Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tak první a třetí k sobě nikdy nebudou mít stejný vztah jako první a druhý, ale to je dané povahami, může si druhý a třetí nesednout a nakonec bude mít třetí blíž k prvnímu.
Doporučuju nespekulovat nad tím, stejně nikdy nevíš, jak to bude, dokud to není ![]()
Tak u nas ma k sobe nejbliz prvni a druha, ale vzhledem k jejich naproste rozdilnosti si myslim, ze nakonec si lepe bude rozumet prvni se treti. Uz ted nejmensi zboznuje nejstarsiho a jsou si podobni (povahami, vzhledem jen trochu). Druha a treti k sobe nijak zvlast netihnou, ale kdyz neni nikdo jiny na obzoru, tak sebou vezmou za vdek
.
Zvladnutelne to nejak je, nemam zadne hlidani, chlap stale v praci a zatim ziju, deti rostou. Je to samozrejme honicka, ale nestalo se mi, ze jsem litovala. Jsem rada, ze je mam.
@udana píše:
Milé maminky, ráda bych Vás poprosila o radu a zkušenosti - máme dvě holčičky (25 a 9 měsíců). Rozestup jsme takto plánovali - je to náročné, ale superPrincezny jsou opravdu sestřičky jedna radost
Manžel je mi obrovskou oporou, bez něj bych si to tak pěkně neuměla představit
Budem se stěhovat do většího bytu 3+1, blízko mé ještě akční a nápomocné babičky
Moc rádi bychom měli tři děti a tak přemýšlíme…Čas nás netlačí (věk), ale už se těším na to třetí a rády bych, aby byli všichni tři parťáci
Má tu někdo zkušenost či taky plány na tři dítka, tak plus mínus 1,5 roku od sebe? Je to zvládnutelné? Jsou pak všichni „na jedné lodi“ nebo jde poznat, že už to první je už i tak větší?
Dík za zkušenosti
mam tri deti, mezi prvnim a druhou je 21mesicu, pak mezi druhou a tretim je 2roky7m. no prvni dva jsou spis souperi, taky jsem si myslela, ze budou partaci…
ale holka je na tom jako kluk, takze ho to asi stve ci co…
dobry rozestup mi prijde mezi tim prvnim a tretim, takze ja za me rikam, radsi tak 4roky rozestup…
a jinak deti tak brzo od sebe je docela mazec…
Vždycky když slyším že někdo má tři, nebo i víc, dětí tak blízko sebe, tak mě napadne okamžitě jedna věc. Když je potřebuješ vzít za ruce, třeba při přechodu silnice, kde vzít třetí ruku
To jen tak pro pobavení se třemi dětmi zkušenost nemám ale asi bych neřešila jestli k sobě budou tíhnout víc nebo mín. Záleží na povaze každeho z nich a i na vztazích v rodině.
Nad praktickou stránkou taky přemýšlím. Věřím, že by to nějak šlo - šátkujeme, máme dvojčecí kočár, starší má ráda prababičku… ![]()
@zuzice ja mam teda nejmladsi dite jeste v kocare, ale na tvou otazku klidne odpovim, protoze i ten kocar mi jednu ruku zabere. Beru za ruku dve deti jednou rukou svoji. Nejdriv tu mensi rucicku, pres to vetsi rucicku a stisknu trochu vic, nez kdyz vedu jen jednoho. Vetsi dite se necuka, protoze tomu rozumi a dvouletacka tu ruku nevytahne ani nahodou. Deti se pri chuzi nejak porovnaji, je to jen pres silnici.
Druha varianta je, ze se oba chytnou madla od kocaru- kazdy z jedne strany a ja svoje ruce polozim pres jejich a pridrzim je pevne na tom madle. Kocar vezu, deti drzim.
A nebo si vezmu satek. Zase predpokladam, ze za rok, az budu bez kocaru, alespon ten nejstarsi bude tak rozumny, ze proste pujde vedle me a budu se moct spolehnout bez drzeni. Ted uz taky vim, ze by neudelal pri prechazeni nejakou botu, ale radeji mam jistotu.
Takze tak.
