Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@AvadaKedavra píše:Ok
@Wani Píšu to o příspěvek výš
@Anonymní píše:
@AvadaKedavra Když někdo není lhostejný, tak je hned udavač? Buď teda bílá, nebo černá, nic mezi tím… Je mi líto, co jste si všechno prožila a prožíváte, vážně. Ale přece všechny děti, které doma zoufale pláčou, nejsou autisti nebo děti s jakoukoliv jinou poruchou.
Tak asi je lepsi to ignorovat, nebo ti prijde od dane matky udani, pripadne vyfasujes verejne prospesne prace. ![]()
@Anonymní píše:
@Ravedd palce držet nemusíte. Dcerka andílek je a vždy byla. Jaký bude syn nevím, ale vzhledem k tomu zenje vychovavany láskou, tak se mi vážně nestane aby mi dva mesice v kuse brečel. 😏
Držím palce. Mám starší dítě postižené a mladší cvičí Vojtovku. Starší křičí v proměnlivých intervalech už několik let, mladší několikrát denně při cvičení už několik měsíců. Křik mladšího dítěte provokuje ke křiku a pláči starší. To teda provokuje ke křiku a pláči leccos. Sociálku očekávám, vlastně se nemůžu nikomu divit. Myslet si, že vychovávat s láskou, znamená, že všechno bude ok sluničkové, je.. asi naivní, nechci napsat nic dehonestujícího. Ať vám chlapeček prospívá, moje starší miminko jako miminko taky prospívalo nádherně, nadměrně neplakalo, bylo „zlaté“, když jsem na dně, vzpomínám na tu dobu, jaké to bylo super a sbírám tím síly. Prosím zachovat anonym, o diagnóze dítěte zde nikdy pod přezdívkou nepíši a nechci to spojovat.
Tak s dcerou to mám taky těžký…a když me začala v noci otravovat a zkoušela že chce spát se mnou, tak se i stalo že sem řekla už mě neser a spí ty hajzle!
jsme v paneláku kde jde vše slyšet, takže se pak vždycky stydím když vyjedu..ale jinak malou zbožňuju celý dny ji mazlim a rozmazluju prý
prostě to tak vůbec nemyslim a ona to ví, jsem takovej člověk
ale někdo si může myslet kdoví co třeba ![]()
Jinak napište zakladatelko jak to pokračuje, mě by to taky zajímalo a hlavně já si i dokážu představit že tam třeba někdo dítě zneužívá atd
@AvadaKedavra píše:
Tak moje dítě by řvalo ještě víc, když bys k nám měla potřebu chodit v době záchvatu. Pravděpodobně by tě i fyzicky napadlo. Já bych ti pak ještě vynadala za to, že mi zbytečně provokuješ autistické dítě, které už se pomalu začínalo zklidňovat. Když by ses mě snažila zastrašovat, tak bych po tvé návštěvě okamžitě kontaktovala naši pediatričku, která neustále tvrdí, že řvaní dcery nikomu vadit nemůže, dále právníka, možná PČR. Těžko říct. A všechny týrané děti neřvou, něco o tom vím z vlastní zkušenosti, tedy konkrétně z vlastního dětství.
Stejně by se zachovali ti, kteří tě brutálně mlátili, kdyby se tě někdo zastal, viď? Hezky tě naučili…
@Anonymní píše:
Stejně by se zachovali ti, kteří tě brutálně mlátili, kdyby se tě někdo zastal, viď? Hezky tě naučili…
Melete absolutní nesmysly a ještě pod rouškou anonymity, tomu se říká skutečné hrdinství.
Milá zakladatelko. Já byla týrána psychicky matkou manipulátorkou, což se těžko dokazuje, pokud vůbec. Fyzické týrání se ale dokáže snadno - ale musí být vůle!! Ale není zájem týraným dětem pomoct - v ČR ani v SR - tohle děťátko např. přežilo https://zivot.pluska.sk/…r-dobil-smrt
otázka je, s jakými následky. (A nechci slyšet reakce, že to jsou Cikány, protože babička vypadá trochu tmavší. Ne, nejsou, jak jsem se sama přesvědčila z jiných zpráv na netu.)
