopak schopnost altruismu, schopnost vystoupit proti vůdci, mít sílu říct neoblíbený názor… To všechno se ještě jen rozvíjí a v pubertě rozhodně není hotové.
Ten kluk vysmívající se holce… Určitě ji to je veku, kdy se mění tělo a člověk neví, kým je, muselo strašně zranit. Ale umím si představit, že i za jeho legráckami je kromě touhy rozesmát spolužáky potřeba zpracovat vlastní probouzející se erotické pocity, kterým nerozumí. Zrovna ty ruce s chloupky jeho spolužačky mu mohli hodně poutat zrak, přivádět ho do rozpaků a on ještě nemusel tušit, co si s těmi pocity počít.
Prostě i děti, které ubližují druhým, si zaslouží velký díl lásky, pochopení a péče. Kromě důrazného zadání hranic. Pořádně obejmi toho svého kluka - pokud se v tom věku ještě nechá.
Přidám, jak jsem kdysi šikanovala já. Školní autobus, já asi třináct let, kolem mě stejně staré kamarádky. A do mne zamilovaný asi osmiletý hloupější kluk. Neustále se ptal, jestli se mnou může chodit, až jsem jednou řekla jo. A tak jsme spolu v autobuse " chodili", hodně jsme se na něm s kamarádkami nasmáli. Chudák kluk možná kvůli mně nejednou brečel. Určitě se minimálně hodně trápil, to jsem vnímala už tehdy. Jen jsem nedokázala odolat.
Já asi patnáct let, do party před domem chodil i jeden neoblíbený kluk. Byl zamilovaný do mé kamarádky a snažil se ji dostat blíž. Proto když jsme se někam šli procházet samé, pravidelně se k nám přidával. A my si vymýšleli, jak se jdeme vyčůrat nebo něco a pravidelně jsme mu zdrhali. Celé hodiny nás byl schopen čekat na místě. A my jsme se mu schované smáli, jen občas a jen zlehka jsem pocítila něco jako soucit s ním. Každopádně ani mne nenapadlo vylepšit jeho pozici v partě. O několik měsíců později jsme takto zdrhali kvůli klukovi, který zas chtěl chodit se mnou. Hlavní kápo naší skupiny byla ta má kamarádka, já byla shodou okolností už dlouho její nejlepší kamarádka, takže docela vysoko v hierarchii party, ale nijak mě nenapadlo vice se zajímat o děti, které byli v hierarchickém řebříčku nejníž. Až kolem šestnácti, sedmnácti let mi z poměrů v té partě začalo být špatně, uvolnila jsem své místo vedle kamarádky, o které se vedl tvrdý boj a trhla jsem se s pár kluky, s kterými jsme založili vlastní, zdravější podskupinu, se kterou se setkávám dodnes.
A myslím, že nakonec stejně ze mne vyrostl hodně soucitný člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.23 23:56
Děkuji za odpovědi, já jsem tuhle situaci asi vůbec nezvládla, po cestě domů, která má trvat půl hodiny jsem musela vlézt do hospody, přičemž jsem úplný abstinent, myslela jsem, že trochu vychladnu, ale takovej výlev, rvala jsem jak smyslů zbavená, s infarktovym stavem, divila bych se pokud by nas nenahlásili sousedi na sociálce…a to bydlíme ve starém činžáku žádnej panelák…on teď špatně nese i to že ma takových zákazů, třeba nemůže s mobilem do školy, pak o polední pauze když ostatní v mekaci hrajou na mobilech on jenom kouká, oni se mu smějí. Ti, co v těch posmesnejch kecech jeli s ním, doma absolutně bez trestu, to těžko chápe…
Já už se nedivím, že spousta těch dětí skáče z okna nebo se jdou oběsit do parku…
Ve škole mi řekli, že samozřejmě dozor na druhém stupni je ne chodbě, do tříd pouze nakouknou, chápu že tam nemůžou být pořád, ale mělo by se to nějak líp monitorovat…
Já sem z toho na nervy, v noci se budim nebo nemůžu usnout, jede mi to v hlavě, každej den je doma podrobenej výslechu co dělal, říkal, jestli na NÍ mluvil.
