Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenský splín
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
16.1.06 11:51
Těhotenský splín
Ahoj,
chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti se „splínem“. Jsem v 1. trimestru, trpím na nevolnosti, ale co mě trápí mnohem víc jsou návaly „černých“ myšlenek, nejen jak to všechno zvládneme, ale pochybuju o našem vztahu s manželem, o sobě… hodně brečím…
Jsme spolu s mužem skoro 7 let, v září jsme se vzali a než jsem (neplánovaně) otěhotněla, považovala jsem náš vztah za dobrý…
Máte někdo podobnou zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.06 12:12
Ahojky,buď v klidu,je to úplně normální.Je to hormonální hladinou v těhu.Myslím,že o tom všechny těhulky ví své a ty co to nezažily,tak jsou to šťastlivky.Tento stav odezní asi po 12 týdnu,ale pozor něco podobného se zase vrátí na konci těhu,takže hlavně buď v pohodě a snaž se myslet na příjemné věci a není špatné si o tomto popovídat a svěřit se tatínkovi.Oni jsou totiž z nás těhulek(já už bývalá,ale mám to živě v paměti,kolikrát jsem mu brečela na rameno) taky pěkně na větvi,když se na nás podívají jen trochu jinak a hned je slzavé údolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 12:42
Salecko, díky za odpověď, mám pocit, že moje nálady překonávají to, co je v knížkách popsané. Tak doufám, že to brzy odezní, díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 12:49
Můžu tě uklidnit, brečela jsem pořád a při všem. V televizi ukázali koťátka a já řvala, na dvoře poletovali ptáčci a já řvala. Už jsem si připadala opravdu jako debílek, při sebemenším podnětu jsem brečela jako želva. A to samé mě postihlo v šestinedělí, kdy jsem ležela na posteli, Kláru vedle sebe a brečela jsem. A ani jsem nevěděla, proč. Takže o svých pocitech hlavně mluv, nenechávej si to pro sebe, to je ta největší blbost. A věř, že bude líp 
Ivča_K
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.1.06 12:59
Ahoj,
ono je to asi velmi nepříjemné, ale nebraň se tomu. Tělo se při pláči očistí o stresový hormon a „černé“ myšlenky ti třeba pomůžou pořádně se ve vztahu ukotvit. Hormony jsou svině - mně to postihlo spíš teď ve II. trimestru. Jsem taková nějaká depresivní, ale neřeším to - to bych do deprese zabředla ještě víc.
Hodně síly,
Bebet, 26. tt
- Citovat
- Upravit
16.1.06 13:11
No já musím napsat, že s tím taky docela bojuju už celé těhu 
Normálně jsem silná ženská, hned si před něčím tak nekecnu na zadek, ale teď v tom těhu jsem hromádka neštěstí !
Je to jak počasí, jednou jsem v děsné eufórii, že je svět krásný a vše je v pohodě, ale někdy najednou příjdou pochybnosti rozhodí mne maličkosti a bulím a rozčiluju se (jestli tohle můj manžel zvládne, tak mně opravdu miluje 
), dokážu si představit jak asi vypadá maniodepresivita 
Jsou to jen hormóny, které s náma pěkně cvíčí a někdy s nima opravdu bojuju, a nepustím je k sobě už jenom kvůli tomu drobečkovi, který se mnou ty depky snáší 
Ale někdy je to těžké
Přeji ti ať se ti daří dobře, ať vyhráváš nad těma hormónama a hlavně mysli na toho prďouska, někdy mně to opravdu pomůže se uklidnit a vždycky mu slibuju, že už to neudělám a budu se pořád smát
Spokojené těhu a zdravé a usměvavé miminko přeje Danny+Davídek 31tt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 13:23
Ahoj Danielat, vím přesně o čem píšeš. Já v tomto těhotenství jsem ZATÍM v poho, ale to první…to byl děs. Hormony semnou cvičily pořádně. Tehdy byl pro mě nejhorší měsíc 4., kdy jsem dokonce na 3 dny odložila snubní prstýnek, že už ho nechci a nechápu, proč jsem se vlastně vdávala. Bylo to kvůli nějaké hlouposti, já jsem pořád brečela, manžel nevěděl, která bije. Byla jsem šíleně přecitlivělá na všechno, zpětně nedokážu pochopit, jak to semnou vydržel??? Pak ale zase přišly stavy euforie a štěstí, kdy mě nerozházelo NIC. Prostě jako na houpačce. Když jsem teď podruhé zjistila, že jsem těhotná, s manželem jsme si sedli a já ho prosila, aby byl trpělivý a tolerantní a já nevím, co ještě, že pokud budu mít zase ty svoje nálady, že to prostě nemůžu ovlivnit.zatím nic,ale vím stopro, že nemám vyhráno 
Takže buď v klidu, hlavně o tom mluvte, to je ten nejlepší způsob!!!Přeju hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.1.06 13:48
Ahoj,
taky jsem tím prošla.Musela jsem zůstat doma kvůli nevolnostem-trvaly 4 měsíce. Řvala jsem snad od rána do rána.Kvůli reklamě,kvůli zvracení,kvůli jídlu,počasí,prostě všemu.Měla jsem panickou hrůzu z kontrol u dr.,rok před tím jsem potratila,takže jsem se bála,aby se to neopakovalo.Týden před kontrolou jsem nespala,klepala se jak ratlík a řvala.