Co bych dělala na Tvé místě? Protože ano, lidé se bojí reakcí trýnitele a ignorace orgánů, co mají pomoct - jak se stalo i v případu Maťka ze SR (někdo na týrání upozornil anonymně, v tomhle článku se o tom ale napíše). Rozhodně bych se snažila zjistit něco o té rodině (neměla bych odvahu jedné zdejší statečné, která se vydala do bytu s právě plačícím dítětem), pokud bych ale do měsíce nic nezjistila a divný pláč se stále ozýval, šla bych se informovat na OSPOD nebo zavolala na nějakou linku pomoci. Jenom se informovat, co s tím. Abych děťátku dala šanci.
@bea landová To nebyla odvaha, to vůbec, měla jsem strach jako blázen. Jenže když jsem slyšela ty rány, křik dvou dospělých a to dítě, měla jsem zatmění a musela jsem vylítnout o dvě patra výš a zjistit co se děje. Jsem asi trochu impulzivní, ale prostě to nešlo jen tak poslouchat.
@bea landová píše:
Milá zakladatelko. Já byla týrána psychicky matkou manipulátorkou, což se těžko dokazuje, pokud vůbec. Fyzické týrání se ale dokáže snadno - ale musí být vůle!! Ale není zájem týraným dětem pomoct - v ČR ani v SR - tohle děťátko např. přežilo https://zivot.pluska.sk/…r-dobil-smrt
otázka je, s jakými následky. (A nechci slyšet reakce, že to jsou Cikány, protože babička vypadá trochu tmavší. Ne, nejsou, jak jsem se sama přesvědčila z jiných zpráv na netu.)Co bych dělala na Tvé místě? Protože ano, lidé se bojí reakcí trýnitele a ignorace orgánů, co mají pomoct - jak se stalo i v případu Maťka ze SR (někdo na týrání upozornil anonymně, v tomhle článku se o tom ale napíše). Rozhodně bych se snažila zjistit něco o té rodině (neměla bych odvahu jedné zdejší statečné, která se vydala do bytu s právě plačícím dítětem), pokud bych ale do měsíce nic nezjistila a divný pláč se stále ozýval, šla bych se informovat na OSPOD nebo zavolala na nějakou linku pomoci. Jenom se informovat, co s tím. Abych děťátku dala šanci.
Boze to je hrůza, hovado chlap, hovado hnusný, je mi z toho smutno.
Anonymní
děkuji, ono asi kdo nevi zbte druhé strany, jake to je poslouchat a ma trochu citu v těle to nepochopí… Nebo nevím. Každopádně jste dobrá, ja jsem uz několikrát měla taky nakročeno, ze tam půjdu… Jenže jsem se pak bala, abych situaci ještě nezhorsila.. @bea landová, ach jo. Psychické týrání je hrozné
každopádně děkuji, za typy co dělat. @AvadaKedavra kde se ve vas bere ta zloba? Je mi líto, cim jste si prošla, a cim prochazite nyní… Ale prijde mi trošku přes čáru, co zde píšete… Sama jste si neprošla hezkým dětstvím jak píšete, o to by jste měla vice soucitit s tyranymi dětmi.. Nehlde na to, ze pokud je v paneláku nemocné dítě, tak se to vi.. Sousedi se mezi sebou bavi, že děti vídate… Takze v mojim případě, bych nemoc vážně vynechala.. @nestarejtese vsak jo, každému někdy ujedou nervy, nikdo nejsme nedokonalý.. Ale je rozdíl (příklad) jednou za 3 měsíce udělat scénu celému paneláku a nebo to dělat každý den… Jinak, zatím to nijak nepokracuje.. Detatko furt pláče, akorát mužský hlas jsem uz dlouho neslyšela..
