Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Napadlo mě jen takové nedělní téma.
byli byste radši ve společnosti inteligentnějších lidí, mezi kterými byste byli za toho hloupějšího. Mohli byste se od nich něco přiučit, vzít si z nich příklad, jít s řešením za nimi, ale měli byste neustále pocit, že se na vás dívají s pohledem :„To je přece jasný, jakto, že to neví?“
A nebo byste se raději obklopili lidmi, kteří by byli „hloupější“, byli byste to vy, za kým by chodili, kdyby měli nějaký dilema a vy byste to věděli hned, protože je to jasný jak facka. Věděli byste, že k vám ti lidé nějak vzhlíží.
Samozřejmě nemyslím žádné extrémy jako že někdo s IQ 150 bude ve společnosti s IQ 90 a naopak, ale o tom pocitu, že jsou buď lidé kolem vás chytřejší a nebo hloupější.
Taky berme na vědomí, že mezi chytrými se určitě najdou ti, kteří budou svojí chytrost ukazovat na každím kroku a chtít se nad hloupějším povyšovat, ale taky může být jiný chytrý člověk milý a příjemný společník. Stejné to platí i o těch hloupějších, že můžou být mezi nimi nány, co snědli všechnu moudrost světa, ale pravdu nemají ani omylem a stejně tak ty hloupější můžou být velmi milé, kamarádské a slušné.
neberu odpovědi jako že to záleží od člověku ke člověku.
Aplikovatelné to může být při výběru zaměstnání. Představte si, že jste v dosavadní firmě za obyčejného dělníka a máte dvě možnosti. Peníze nyní nehrají roli, obě pozice by byli za stejné peníze. Buď byste změnili práci a mohli jste se dostat do nějakého výzkumného týmu, kde je třeba přicházet s novými nápady a jejich řešením a ostatní kolem vás by byli narozdíl od vás v práci zběhlejší v tom, co dělají, přestože jste na tuhle práci taky klasifikovaní. Nebo byste nadále zůstali ve stejné firmě, ale povýšili byste se na nějakou vedoucí pozici, nebo by stačilo být i jen parťákem mistra a byli byste vy ta osoba, za kým by lidi chodili, když se jim vyskytne problém a neví co s tím, přitom je řešení snadné podle vás.
Ja bych chtěla do společnosti chytřejších než jsem já - hnalo by mě to dopředu k lepším výsledkům.
Byla jsem ve firmě a lidi chodili za mnou, dala jsem výpověď a teď jsem v nove praci. Začínala jsem úplně od nuly. Neuměla jsem nic. Chodila jsem se ptát a pořád chodím. Ale pořád se učím. A vyhovuje mi to mnohem vic.
Určitě první varianta
v podstatě se v takové situaci dílem pracovně a dílem osobně právě nacházím a užívám si to
myslím, že člověk, který dosáhl určité intelektuální úrovně, nikdy nebude ostatní považovat za hloupé, klást otázky není ostuda
Ježíš to jsou dotazy poslední dobou… domluvené sňatky a IQ společnosti. Nestačím se divit, co lidi „zajímá“.
Mimochodem přesně u tohohle typu otázky převáží místo reálné odpovědi ta společensky uznávanější. Tzn. i když 99% lidí nesnáší být za blbečka a odhadem tak 20% (aspoň v internetovém prostoru) vystupuje „všechno vím, všechno znám a vy jste jelita“, tak tady všichni zvolí „prestižní“ odpověď „rád bych se něco přiučil“. I kdyby objektivně nebylo co, protože pokud by to byla heterogenní společnost - účetní, fyzik, chemik, geolog a doktor, někteří rozvedení, někteří manželé bez dětí, a vedle nich postavíte hypotetický (!) zdejší model maminy s dětmi, řekněme teda o těch 30 bodů IQ níž - jaké znalosti a zkušenosti si jako zadavatel představuje, že ta mamina může a BUDE CHTÍT přebírat? Jako že bude mít zájem učit se, z čeho je pohoří na druhém konci světa a nebo poslouchat přednášky o daňových zákonech?