A popírat něco? Vždyť to šetření je fakt megaveliky a nedá se říct " můj Pepíček" je úplně nevinný. Proti důkazům se nedá vůbec nic namítnout. Asi budu taky potřebovat psychologa, protože vůbec nevim jak dál…doma vychováváme děti se vší slušnosti, úctou, ohleduplností a pak zjistíme že patří mezi takový sr… 
co způsobí to, že jinej pubos jde a hodí si lano???
A nejvíc zle mi je, že je to ten nejstarší, představa mladších dětí, že tohle teprve přijde a tímhle vším si ještě budeme muset projít…si říkám, že sem snad nikdy neměla mít děti, jelikož jako rodiče jsme úplně selhali…
V každém případě bych Tvého syna vzala k psychologovi, opravdu mu to může moc pomoct, doma ty děti nikdy neřeknou vše, a není to o špatném vztahu mezi Vámi, prostě nekomu cizímu a neutrálnímu se líp svěří a hlavně oni s nima umí mluvit!
Hodně sil
- Citovat
- Upravit
Veronika482
30.11.23 05:08
@Anonymní píše:
Zachovala ses uzasne, myslim v tom, zes prijala vytky skoly a dala synovi pocitit, ze takhle ne. U nas je „sikanator“ zlaty synek, otec odmitl toto tvrzeni i pres dukazy - fotky zraneni, zaznam z vystreni od lekare i s tim, ze si to nemohl zpusobit sam, potvrzujici vypovedi nekolika spoluzaku, predchozi dutky za jina ublizeni, dvojku z chovani,… Vysetreni PPP i diagnosticky ustav odmitl.
Škole to prošlo příliš snadno, tohle selhání.
- Citovat
- Upravit
Veronika482
30.11.23 05:12
@Anonymní píše:
Děkuji za odpovědi, já jsem tuhle situaci asi vůbec nezvládla, po cestě domů, která má trvat půl hodiny jsem musela vlézt do hospody, přičemž jsem úplný abstinent, myslela jsem, že trochu vychladnu, ale takovej výlev, rvala jsem jak smyslů zbavená, s infarktovym stavem, divila bych se pokud by nas nenahlásili sousedi na sociálce…a to bydlíme ve starém činžáku žádnej panelák…on teď špatně nese i to že ma takových zákazů, třeba nemůže s mobilem do školy, pak o polední pauze když ostatní v mekaci hrajou na mobilech on jenom kouká, oni se mu smějí. Ti, co v těch posmesnejch kecech jeli s ním, doma absolutně bez trestu, to těžko chápe…
Já už se nedivím, že spousta těch dětí skáče z okna nebo se jdou oběsit do parku…
Ve škole mi řekli, že samozřejmě dozor na druhém stupni je ne chodbě, do tříd pouze nakouknou, chápu že tam nemůžou být pořád, ale mělo by se to nějak líp monitorovat…
Já sem z toho na nervy, v noci se budim nebo nemůžu usnout, jede mi to v hlavě, každej den je doma podrobenej výslechu co dělal, říkal, jestli na NÍ mluvil.
A popírat něco? Vždyť to šetření je fakt megaveliky a nedá se říct " můj Pepíček" je úplně nevinný. Proti důkazům se nedá vůbec nic namítnout. Asi budu taky potřebovat psychologa, protože vůbec nevim jak dál…doma vychováváme děti se vší slušnosti, úctou, ohleduplností a pak zjistíme že patří mezi takový sr…
A nejvíc zle mi je, že je to ten nejstarší, představa mladších dětí, že tohle teprve přijde a tímhle vším si ještě budeme muset projít…si říkám, že sem snad nikdy neměla mít děti, jelikož jako rodiče jsme úplně selhali…
V každém případě bych Tvého syna vzala k psychologovi, opravdu mu to může moc pomoct, doma ty děti nikdy neřeknou vše, a není to o špatném vztahu mezi Vámi, prostě nekomu cizímu a neutrálnímu se líp svěří a hlavně oni s nima umí mluvit!
Hodně sil
Fakt ale zas neblázni..ať s vaničkou nevylijes i dítě nebo jak se to říká..! Můžu osobní otazku- nebyla jsi v dětství taky šikanovana?