@zuzice píše:
Vždycky když slyším že někdo má tři, nebo i víc, dětí tak blízko sebe, tak mě napadne okamžitě jedna věc. Když je potřebuješ vzít za ruce, třeba při přechodu silnice, kde vzít třetí rukuTo jen tak pro pobavení se třemi dětmi zkušenost nemám ale asi bych neřešila jestli k sobě budou tíhnout víc nebo mín. Záleží na povaze každeho z nich a i na vztazích v rodině.
Presne - ja mam deti jen dve (shodou okolnosti presne ve stejnem veku jako zakladatelka) a je to problem i tak. Mladsi mam v nositku, starsiho za ruku, jenze posledni dobou se vic a vic vzteka. Pokud nema zrovna naladu, tak se mi na parkovisti zacne lehat a to se pak s druhym ditetem v nositku spatne resi. Dvoukocarek mame, ale ten se casto nevejde do dveri.
@Gregory píše:
Dvoukocarek mame, ale ten se casto nevejde do dveri.
Kdyz to musis mit P&T, ten se vejde vsude ![]()
@Gregory píše:
Presne - ja mam deti jen dve (shodou okolnosti presne ve stejnem veku jako zakladatelka) a je to problem i tak. Mladsi mam v nositku, starsiho za ruku, jenze posledni dobou se vic a vic vzteka. Pokud nema zrovna naladu, tak se mi na parkovisti zacne lehat a to se pak s druhym ditetem v nositku spatne resi. Dvoukocarek mame, ale ten se casto nevejde do dveri.
no a máš druhé na zádech v nosítku?
Jako na břiše větší mimino fakt překáží, ale na zádech je to v pohodě ![]()
@teredes píše:
Kdyz to musis mit P&T, ten se vejde vsude
přesně tak. Jen teda se ho bojím zvedat do busu/tramvaje, aby mi menší nevypadnul, momentálně tam trůní jak Azor v boudě na břiše
Sed v nedohlednu.
Jinak nejstaršího už za ruku moc nechytám při přecházení, spíš když mám na volno prostředního, kterej je teda jak Tarzan kříženej s Mauglím, co se týká chůze po chodnících, tak kvůli prostřednímu řeknu, ať se chytí i nejstarší, jinak chytám jen v místech s opravdu rušným provozem, aby nejstarší někde nezevloval uprostřed přechodu
@Gladys me sedi, hec.
Ale musim teda rict, ze momentalne P&T drepi v kulne a ja jezdim s opravdovym jednokocarem. Nejmensi v kocare rve po peti minutach a prostredni ma pocit, ze v kocare je nuda, tudiz me prestalo bavit tlacit vsude prazdny dvoukocar. Nejmensi je dost v nositku, takze se v tom jednokocare prostridaji. A kdyz jooo prijde situace, ze je tam potreba soupnout obe, tak se to vzdy nejak vymysli ![]()
Pravdou je, že ještě jak jsem malá a obě děti jsou velký, tak v šátku je to náročnější něco příliš řešit a na záda jsem si vázat netroufla ani s jednou. I v těhotenství jsme nosily ze začátku normálně a pak v ringslingu, což mi vyhovovalo úplně až do konce.
@teredes A můžu se zeptat, kolik má nejstarší? Pravda je, že nám dvouletá prvorozená taky poslední dobou trochu klidní a moudří ![]()
@Gladys Mas pravdu, nosim ho na brise a na zadech by to bylo urcite lepsi. Ja jsem se ale nebyla schopna dopracovat, abych si ho tam naucila davat. Ale tahle diskuze me inspirovala a zkusim to.
Milé maminky, ráda bych Vás poprosila o radu a zkušenosti - máme dvě holčičky (25 a 9 měsíců). Rozestup jsme takto plánovali - je to náročné, ale super
Princezny jsou opravdu sestřičky jedna radost
Manžel je mi obrovskou oporou, bez něj bych si to tak pěkně neuměla představit
Budem se stěhovat do většího bytu 3+1, blízko mé ještě akční a nápomocné babičky 
Čas nás netlačí (věk), ale už se těším na to třetí a rády bych, aby byli všichni tři parťáci 


Moc rádi bychom měli tři děti a tak přemýšlíme…
Má tu někdo zkušenost či taky plány na tři dítka, tak plus mínus 1,5 roku od sebe? Je to zvládnutelné? Jsou pak všichni „na jedné lodi“ nebo jde poznat, že už to první je už i tak větší?
Dík za zkušenosti