Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tolik chtěl žít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.6.10 09:34
Tolik chtěl žít
Před pár dny jsem se vrátila z nemocnice, kde mi byl provedený indukovaný potrat v 19.tt, pro předčasný odtok plodové vody. Měla jsem potíže od 13.tt, kdy jsem začala velmi silně krvácet, ale po pár dnech v nemocnici se vše zklidnilo. Bohužel jsem ale od té doby pořád špinila. 18.5 jsem byla na uz na vvv, protože mi vyšel test 7× vyšší než je norma. Neměla jsem příliš velké obavy, protože už u prvního dítka mi vyšel test pozitivně a vše bylo nakonec v pořádku. Pan doktor mi ale oznámil, že mám příliš málo plodové vody a že zřejmě někde prosakuje. Nález jsem měla co nejdříve odevzdat svému lékaři a za pár hodin už jsem ležela v nemocnici pro masivní odtok plodové vody spojený se silným krvácením. Chlapeček byl ale v pořádku, srdíčko krásně bilo a rozhodlo se čekat, zda se objeví nová plodovka. Každý den mi bylo děláno spousta tstů, ale lékaři stále nevěděli proč voda odtekla. V pondělí 31.5 jsem šla na uz jeslti se během asi 5 dní voda objevila. Bohužel odteklo i posledníh pár ml, ale náš chlapeček stále žil i když už pro dlaší život a vývoj podmínky neměl. Měla jsem pocit, že se mi utrhlo srdce, když mi lékařka oznámila, že bude nutný potrat, aby nedošlo k zánětu a poté i možné odstranění dělohy. Ještě večer mi sestra dala naposledy poslechnout naše sluníčko a srdíčko stále silně tlouklo. Tolik bojoval a tolik chtěl žít.Spousta z Vás ví o čem píši, jak strašná je to bolest a po té vše zdělit manželovi, který za vámi spěchá z ciziny. 1.6, jako na schvál, na den dětí byl první pokus o vyvolání, ale nezdařil se. Druhý den byl semnou po celou dobu manžel. Trpěl snad více než já. Kontrakce byly silné jakmile odešla porodní asistentka a jak přišla povolily. Pak jsem dostala do žíly nějaký oblbovák a začala usínat. Nakonec se mi chtělo strašně čůrat a tak šla sestra semnou, s tím, že pokud s něco přihodí, ať se za žádnou cenu nedívám. Jakmile jsem dočůrala, cítila jsem jak ze mě něco padá a začala křičet. Náš chlapeček přišel na svět ve 14.2O o váze 247g a délce 19 cm. Pak odjezd na sál, čištění a utvrzení, že vše je vpořádku a mohu mít další děti. Ale v pořádku pouze na těle. Ta strašná rána na duši a v srdci se snad každý den prohlubuje. Přes den mě zaměstná náš 3 letý klouček, ale večer…dívám se na poslední fotku z uz, kde už je tak krásně vidět a ruka mi co chvíli zabloudí na prázdné propadlé bříško. Od svého lékaře jsem se nakonec dozvěděla, že šlo o nějaký zánět, který byl do dělohy zavlečen během těhotenství. Mohla to způsobit obyčejná chřipka, angína, kašel, bolest zubu. Tak nač je tedy potom tolik testů, když nepřijdou na tohle. Před 5 lety jsme přišli o dvojčátka, kdy se mi udělal z placenty nádor, porod našeho Filípka byl vyvolán úmrtím mého tatínka a stále nás pronásleduje stejný čas. Tatínek zemřel ve 14.20 a Filípek se narodil druhý den ráno ve 2.20. A můj maličký odešel opět ve 14.20. Jen doufám, že další čas bude označen hvězdičkou i kdyby to bylo zase ve 2.20 a ozvučen dětským pláčm. Jen nevím jak to do té doby přežít, jak se s takovou ztrátou a bolestí vyrovnat. Těžko se mi o tom s někým mluví. Z mého okolí tohle nikdo nezažil a nějak se mi ani mezi lidi nechce. Asi je to chyba, ale nevím o čem mluvit, když jsem jen plná bolesti. Tady mě ale určitě pochopíte čím procházím. Jak to bude možné chceme to zase zkusit, ale už teď mám strach, aby se něco nestalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.10 09:44
Brusinko já mám všechny chlupy naježené, přeju ti moc síly a konečně už štěstí, smůla tě přece nemůže provázet pořád, já doufám, že sis svoje do třetice už vybrala. Posílám na dálku strašně moc síly a lásky a taky velké objetí a pohlazení pro raněnou dušičku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 09:47
