Poradna na téma dluhy, exekuce a osobní bankroty
Zbyněk Vorel
@kajka101 Já to zkusím ještě jednou. Nemá cenu tu popisovat meritum věci, hlavní problém je, že Ty najednou kách chceš řešit něco, co doteď fungovalo nějak. Proto je potřeba, abys mu velmi citlivě vysvětlila, proč to chceš (že to není nic proti němu!) - aby to nepošlapalo jeho ego.
Můžeš to samozřejmě prosazovat silou, ale pak musíš počítat se škodami na vašem společném fungování.
@kajka101 a na otázku nechat to tak jak je, ale přepsat na tebe půl domu? nebo 1/3? to se mu asi taky nechce co? Já nerozumím tomu, jak v partnerství druhá strana nechce vyslyšet druhého, pokud je nespokojený a je to evidentně nefér. Ať se jedná o cokoliv. To je pro mě nepochopitelný. Zvlášť pokud nechce říct proč.
@Slečna Ferka píše:
@kajka101 Já to zkusím ještě jednou. Nemá cenu tu popisovat meritum věci, hlavní problém je, že Ty najednou kách chceš řešit něco, co doteď fungovalo nějak. Proto je potřeba, abys mu velmi citlivě vysvětlila, proč to chceš (že to není nic proti němu!) - aby to nepošlapalo jeho ego.Můžeš to samozřejmě prosazovat silou, ale pak musíš počítat se škodami na vašem společném fungování.@Slečna Ferka píše:
@kajka101 Já to zkusím ještě jednou. Nemá cenu tu popisovat meritum věci, hlavní problém je, že Ty najednou kách chceš řešit něco, co doteď fungovalo nějak. Proto je potřeba, abys mu velmi citlivě vysvětlila, proč to chceš (že to není nic proti němu!) - aby to nepošlapalo jeho ego.Můžeš to samozřejmě prosazovat silou, ale pak musíš počítat se škodami na vašem společném fungování.Já jsem se ho na to citlivě zeptala, on reagoval hned přehnaně a šel od toho pryč. Na druhou stranu: citlivě? Chudinka že? Fungovalo to jen pro to, že jsem byla hloupá a neuvědomila jsem si to do důsledků. A fungovalo to proto, že mu to takto vyhovovalo, proč by taky ne, když mu přispívám na výdaje, který se mě vůbec netýkají. To je fakt vtipný
prej citlivě, škoda, že ho neznáte…i když, svět je malej. Uvědomila jsem si to pozdě a chci to rozumně vyřešit. Posílat mu celou výplatu na účet, aby se z toho všechno poplatilo? Aha. Ne nechci být ironická…jsem sama na sebe naštvaná
@Šarlota4 já ani půl domu nechci. Přišla jsem tam, kdy bylo téměř vše hotovo a necítím na tom zásluhu. Těch 400 tis se tam investovalo taky, byly to už dolaďovací práce. Stačilo by mi jen, aby když už se na tom budu podílet, mít záruku, že neodejdu úplně s prázdnou. Kdybych odešla…
Ale tady je to asi neřešitelný. Děkuji všem za názory. Bude doma holt další rozhovor na téma peníze a snad se tentokrát už nějak dohodneme. Díky lidi a mějte se
@kajka101 Hele nevím, kolik Ti je, ale lidi - a hlavně chlapi - tak fungujou. Pokud chceš do jejich života zanášet změny, tak se brání. Instinktivně, čemukoli. ČIli když chceš změnu, musíš tak, aby to přijali.
Pokud to neuděláš, taky to jde - ale pak je to na sílu. Pokud je Tvoje priorita mít nějaký prachy a jako že jistoty „hned“, tak samozřejmě udělej, co jsi udělala: nastup na chlapa, založ si svůj účet, posílej mu tolik, kolik považuješ Ty za vhodný - a pak uvidíš, co se stane.
Jen upozorňuju, že čím víc chce člověk jistot, tím víc zjistí, že nemá vůbec žádný.
Myslela jsem, že jsi chtěla poradit, jak dosáhnout toho, aby tu věc muž přijal a nebylo doma kvůli tomu dusno. Jestliže mu řekneš „doteď jsi mě okrádal a já to chci jinak a hned“, tak to asi přijme. Ale dusno nejspíš bude.
Já bych doma taky takovou nechtěla mít.
Jinak teď se tu rozmohly takové ty věci „já mám pocit, že je v tom ženská“, i kyž v tom příběhu tomu nic nenasvědčuje.
Normálně to nedělám, ale teďka jo: Mám pocit, že je v tom nějakej chlap. Že Ti na muži už vlastně nějak nezáleží a že máš perspektivně zaječí úmysly, a proto Ti nevadí udělat bengál a chlapa naprdnout.
@kajka101 píše:
Ale tady je to asi neřešitelný. Děkuji všem za názory. Bude doma holt další rozhovor na téma peníze a snad se tentokrát už nějak dohodneme. Díky lidi a mějte se
Napřed se poraď někde s odborníkama. Tady ti každý něco poradí, budeš mít hlavu jak pátrací balón, ale to tvou situaci neřeší. Pak napiš, jestli se ti to nějak povedlo.