@Anonymní píše:
Anonymníděkuji, ono asi kdo nevi zbte druhé strany, jake to je poslouchat a ma trochu citu v těle to nepochopí… Nebo nevím. Každopádně jste dobrá, ja jsem uz několikrát měla taky nakročeno, ze tam půjdu… Jenže jsem se pak bala, abych situaci ještě nezhorsila.. @bea landová, ach jo. Psychické týrání je hrozné
každopádně děkuji, za typy co dělat. @AvadaKedavra kde se ve vas bere ta zloba? Je mi líto, cim jste si prošla, a cim prochazite nyní… Ale prijde mi trošku přes čáru, co zde píšete… Sama jste si neprošla hezkým dětstvím jak píšete, o to by jste měla vice soucitit s tyranymi dětmi.. Nehlde na to, ze pokud je v paneláku nemocné dítě, tak se to vi.. Sousedi se mezi sebou bavi, že děti vídate… Takze v mojim případě, bych nemoc vážně vynechala.. @nestarejtese vsak jo, každému někdy ujedou nervy, nikdo nejsme nedokonalý.. Ale je rozdíl (příklad) jednou za 3 měsíce udělat scénu celému paneláku a nebo to dělat každý den… Jinak, zatím to nijak nepokracuje.. Detatko furt pláče, akorát mužský hlas jsem uz dlouho neslyšela..
Neřekla bych, že se lidé ve všech domech znají, to je holý nesmysl. Bydlení jsem jako bezdětná párkrát měnila a v klasickém starém paneláku se lidé víceméně znali. V moderních bytových domech, kde žije i velké množství cizinců, většina lidí o žádné seznamování nestojí. A ty vaše řeči, to je něco neskutečného, doopravdy buďte vděčná za to, že nemáte dítě s diagnózou, které je náročné a problematické. Vtip je to ale vynikající, že se všichni vzájemně znají. Jistě, obzvlášť ve velkém anonymním městě jako je Praha. To je hodně naivní představa. To by ti lidé museli žít v jednom místě velkou část života, aby poznali veškeré obyvatele domu, což je v dnešní době, komerčních nájmu, které nejsou stále, absolutní nesmysl.
@AvadaKedavra chápu že péče o nestadardni dítě je záhul a je mi líto, že to zazivate.
Ale zase, jak se dá pomoct a vůbec zjistit týrané dítě, když si každý alibisticky řekne že co by se do toho motal a okamžitě si řekl, že jsem určitě o dítě s diagnózou..
@Anna766 píše:
@AvadaKedavra chápu že péče o nestadardni dítě je záhul a je mi líto, že to zazivate.
Ale zase, jak se dá pomoct a vůbec zjistit týrané dítě, když si každý alibisticky řekne že co by se do toho motal a okamžitě si řekl, že jsem určitě o dítě s diagnózou..
Většina dětí chodí pravidelně k pediatrům, dále do různých školských zařízení. Děti, které se vzdělávají doma v rámci povinné školní docházky, jsou pod velkým drobnohledem, ostatně získat kladný posudek k tomu, aby se mohlo dítě takto vzdělávat, není snadné. Snad jedině u dětí, které se vzdělávají doma v rámci povinného předškolního vzdělávání v posledním roce MŠ, je to snadné. Když už má potřebu někdo zasahovat cizím lidem do života, tak bych se nejprve snažila nabídnout pomoc. Chtěla jsem tady popsat dvě situace z uplynulého týdne, které vedly u dcery v prvním případě k cca půlhodinovému pláči, pláče výjimečně. A ve druhém případě k záchvatu zuřivosti, kdy se dítě v afektu opravdu neumí uklidnit na lusknutí prstů. Nakonec text mažu, nikomu bych tím nepomohla.