Manžel převzal domáctnost a to bylo taky špatně,přitom jsem byla k nepoužití.Zádostí o rozvod jsem vyhrožovala snad obden.Vadilo mi,že je doma,když chtěl být se mnou,že chodí do práce,že chodí z práce pozdě,podezřívala jsem ho,že má jinou a on zatím bezradně lítal po nákupech a sháněl po známých rady,co by mi mohl uvařit,abych nezvracela.Chudák,docela ho obdivuju,že to zvládnul.
Pak se to od 5 m.změnilo a je fajn,tedy,v určitých mezích.Teď jsem v 34tt a asi to začíná nanovo.Teď stresuju z toho,že nemám nic nakoupeno,připraveno,uklizeno (samozřejmě že mám,a co nemám se dokoupí,ale stresuju,aby mi nechybělo něco důležitého-dneska jsem třeba zjistila,že nemám teplé rukavičky a to rodim v únoru.....)
Holky,že to porodem skončí?
- Citovat
- Upravit
16.1.06 13:58
Danielat
Já to mám ještě čerstvý, i když teď už je mi hej. Brečela jsem kvůli všemu, pochybovala jsem o sobě, o partnerovi, o manželství, o tom jestli to mimi vůbec chci … Myšlenky černější než noc. Na druhou stranu jsem věděla! že to přejde a tím jsem se utěšovala. Manžovi jsem se nesvěřovala, v těch pochybách i o něm to prostě nešlo, ale účty za telefon s mamkou byly šílený!!
No a pak to najednou bylo pryč.
Děsí mě to, že na konci těhu by se to mělo vrátit. 
novoborka
Tvůj manžel je hotovej poklad!
Bohužel podle všech dostupných informací to porodem nekončí Nicméně - víme že to jednou skončí a už to je pozitivní, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 14:03
DANIELAT:
Ahojky a nejprve krásný pohodový den
Já myslím, že můj příklad je za všechny - my jsme se s manželem málem rozvedli. Stále žijeme každý v jiném městě (už více jak měsíc), ale vše je DOUFAM na dobré cestě… 
TAKŽE hlavu vzhůru…jsi na tom skutečně stále skvěle a bude určitě líp (v 2.trimestříku) Držím palečky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 14:11
P.S. Hodně bych souhlasila s EVEWOLF : Skoro žádný chlap nezvládne příliš dlouho slýchat o pochybnostech, trápeních…natož pak nějaké podezřívání a denně ubezpečovat a chlácholit…
Obzvlášť když se jedná jen o „úsečkové“ období našeho TEHU, doporučila bych větší část bolístek přelévat na kamarádky, emimino apod. - Naopak -muž o to víc ocení a uvidí, jakou má doma statečnou, nádhernou a silnou, sexy ženu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 14:23
Tak já se vám teda taky přiznám. Nevolnosti jako takové nemám, ani nezvracím. Ale mám nízký tlak, jsem ze všeho hned uvnavená, pořád bych spala a často mám pocit, že omdlím. A do toho všeho mě dost často pobolívalo bříško. Je tomu asi 14 dnů, co jsem z toho byla tak vyřízená, že jsem manželovi řekla tu hroznou větu „Já už nechci být těhotná.“ 
Dneska bych si za to nafackovala Ale tehdy jsem to tak opravdu cítila. Slabo a na omdlení je mi pořád, ale bříško už tak často nebolí. Tak snad pomalu odezní i ty ostatní negativní projevy těhotenství. Chce to trpělivost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 14:29
CECETKO:
Chacha…buď úplně v klídku…já říkám stejnou věc - jen jinak zní:
UŽ CHCI RODIT!!!!! Takže nic HROZNEHO jsi neřekla a neboj: 2.trimestr je jako kdybys pila denně Redbullek, neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 14:45
Holky, možná bych to tady ani psát neměla, ale pro mě to nejhorší bylo až fakt po porodu. Na to opravdu vzpomínám nerada.
Ale hlavu vzhůru, každý to má jinak 
Všem pohodové těhu a nádherné mimísky s 'usměvem od ucha k uchu přeje Andrea
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.06 15:21
No holky, já čekám třetí dítě a prošla jsem si tím vždycky. Teď dokonce v srpnu, ještě týden před tím než měla přijít MS a já seděla u spadlého truhlíku s muškáty a břečela, tak manžel prohlásil, že v:,–(í krk, že jsem těhotná. No a byla. Prostě už má se mnou bohaté zkušenosti Časem to přejde, ale souhlasím s Brojler , není to nic proti tomu, co se dělo po porodu . Ale taky se to musí zvládnout, musíte si říkat, že to jsou jenom hormony a zase bude dobře
Nikka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Slabé krvácení
- 08.04.26
- Pernikova princezna
Nadměrná vlkhkost ochabuje erekci partnera
- 07.04.26
- Anonymní
Ovulace s clostilbegytem
- 31.03.26
- Anonymní