Brusinko to je hrozné, nevím jak veliká je ta bolest, zkusila sis až moc, určitě už nic horšího nezažiješ. Něco podobného se mi stalo před 4 lety. Začátkem 5.měsíce jsem díky nějaké infekci přišla o holčičku. Taky mi odtekla voda, ale měla jsem nějaké oslabené plodové obaly a při zvracení,které jsem měla spolu s horečkou, mi voda praskla. 14 dní jsem jen ležela v nemocnici, voda už pak neodtékala,holčička žila. Po týdnu na ultrazvuku se zjistilo,že malá umřela, protože voda se nedotvořila. Dali mi tabletu a čekalo se, večer jsem dostala další a za hodinu začali slabé bolesti, v 5 ráno jsem volala sestru,že to je ono, sestra řekla,že přijde doktorka. A nepřišla. V 7 jsem se doplazila na wc a tam ze mě moje holčička vypadla, vše jsem viděla, jak byla malinká a hezounká. Najednou začal maraton, doktorka přilítla, sestry odstřihávaly malou ode mě…a na sál. Nevím kolik měřila ani kolik vážila, neměla jsem ani fotečku. Manžel mě hodně podpořil. Vím jaká je tohle bolest, rok jsme se snažili o miminko, díky psychice to nešlo. Pak se to stalo a ikdyž už mám během těch 4 let 3 další dětičky, není den,kdy na malinkou nemyslím. 1.11. zapaluju svíčku, na její svátek (Natálka) vzpomínám…je prostě ve mě. Jen čas tu ránu trošku otupil, ale nikdy člověk nezapomene. Moc držím pěsti, aby jsi měla kolem sebe spoustu pozitivních a milých lidí, co tě dokážou podpořit. Ale vevnitř se s tím musíš poprat sama.Je to krutý, tohle by žádná maminka zažít neměla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 09:50
Brusinko,vim,ze zadna slova utechy tvou bolest nezmirni,presto je mi uprimne lito,co vsechno te potkalo a musela sis prozit .Jen cas pomuze zmirnit stopy zarmutku,pochopit,rozloucit se a zkusit jit dal.Moc ti preju casem usmev,stesti v dusi a zdrave miminko
Any
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 09:54
brusinko je mi strašně moc líto co se přihodilo, opravdu mi tečou až slzy co jsem si toto přečetla je to hrůza přeji vám mnoho sil a určitě at se na vás brzy usměje další sluníčko držte se a budte silní potrvá hodně dlouho než to přebolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
10.6.10 11:01
hodne sily a casu na zahojeni velke jizvy na srdicku a na dusi Brusinko
- Citovat
- Upravit
10.6.10 14:24
je mi to tak strašně líto,ani se to nedá popsat,…držím vám moc palečky k dalšímu mimi…a hodně sil na zahojení bolavého srdíčka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 15:13
Strašně moc Vám všem děkuji za podporu. I tohle je pro mě velkým přínosem, když má o Vás tolik neznámých maminek a možná nejen maminek zájem.Když Vám někdo přdává tolik síly a naděje. Ještě jednou děkuji Vám všem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 19:42
Brusinko,
je mi to moc líto, drž se, časem otupíš ale nezapomeneš. Mně manžel vezl se zimnicema a s horečkama do špitálu ve 13tt, doktoři nevěděli co mi je ,tak mě šoupli na infekční s podězřením na prasečí chřipku. V noci mi odtekla plodovka - přesun na vyšetření na gyndu. Tady odtok potvrdili, mimčo žilo. Já byla psych . na dně, musela jsem čekat 2 dny na infekčním , jak to dopadne. Pro mé vysvobození „dobře celkem brzy ", mimi zemřelo a mohla jsem na sál pod narkózu a čištění . Nikdo mi nic neřekl co toto způsobilo. Dle mého názoru taky nějaká infekce, protože jsem měla pořád škaredé výtoky, stále jsem se potýkala s nachlazením a chrapotem od začátku těhu. A gyn. mi říkal, že ten výtok není nic hrozného..... A pak se spoléhejte na doktory. Přístup na gyndě ve špitále ani nebudu komentovat zato na infekčním byly sestry super a celkově celý personál.
