Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jestli je malá hodná v šátku, tak bych max. nosila a nosila a nosila. Těžko se radí takhle na dálku
Určitě budeš mít dráždivější děti. Obecně bych si pohlídala hodně striktní a jasný režim dne. Potom jídlo, minimum cukru. Unavit nějakou fyzickou aktivitou, pro čtyřletou už toho může být dost, třeba i nějaký kroužek, plavání atd. Nevyčetla jsem taky, kde spí malá - zkoušeli jste spát v jedné posteli? Nebo aby alespoň měla balkónovou postýlku přímo u tvojí postele? A co bílý šum?
Příspěvek upraven 06.07.17 v 22:05
Ahoj tak u první dcery nevím nemá nějakou formuADHD? Nebo jak se to píše…podle mě se vzteka z nějakého důvodu to právě děti s touto diagnózou dělají jsou nervózní z toho že se nedodržují stejné rituåly…u miminka nevím spíše přijít na to co na ní platí…
Se starsi nevim, máme teprve ročního ale.jak popisujes mladsi, přijde mi to jak běžné dítě… teda když to srovnám s naším… jen teda s nim to bylo blby hned, ne az po 3. měsíci
dětem se ty obdobi střídají, za chvili to zas bude jinak, tak nezoufej, nadeje na lepsi casy tam je ![]()
Satek me zachranoval, takze jestli na ni funguje, tak se ho neboj
Nechci vás strašit, ale trochu to u starší vypadá na nějakou formu autismu. Zkuste dětského psychologa nebo pedagogicko-psychlogickou poradnu. Poradí vám jak s dcerou komunikovat, jak nastavit rituály, rezim dne atd. Nasměřuje vas to. Není se čeho bát. ![]()
ADHD mě taky už několikrát napadlo. Ale když jsem si o tom četla, tak mi na ni spoustu věcí nesedí.
Např. píšou, že děti s ADHD často odchází ve třídě z místa. To si myslím, že nedělá, že to dělá spíš doma. Nebo že nadměrně běhá, leze do výšek… Ona je spíš bázlivější a opatrnější.
Trochu na ni sedí, že má potíže si sama dlouho hrát. Ale to spíš jak kdy a jak s čím. Třeba si sama vydrží malovat. Hrozně ráda staví bunkry z různých věcí z pokoje - deštníky, peřiny… Moc ji ale neberou stavebnice, nedokáže vůbec složit puzzle. Hrozně ji baví hrát ta hra Dobble. Zkoušeli jsme už obrázkové člověče - to jsme většinou nedohráli - to už na ni bylo dlouhé.
Jinak na ADHD mi přijde dost chytrá, např. ji hodně baví takové ty sešity pro předškoláčky - s přehledem to vyplňuje tak od 3,5 roku.
Ano, nadměrně mluví, je netrpělivá, často mě neposlouchá (ale to spíš když ji úkoluju), často lítá od jedné činnosti k druhé - to sedí.
A ten autismus? Já taky nechci strašit, takhle na dálku to zní jako normální, dráždivější dítě. Jen vy víte, do jakého extrému to jde. Ale možná by dětský psycholog neuškodil. Určitě by i poradil.
Mam pocit jako byste popisovala me dvoulete dite. Stale se snazim smirit s tim, ze ona za to nemuze, mame proste takove dite. Jenze je pravda ze je to tezke, vzdycky si trosku postesknu kdyz vidim miminko jak hezky spinka i v nabusenym kauflandu. To ja neznam
U nas bohuzel strach z autismu muze byt protoze autismus v rodine je. Na druhou stranu je mala pomerne mazlivka a spis me prijde ze potrebuje neustalou pozornost. Vynucuje si aby se ji clovek cely den venoval, coz je teda masakr protoze uvarit s ni je nadlidsky vykon. Ja jsem rozhodnuta, ze pokud to ve trech letech bude stejne navstivime psychologa, ted je jeste brzy. Naprosto vas chapu v tomhle chapu, jediny v co muze clovek verit ze se to zlepsi snad nekdy. ![]()
Asi bych se domluvila z Dr. Může mít PAS třeba i pro jistotu ať máš klid. Jednu věc ale doporučuji zajdi k nějakému odborníkovi, protože u nás spousta doktorů pokud nějakým stylem funguje a není to evidentní tak dost vyrypuje a dělá chytrý, že autismus ne a kde si vůbec přišla na tu diagnóza. Osobně sem to zažila jednou kluk je atypický autista. Dle dr je šikovný a chytrý, takže být nemůže
No ale ty scény ty stály za to. Kamarádce přišla domů i několikrát sociálka alespoň se to začalo řešit. Ale vysvětluj někomu že ti dítě bez důvodu řve i několik hodin pro nic za nic. Mám v okolí několik děti d Pas a každý se projevuje jinak
Příspěvek upraven 07.07.17 v 14:45
@Vosma29 píše:
Asi bych se domluvila z Dr. Může mít PAS třeba i pro jistotu.
Co je to PAS?