- Citovat
- Upravit
30.11.23 06:23
Když to tak čtu, jsem ráda, že se moje děti učí doma. Jinak dořešit těch pár měsíců jako IV je taky řešení. Pokud je schopný učit se doma. A šikana je jeden z důvodů na které se bere ohled velmi. Případně je potřeba objednat ho do PPP( soukromé mají termíny dříve), pokud nemá rodič VŠ, je potřeba garant, který doloží své vysokoškolské vysvědčení. A pak už jen domluvit se školou průběh přezkoušení. Ideální je portfolio, kde prostě ukáže to, co má hotové. My máme doma učebnice apod., ale dětem ty stránky kopíruji a hotové si je strkají do portfolia. Ale dá se přinést i normální pracovní sešity, rozečtenou knihu apod.. To je na domluvě. Syn v první třídě tam pak v rámci psaní doplňoval křížovku, vybral si z jejich knihovny knížku a četl kus, spočítal pár příkladů a mluvil na jedno náhodně vybrané téma v prvouce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.23 08:47
Anonymní, i ty máš právo selhávat. Proč by nemohl tvůj kluk? Tvá sebehodnota nemůže být v tom, jak se ti povedlo vychovat „slušné děti“.
Musí to být extrémní tlak, který na něho vyvíjíš. Tvé zklamání bylo pro něho nejhorším trestem. Trochu se v tobě vidím, taky neunáším, když třeba má čtyřletá holka slovně ubližuje dětem kolem a chci po ní nemožné..
Téměř v každém kolektivu, kde dochází k šikaně, je důležité, aby děti porozuměli, že jejich chování toho druhého strašně zranilo. Že nebylo pořádku a už dál nemůže být. Je potřeba, aby tomuto porozuměli všechny děti. A je potřeba, aby byli vyzvané k ukončení skupinkování a povzbuzené v tom, ať tvoří přátelství i s dalšími. Aby se naučili porozumět těm druhým. Jen tak vzniká zdravý kolektiv, když každý s každým hodí řeč ( i když nejlepšího kámoše má jen jednoho, nebo dva, tři). Ve skupinách, kde už bylo napáchané mnoho bolesti, to jde jen velmi těžko změnit. Ale jde.
Děti mají být vedené, ať umějí přemýšlet, jak se cítí ten druhý. Ale nemají se stát vvyvrhelem, když se jim to nepovede a selžou.
Je lehké si pamatovat, kde všude nám v dětství kolektiv ublížil. Ovšem pokud jste nebyli úzkostně stažené do sebe, na samém konci kolektivu a pokud jste ve všech svých dětských skupinách neměli schopné třídní, vedoucí, kteří uměli kolektiv propojit, určitě i vy jste v dětství šikanovali - ubližovali. Jak jsem to popsala já. Toto si však nejspíš nepamatujete, dá to práci to rozkrýt.
Nedělo se mi to ve škole, protože právě na základní i střední jsme měli schopné třídní učitele, kteří nás uměli propojit. Ovšem ten malý kluk z autobusu - je lehké na něho zapomenout, nebyl pro mne důležitý. A když si vzpomenu, ještě stále cítím radost, jak ho tahám za nos a škádlím. Je jednoduché říct, o nic nešlo, byla to milá dětská hra. Ale pro něho nejspíš ne. On všechno bral vážně a trápil se.
Ostatně nejde jen o dětství. Když jsem pracovala se skupinou dospělých, stačilo na chvíli polevit z mé strany a už jsme to tam měli znovu. Hlavně když se skupina obměňovala a nebyli stmelení dohromady. I dospělí lidi mají zvláštní mechanismy, které jim umožňují nevidět, jak se někdo trápí, nebo to hodit na něho - sám si za to může. I dospělí mají radost, když šplhají po hierarchii skupiny nahoru - a mají pod sebou lidi, po kterých šlapou. A úzdravný proces - náhled, rozrušení koalic a propojení všech mezi sebou - musí udělat ten, kdo skupinu vede. A přitom je tak úžasné, léčivé, krásné být ve zdravé skupině! Ale jen málokdy to dopadne, že se to tak vyvine přirozeně, bez práce.
Teď mě napadlo - větším dětem máme potíže zasahovat do jejich pozice v kolektivu. Pokud je naše dítě šikanované, je potřeba zasáhnout, i když mu je 18. Ani dospělý člověk, po kterém skupina šlape, nemá žádnou možnost situaci změnit, pokud se nerozhodne skupinu opustit. Z posledního místa ve skupině prostě ani v dospělosti nemáme šanci skupinu měnit. A být v pozici šikanovaného, je prostě strašné. I když nás nikdo nemlátí, neničí nám věci a nenutí nás sníst křídu.
