Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
No jedine, jak ji to „odnaucit“ je ji to netolerovat
Kdyz jdete do kavarny (proc vlastne, kdyz vis, co bude nasledovat?),tak ji u vaseho stolu necim zabav, povidej si s ni. Pokud takhle nekoho otravuje, proste ji odved a vysvetli proc.Ale lepe ji vubec nenech vzdalit se od sebe. Trileta uz by mela chapat, ze s cizimi lidmi nesmi sama nikam chodit, natoz je tahat za ruku a otravovat je u jidla…Vysvetli ji, ze takhle komunikovat muze s detmi v herne, na hristi, ve skolce…
Ahoj, řeším podobnou věc, dcerka (3 a třičtvrtě roku) miluje lidi a strašně ráda chodí na návštěvy a klidně se ke každému pozve. Musím neustále vysvětlovat, že nemůže chodit ke všem na návštěvu, že je třeba se domluvit předem např. s rodiči dotyčného dítěte. Ony děti si něco spískají, ale rodičům to třeba nevyhovuje a já ji musím násilím tahat domů, i když třeba Pepička odvedle přece říkala, že na návštěvu můžu, ale na mamince vidím, že jí to nevyhovuje, že měla jiné plány. Jsme na vsi, děti se znají, ale já jsem zde nová náplava a moc maminky neznám a nemám si s nima co říct většinou, jen jedna je velmi milá a dá se s ní povídat, tam jsme párkrát byli, ale ona by dcerka chodila po návštěvách každý den… Ji hrozně zajímá, jaké to mají jiní lidé doma. Takže jsem zažila už pár trapných návštěv, kdy se dcerka pozvala ke kamarádce, kterou jsme třeba náhodně potkaly, její maminka jí to neodmítla… Já dostala kafe, ale konverzace dost vázla. Až bude větší, může třeba jít sama nebo ven s dětma, ale jsou jí 3 roky a nechci házet odpovědnost na jiné rodiče, pokud se nedomluvíme předem. Prosila jsem sousedy, které si oblíbila (ačkoliv nemají malé dítě), aby jí klidně natvrdo řekli, že prostě na návštěvu nemůže, pokud sami nechtějí a nehodí se jim to.
Radu nemám, vysvětluju a vysvětluju, někdy za řevu táhnu domů. Do restaurace s dcerou nechodím, protože tam nevydrží. Max. do nějaké s velkým dětským koutkem nebo herničkou:-). Např. na zmrzlinu chodíme do cukrárny s dětským koutkem, to si aspoň v klidu vypiju kafe.
Ideální je, pokud je v koutku jiné dítě… ![]()
Mame neco podobneho se synem, je taky az prilis komunikativni (taky jsem se tady uz na to ptala a rada bohuzel zadna). Porad navazuje rozhovory s cizimi lidmi. Vysvetluju a ted uz teda dost nekompromisne utinam. Budou mu ctyri a je schopny na potkani vykladat kam jdeme, co tam budeme delat, jak se jmenuje atd. Jasne jsem mu vysvetlila ze cizi lidi muzou byt zly a mohli by ho odvest a uz by nas treba nikdy nevidel, priznavam ze jsem byla docela drsna, takze to i trochu obrecel (tu predstavu), ted na nej vetsinou staci houknout jestli toho cloveka zna a pak vetsinou hned sklapne. Asi to neni idealni, ale lepsi nez aby mi treba s nekym nekam odesel nebo tak.
Dělali to všechny naše děti. Momentálně to dělá i pětiletý. Venku líže nanuka a sedne si na lavičku vedle, kde je cizí člověk… A vykládá to všechno taky… A lidi se s ním baví… Tak je mi trapný mu uprostřed hovoru říkat, nebav se s cizími lidmi… Nebo zdraví neznámé lidi na ulici… Kolikrát mu ani neodpoví a on je z toho zklamaný… Proč mu neřekl ani ahoj…
Ahoj, chtěla jsem se zeptat. Mám dceru (tři roky) a je moc komunikativní. Právě že až moc. Jdeme si třeba sednout někam do kavárna ona jde a klidně si sedne k cizím lidem a otravuje je tam. Nemohu jí odtamtud dostat pryč, tak jí seberu a jdeme.Nebo potkáme někoho a ona jde a chytne dotyčného za ruku a táhne ho někam. Néjenže je to trapné, ale i hodně nebezpečne, protože ona jde přímo na ruku. Nevím jak jí tohle odnaučit. Je taková od mala. Poradíte někdo?