Já jsem momentálně opět ve 13tt a docela mám strach, protože jsem v tom "minulém krizovém období“. Ale zatím je mi celkem ok a mimčo uvnitř taky.
Držím Ti moc a moc palečky,přesně vím co cítíš. Ta bezmoc po odtoku plodovky je šílená a víš, že to je konec..... Vyplakej se, já brečela v tahu snad týden, pak je nejhorší přijít mezi lidi.....Buď silná, pořídíte brzy jiné mimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 21:17
Děkuji moc Madelenko, já ležela v Brně v Bohunicích, protože jsem odmítla jít na Obilňák a jsem strašně ráda, že jsem byla tam. Sestřičky byly naprosto úžasný a paní doktorka taky, když mi oznamovala tu strašnou zprávu. Hrozně těžce nesu, že prostě žil do posledního dne, neměl tam vodu, ale pořád měl dost sil pro život, mám pocit jako by musel umřít kvůli mě. Pak už mi dávali léky s tím, že už se na miminko dívat nebudeme. Tuhle větu si budu pamatovat navždy. A nejen tu.Tohle by neměla žádná maminka zažít. O dvojčátka jsem přišla také ve 13.tt. Prostě se mi z placenty udělal nádor. Po odstranění se tam za 14 dní uděla znova. Moře vyšetření a čekání jestli mě čeká léčba v Praze. Ozařování, chemo…Tohle jsem se měla dozvědět v pondělí 25.4, dva dny po svatbě. Naštěstí to dopadlo dobře, ale každý měsíc jsem musela na krev, pak jednou za dva měsíce a rok jsme museli čekat. Půl roku se nedařilo a pak jsem na těhu testu objevila dvě čárky 
. Taky jsem se bála, že se to bude opakovat, al bylo to v pořádku. Pak pozitivní testy na vvv a to jsem se tenkrát hodně bála, ale taky dobrý. Myslela jsem, že už mám všechnu smůlu v tomhle ohledu vyčerpanou. Ale asi ne. Je to strašný, když toho mazlíka cítíš v sobě a to jsem začala pořádně až v nemocnici. A strašný je, kolik nás tam takových bylo. A všechno ženský do 30 let. Můj potrat vedla tak mladá sestra. I pro ni to muselo být nepříjemný. Říkala mi, že by už taky ráda dítko, ale přítel nechce. Tak že se taky bojí, když to vidí co se děje. Dnes mi přijel manžel, tak jsem za hrdinku, ať se netrápí. Tolik o bolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 21:29
Brusinko je mi to moc líto co tě potkalo.čas tu bolest otupí,ale nikdy to nepřestane bolet.Posílám ti moc moc síly hlavně to v sobě nedrž a dej volnost emocím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.10 11:04
Brusinko,
takové smůly, to musí být strašný . Semnou zamával ten 13tt, natož 19tt. Já už raději na tyto diskuse nechodím ale občas prostě nakouknu. Nechci se stresovat. Já byla taky v Bohunicích. Měla jsem asi smůlu na personál, navíc mě zpočátku přetahovali z infekčního tak mě vyšetřoval někdo jiný. Měli strach z infekce tak mě šoupli bokem samotnou na nadstandard a hned po zákroku jsem šla druhý den domů. Doktorka, která mě dělala závěrečné vyšetření byla příjemná, jinak to bylo jak na běžícím pásu. Ale na sále byla parta bezvadných mladých lidí, snažila jsem se tam nebrečet aby nebyly problémy s narkózou. Doktorka, co mě vyšetřovala poprvé byla nějaká mladá protivná slověna, moc semnou nemluvila, hlavně rychle vyšetřit a zpátky na infekční. Na UTZ jsem se už nedívala, nechtěla jsem mít v paměti nějaké špatné obrázky. Pak ten další doktor, co mě pak přijímal na na gyn., byl taky hodně mladý, úplně jsem měla strach, aby něco nezvrtal, pořád nechápal ten můj " příběh " a ptal se pořád dokola. Připada jsem si tam jako kdybych si to všechno vymyslela a jela si tam jen tak povyrazit 
. Já měla problémy už vícekrát ale nikdy nic špatného nenašli a vždy mě poslali domů. Uf, mám to za sebou a doufám, že už si ten horor neprožiju.