Dva úplně jednoduché podoteky na závěr. Přísloví „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“ to vystihlo nejspíš desítky let před řešením všech světových problémů na emiminu.
A zadruhé, nikomu není dobře ve společnosti, která ho aspoň trochu neuznává v nějakém ohledu. NIKOMU. Stát se bezcennou troskou se zničeným sebevědomím je naprosto reálné a až příliš snadné.
Jinak ten model s tou prací je silně nerealistický. Tam nejde o IQ, ale o zkušenosti, v prvním případě - přičemž na určitou práci bývá člověk kvalifikovaný, nikoliv klasifikovaný, ať jsem za mrchu. A mistr rozhodně není hodný dědeček, který dobrácky radí všem podřízeným.
Celkem vzato jsem ráda, že svět nefunguje podle představ některých zdejších přispěvatelů. ![]()
Sla bych tam, kde by byl lepsi kolektiv. Takze ano, je to o lidech. Ja mam v praci rada hlavne dobrou atmosferu. A ta muze byt jak v parte zedniku tak v parte vedcu.
Já se klidně přiznám, že bych byla tam, kde už „všechno znám“. Jsem poněkud pohodlná a mám ráda svůj zaběhlý řád a stereotyp, takže nemám tu potřebu se „neustále vzdělávat“. Jakože sleduju trendy ve svém oboru, čtu si články a tak, ale že bych si třeba jen tak z plezíru šla ještě něco vystudovat nebo se třeba dovzdělávala v cizích jazycích, tak to ne. Žiju s chlapem, který to má naopak a pořád se sám, rád a dobrovolně učí nové věci. Mě to prostě neba a radši jdu něco upéct nebo s dítětem ven.
Obecně je lepší být ve společnosti chytrých lidí než hlupáků a tím nemyslím výšku jejich IQ ![]()
k té práci ono být na vyšší pozici sebou nese i více zodpovědnosti, není to jen o velení lidem
pro někoho je třeba lepší si odkroutit svých 8 hodin a mít klid.
Pohybuji se v obou skupinách a nechtěla bych žít ani v jednom extrému. Musí to být namíchané, aby se člověku dobře žilo a zároveň se mohl posouvat dál. Nemusí jít o inteligenci, ale spíše o rozdílné znalost. A to je snad vždycky.
@Helileli píše:
Sla bych tam, kde by byl lepsi kolektiv. Takze ano, je to o lidech. Ja mam v praci rada hlavne dobrou atmosferu. A ta muze byt jak v parte zedniku tak v parte vedcu.
Já bych si nechtěla vybírat. Pro člověka jsou důležité obě „skupiny“. I méně inteligentní člověk může inteligentního hodně naučit.
@LAlezane tak ono to je asi o tom, kde ma kdo nastaveou hranici toho, ceho v zivote chce dosahnout a hlavne na cem si buduje svuj pocit stesti a sebeucty. Ja napriklad jsem z tech lidi, kteri nepotrebuji budovat karieru ke stesti. Mam jine zajmy, preferuju svuj volny cas, rodinu, zahradniceni a jine konicky. Ale pravda je, ze clovek je ziv nejen ze vzduchu a vody a nektere me zajmy stoji nemale penizky, cili do prace chodim a budu muset chodit. Ano, mohla bych hnit na pozici, kde budu za chytrou, ale budu stagnovat… nastesti mi nevadi byt za blbou a vzala jsem pozici, kde se toho budu muset HOOOOODNE ucit a s nejvetsi pravdepodobnosti nikdy poradne nenaucim, ale jsem tam stastna. Je to vyzva, privydelavam si na materske a nehniju doma. Mne to vyhovuje.
Za nejhloupějšího bych být nechtěl, ale lépe se cítím mezi inteligentními, vzdělanými a tvořivými lidmi, od kterých se mám co naučit, než mezi hlupáky.
Osobně preferuji společnost inteligentních lidí včetně „viditelně chytřejších“… je to pro mě daleko zajímavější a podnětnější prostředí než být za „hvězdu“ mezi hlupáky a hlavně lidmi, se kterými si nemám co říct.