Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
No jo, tak záhul to prostě bude, s tím se dalo počítat. Pomoc máte? Babičky apod.?
My máme nejmladší od nejstaršího 4 a trictvrte roku. Aktuálně jim je 9, 7 a 5. Prostřední bude za měsíc mít 8. Když byli malí, byla jsem unavená spíš psychicky. Domácí ponorka, uřvaný mimino, hyperaktivní batole a školkáček s rysy PAS, covid… Bylo to trochu šílené období. Teď jsem zas pro změnu unavená fyzicky. Školka, škola, kroužky, práce, moje studium, barak, zahrada… pořád někde lítám. Psychicky si odpočinu dost, manžel se dětem normálně věnuje, babičky někdy taky, mám čas pro sebe, mimo domov a tu rodinnou rutinu jsem poměrně často. Nicméně nemyslím si, že by to všechno bylo nějak diametrálně odlišný, kdyby ty deti byly jen 2. Chystala bych min jídla, ale stejně bych ho musela chystat. Vyzbedavala bych min deti, ale stejně bych někoho vyzvedávat musela. Dělala bych min úkolů, ale stejně bych ty úkoly s dítětem dělat musela…
To zvládneš
Když se narodila třetí dcera, tak první bylo 3 a 1/4 roku a druhé 15,5 měsíce. Manžel od rána do večera v práci, žádné hlídací babičky nebo tety. S mladšími jsem byla dopoledne chvíli na hřišti (poté, co jsem nejstarší dala do školky), pak domů něco uvařit, pohrát si, pak vyzvednout prvorozenou ze školky a dlouho se všemi venku.
Náročnější to je, když teď máme prvňačku (necelých 7), druhačku (8), páťačku (10) se středně těžkou dyslexií a 3,5letou školkačku. Starší se střídají v nemocech, takže probíhá domácí výuka, do toho náročná rekonstrukce.
A nejsou to jen tehotensky hormony? ono to tehotenstvi nemusi byt zadny med sam o sobe… (nejprv trebas nevolnosti, pak ospalost a nakonec te vsechno boli pac se rozvolnuji vazy…)
verim ze kdyz jste tretatko zvazovali tak jste to rozmysleli zodpovedne se vsemi klady i zapory ![]()
Zvládáš dvě děti? Pokud ano, určitě jste se zodpovědně rozhodli, že třetí zvládnete taky, a ano, zvládnete! Pro mě třetí už bylo ze všech poporodních období nejjednodušší. Prostě přibyl
A mám tři děti narozené během necelých 4,5 roku. Teď, když už jsou dvě školačky, každé z dětí má svůj rozoumek a umí být v těžké argumentační opozici, je to o poznání náročnější, než když byly batolata a kojenci.. Hodně štěstí a neboj, to dáš! Však pro to dítě to je taky poprvé ![]()
@Midaku ty jo, tak já bych řekla, že se dvema detmi bych měla o třetinu méně práce než se třemi, že každé dítě se rovnocenné pozná. A s malými dětmi jsem myla unavená fyzicky - nevyspání, pořád na mě někdo visel. Teď psychicky, pořád někdo něco chce, minimálně jeden kus si vymýšlí hlouposti, kvůli kterým se rozčiluje. Za mě dvě jsou málo a tři jsou moc ![]()
Nikdy všechno nevymyslíš dokonale. Počkáte, a pak už se třeba nezadaří. Nic si nevyčítej. Únavu ber jako normál. Prostě to pár let vydržíte, přeskáčete a bude líp. Hlavně ať je to zdravé. ![]()
Kazdy to ma asi jinak. Dokud jsem byla na RD, rozdil 2 vs 3 deti jsem prakticky nepocitovala. Co jsem v praci, tak musim rict, ze mit doma 1 nebo 2 nebo 3 (nejake ty SVP, tabory obcas jsou
) je sakra rozdil. Ja fakt pocituji logisticke presyceni se 3 detmi az od doby, co jsem v praci (a to uz je fakt pozde), do te doby pohoda jazz
. V soucasne chvili mi 3 deti prijde tak dvojnasobek prace nez kdyz mam doma 2
. Mozna by byly lepsi 4
(ale zkouset to nehodlam).
@Hobitka Pro mě tři děti jsou moc od té doby, co jsou v institucích a dorostly do kroužkového věku. Člověk je musí rychle osamostatnit.
@Cuddy je zajímavý, jak to každý vidí jinak, že? Mě zabijela ta nuda doma. Teď se rozhodne nudit nestíhám ![]()
@Hobitka logistické presyceni je super termín, do puntíku souhlasím. Mám na nástěnce rozvrhy, tabulky, poznámky.. v mobilu v kalendáři upozornění na kde co, není v mých silách si všechno pamatovat..
Válcují tě hormony, únava. Bude líp. My máme děti během 4,5 roku. A neměla jsem to tak. Ale to bude pravděpodobně tím, že jako předčasně narozená jsem hyperaktivní jedinec. To se o nás předčasně narozených říká. Na sobě to pozoruji. Jsem furt v pohybu, ideálně dělat víc věcí současně. Mám to opačně, unavená bych byla všeobecně, kdybych se nudila. A taky jsem pozitivně myslící. Nerada si pouštím negaci do života.
Ahoj,
nevím, co přesně čekám od této diskuse, možná trochu podpory…
Jde o to, že nyní jsem těhotná. Budeme mít tři děti do čtyř let. Vždy jsme chtěli tři děti, moc jsem se těšila.
Najednou na mě padla šílená únava a splín, přepadají mě myšlenky, že to nezvládnu, že jsme měli počkat atd
Měla jste to některá podobně?