Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, vím, že na téma tři děti už je tu spoustu diskuzí, ale zajímá mě jedna konkrétní věc. Uvažujeme s manželem o třetím prckovi, máme dvě cácorky 2,5 roku a 8 měsíců. Snažit bychom se případně začali sice až tak za půl roku, rok. Ale už teď mi to nedá spát a ráda bych měla jasno. Já po třetím dítku toužím a manžel je pro. Takže oba dva bychom chtěli, otázky financí a starosti o tři dítka jsme probrali a zvážili, ale.. Už od více lidí v okolí jsem slyšela názor, že je pak prostřední prcek chudák. Že nejstarší má určitá privilegia, všechno je s ním to velké poprvé a nejmladší je zase benjamínek a prostřední tím pádem ostrouhá, nebo jak to napsat
Osobně si myslím, že je to o přístupu rodičů, ale třeba se pletu. Jak to máte vy se třemi dětmi, vnímáte vy nebo děti něco takoveho? Děkuji za odpovědi ![]()
@hanulka.iks U nás ostrouhává nejstarší. Nejmladší si bere 80% pozornosti, na prostřední zbyde 15% a na nejstaršího tak 5% mého času. Když se nevěnuju nejmladšímu, ječí. Lepší je větší odstup mezi dětmi asi.
Oni ti prostřední se tak cítí asi sami o sobě..nikdy nejsou tak sikovni jako nejstarší a roztomile jako nejmladší. Trochu to na prostředním pozoruji i když se snažím vysvětlovat a od kamarádek v okolí vím že to také pozorují. Prostřední má u nas pozornosti vzhledem k poruše učení opravdu hodně, ale on sám to tak asi nevnímá.
Já byla prostřední a opravdu jsem to tak taky vnímala, nikdy jsem nemohla to, co starší a záviděla a naopak mladší mohla to co já mnohem dřív, než jsem to mohla já, aby se prý jako nejmladší necítila odstrčená:D ale když jsme o tom už jako dospělí mluvili, tak zase ta nejmladší říkala, jak si taky připadala „ochuzená“, že je nejmladší, že nám záviděla, co my starší můžeme a tak…takže to si asi nevybereš a každý to dítko to prožívá po svým. hlavní je, že vy si to jako rodiče uvědomujete a budete na to brát zřetel a snažit se jim to všem vynahrazovat
Je, ale pry z toho v budoucnosti zase tezi. sama jsem prostredni.
Já bych do třetího s takhle malým rozestupem nešla, neb ve svém okolí vidím právě to, že prostřední je dost chudák.
Moje známá má holky 10 a 8 a k nim teď malý mimino a tam už je to lepší, holky sice mají míň pozornosti, ale obě stejným dílem…
Myslím, že záleží na výchově. Já jsem nejstarší, měla jsem pozornost větší než brácha, ale hodně i ty negativní. Musela jsem pomáhat doma a když se něco po… tak jsem za to mohla já. Brácha jako prostřední neměl moc pozornosti, ale zase se po něm nic nechtělo. A sestra jako nejmladší nemusela už vůbec nic a pozornost měla především pozitivní.
Ono jde i o to jakyho jsou děti pohlaví. Když je ten prostřední, jediny, tak je to jiný než když je druhý.
Ale pokud si to budete jako rodiče uvědomovat a budete se mu věnovat i individuálně, tak to bude minimální.
Ale každý má nějaké ty pocity křivdy, ať se narodil 1. a nebo 5. ![]()
Jsem ze tří dětí a u nás to tak myslím nebylo. Mezi prvním a druhým nebyl moc věkový rozdíl, já jsem nejstarší a brácha mohl to, co já, i ta péče byla podobná. Nejmladší je benjamínek, to jo, ale ničemu to myslím taky nevadilo. Spíš bylo blbý, že jsme se spikli vždy dva proti třetímu, ale střídalo se to aspoň
. Manžel je taky ze tří a tam se rodiče nejvíc „patlali“ jednoznačně s tou prostřední.
Manžel je prostřední a po dvou klucích, holčička z rozestupem 2 let. Takže ve dvou letech přišla vytoužená holčička, a on tak trochu zklamání po již prvním synovi. Bylo to cítit pořád, ale zajímavé, že když šlo o pomoc, tak byl první oslovován on.
Já sama jsem byla prostřední. Jestli měli sourozenci nějaká privilegia nevím
Možná bratr, byl nejstarší a jediný kluk, navíc hodně chytrý. Moc se po něm nechtělo, „učil se“. Mám taky tři děti a snažím se, aby měly stejné podmínky. Ale ono je to s každým jiné. První schytá všechny chyby, které člověk ze začátku dělá, s druhým je všechno už jednodušší, tak možná proto, už s ním člověk nenadělá tolik cavyků, a třetí, zas už žije v tom frmolu, který se třema dětma je. Mám teda větší rozestupy téměř čtyři roky.
Já jsem taky prostřední a rozhodně jsem si tak přišla. Mladší ségra pro všechny babičky zlatíčko, ségra ta velká holčina. No a já nic. Doktorka mamce tehdy řekla, že trpím „syndromem prostředního dítěte“. Byla jsem ukňouranější, strhávala na sebe negativní pozornost a pod (ale jen v rámci období vzdoru, kdy se narodila mladší ségra).
Ale dneska už vím, že mi naši věnovali maximum času, mamka se mi možná věnovala i víc než ségrám. Navíc starší ségra je ode mě jen 14 měsíců, takže si nějaké jedináčkovské pozornosti rodičů ani moc neužila.
Rozhodně mě to ale motivovalo být lepší než ségry (učení levou zadní, sport, kreslení..).
Mám tři děti a chudáci jsou všichni
jako je fakt že nejvíc času mi sežere nejmladší, ale jinak myslím, že vic pozornosti má ten prostřední, než ten starší.
Ja jsem taky prostredni a jako dite jsem rovnez vnimala nefer, ze starsi sourozenec vse smel a ja nic, naopak mladsi byl desne rozmazlovany. Ale z dnesniho pohledu to vninam podobne jako @Pudloslava . Naucilo me to spoustu veci, prizpusobivost, diplomacii, cilevedomost a spis me to zocelilo. Je to hode i o pristupu rodicu.
@hanulka.iks Já myslím, že v tomhle záleží jen a jen na rodičích. Sama jsem prostřední a nemám pocit, že jsem byla o něco ochuzená. Naopak jsem byla ráda, že si spolu vyhrajeme a nemusíme si k tomu zvát ani nikoho dalšího
Spíš mě štvalo jako dítě, že nemám sestru, která by si taky hrála s panenkami. Mám dva bratry.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.