Jinak autismus v rodině nemáme. A myslím si, že autismus to snad není. Bála jsem se trochu, když byla dcera malá, ale teď ve 4 letech už se mi zdá natolik inteligentní a vyvinutá, že už si to nemyslím. To by musela být nějaká hodně lehká forma.
To už snad spíš to adhd.
Příští týden jdu s malou do poradny, tak se na to ohl. starší zkusím zeptat.
@Klarca99 píše:
Nechci vás strašit, ale trochu to u starší vypadá na nějakou formu autismu. Zkuste dětského psychologa nebo pedagogicko-psychlogickou poradnu. Poradí vám jak s dcerou komunikovat, jak nastavit rituály, rezim dne atd. Nasměřuje vas to. Není se čeho bát.
Souhlasim, vidim to na Aspergera. ![]()
Ahoj,
asi nemám o čem diskutovat. Jen na mě padl nějaký splín, tak se chci vykecat…
Mám dvě holky. Jedné byly čtyři ROKY, druhé 5 MĚSÍCŮ.
První byla hrozně náročné miminko a dítě. Po narození buď brečela, nebo spala. Naštěstí přes den spala i 5 hodin v kuse. Ale i potom, když byla starší, asi do 2,5 let to s ní bylo náročné - nikde moc nevydržela, bylo těžké ji uspat, když byla nevyspalá, tak byla protivná. Když jsme někam jeli, tak jsem jen koukala na to, aby se před tím vyspala nebo aby mi tam usnula. Občasné jednodenní výlety prořvala (vždy to byla sázka do loterie), vícedenní dovolenou jsme s ní ani neriskovali (poprvé až ve 3 letech). V roce a půl na jednu stranu lítala jak neřízená střela a my za ní. Na druhou stranu se bála hluku, kterého se bojí dodnes - nemůžeme doma vrtat, bojí se balónků, když bouchnou, dříve se bála popelářů… Do dneška je hrozný vztekloun, vzteká se kvůli kravinám - když jí udělám čaj do jiného hrnečku, než chtěla, když sním oběd dřív než ona apod. Je taky hrozně nespavá - jede fakt na maximum - i když je přes den vyřízená, tak neusne a je protivná a uvztekaná. Ani není moc mazlivá, kolikrát, když se tak vzteká a nadává nám, si říkám, jestli mě má vůbec ráda. Např. je pro ni důležitější rituál při uspávání (je hrozný puntičkář a chce, aby se vše opakovalo, než se se mnou od srdce pomazlit nebo mě obejmout. Ve školce jeden čas štípala děti, když jí braly hračky, a učitelky si stěžovaly, že jí to snad ani nebylo líto… Jinak je ale hrozně chytrá, šikovná - v tomhle směru si na ni stěžovat nemůžu.
Druhé dítě jsem si nejdřív vůbec nedokázala představit. Dospěli jsme k němu až po 4 letech. Věřila jsem, že druhé dítě bude klidnější, v těhotenství jsem se snažila být v klidu, hodně odpočívat, porod jsem měla krásný. Na druhé miminko jsem se opravdu moc těšila.
Po narození se mi druhá dcera zdála trochu lepší - ve smyslu klidnější, teď (bude jí 5 měsíců) mi ale stále více začíná připomínat povahově první dceru (jsou narozené i ve stejném měsíci). Od začátku jsem k ní zaujala jiný přístup - nosila jsem ji často v šátku (ne pořád), kojím jí třeba i po hodině, když chce, dávám si ji občas do postele, nenechávám ji nikdy plakat, nedej bože vyřvat. Ale cca po 3. měsíci mi přijde čím dál horší. Přes den spí čím dál méně. Před usnutím se strašně šmrdlá ručičkama, lekaji ji a budí se (zavinovali jsme dlouho, ale už zavinovat nechce). Když usne, tak má strašně slabé spaní. Spí tak 20 až 40 minut. Aby spala déle, tak musím „drndat“ kočárem. Nevadí mi, že spí krátce, ale je pak úplně hotová a pořád poplakává. Jinak, i když je bdělá, tak mi moc nevydrží v klidu. Na hrací dečce se hned přetočí na břicho, ale asi po 5 minutách se na břiše rozvzteká. Nevím proč - asi ji to unaví, chce lézt a nejde jí to, naštve ji hračka… Když ji dám do sedátka s hračkou, tak ji za chvíli naštve ta hračka a taky se rozvzteká. Takže to většinou u nás vypadá tak, že se vzbudí, hraje si tak 15 minut (na dece nebo v sedátku), pak se rozvzteká, pak ji kojím, pak v lepším případě si ještě chvilku hraje a pak ji půl hodiny až hodinu nosím v šátku, kde je hodná, a pak jde zase spát na těch svých 30 minut.
Je mi to nějak hrozně líto, když všude vidím maminky s kočárkama, jak jim tam v hluku ve městě krásně spinkaj rozplácnutá miminka s ručičkama nahoře a pro mě je tak náročné uspat toho našeho křiklounka. Přitom ji nadevšechno miluju.
Mám ale hrozný strach, že bude povahově stejná jako první dcera, která se pořád kvůli něčemu vzteká. Teď starší nechodí do školky a je to s ní fakt hrozně těžké.