Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý den, už jsem sem jednou psala. Už nevím jak na syna. Má 4 roky a je prostě strašně divoký. U psychologa jsem byla před 2 lety a řekli mi že je 100% v pořádku. Syn nebyl nikdy v kontaktu s dětmi. Nemohl jelikož měl vážnou nemoc. Teď se to zlepšilo a tak mohl začít chodit na 3 dny do školky. První dva dny ok ale třetí den už byl špatný. Zhazoval děti, bral věci a bouchal. Dnes jsme byli u prababičky a po té házel hřebínky a hračky. Už prostě nevím. Občas mám dojem že to dělá z nudy. Minulý týden jsme se šli podívat do školky a při odchodu strašná scéna. Lehl si na zem, začal kopat a křičet. Do 2 let bylo vše v pořádku tako nechápu. Stalo se někdy někomu něco podobného? Jak to řešit?
Pokud byl vážně nemocný, je možné, že je prostě rozmazlený, protože jste mu nenastavili hranice. Je to celkem pochopitelné, pokud vaše priority byly jinde. Je na čase mu je začít nastavovat a důsledně na nich trvat.
Z nudy??? ve 4 letech už je dost velký na to, aby chápal, že druhým ubližuje. Asi bych se zamyslela spíše nad svou výchovou…
No právě přísná jsem byla dost, uklízí po sobě nádobí, umývá, vytírá, vysává. Dost mi pomáhá. Nikdy jsem nebyla ta co vše dovoluje. Vysvětlovala jsem co se smí a co ne a tohle mě prostě strašně mrzí.
Jelikož dodělávám školu a jsem na syna sama tak ho občas má jeho babička a skoro vše mu povolí. Že by tím? Jinak syn zase třeba rád ostatním i pomáhá. Nosí tašky, vaří, stará se třeba když někomu není dobře ale tohle začne dělat ve chvíli kdy nemá co dělat a nudí se.
Plus syn byl ještě nedávno jako neposaný list. Nic nezažil a když jsme jeli na hory byly tam děti které ho neustále bily. Bylo mi řečeno doktorkou že jelikož nic nezažil tak mu tohle může připadat normální. Jak ho ale toho zbavit.
@Mllucinka taoovemu velkemu klukovi to jiste vysvetlis…Na babicku bych to nesvadela. Jinak kdyby mo me babicce hazel veci asi by od ni dostal…
Vysvětlovat, trénovat a hlídat. chodit do kolektivu, ale být pořád ve střehu, pokud postřehneš náznak synovy agrese, hned zakročit, vysvětlit. A vytrvat. Jelikož nic nezažil, tak nic nezná. Musí se naučit pohybovat se mezi vrstevníky.
a vybrala bych si pro začátek menší kolektiv než školku.
@Mllucinka píše:
Plus syn byl ještě nedávno jako neposaný list. Nic nezažil a když jsme jeli na hory byly tam děti které ho neustále bily. Bylo mi řečeno doktorkou že jelikož nic nezažil tak mu tohle může připadat normální. Jak ho ale toho zbavit.
Moc to nechapu. 4 roky nemel naprosto zadny kontakt s detmi? Jako vubec? Byl v naproste izolaci jen s tebou a babickou? A poto jste ho naraz daly do skolky?
A na tech horach (to bylo pred tim nez zacal chodit do skolky nebo potom?) ho deti bily a vy jste je nechaly?? Je mi to cele podivne…
Syn byl nemocný a nemohl nikam. Je to nemoc kterou má na světě max 100 000 lidí a doktoři s tím nic nemůžou udělat. Před půl rokem jsme dostali léky které konečně pomáhají bez nich ale nemůže být. Občas byl na hřišti ale jeho tělo to prostě nezvládalo. Teď už je to docela dobré. Dala jsem ho do takové mini školky placené která je jenom na 3 hodiny a je tam asi 6 dětí. Na horách jsme byli před školkou. Jistě že jsem nedovolila abyho mlátili ale byli jsme v jedné chatě a prostě vždy když byla možnost tak prostě od nich dostal.
Řekla bych, že on ty sociální situace prostě nemá odkoukané, zažité, takže neví, jak se mezi dětma chovat. Určitě to bude chtít spoustu trpělivosti a čas, vysvětlování, dobré příklady. Zjistit, v jakých situacích děti bije a nabídnout mu jiné řešení. Chování k babičce už mohl být nahromaděný stres právě z té školky. Není možnost s ním v té školce pobýt, pozorovat ho a korigovat jeho chování?
No, je docela mozne, ze ma ze skolky proste strach nebo mu chybi maminka a frustraci dava najevo po svem. ve 4 letech uz spoustu veci chape a umi vysvetlit, takze bych v prve rade zacala hlavne tim s nim hodne mluvit, ptat se, nechat povidat, sledovat, kdy a proc zacne byt „zly“, jestli mu je to pak lito atd.
je jasne, ze nesmi ublizovat a clovek mu musi dat okamzite najevo, ze takhle ne. ale je taky dulezite vedet proc a umet mu pomoc resit veci jinak.
ps/; ja zas nechapu, proc ctyrlete dite ma vytirat, umyvat a vysavat. ale pokud ho to bavi…
Syna ty domácí práce strašně baví, je z nich nadšený.
A já jsem ráda že se nebojí práce, do života je to potřeba. Ve školce to nechtějí aby jsem tam sním byla. Budu tedy ještě trpělivější a snad to zvládneme.
děkuji )
Kamaradka ma kluka, tri roky. Jsem si absolutne jista tim, ze pravdila a spol nastavuje „spravne“ a trva na nich dusledne. Jeji syn miluje deti a kolektiv. Presto dochazi k situacim, kdy je totalne nezvladatelny, zacne deti bit, nebo se hystericky vztekat. Mimo tyhle svoje zachvaty je to zlaty chytry kluk. Rozmazleny neni, nemocny taky ne. Tazko rict co s tim…
Pointa smerem k zakladatelce je ta, ze to nemusi nutne byt tou nemoci a pomerne dlouhou izolaci, muze byt proste palicak