Učení spaní podle představ rodičů

Anonymni
9.4.08 17:46

Učení spaní podle představ rodičů

Ahoj,

nechodím sem moc často (ani se mi nepovedlo pořádně zaregistrovat, omlouvám se za Anonymní), ale v rubrikách o spánku jsem četla tolik dotazů typu jak naučit usínat dítě samotné , v postýlce, celou noc, bez kojení atd. atd., že mi to nedá zeptat se na Vaše názory. Mám dvě holky (teď 7 a 3,5), po prvních zkušenostech jsem nic nelámala přes koleno, obě se mnou spaly /starší do 5 let, kdy sama řekla, že chce svou postel, mladší doteď), obě usínaly u prsu skoro do 2 let, doteď mají pohádku a počkám u nich, dokud neusnou. Přišlo mi to všechno naprosto v pohodě, říkala jsem si, že je to pro to dítě přirozené, chtít být s mámou, nedávno jsem i četla o nějaké hóódně velké a hóódně vědecké studii, která měla potvrzovat, jak jsou na tom děti, které spaly s rodiči psychicky atd. lépe.

Jaké jsou Vaše zkušenosti a názory na tyhle věci? Tedy dítě spící s rodíči nebo v postýlce, dítě, kterému vadí nebo nevadí spát a usínat samo…

Těším se, Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6149
9.4.08 17:53

Já myslím, že vždycky záleží na skojenosti všech, pokud to rodičům ani dítěti nevadí, tak ať klidně spí spolu v jedné posteli. Já bych se zas s Matýskem nevyspala a on ani semnou v jedné posteli neusne, už teď vyžaduje pro spaní svoje soukromí, takže si myslím, že tohle je navýsost indiviuální věk každé rodiny. Problém je, když rodičům vadí, vyžaduje-li dítě spaní s nimi, případně nějaký uspávací rituál…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
9.4.08 20:35

Dík za názor, máš určitě pravdu. Mhm - holky taky spaly v postýlce jedna do roka, druhá do 10 měsíců, ono to období snahy o blízkost přišlo až pak. Naštěstí jsem je neměla přímo v posteli, ale na vedlejší posteli - to určitě v mnoha rodinách nejde a mít u sebe dítě na šířce 90 cm nic moc - takhle jsme si vyhověly, oni měly mámu na dosah a já dost pohodlí. Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
7094
9.4.08 21:30

Ahoj,

tak my se pokoušeli naučit spát dítě v postýlce a dopadlo to tak, že spí s námi ve velké posteli, večer usíná s manželem, ráno se budí se mnou.
Všem nám to vyhovuje, Honzík nemá rád samotu, takže když jsme ho „učili spávat“ v postýlce, vydržel jednou v kuse brečet i 3 hodiny, nemluvě o tom, jak byl přes den vázaný na mě, nesměla jsem se vzdálit na dva kroky.
Teď je z něj naprosto pohodový chlapeček, který spí od 8 večera do 8-9 ráno v kuse, a já si nedokážu představit, že bych se k němu v noci nepřitulila.
Takže spokojenost na všech stranách, ikdyž je mi jasné, že podle názoru spousty lidí máme rozmazlené dítě - a je mi to fuk :D
Pokud se zadaří další dítko, bude s největší pravděpodobností spávat s námi taky - postel je velká, tak už to neřeším 8)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2733
9.4.08 22:42

Nomy jsmevšichni 4 v jedné ložnici, starší syn má svou postel přiraženou k naší, malý má postýlku na houby:) neb spí mezi námi…i starší, když býval mimino, spával se mnou, vždy usnu v noci při kojení. Ale zatímco ten starší se pak nechal po usnutí v klidu přenést do svého, malý se hned budí…mám občas nápinky to hrozně řeit radikálně, nechat malého vybrečet atd, ale vesměs podvědomě cítím to, co píšeš ty. Já jsem hodně mazlivá, potřebuji mít kontakt jak s mužem, tak dětmi a nechci je mít někde pryč od sebe. Už dávno jsme staršího mohli dát do pokojíku sólo, tak jak to udělala většina lidí, ale mě přišlo blbé ho mít pryč. On usíná od roka v pohodě sám, a spí celou noc, ale to proto , že ví, že my za ním později přijdeme…V noci se kolikrát vzbudí, hledá nějakáý kousek mojí či manželovy kůže, ujistí se, že tam jsme, a spí v klidu dál. Kdybych ho přestěhovala samotného jinam, tak ani neusne, anebo v průběhu noci za námi bude chodit a bude se bát..takže to neřeším. Ale nepopírám, že vlastní sobectví a pohodlnost a touha mít v 20 hod už klid občas vede k přemýšlení o radikálním řešení spaní…také bych raději, kdyby mimčo uslo u prsa a spalo pak ve své postýlce a já mohla spát na břiše anebo jak chci, a ne v krkolomné pozici, abych ho nebudila svým pohybem…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
10.4.08 13:41

