Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@K-Black omlouvám se
příště se polepším ![]()
jo o tom to je oni ty děti nikdy nic neřeknou protože přece nemůžou mámě přidělat starosti, ale tohle není to bezstarostné a šťastné dětství které já si pro svoje děti představuji, ano jednou musí pochopit že není všechno vžycky ideální a člověk nemá jen to co si přeje a život umí být i svině, ale proč zrovna takhle? Proč je tím zatížit na celý život. Jako péči o vlastní postiž. dítě bych se pokusila zvládnout pokud by to šlo, post. dítě mých sourozenců bych si do péče nevzala. To ať si o mě myslí kdo chce co chce. A ani bych to nežádala já po svých sourozencích nebo dětech
@anickadomnik píše:
@Michelangelo já si nemůžu pomoct ale tvoje odpovědi jsou tak utopické, ono to zní hezky ale u vždy jsou nějaké ale a těžko se věří tomu že ty všechny ty ale vyřešíš. Díky tomu co jsem prožila znám dost rodin s nemocnými nebo postiženými dětmi a bohužel většinou péče o to nemocné jde na úkor těch ostatních zdravých dětí v rodině
je na rodičích, jak to ve svých dětech nastaví…„na úkor zdravých sourozenců“ se v této zemi často používá, že by to nešlo přeložit?
, nebo jsou české děti tolik chráněny před postiženými sourozenci?
, nemusím nad tím rozmýšlet a polemizovat, stačí, když si každý představí sám sebe, že on by se narodil postižený a hned by situaci viděl z jiného úhlu. Nebo snad má někdo zásluhu na tom, že se narodil zdravý?
![]()
@julie74 vím jak je to těžké, můj muž se v 16ti letech staral o umírající matku a ve 23 už spolu se mnou o umírajícího otce, sami teď pomáháme jedné rodinné známé která svou rodinu nemá, nemůžu a nechci si ji vzít domů, ale mohu ji navštěvovat vyřídit s ní úřady, oběhat lékaře, obstarat nákupy apod., být s ní v pravidelném kontaktu aby nebyla sama a myslím že pro ni jakožto mě naprosto cizího clověka dělám mnohem víc než spousta rodin pro své vlastní prarodiče
@anickadomnik píše:
@julie74 vím jak je to těžké, můj muž se v 16ti letech staral o umírající matku a ve 23 už spolu se mnou o umírajícího otce, sami teď pomáháme jedné rodinné známé která svou rodinu nemá, nemůžu a nechci si ji vzít domů, ale mohu ji navštěvovat vyřídit s ní úřady, oběhat lékaře, obstarat nákupy apod., být s ní v pravidelném kontaktu aby nebyla sama a myslím že pro ni jakožto mě naprosto cizího clověka dělám mnohem víc než spousta rodin pro své vlastní prarodiče
aničko, to máš naprostou pravdu, to tedy pro ni děláš víc, než spousta lidí pro vlastní rodiče. Jsi hodná ![]()
@julie74 vidíš a přesto bych se o postižené dítě mé sestry nepostarala, nebo postarala ale tímto způsobem, jasně nenechala bych ho někde 24/7 zamčené ale ani bych si ho nevzala domů
@Michelangelo no tak já třeba o sobě vím, že kdyby se mi něco stalo, úraz, nemoc
a byl by ze mě člověk neschopný samostatného života, třeba ležák, tak nechci být přítěží ani pro svého muže, ani pro své děti. Můj muž to má stejně. Neříkám že bych chtěla skončit v ústavu někde daleko od nich, aby za mnou nemohli často jezdit, ale nechci aby mě museli přebalovat, odsávat a já nevím co ještě. nechci aby byli 24 hodin vázáni být doma. Takže ústav nebo léčebna, ale poblíž bydliště.
Pokud by mi v těhotenství zjistili postižení dítěte, nemluvím třeba o roštěpu rtu, díky jedné mamince tady vím že to není nic hrozného a neléčitelného, mluvím třeba o DS tak jdu na přerušení. Kdyby se mi takové dítě narodilo, tak se s tím vyrovnám a o dítě se postarám, kdyby se mi narodilo dítě natolik postižené, třeba ležák(nevím jak lépe to říct) tak ho dám do ústavu.
@anickadomnik tak podobně to máme s jedním kamarádem, je to naše další „dítě“ je po mrtvici ![]()
@anickadomnik píše:
@Michelangelo já znám ty rodiny a vím jak to ty zdravé děti berou jo sorry je to v jejich zájmu, je to v zájmu toho že když mám např. 3 zdravé děti a jedno nemocné nebo postižené tak se nemusím kvůli tomu jednomuudřít k smrti a ty ostatní odstavit na vedlejší kolej, v čem má nemocné nebo postižené dítě větší práva než ty ostatní.****A proč by se ty zdravé děti měli o mámu v budoucnu postarat když ona se o ně taky nestarala když to potřebovaly? V dnešní době se dá skloubit domácí péče např. s týdenním stacionářem, denní péčí opatrovatelky apod. je to rozhodně lepší než být za každou cenu hrdinkou. A jak jsem psala jsou prostě případy nemocí a postižení kdy to člověk ani kdyby chtěl tak doma nezvládne.