@Slečna Ferka píše:
@kajka101 Hele nevím, kolik Ti je, ale lidi - a hlavně chlapi - tak fungujou. Pokud chceš do jejich života zanášet změny, tak se brání. Instinktivně, čemukoli. ČIli když chceš změnu, musíš tak, aby to přijali.Pokud to neuděláš, taky to jde - ale pak je to na sílu. Pokud je Tvoje priorita mít nějaký prachy a jako že jistoty „hned“, tak samozřejmě udělej, co jsi udělala: nastup na chlapa, založ si svůj účet, posílej mu tolik, kolik považuješ Ty za vhodný - a pak uvidíš, co se stane.
Jen upozorňuju, že čím víc chce člověk jistot, tím víc zjistí, že nemá vůbec žádný.
Myslela jsem, že jsi chtěla poradit, jak dosáhnout toho, aby tu věc muž přijal a nebylo doma kvůli tomu dusno. Jestliže mu řekneš „doteď jsi mě okrádal a já to chci jinak a hned“, tak to asi přijme. Ale dusno nejspíš bude.
Já bych doma taky takovou nechtěla mít.
Jinak teď se tu rozmohly takové ty věci „já mám pocit, že je v tom ženská“, i kyž v tom příběhu tomu nic nenasvědčuje.
Normálně to nedělám, ale teďka jo: Mám pocit, že je v tom nějakej chlap. Že Ti na muži už vlastně nějak nezáleží a že máš perspektivně zaječí úmysly, a proto Ti nevadí udělat bengál a chlapa naprdnout.
Tobě fakt nevadí dělat z chlapů nesvéprávný, snadno nanipulovatelný blbečky? A to se všude píše, že se jim má všechno říct přímo a narovinu, že ty zákulisní machinace oni nepobírají. Aha, tak vlastně proto to doporučuješ. Chlapa, ze kterýho bych mohla dělat blbce, bych fakt nesnesla.
@Kobliha51 je mi 27, v životě už jsem si pár věcma prošla. To že byla situace dřív jiná, byla proto, že jsem mu věřila, až teď, kdy jsem se ohlédla zpátky, co jsme spolu za 5 let dokázali nebo jak na tom jsme, jsem si uvědomila, že si celou dobu jen navyšuje majetek na baráku.
A budu se opakovat, nenastoupila jsem na něj. Chtěla jsem si o tom rozumně promluvit, on však takové debaty nebyl schopen. Taky na něj nechci házet špínu, jen se dělím o své pocity a stála jsem o váš názor. Účet jsem si nezaložila kvůli tomu, abych měla svoje peníze. Potřebovala jsem půjčku. Mimochodem, nechal, abych si ji vzala a pak se nějak prořekl, že má stranou 60 tis. Brala jsem si 50.
Já vím, jak to myslíš, chápu, že tlakem se nic nevyřeší, tedy aspoň ne k dobrému, ale chci to prostě vyřešit a ne se pořád dohadovat kvůli penězům.
A pokuď jde o nevěru, já jsem mu věrná a on doufám taky.
Zaječí úmysly? Neklape nám to, ale že bych dělala něco záměrně, vychcaně, to si nemyslím. A blbce z něj nedělám, chci s ním o tom mluvit, ne dělat něco za jeho zádama.
@Kobliha51 Nemyslím tím blbce a rozhodně nemyslím jen chlapy. KAŽDEJ člověk má tendenci se bránit změnám a přijme je líp, když je dostane podané tak, jak no nebudou provokovat, neublíží mu, budou pro něj přijatelné atd.
Je zajímavé, že s dětma to každý umí a chápe: když má udělat to, co chci, na jedno platí to, na druhé ono. Stejně tak u puberťáků každý ví, že jít na ně silou je většinou nejen neúčinné, ale kontraproduktivní. Způsob motivace a komunikace musí být různý, aby děti nekladly odpor. A dospělí lidi fungujou úplně stejně: je pro ně snažší přijmout nové nebo nepříjemné věci, když jsou podány přijatelné. Platí to u pracovních kolektivů stejně jako v rodině.
U chlapů je potřeba být opatrnější v tom, že si můžou brát přímé sdělení jako útok na vlastní „důstojnost“: Pět let má se ženou společný účet, všechno funguje, účty se poplatí, nikdo neskuhrá, že je problém - a najednou ona přijde s tím, že potřebuje jistotu, kdyby se rozešli, a že chce svůj účet a svoje prachy a přepsat na sebe kus baráku.
Jasně, že to JE do značné míry logické, ale kdyby na mě takhle nastoupil třeba můj muž, tak taky půjdu do odporu, začnu si říkat, bůhvíjaké má úmysly, když řeší rozchod, a nebudu chtít jen tak srazit paty a říct jistě miláčku, máš recht, po pěti letech začneme dělat věci jinak a uděláme to, jak říkáš. Abych to přijala, musel by mi to muž podat pro mě akceptovatelným způsobem: ne stylem „chci to jnak a bude to jinak“.
