Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Já bych do toho rozhodně nešla. Nebudu opakovat všechny věci, které tu už zazněly přede mnou - napadá mě, že i v průběhu těhotenství by se ti vynořovaly další a další, které s tím souvisí a já si třeba nedovedu představit, že by mi to nebylo líto. Jsem těhotná a když vidím dítě ve mně na ultrazvuku, jak se hýbe, je to zázrak a představa, že ho potom odevzdám…nemyslitelné! nevím, jestli bych se z toho někdy vzpamatovala.
A taky mě napadlo to možné postižení, nemoci, něco se může stát v průběhu těhotenství, nějaká nemoc jako je chřipka nebo něco, co se projeví až později a mohla by ti to sestřenice ještě dávat za vinu…no prostě, tolik otazníků
Je to zajímavé, dobře to zvažte
Tak já osobně si hraju s myšlenkou, že bych vyhledala náhradní matku. Jedno vím na 100%… radši bych zaplatila cizí ženské balík než tohle rozhodnutí sdělit někomu ze svého okolí. Neumím si představit, že by mi dítě porodila třeba sestra… bylo by mi jí líto. Musela by se na něj dívat jak roste a možná sama by mu toho chtěla hodně říct a nemohla. Asi bych jí to nikdy nemohla udělat. Jako bezdětná a docela už letitá… věř, že si tohle téma s mužem řeší možná denně. Tebe žádat určitě nechce nebo by ji to ani nenapadlo (teda pokud přemýšlí jako já) musela by si to asi nahodit sama. Pokud se na to ale cítíš, tak proč neee!