Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jo, dát si dítě do postele a nechat usnout vedle sebe, přendat do postýlky a nebo taky ne.. a pak, když má dítě rozum říct, že je velká holka a může spinkat sama.
@kacikhanz píše:
Tak ja jsem tedy proti vyrvavaci metode. A kor ve 12 mesicich. Nas prcek prave v 11 mesicich prestal spinkat sam a vyzadoval spani se mnou. Ve svoji postylce vzdycky strasne plakal. Kdyz jsem ho vzala tak se ke me pritulil a drzel se me dokud neusnul. Myslim ze prave v tomto veku se deti zacinaji bat (tmy, samoty, strasidel atd) a to, ze dite nechas vyplakat, (rezignovat) mu vlastne ukazes ze se na tebe nemuze spolehnout ze ho ochranis.to je muj nazor
A nejen tvůj. ![]()
@pralinka2727 to jsi vážně nechala plakat miminko, dokud se ti nepozvracelo?
přijde ti to normální?
@brko píše:
@pralinka2727 to jsi vážně nechala plakat miminko, dokud se ti nepozvracelo?![]()
![]()
přijde ti to normální?
Taky nechápu
ještě že maminku přestalo bavit povlíkání postýlky a znovu koupání dítěte… ![]()
Diskuzi jsem nečetla celou…
Přijde mi jako totální blbost nechávat miminko vyplakat. Zvlášť když je takhle malé. Pláč je jeho jediná metoda komunikace, třeba je mu zima, teplo, bolí bříško, nebo jen chce být s vámi - s mámou.
Nechápu vaší větu : „Na druhou stranu – čím dřív se to naučí, tím líp i pro ní.“ Proč? Co je proboha dobrýho na tom, že se dítě naučí uřvat ke spánku??!! Já to svoje dítě neučím a ani moje matka, která má tři děti to na žádném z nás nepraktikovala, a přesto jsou z nás celkem normální lidi a mamánci taky nejsme.
Prostě mi vyplakávání dětí přijde hnusný. Nevím proč dítěti nedopřát trochu času navíc na uspání, pomazlení atd.
Souhlas.. jako ono se to dneska nenosí takovéto „vše pro dítě“.. dá se s tím ale žít normální život ![]()
Nejsem posedlá bio matka, ale je potřeba používat selskej rozum a snažit se pochopit svoje dítě a jeho potřeby. U nás používáme směs všeho, protože vím, že na každou prudu funguje něco jiného ![]()
Mám takovej pocit, že asi nic horšího než nechat dítě vyřvat snad ani není.
Stačí si představit, že se třeba potřebujete svěřit manželovi, vypovídat, obejmout.. a on by vás odkopl, zavřel a odešel..
Tohle třeba pomáhá mě, představit si v té situaci svůj vlastní pocit.
Jo, praktikovala jsem celkem pravidelně okolo 3 měsíců, ale ne úmyslně. On prostě brouček neuměl jinak usnout, než přes ten pláč. Byl v posteli se mnou, pevně jsem ho objímala a on plakal a pak usnul. Chování nepomáhalo, spíš ho to probudilo a rozdovádělo a pak to bylo ještě horší. Vědomě, abych nechala plakat, i když bych věděla, že tomu umím zabránit, tak to bych nedělala. Teď je mu 9 měsíců a budí se v noci asi 15× a pokaždé utěšuju, nabízím pití atd. A to spí se mnou v posteli:)
@ntkv píše:Mám takovej pocit, že asi nic horšího než nechat dítě vyřvat snad ani není.
Stačí si představit, že se třeba potřebujete svěřit manželovi, vypovídat, obejmout.. a on by vás odkopl, zavřel a odešel..
Tohle třeba pomáhá mě, představit si v té situaci svůj vlastní pocit.
Přesně tak, a ještě by se na mě chodil v intervalech koukat jak na tom jsem. To by mi bylo bezvadně.
Takhle se na to taky koukám. ![]()
@Vaja1988 a tak to je asi metoda pro ty, kterým prostě nezafungovalo nic, ne? Jak píšou, zkoušeli všechno, ale nic dítě za X hodin neuspalo. Já bych byla zoufalá. Myslím, že pro každou matku je to až ta poslední možnost.
@belladonna Ne, jseou i matky, které se prostě rozhodly, že jediné správné je, aby se mimino položilo do postele, dostalu pusu a nazdar bazar. A pak se toho snaží dosáhnout. Protože ony přeci uspávat nebudou.
@Svistice myslím, že jich bude minimum v dnešní době. A většině matek je to proti srsti.
Jsou maminky, který žijou v tom, že je standard položit mimino do postýlky, ono usne, a pak spást s manželem ve sv ložnici a nedej bože že se dítě vzbudí( to se samozřejmě musí taky řešit).. Takže fakt všechno nezkusí..
A vím co je to být zoufalá, moje dcera trpěla na noční děsy, hodně dlouho, normálně spala, hrozně brečela, abych jí probrala, dývala jsem na ní studenou vodu, propleskávala, nešla vzbudit.. když už jsem jí probrala, řvala hystericky třeba hodinu i dvě..pak jsem tu chodila s dítětem v šátku a zpívala(frajerka měla v roce 14kg, ve dvou 18), to pomáhalo, že neřvala, spát ale nechtěla, nebo nemohla..Navíc je hyperaktivní.. takže když jsem zoufalá mám právo na všechno? ![]()
@Adela Metodou „vyplakání“ si říkáš o nemalé problémy a možné psychické následky, které se mohou projevit až v budoucnu. Je to cesta do pekel. Zkus brát uspávání jako příjemný čas strávený se svým malým dítětem, které rychle vyroste a ty budeš mít na co vzpomínat. Já synka uspávala v náručí (podepřené ruce v křesle) až do roka a půl. Dnes je mu dva a půl a je vyrovnaný, veselý, samostatný a nebojácný, skoro nikdy se nevzteká a nebrečí. Po pohádce na dobrou noc usíná sám v pokojíčku a nikdy se nestalo, že by za námi utíkal nebo plakal. ![]()
@ntkv píše:
Souhlas.. jako ono se to dneska nenosí takovéto „vše pro dítě“.. dá se s tím ale žít normální život
Nejsem posedlá bio matka, ale je potřeba používat selskej rozum a snažit se pochopit svoje dítě a jeho potřeby. U nás používáme směs všeho, protože vím, že na každou prudu funguje něco jiného
Mám takovej pocit, že asi nic horšího než nechat dítě vyřvat snad ani není.
Stačí si představit, že se třeba potřebujete svěřit manželovi, vypovídat, obejmout.. a on by vás odkopl, zavřel a odešel..
Tohle třeba pomáhá mě, představit si v té situaci svůj vlastní pocit.
Zlatá slova.
@ntkv jak, na všechno? Třeba já si právě myslím, že drtivá většina matek tuto metodu prostě nepoužije. Rozhodně ne tak, že se miminko uřve do nějaké apatie a následného spánku.