Congrats (FAKT UPŘÍMNÝ!), že Tobě stačí racionální argumenty a nerozptyluješ se formou, ale většina lidí tak opravdu nefunguje.
Pokud chtěla zakladatelka dosáhnout toho, aby jim to doma fungovalo a věci se změnily dle její vůle, měla by větší šanci, kdyby to udělala tak, že vyjde vstříc uvažování chlapa. Pokud to není priorita (a já furt mám pocit, že ty zaječí úmysly má), tak samozřejmě není co řešit - postupem „jak zmanipulovat nebo silou přinutit chlapa, aby udělal co chci“ posloužit nemohu, tak zase nekomunikuju já.
@kajka101 uprimne mam pocit, ze tohle dopadne spatne. A pokud je opravdu takovy, jak popisujes ( viz pujcka, kdyz penize ma ), tak se obavam, ze te to bude uzirat vic a vic a odejdes s holou zadnici
vylozene na tobe parazituje. Tohle uz neni partnerska rovnocennost.
@Slečna Ferka souhlasim. Pokud to fungovalo a ma se to zmenit, tak on to nemuze chapat a je potreba na to jit zlehka a jeho mentalitou.
@Šarlota4 píše:
@Slečna Ferka souhlasim. Pokud to fungovalo a ma se to zmenit, tak on to nemuze chapat a je potreba na to jit zlehka a jeho mentalitou.
Vy jste ani jedna nečetly, že to vyplynulo tím, že ona si musela vzít půjčku? Že kdyby si ji třeba nevzala, tak se veze dalších X let a nic neřeší?
A proto si musela zřídit svůj účet a všechno jí docvaklo? Nebyl čas jít na nic zlehka a proč taky.
@Slečna Ferka píše:
@Kobliha51 Nemyslím tím blbce a rozhodně nemyslím jen chlapy. KAŽDEJ člověk má tendenci se bránit změnám a přijme je líp, když je dostane podané tak, jak no nebudou provokovat, neublíží mu, budou pro něj přijatelné atd.Je zajímavé, že s dětma to každý umí a chápe: když má udělat to, co chci, na jedno platí to, na druhé ono. Stejně tak u puberťáků každý ví, že jít na ně silou je většinou nejen neúčinné, ale kontraproduktivní. Způsob motivace a komunikace musí být různý, aby děti nekladly odpor. A dospělí lidi fungujou úplně stejně: je pro ně snažší přijmout nové nebo nepříjemné věci, když jsou podány přijatelné. Platí to u pracovních kolektivů stejně jako v rodině.
U chlapů je potřeba být opatrnější v tom, že si můžou brát přímé sdělení jako útok na vlastní „důstojnost“: Pět let má se ženou společný účet, všechno funguje, účty se poplatí, nikdo neskuhrá, že je problém - a najednou ona přijde s tím, že potřebuje jistotu, kdyby se rozešli, a že chce svůj účet a svoje prachy a přepsat na sebe kus baráku.
Jasně, že to JE do značné míry logické, ale kdyby na mě takhle nastoupil třeba můj muž, tak taky půjdu do odporu, začnu si říkat, bůhvíjaké má úmysly, když řeší rozchod, a nebudu chtít jen tak srazit paty a říct jistě miláčku, máš recht, po pěti letech začneme dělat věci jinak a uděláme to, jak říkáš. Abych to přijala, musel by mi to muž podat pro mě akceptovatelným způsobem: ne stylem „chci to jnak a bude to jinak“.
Congrats (FAKT UPŘÍMNÝ!), že Tobě stačí racionální argumenty a nerozptyluješ se formou, ale většina lidí tak opravdu nefunguje.
Pokud chtěla zakladatelka dosáhnout toho, aby jim to doma fungovalo a věci se změnily dle její vůle, měla by větší šanci, kdyby to udělala tak, že vyjde vstříc uvažování chlapa. Pokud to není priorita (a já furt mám pocit, že ty zaječí úmysly má), tak samozřejmě není co řešit - postupem „jak zmanipulovat nebo silou přinutit chlapa, aby udělal co chci“ posloužit nemohu, tak zase nekomunikuju já.
Nesrovnávej prosím děti a puberťáky, kteří jsou bez životních zkušeností, s chlapem, který moc dobře ví, co dělá. Jestli si myslíš, že jsou na stejné úrovní, a podle toho co píšeš, to vypadá že jo, tak potom amen.
@Kobliha51 Děkuji za pochopení. Nikdy mi nešlo o peníze, jen jsem z toho začala mít divný pocit a intuice mě navádí tímto směrem. Jen chci mít nějakou jistotu, protože předešlé zkušenosti mluví proti němu. To je vše. Každopádně, včera jsem si zadala trvalý příkaz na 5 tis. Stojím ho necelý 2 tis(energie+pojištění). Budu mu je posílat s tím, že nákupy jídla, potřeb do domácnosti atd pojedeme napůl. Všechny ostatní věci si budu platit sama. A uvidíme, jak to bude fungovat. Když ne, tak to přehodnotíme a když ani potom, pak jsem měla pravdu. On je majetnický typ, tak si jen počkám do jaké míry. Jinak díky za názory holky. Snad to bude v pořádku