Poradna pro látkování a látkové pleny
Miloslava Ščerbová
Tříletý se počůrává
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
19.10.15 14:11
Tříletý se počůrává
Už si vážně nevím rady s téměř 3letým synem. Už cca od dvou let je úplně bez plíny, a to i v noci. Pár nehod samozřejmě bylo, ale nic extrémního. Zpočátku jsme měli problém spíš s kaděním, to se kroutil, ale na nočník nechtěl, takže měl docela dlouho na kadění plínu. Pak ze dne na den, kdy ho hlídala naše máma a bez milosti ho na ten nočnín posadila, začal kadit do nočníku. Čůrání u nás vždy tak nějak fungovalo (a to bohužel až doteď) tak, že jsme ho průběžně během dne dávali na nočník a on se vyčůral. Docela dlouho to vždy vydržel, takže stačilo s ním jednou za dvě tři hodiny zajít ke stromu nebo na nočník/wc. Po narození druhého syna (nyní téměř rok), se to zhoršilo, což je pochopitelné. Žárlil, začal se počůrávat, aby upoutal pozornost. Převlíkala jsem ho třeba 5× za den. Po pár měsících se stabilizoval, ale stále je to tak, že si není schopen říct, že se mu chce čůrat. Myslím, že ve třech letech už by to zvládnout mohl. Nebo chci po něm moc? Popravdě už mě docela ničí na to furt myslet a každou chvíli se ho ptát, jestli se mu nechce. On navíc většinou stejně řekne, že ne, a za 10 minut si všimnu, že je mokrej. Takže bych za úspěch považovala i to, že se ho optám, a on odpoví, a já se na jeho odpověď budu moct spolehnout. Na dvě dopo týdně začal od září chodit do takového rodinného centra, místo školky. Tam si tetám taky neřekne, rači to ty 3 hodiny vydrží, nebo se počůrá - z čehož tam samozřejmě nadšení nejsou. Už nevím, jak to dál řešit. Zkoušela jsem mu to všelijak vysvětlovat. Motivovat hodrobnými odměnami, když si řekne a vyčůrá se. Občas mi samozřejmě rupnou nervy a sprdnu ho, plácnu přes zadek. Nevadí mi, že se počůrá, ale vadí mi, že neřekne, když se ho přímo ptám. Na kadění si naštěstí docela říká, ale pokud si někdy „uprdne“, taky to zatlouká do poslední chvíle a kldině by v tom byl celý den. Možná se bojí, že se budem zlobit, ale jak mu ten strach vyhnat z hlavy? Já se samozřejmě snažím to řešit v klidu, ale nervy mám taky jen jedny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.10.15 14:32
@janeee2 POdle popisu bych řekla, že syn vlastně nikdy nebyl odplenkován, to, co jste dělali (vysazování), byla vlastně taková bezplenkovka s batoletem. Poradila bych kineziologii, mám s tím aktuálně výborné zkušenosti. Starší to dělal taky, přešlo to ve třech a půl (tenkrát nevím, jestli díky k., ale časově to sedělo, prokazatelné výsledky máme teď s mladším a kakáním), na nervy to byl nápor. Ale on teda měl mezitím i období, kdy chodil sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 15:08
@janeee2: Tohle asi nebudeš chtít slyšet, ale já jsem strašně ráda, že nejsem s podobným problémem sama. Mám skoro tříletou dceru a pořád má i přes den plínky. V podstatě jsme na tom stejně jako vy - když ji posadím na nočník, tak se vyčůrá, ale sama si neřekne, na její odpověď při otázce, zda se jí chce, se nedá spolehnout, počůrané i pokaděné plíny zapírá a když je do něčeho zabraná, klidně se počůrá. Akorát já narozdíl od tebe nemám nervy na to neustále vytírat loužičky a čistit počůraný nábytek, takže ty plíny prostě pořád nosí a není „odplenkovaná“ ani na oko. Tudíž to všichni v mém okolí strašně řeší, nejvíc samozřejmě prarodiče. Ti do mě hučí, že ji mám posazovat, posazovat a posazovat, že se to tak naučí, a já jim nemůžu vysvětlit, že to zkrátka nefunguje. Asi to bude znít blbě, ale jsem „ráda“, že nejsem jediná, komu to nefunguje, trochu mi to zvedlo sebevědomí, že nejsem úplně neschopná matka.
