Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, mám za měsíc triletacku.
Od roka co chodí venku bojujeme. Neposlouchá, jde si kam chce, utíká, nechodí za ruku, nikdy nejde cíleně ani kousek. Za ty dva roky jsem prostě nebyla schopna ji to naučit. Chodíme každý den pravidelně ven dopo i odpo a vždy je to hrůza a skončí to brekem, nechce být v kočáru, nechce chodit, nechce nosit, prostě se chce poflakovat třeba půl hodiny na jednom miste…
Snažím se nalákat na oblíbené hřiště, na babičku, na něco dobrého atd. Říkám dopředu, kam dneska půjdeme a co budeme dělat. Jednou jsem se už naštvala tak, že jsem ji asi pět dní vodila za ruku, prostě jsem ji nepustila, táhla ji řvoucí za sebou a výsledek žádný ![]()
Není schopna dojít ani od baráku k autu(asi 20 metrů). Vyjde z baráku a stojí a kouká dvě minuty na kamínek, pak popojde a kouká další tři minuty na kytičku.
Jsem z toho už hotová, s přítelem jsme hodně akční a od té doby co chodí jsme toho moc nepodnikli.
Rozumí i mluví, pořád ji vysvětluju, že nemůže chodit všude sama, že se chodí za ruku a když ne tak alespoň u me, říká jak chce do školky, tak ji vysvětluji, že tam se na procházku chodí za ruku, že nemůže jen tak najednou utéct nebo se seknout, že nepůjde. Na všechno mi vždycky řekne, že za ruku chodit nechce a že se jí nechce jít, že chce stát teď tady atd.
Samozdrejme často čekám, nechám ji vykoukat atd, ale pak se pro ni musím vždycky vrátit a vzít ji do ruky do toho auta. Někde jdeme a ona se prostě rozhodně, že jde támhle zaboci a jde a nic jí nezajímá, jde klidně sama, jednou jsem se schovala v lese a ona tam asi deset minut stala sama a bylo ji to jedno. Já už nevím jak na ni.
Nemáte někdo fintu nebo kdy se to u vás zlepšilo?
Nepotesim Te, taky jsem preucovala a bylo to podobne jako u vas. Pomohlo chodit ven s kolobezkou, odrazedlem nebo kolem, to byla dcera aspon rychlejsi. I v 9 letech se vlece a zastavuje se. Mladsi sourozenec je podobny, za ruku nepujde, nechtel nikdy a byly to boje odjakziva. Ten pro zmenu neustale utika napred a starsi se tahne vzadu. Nepomohlo nic. Ale aspon jdou teda smerem, ktery urcim ja.
Chova se umerne svemu veku, ale ty na ni mas prehnana ocekavani. My mame dum se zahradou a vetsinu dni se ani nepodivame za hranice pozemku, protoze se syn sekne na 10m2, kde je piskoviste a bedna s hrackami a to mu staci a dal neotrebuje, prebira kameny, trha travu, naklada furt neco na traktor a ja nevim co a nejaky prochazky ho nezajimaji. Maximalne ho obcas utahnu, ze pujdeme s odrazedlem na zmrzlinu, mame to 500m a jdeme to celou vecnost, protoze se cestou kocha vsim moznym. Lonske leto jsem takrka cele prosedela na piskovisti, protoze chtel placat babovky porad dokola a bavilo ho to i 3 hodiny v kuse. Proste nenadelas nic. Taky jsem hodne akcni, takze si sve potreby pak uspokojuju bez nej, treba tak, ze si ho mama vezme na celou sobotu a ja vyrazim na kolo nebo s nim tchyne placa ty babovicky a ja jdu behat a tak. Zkus prijmout, ze je to urcita vyvojova faze a nema smysl s tim bojovat, vidis, ze to ovoce stejne neprinasi a jsi akorat vic a vic frustrovana.
V tomto věku úplně normální, že se někde sekne, že chodí a kouká na každý kamínek, broučka. Také jsme šli s dětmi na vylet, ten kilometr jsme šli asi dvě hodiny. Všude se stavěli, koukali. Já vím, že je to o nervy, ale buď rada, že chce chodit (moje děti v kočárku taky být nechtěly a tříleté ho už nepotřebuje. Buď rada, že pozoruje, zkoumá, to patří k vývoji. Mateřství je i o tom, že se podřídíš potřebám dítěte. Bude lépe ![]()
Zkoušela jsi třeba cestou foukat bublifuk a ona by praskala bubliny? A aby ti na úsecích, kdy je bezpečnější jít za ruku, něco „pomohla“ nést. Ty to budeš držet z jedné strany, ona z druhé. Děti ze školky se často drží stonožky.
Ahoj, urcite se to zlepsi s vekem. ![]()
My normalne s triletym chodili i na alpske tury. Ale teda chodili jsme odmalicka, nejdriv nositko, pak krosna, ted slape sam. Chce to nejakou motivaci, my treba hrali ruzne pozorovaci hry (najdi motyla, sbirej boruvky, pocitej kroky, poznavej mracky, najdi kyticku, pozoruj zviratka, siskovana, hra na poklad), at to ma jako hru a bojovku. Jinak za rucicku take nerad chodil, to hodne akcnich deti moc nemusi. To mi toleruje maximalne v rusnem meste…
Doporucuju ji treba vzit na vylet do prirody, aby ji to bavilo a vy se nemusite bat, ze vbehne do provozu. Na moje dite funguje pozitivni motivace a rozptyleni, rad soutezi a plni ukoly. Napr. nechce jit, tak vymyslim bezeckou soutez, kdo bude driv u stromu, u horske chaty, u auta. Jako tempo take nemame jako driv, ale da se to a nechavam mu cas na pozorovani a poznavani vsemi smysly. Na mestske vylety se nam osvedcila kolobezka, tu ma od dvou, od tri jezdi na kole, to zas berem do prirody. Ale nam zas po druhych narozeninach nevlezl do kocaru… Ani jsme nekoupili sportak ![]()
Je mi jasne, ze kazda mame jine dite a neexistuje zadny univerzalni recept, ale ta cesta bojovek a ukolu a kreativnich podnetu se mi ted nedavno osvedcila, kdyz jsem hlidala chlapecka s PAS.
A taky jsem slevila ze svych naroku, misto dvacet km dame deset apod. ![]()
@Pavlas.1991 píše: Více