Znám velmi dobře rodinu, kde maminka zůstala sama s 3 kluky a po nějaké době se jí narodil 4 postižený syn. Jeho otec je opustil už v těhotenství. Tihle 3 kluci svojí mamince pomáhají dnes už s 30-ti letým bratrem. Její nejstarší syn je můj spolužák a blízký přítel naší rodiny už ze základky. Klobouk dolů, jak je maminka vychovala a zvládla to sama
Opět úhel pohledu, co chci vidět a kdo je pro mě příkladem.
@K-Black naprostý souhlas, kdo tvrdí že postižení nebo vážná nemoc v rodině neovlivní děti kecá, zeptejte se mýho chlapa, když jeho spolužáci hráli fotbal před barákem, on doma krmil mámu, nikdy nevěděl jestli až se ráno vzbudí tam máma ještě bude, má z toho trauma na celý život nikdy se toho nezbaví, když na nově ukazují nemocné nebo postižené děti tak to se slovy znova už bych to nezvládl přepne na jiný kanál.
@Michelangelo jo opravdu úhel pohledu viz můj předchozí příspěvek
@anickadomnik píše:
@K-Black naprostý souhlas, kdo tvrdí že postižení nebo vážná nemoc v rodině neovlivní děti kecá, zeptejte se mýho chlapa, když jeho spolužáci hráli fotbal před barákem, on doma krmil mámu, nikdy nevěděl jestli až se ráno vzbudí tam máma ještě bude, má z toho trauma na celý život nikdy se toho nezbaví, když na nově ukazují nemocné nebo postižené děti tak to se slovy znova už bych to nezvládl přepne na jiný kanál.
@anickadomnik píše:
@julie74 vidíš a přesto bych se o postižené dítě mé sestry nepostarala, nebo postarala ale tímto způsobem, jasně nenechala bych ho někde 24/7 zamčené ale ani bych si ho nevzala domů
Svět není černobílý. Ani to co děláš ty, by spousta lidí nedělala. Jsou různé stupně postižení, různé péče, sestry klienti jezdí domů třeba na víkend, jednou za 14 dní. Mají své bydlení, co doma? Já taky jezdím za rodiči jenom občas. Je tolik možností, navíc ne každý ví, jak by se v opravdové krizi zachoval. ![]()
@julie74 ale jo to je přece ideální, o dítě je postaráno a přitom neztratí kontakt se svou rodinnou, u nás funguje i zařízení kde jsou klienti od 7,00 do 16,00 což je taky fajn
@anickadomnik píše:
@K-Black omlouvám sepříště se polepším
jo o tom to je oni ty děti nikdy nic neřeknou protože přece nemůžou mámě přidělat starosti, ale tohle není to bezstarostné a šťastné dětství které já si pro svoje děti představuji, ano jednou musí pochopit že není všechno vžycky ideální a člověk nemá jen to co si přeje a život umí být i svině, ale proč zrovna takhle? Proč je tím zatížit na celý život. Jako péči o vlastní postiž. dítě bych se pokusila zvládnout pokud by to šlo, post. dítě mých sourozenců bych si do péče nevzala. To ať si o mě myslí kdo chce co chce. A ani bych to nežádala já po svých sourozencích nebo dětech
Pro ty sourozence není vůbec těžké přijmout postiženého sourozence. To si myslíme jenom my dospělí. Příklad: narodí se ti dítě bez ručičky, pro tebe to bude těžké a hned se ti vybaví problémy, které vám to přinese. Časem uvidíš, že pro tvoje dítě je všechno normální, ono se tak narodilo, bude šikovnější, než si myslíš. Ty si představuješ pro svoje děti bezstarostné a šťastné dětství. Ale to jsou tvoje měřítka. Tvoje dítě to může cítit úplně jinak.
@Michelangelo no vidíš zrovna dítě bez ručičky mi jako těžce postižené nepřijde a o to bych se postarala zcela utomaticky a běžně jako zdravé dítě, mám na mysli spíš nemoci a postižení kdy je a bude člověk zcela odkázán na pomoc druhých bez možnosti zlepšení
@Michelangelo já myslím že zrovna dítě bez ručičky není žádná tragedie, tedy je ale ne nepřekonatelná. Daleko horší se mi jeví jak tu bylo psáno agresivní autista, který musí být pod dozorem 24 hodin denně a třeba napadá rodinu, sourozence atd. musí se rozlišovat postižení a postižení.
Já se přiznávám, že něco zvládnu, něco ne, nejsem tak silná abych zvládla vše.