@Ravedd přesně tak, u nás v baráku pravidelně ví kdy odcházíme a přicházíme. Denně scény doma i na chodbě
![]()
@AvadaKedavra píše:
Většina dětí chodí pravidelně k pediatrům, dále do různých školských zařízení. Děti, které se vzdělávají doma v rámci povinné školní docházky, jsou pod velkým drobnohledem, ostatně získat kladný posudek k tomu, aby se mohlo dítě takto vzdělávat, není snadné. Snad jedině u dětí, které se vzdělávají doma v rámci povinného předškolního vzdělávání v posledním roce MŠ, je to snadné. Když už má potřebu někdo zasahovat cizím lidem do života, tak bych se nejprve snažila nabídnout pomoc. Chtěla jsem tady popsat dvě situace z uplynulého týdne, které vedly u dcery v prvním případě k cca půlhodinovému pláči, pláče výjimečně. A ve druhém případě k záchvatu zuřivosti, kdy se dítě v afektu opravdu neumí uklidnit na lusknutí prstů. Nakonec text mažu, nikomu bych tím nepomohla.
Kdyby to bylo jak píšeš, nedochází k týrání dětí v rodinách. Hele já chápu, že to máš asi těžké. Asi si to neumím ani představit, musí to být hodně náročné, klobouk dolů. Jsem nesmírně šťastná a vděčná osudu, že mám všechny děti zdravé, psychicky i fyzicky. Přesto ale nechápu tvůj odmítavý postoj. Budu se opakovat, radši budu za hysterku, než něco zanedbat. Je to každého občanská povinnost. Pokud má někdo podezření, že se děje něco, co by se dít nemělo, tak je přeci normální, že se bude zajímat. Však jsme lidi, vše se může vysvětlit v klidu. Ale pokud bych u vás zazvonila a ty na mě vyrukovala s udáním, tak se na mě nezlob, ale už bych si tuplem myslela, že není něco v pořádku. A nehledě na to, že pokud je v okolí nějaké takové dítě, tak to většinou lidi ví. Ty to bereš jenom ze svého úhlu pohledu a to je ten problém.
@AlenaSu píše:
Já nevím, jsem asi vůči tomuto trošku skeptická, ale přijde mi, že to občas lidi s tou pozorností na druhé přehání. Moje děti též přes den pláčou a důvody jsou různé: něco zakážu, vztek, únava, dostane na zadek. Druhá dcera je dost nervák, takže měla období, že řvala skoro pořád a rozhodně to nebyl standartní pláč, ale řev, jako kdybych jí řezala ruku (několikrát denně). Vím, co to dělalo s mou psychikou a kdyby na mě v té chvíli poslala nějaká příliš horlivá sousedka socialku, tak se normálně zhroutím, protože byly chvíle, kdy už jsem fakt nevěděla, co s ní mám dělat. A myslím, že mě bylo taky kolikrát slyšet až ven.
Nechci se nikoho zastávat, ani Vás zakladatelko hanit, ale dávám Vám pohled z druhé strany. Věci někdy nejsou takové, jak si myslíte nebo se Vám zdají.
Tak my to mám doma stejně, starší je nervák, hlavně když jí mladší něco ničí nebo bere a nebo když se jí něco nedovolí a malá je v období vzdoru, vzteklá jak pes, věčně se perou, taky si musí sousedi myslet, že je tu trápíme
Taky mi milá sousedka poslala na podzim sociálku a ty se děsně divili, proč tu jsou a ještě pochválili, že vařím večeři a že je vše v pořádku, ale chápu, že člověk nikdy neví, co se děje za zavřenými dveřmi. I když v jejím přípdě moc dobře ví, že jsem v pohodě a byl to spíš naschvál
![]()
hodně bych si všímala, zda jsou děti upravené, jak vypadají, jak se chovají, jestli vypadají zakřiknutě jak vypadají rodiče, zda nepijí, nějaké dívné návštěvy..