Osobně si myslím, že k tomuhle dítě prostě musí dozrát. Pokud si neuvědomuje, že se mu chce čůrat, tak těžko bude nějak rozumně chodit na nočník. Pravidelným posazováním můžeš předejít „nehodám“, to je tak všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 15:25
@Kassy píše:
@janeee2: Tohle asi nebudeš chtít slyšet, ale já jsem strašně ráda, že nejsem s podobným problémem sama. Mám skoro tříletou dceru a pořád má i přes den plínky. V podstatě jsme na tom stejně jako vy - když ji posadím na nočník, tak se vyčůrá, ale sama si neřekne, na její odpověď při otázce, zda se jí chce, se nedá spolehnout, počůrané i pokaděné plíny zapírá a když je do něčeho zabraná, klidně se počůrá. Akorát já narozdíl od tebe nemám nervy na to neustále vytírat loužičky a čistit počůraný nábytek, takže ty plíny prostě pořád nosí a není „odplenkovaná“ ani na oko. Tudíž to všichni v mém okolí strašně řeší, nejvíc samozřejmě prarodiče. Ti do mě hučí, že ji mám posazovat, posazovat a posazovat, že se to tak naučí, a já jim nemůžu vysvětlit, že to zkrátka nefunguje. Asi to bude znít blbě, ale jsem „ráda“, že nejsem jediná, komu to nefunguje, trochu mi to zvedlo sebevědomí, že nejsem úplně neschopná matka.
Osobně si myslím, že k tomuhle dítě prostě musí dozrát. Pokud si neuvědomuje, že se mu chce čůrat, tak těžko bude nějak rozumně chodit na nočník. Pravidelným posazováním můžeš předejít „nehodám“, to je tak všechno.
Myslím, že máš naprostou pravdu. Dítě k tomu musí dozrát a vysazování a věčné dotazování na tom nic nezmění, vlastně to jen nahrazuje to nezralost.
Jak říkala naše pediatra, do školy s plenou a dudlíkem žádné zdravé dítě za její praxe ještě nešlo. A to měla praxi pomalu 40 let 
.
Na druhou stanu chápu, že je to před okolím nepřijemné. Mojí mamku by kleplo, ta domě hučela, co děti začaly sedět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.15 15:40
@Kassy No já si právě bohužel takle zpětně myslím, že jsme to tehdá trochu uspěchali… Byla jsem těhotná s druhým a měla jsem (samozřejmě i díky prarodičům, kteří to hrozně řešili) tak nějak zafixováno, že než se druhé narodí, musí být první bez plíny, abych nemusela přebalovat dvě a nezbláznila se z toho. Ono to hlavně vypadalo zpočátku fakt slibně, tu a tam si i řekl, kadění se nakonec zdárně vyřešilo - na to si vlastně v pohodě říká doteď.
Je mi prostě divné, že za ten rok neudělal ohledně toho čůrání více méně žádnej pokrok, spíš s narozením sourozence krok zpět. Na druhou stranu si říkám, že když se nepočůrává v noci, říká si na velkou a párkrát si řekl i na čůrání (ale fakt jen párkrát…), tak to přece není až zas tak velkej skok k tomu hlášení, že se mu chce čůrat. Tak nějak si furt myslím, že to je nějakej vzdor nebo i blok, něco jak to trauma z kadění, který nakonec překonal…
Jenže co teď? K plínám se vrátit rozhodně nechci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:43
@monrom Když já si moc neumím představit, co by to „neřešit“ mělo vlastně zahrnovat 
. Nemám se ho ptát, zda se mu chce? Nechodit s ním preventivně na wc? Nechat ho počůrat a pak mu to vždy krátce vysvětlit a mávnout nad tím rukou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Látkové plenky ala jednorázové
- 17.08.20
- Renča1993