Kristain, Handah,
děkuji za příspěvky, já to dělám a hlavně cítím stejně, ale po tom pročítání témat tady jsem už začínala mít dojem, že nejsem normální - takže děkuju za podporu, kterou mi vaše příspěvky poskytly. Aby nedošlo k nedorozumění, určitě bych nikdy neměla nic proti samostatnému spaní dětí, pokud se je k tomu podaří nějak přimět bez většího boje a jim to nevadí - to je u každého děcka asi jiné, člověk nikdy neví, jestli a co zabere, pro rodiče je to pak určitě pohodlnější. Ale některé případy, které jsem viděla u svých známých… Ty děti dostávaly psychicky tak zabrat,že bych nad nimi brečela.

Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
13318
10.4.08 20:24

ahoj Evo, jak píšeš, tenhle přístup ke spaní je strašlivě individuální. já jsem zase ten druhý případ, který učil spát dítko samo i s metodou kontrolovaného pláče.
už od malička Klárka usíná v postýlce večer stylem, že se vykoupe, nakrmí, vyčistí zoubky (samozřejmě až od roku ;-) ), rozloučí s tátou, když je doma a ukládám do postýlky, pohladím, popřeju dobrou noc a odcházím. na tenhle rituál jsme tak naučení, že absolutně funguje a je v pohodě.
kolem půl roku se mi malá začala budit v noci po 1,5 hodině na cucnutí z prsu. vydržela jsem to asi měsíc a v momentě, kdy jsem padala únavou a Klárku málem upustila, jsem zavelela dost a začal nácvik na spaní celou noc s jediným kojením. a zafungovalo to bez problémů. kolem 10 měsíců se to začalo opakovat a pak jsme i zjistili, že Klárku budíme, když si jdeme večer lehnout. tak přišla fáze stěhování do vlastního pokojíčku. nejdřív jsme spali s chůvičkou, pak s otevřenými dveřmi a teď i ty dveře zavíráme, ať má Klárka klid. a fakt jí to vyhovuje. ona nikdy ani jako miminko neusnula s námi v posteli (a to jsme to několikrát zkoušeli, když měla špatné noc, abysme se aspoň trošku vyspali) … a nemyslím, že by z toho všeho měla Klárka nějaké trauma, spíš se líp vyspí a je spokojenější ;-)
takže já si opravdu myslím, že každý si má spaní zařídit tak, aby to vyhovovalo všem. a pokud jsi maximálně spokojená s tím, že máš v noci děti u sebe, tak nevidím důvod, proč to měnit.
a omlouvám se za tak dlouhatánský příspěvek, ale trošku jsem se musela zastat těch, co nemají děti u sebe v posteli ;-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
11.4.08 21:59

Dík za příspěvek, nemusíš se nikoho zastávat, já jsem tu diskusi rozhodně nemyslela jako něco propagujícího jen určitý přístup ke spaní, i když to možná trochu tak vyznělo, nechtěla bych, aby se ta diskuse takhle zvrhla. Váš způsob je samozřejmě zcela ok a je skvělé, že to šlo takhle hladce. Spíš mě jen zarazilo to, že v ostatních diskusích (zdaleka jsem nepročetla všechny, takže se omlouvám, pokud tomu tak někde nebylo) se mluvilo pouze o samostatném usínání a spaní o samotě (jak naučit xx staré dítě spát samo…) a tak nějak mi to vyznívalo, že se to považuje za jedinou správnou možnost za každou cenu. Spíš jsem chtěla, aby se ozvaly názory, které by třeba méně zkušeným maminkám ukázaly,že to není tak černobílé a i jiné způsoby mohou být pro někoho vyhovující a je to zcela v pořádku. A jak jsem psala nahoře, znám bohužel několik případů mezi svými známými, které mi připadají hodně moc ošklivé vůči tomu dítěti. Mno, ale zase znám případy temperamentních dítek, která by mě asi dostala na lopatky, je fakt, že mně to s holkama dost procházelo.Tak prosím pište, pište, a´ˇt máme tu paletu zkušeností s nejničivějším problémem v péči o malé děti co nejpestřejší. Eva

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama