Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenská deprese mi ničí vztah
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.9.14 22:04
Tehotenska deprese mi nici vztah
Jsem tehotna a necitim zadnou radost spis strach ze vseho neznameho a jak vse zvladnu kdyz netusim do ceho jdu a desi me co vse miminka potrebujou. Mam pocit ze sem si na sebe nandala neuveritelne brime. I kdyz se snazim sve obavy skryvat pritel to ze me vycitil a vycita mi ze se netesim. Ze si to predstavoval jinak a ze se kvuli tomu ze se netesim prestava tesit sam. Pry sem mela jit radeji na potrat o kterem sme driv mluvili a mel by aspon klid ale kdyz uz to nejde mela bych se zacit tesit a co nejrychleji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.9.14 22:07
No to by jsi teda mela, to male je nejhezci stvoreni a zazrak na svete. Zvladnes to na jednicku.Tve obavy jsou uplne normalni.Tes se a neboj se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:10
@KarlaNim přestaň číst diskuze na netu, kde se všude hlásá jak má být rodička zrovna v nejšťastnějším období v životě.. já jsem z těhotenství ani pak z narození syna nebyla kdo ví jak odvařená. No a co? Hele, než se porody staly čistě nemocniční věcí, kdy si pomalu myslím, že je mi vnucován názor, že bez lékařů vlastně není ženské tělo schopno porodit, je něco špatně. Příjde to samo. Až to malé budeš držet v náručí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:15
Když jsem naposledy viděla na testu 2 čárky, málem to se mnou seklo. Bylo to v noci, sama… Tak nějak se to samo vyvrbilo, po čase mne hlavně trápilo, aby byl zdravý, což se splnilo. Dítě toho zase tolik nepotřebuje, hlavně mámu a později i tátu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:16
Mimino potřebuje minimum. Zajistit jídlo (ideálně prso), udržovat v čistotě druhý konec (plínky a ubrousky), oblečení (body, dupačky, čepička, ponožky).
Všechno ostatní je byznys a nátlak. Je těžké si to přiznat, ale je to tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:21
Já se na miminko strašně těšila, ale nějak to se mnou necloumalo, jako, že bych viděla jet maminku s kočárkem a rozplakala se štěstím, že já budu mít taky 
těhotenství nebylo zrovna moje nej období, ze začátku zvracení, nucení na čůrání, tvrdnutí břicha, hlídání váhy a stravy, celá nateklá, křečové žíly, strie a tak bych mohla pokračovat… zakončím to porodem, šestinedělím, poporodní depresí… bylo toho moc, moc moc 
… nyní jsem matkou 14 měsíců a je to nádherný a nepopsatelný pocit 
… nikde není napsáno, že těhu je nejkrásnější období ženy a ty musíš chodit stále s úsměvem na tváři, takže hoď se do pohody, nožky nahoru, příteli dej pusana, chyťte se za ruce a těšte se na mimčo… vše příjde samo 
… a POZOR na diskuze na netu, ber vše se zdravým selským rozumem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:28
Myslím, že bysis měla říct, že když to zvládly jiné ( mnohdy blbější), zvládneš to taky 
Myslím, že podobné pocity jsou normální, každá to prožívá jinak, zkus si najít kamarádku, s níž to´probereš, a po velkém UTZ se zaměř na nakupování výbavy, pokud tě to potěš a rozveselí, mne to pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:28
V prvim tehu sem mela taky depky, chlapovi sem rekla, ze si ho nevezmu (samozrejme, ze svatba byla), ale jedine co me pomohlo byly homeo… Arnica montana…kdyz sem mla depku tak sem ai vzala 5 kulicek pod jazyk a byl klid… Mela sem to jen asi 3× a pak uz cele tehu klid… Fakt mi to zabralo a to sem dojazala prorvat cely den atd… Me to zachranili
nic necti, idealni matka stejne neexistuje. Ja sem nemela nikdy vztah k cizim detem, ze sem se proste neumela na ne mluvit, rozplyvat atd..jedine co sem zvladla byl usmev… Mela sem strach, ze to ani s malou nebudu umet a sotva sem porodila tak to prislo samo
Příspěvek upraven 01.09.14 v 22:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:31
@Bibi239 píše:
Mimino potřebuje minimum. Zajistit jídlo (ideálně prso), udržovat v čistotě druhý konec (plínky a ubrousky), oblečení (body, dupačky, čepička, ponožky).
Všechno ostatní je byznys a nátlak. Je těžké si to přiznat, ale je to tak
A ještě máminu náruč a lásku. Když ta chybí, něco se vždycky doživotně podělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:45
@KarlaNim ja zacinam 5. mesic a sice se tesim, ale taky me obcas prepadaji silene obavy. Myslim, ze je to normalni. Zkusenosti mame nulove. Aspon jsem si koupila nejake knizky a kdyz je cas, snazim se je procitat. A pomaha mi komunikace na emiminu ve skupinach tam Te ostatni podrzi a zodpovi Tve dotazy… V realnem zivote se nemam koho zeptat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:47
Neboj, bude líp v kolikátém jsi tt? já // obrečela pokaždý, poprvý to trvalo asi 3 dny, pak jsem se začala hodně těšit. podruhý mě ta depka držela až do porodu, ale jak se malej narodil, bylo všechno pryč, a doteď jsem z něj neskutečně „podělaná“, když byl novorozenec, strávila jsem hodiny tím, že jsem ho sledovala jak spinká, to jsem nedělala ani u staršího 
a nad jeho prvníma krůčkama, slovíčkama, jsem se rozplývala víc než poprvé, tohohle mladšího jsem si jako novorozence, kojence a batole, užila, a ještě užívám dosytosti, starší je můj šikovnej předškoláček, kterého bych nikdy nevymněnila, a miluju ho z celého 
, ale mladší je to roztomilý kouzelný batolátko, který když se na mě usměje, tak taju jak ledovec na sluníčku, není to větší láska, ale větší „pobláznění“.možná intuitivní „kompenzace“ toho, že jsem si neužila těhotenství, ani trochu ne. ale rozhodně staršího v nejmenším neodstrkuju, ani mladšího nepreferuju. a teď potřetí zase 3 dny hysterie, a pak jsem se začala těšit víc než poprvé, a moc se těším, až prďolku budu držet v náruči neboj, věř, že nejpozději porodem se to zlomí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:48
@KarlaNim jo a s muzem sve obavy neprobiram, toho bych vydesila, on si mysli, ze to vsechno vim a zvladnu ja jedine bych ho svymi obavami vyplasila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:51
Pro pána krále, narození prvního dítěte je obrovská životní změna, je naprosto normální a logické, že s toho máš strach a cítíš nejistotu, zvlášť jestli dítě nebylo plánované. Přítel, kdyby byl co k čemu, by se tě měl spíš snažit uklidnit a podpořit, ne tě ještě víc podrývat. Ať si vzpomene na nějaký svůj velký životní krok, jaké přitom měl pocity. Jestli se jenom těšil, nebo cítil i nejistotu, strach, že to nezvládne nebo něco podělá… Ono pro chlapa se toho po narození dítěte většinou zas tolik nezmění, tak nechápou, proč kolem toho my tolik naděláme. Ale pro ženu je to obrovská změna a zodpovědnost. Těšení se přece nedá nařídit a už vůbec nemá nikdo právo ti vyčítat, že „si to představoval jinak“. To mi připadá poněkud nedospělé, on si představoval, jak se budete spolu rozněžňovat nad bříškem a vybírat zavinovačky a ty místo toho řešíš, jak se vůbec o to dítě postaráte? Uvědomuje si, že dítě není panenka na hraní a že ani ono ani ty tu nejste pro jeho potěchu a pro nic jiného?
Přítele zkus trochu navést do správných kolejí, řekni mu, že potřebuješ podporu, ne rytí. A ty sama přestaň číst diskuse a návody, jak být dokonalou matkou a jak si užívat těhotenství a prostě buď sama sebou. Já nevím, kde se bere přesvědčení, že těhotenství je potřeba si nějak užívat. Je to 9 měsíců dost velkého fyzického dyskomfortu, hromady povinností a starostí a trochy těšení, ale jinak snad plyne život dál v původních kolejích, nikdo nechodí celých 9 měsíců se zasněným úsměvem na tváři. A jestli máš dojem, že ti ten strach a negativní pocity samotmé přerůstají přes hlavu, tak to řekni doktorovi nebo si zajdi za psychologem, možná to půjde nějak řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 22:57
@KarlaNim píše:
Jsem tehotna a necitim zadnou radost spis strach ze vseho neznameho a jak vse zvladnu kdyz netusim do ceho jdu a desi me co vse miminka potrebujou. Mam pocit ze sem si na sebe nandala neuveritelne brime. I kdyz se snazim sve obavy skryvat pritel to ze me vycitil a vycita mi ze se netesim. Ze si to predstavoval jinak a ze se kvuli tomu ze se netesim prestava tesit sam. Pry sem mela jit radeji na potrat o kterem sme driv mluvili a mel by aspon klid ale kdyz uz to nejde mela bych se zacit tesit a co nejrychleji.
Je to docela normální reakce, že má člověk strach z nového, neznámého.. já taky ze začátku u první dcerky šílela a měla pocit, že to v životě nezvládnu/mimochodem ten pocit trval i po porodu:(/.. ale vše se zvládne, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nadměrná menstruace v 48 letech
- 15.06.26
- misicka77
Menstruace u 14leté dcery
- 11.06.26
- PavlaJ12
Těhotenství i přes krvácení ?
- 06.06.26
- Jadwiga7
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