Brusinko, je to těžké, znám to ale snaž se být silná. Vem malého a běžte na procházku v době, kdy nebude moc lidí ať se na ně nemusíš dívat. Já taky s nikým nechtěla mluvit. Hormony s Tebou budou ještě hodně pracovat. Dívej se v televizi na nějaké nesmyslné pořady, ty mi hodně pomohly a drží mě to doteď. Protože teď mám zase nervy z těhu, aby to dopadlo dobře, pořád se sleduju i když se snažím být klidná.....Taky se mi nikam nechce chodit, chystám se už 1/2 roku na přehradu omrknout jak to vyspravili. Tak se tam snad letos podívám 
.
Jinak já začala chodit na kyneziologii a dost mi paní pomohla, hlavně po psych. stránce. Když je mi nejhůř tak jí zavolám a vyřešíme to aspoň po telefonu.
Brusinko, drž se, ať jsi zdravá a vše dobře pokračuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.10 14:39
Ahoj, tak to jsi si taky prožíla své. Já tedy chtěla na nadstandart hned od začátku, protože jsem se bála, že mě zae dají na pokoj s mainama a mimčama, jak se mi zadařilo v tom 13.tt, kdy jsem tam byla poprvé. Ale to jsem ještě brala tak nějak dobře. Mimísek byl v pohodě, tak jsem to tam těch 5 dní vydržela. Jenže teď už jsem věděla, že bude všechno špatně a chtěla být klidně i sama. Naštěstí jsem chytla dobrý spolupacientky. Všechno maminy kolem 30.tt na udržování. I tak to bylo těžký vidět ty jejich bříška, když to moje ani nenarostlo, jak jsem tam neměla vodu. Před dvěma dny se jedné z mamin narodila dvojčátka. Sice předčasně, ale jsou všichni v pořádku. S těma holkama jsme v kontaktu, protože jsou to jediný lidi co mi rozumí. Jinak potrat jsem už podstoupila na nadstandartu, který byl pro mě blokován a chtěla to i lékařka. Jmenuje se Gerychová. No a druhý den jsem už šla taky domů. Vypadal jsem hrozně. Strašně se mi osypal obličej z antibiotik, na očícb brýle, aby nebylo vidět, že pláču. S Filípkem chodíme k večeru na zahradu. Strašně tam vždycky řádí:). Ale Ty se neboj:)). Uvidíš, že za pár měsíců už budeš mít v rukou ten vrnící uzlíček:)). Vše Ti dobře dopadne. Je mi jasné jak Ti je. Já pokud se nám zadaří, tak na tom budu za pár měsíců naprosto stejně. Ale snad toho drobka úspěšně donosím. Strašně jsem toužila po holčičce, ale dnes je mi to už naprosto jedno. Hlavně ať je miminko zdravé. Na přehradu se taky chystáme. Na parník. Párkrát jsme se tam už byli podívat.Jinak mě příjmal nějaký arab nebo tak něco. Haféz Ah Wahd nebo tak nějak. Byl strašně příjemný, jen nevím proč se na vše pořád dokola vyptávají, když mají vše v papírech a pak to ještě domotají. Každopádně Ti strašně držím pěsti a budu na Tebe myslet, aby jsi byla v pořádku.)).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.10 13:56
Myslím, že každý takovýto konec je strašný, každá ženská si projde " peklem ", některá těžším, některá lehčím. Tys to měla opravdu šílené ale zvládla jsi to. Neboj, bude to dobrý. Kdybys šla na parník jen s dítkem, dej vědět. Ráda bych se přidala, třeba nás to přivede na lepší myšlenky. Jen aby nebyly tady ty horka, to pomalu ani nevycházím z domu. Měj se moc hezky a držím palce, příp.se ozvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.10 21:00
Ahoj, dnes jsme slavili manželovi třicetiny, tak jsem byla docela v pohodě. Neměla jsem pořádně čas myslet na něco jiného, než na to běhání okolo. Odpoledne jsem ukazovala poslední fotku z uz švagrové, tak z toho byla taky špatná.Té jde na potrat v pondělí kamarádka. 11.tt, miminko se přestalo vyvíjet. Na parník se asi sama nedostanu. Nejsem přímo z Brna, ale určitě by jsme se mohli vidět, pokud by jsi chtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