Anonymní, co ti chci říct je, že šikanovat je vlastní nám všem. Ne jen tvému synovi. Problém prostě je, že vychováváš člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.23 09:03
Šikana vždy souvisí s nízkým sebevědomím, jehož tvorba ale pochází z rodiny. Už jen to, že mezi sebou nemáte tak důvěrný vztah, že jste si nevšimli nebo se syn nesvěřil, že na tom není dobře o něčem svědčí. Některé děti bývají hodně citlivé a i když je rodič milující, tak můžou mít s dítětem odlišné vnímání rodičovské lásky. Takže rodič se chová podle něj normálně (není tam žádné „týrání“), tak stejně sebevědomí a sebehodnotu v dítěti nepodporuje.
Nevím, proč zatracuješ psychologa, naopak si myslím, že to je jediný způsob, jak z toho ven. Hned se snažte najít psychologickou pomoc, protože dopady toho, že takto staré dítě je introvert, nemá kamarády a trápí se (už tak dlouho) mohou být fatální.
Zároveň bych se rychle začala zajímat o to, jak dítěti sebehodnotu začít zvyšovat. Protože vina není tak úplně na kolektivu (ano, kolektiv někdy může být šílený, přesto šikanované nejsou všechny děti), ale na tom, že syn má nízké sebevědomí a děti to vycítí a vycítí to v každém kolektivu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.23 09:41
@AnastazieB
Teď zrovna se nad někým vyvyšuješ, děláš soudy - možná mylné - a někoho ponižuješ ty. Ne proto, že jsi zlá. Ale proto, že nám všem je hodně přirozené to dělat.
Neznáš kluka zakladatelky, ani ji a její způsob výchovy, ani třídu toho kluka. Znáš jen sebe, a vis, že ti dělá dobře upozorňovat na chyby druhých. Jsem s tebou na jedné lodi, mně taky dělá dobře být za chytrou. Prostě jsme jen lidi.
Ale zakladatelce můžeme působit bolest - otevřela se se svou hlubokou bolestí a je křehká. Není na místě dělat předčasné soudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.23 10:28
@AnastazieB píše: Šikana vždy souvisí s nízkým sebevědomím, jehož tvorba ale pochází z rodiny. Už jen to, že mezi sebou nemáte tak důvěrný vztah, že jste si nevšimli nebo se syn nesvěřil, že na tom není dobře o něčem svědčí. Některé děti bývají hodně citlivé a i když je rodič milující, tak můžou mít s dítětem odlišné vnímání rodičovské lásky. Takže rodič se chová podle něj normálně (není tam žádné „týrání“), tak stejně sebevědomí a sebehodnotu v dítěti nepodporuje.
Nevím, proč zatracuješ psychologa, naopak si myslím, že to je jediný způsob, jak z toho ven. Hned se snažte najít psychologickou pomoc, protože dopady toho, že takto staré dítě je introvert, nemá kamarády a trápí se (už tak dlouho) mohou být fatální.
Zároveň bych se rychle začala zajímat o to, jak dítěti sebehodnotu začít zvyšovat. Protože vina není tak úplně na kolektivu (ano, kolektiv někdy může být šílený, přesto šikanované nejsou všechny děti), ale na tom, že syn má nízké sebevědomí a děti to vycítí a vycítí to v každém kolektivu.
Ty bláho, t mi připomínáš těmahle řečma jednu učitelku. Ta mi tvrdila, že syn si za to může sám, protože je prokazatelně nejhorší v pohybových aktivitách, a tím se odlišuje hned na první pohled (Výrazný dyspraktik) a dalším aspektem jeho neúspěchu v kolektivu je nízká sebehodnota a urputná snaha získat kamarády, čímž je akorát odradí.
Tahle učitelka moc ráda srovnává děti, a veřejně vypichuje úspěchy/neúspěchy jednotlivců před celým kolektivem.
Teď mám syna v úplně jiném prostředí a má kamarády, přestože do teď byl všude za outsidera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.23 11:03
@Bramborova Máš úžasné příspěvky, úplně z nich sálá lidskost, vřelost a pochopení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Nebuď na něj tak tvrdá. Vždyť si taky zažil svoje…někdy je to jen hloupá snaha pobavit ostatní, zapadnout mezi ně. Lituje toho a omluvil se, už se to myslím nebude opakovat.