Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Už nemůžu, nechci...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.8.18 03:55
Jo, zivot ke nekdy hodne tezky, ale taky krasny. Ja bych urcite nechtela prijit o prilezitost videt sve dite vyrustat. Vsechno bude fajn. Prekazky se maji prekonavat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.18 04:13
Manželovi se zastřelil otec. Vidím o co vše přišel…(první lásky synů, rady, které kluci tak chtěli slyšet od otce, maturity,, svatba, vnoučata) a kolikrát si říkáme proč? Tolika lidem ublížil. O tolik zážitku s ním jsme přišli… 
Život nám klade klacky pod nohy pořád, ale už jen z pohledu toho, jak trpí manžel, bych to svým dětem, rodičům, nikdy neudělala. Vždy je řešení. Bude líp, když je člověk na dně, tak nezbývá už nic jiného, než se odrazit.. Posílám moc a moc sil. 
- Citovat
- Upravit
1.8.18 05:32
Pokud takto uvazujes dliuho tak uz jedine psychiatr a nasadit AD. Psychologicka lecba,terapie, najit postupne vychodisko z bludneho kruhu a predstava, ze tet siu mraky ale mama je jen jedna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.18 07:01
@Dracietka A co je dlouho? Taky na to někdy myslím, hlavně na to že bych nikomu nechyběla. I když mám dítě 13 let teoreticky na mě závislé ale ono se najednou tváří že u otce mu bude líp i když ten se nikdy nestaral a ani korunu jsem od něj nikdy neviděla. Vím že je to z pohledu teenagera asi běžný krok ve vývoji…
L.
- Citovat
- Upravit
1.8.18 07:09
@Anonymní píše:
@Dracietka A co je dlouho? Taky na to někdy myslím, hlavně na to že bych nikomu nechyběla. I když mám dítě 13 let teoreticky na mě závislé ale ono se najednou tváří že u otce mu bude líp i když ten se nikdy nestaral a ani korunu jsem od něj nikdy neviděla. Vím že je to z pohledu teenagera asi běžný krok ve vývoji…
L.
Hele, muzes popsat, co mas za problemy? Protoze vse, krome zdravi je resitelne! 13 let je kriticky vek:)Ted nevim,jestli se jedna o zakladatelku,te jsem chtela napsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 07:34
Zde najdete pomoc http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/…hledat-pomoc
Prosím obraťte se na ně. Můžete byt v živote šťastná. Ale musíte pro to něco udělat. Tohle je první krok. Držím Vám palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 08:39
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se. Jsem tu sice dlouho, ale teď anonymně. Prostě už nemůžu dál. V poslední době se toho tolik podělalo, že fakt uvažuju, že to skončím. Už prostě nemůžu. Peru se s tím dlouho, i tady. Do nedávna jsem vystupovala statečně, i radila ostatním. Ale teď nespím a uvažuju, že to prostě skončím. Měli jste taky takové stavy? Ještě se držím, ale je to tak lákavé… Nemuset už nic řešit. Navíc ostatní z mé blízkosti by si asi taky ulevili. Jo, jasně, pohřeb, ale pak klid, I mé dítě, ještě nemá z toho pořádně rozum a třeba teta by byla milionkrát lepší matkou!
Máš dítě , sakra ženská!!!!
Spousta z nás je občas na dně, ale podívej se na to dítě!!! To ti za to stojí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.18 08:41
Holky, děkuju všem. Nějak se mi všechno hroutí. Fakt všechno. Od zborceného manželství (utekl s mou kamarádkou(, přes zdraví, nemožnost mít další dítě, přes tu psychiku. Je toho strašně moc, kdybych to měla popsat, nedá se tomu snad ani věřit. Jsem i špatná matka a kdyby mi synka vychovávala sestra, byla by lepší mámou, i sourozence by pro něj měla. Já jedináčka nechtěla, ale po tom, co jsem přišla o dcerku a následně i o možnost mít další děti se to začalo hroutit. Je toho rostě moc, opravdu moc. Myslela jsem, že to dám, ale asi mi došly síly. Syn je ještě malý, brouček můj.
- Citovat
- Upravit
1.8.18 08:46
Nedovedu si představit, jak musí být tyto stavy hrozné. Ale řeknu ti to z druhé strany. Spolužačce se okolo jejího 16. roku zabil táta, spáchal sebevraždu. Dodnes nedovede pochopit, proč jí to udělal, jak mohl jí a bráchu takhle opustit, samozřejmě si to vztáhla na to, že je asi neměl dost rád, když to kvůli nim nezvládnul. Dnes je jí 35 let a má od té doby psychické problémy a problém navázat vztah.
Vyhledej odbornou pomoc, pokud jsi to ještě neudělala. I když si myslíš, že jsi špatná matka, tvoje dítě má jenom jednu matku, a ta je vždy lepší než jakákoliv náhrada. Držím palce, to musíš zvládnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 09:00
Jednou jsme nahore, pak zase dole. Uvidis za nejakou dobu, ze se ulevi, protoze VZDY bude zas svitit slunce. Pokud mas takove myslenky, zasla bych hned k lekari pro AD a pak resila postupne a pomalu problemy. A taky mluvit,mluvit,mluvit. Dostat to ze sebe ven. Treba zde. Bude lip. O tom nikdy nepochybuj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.18 09:22
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se. Jsem tu sice dlouho, ale teď anonymně. Prostě už nemůžu dál. V poslední době se toho tolik podělalo, že fakt uvažuju, že to skončím. Už prostě nemůžu. Peru se s tím dlouho, i tady. Do nedávna jsem vystupovala statečně, i radila ostatním. Ale teď nespím a uvažuju, že to prostě skončím. Měli jste taky takové stavy? Ještě se držím, ale je to tak lákavé… Nemuset už nic řešit. Navíc ostatní z mé blízkosti by si asi taky ulevili. Jo, jasně, pohřeb, ale pak klid, I mé dítě, ještě nemá z toho pořádně rozum a třeba teta by byla milionkrát lepší matkou!
Sebevražda je nenávratně sobecké řešení, strašně tim ublížíš těm kolem opravdu i když Ti to tak nepřipadá..taky jsem měla kdysi takové stavy, ale uvědomila jsem si právě, jak je moje rodina pro mě důležitá, jhak by tím strsšně trpěli, protože vím, že mě mají moc rádi a to mi dodalo síly to řešit…věř, že je vždy východisko..ale radím psychoterapii, opravdu to pomůže..
- Citovat
- Upravit
1.8.18 10:58
Ahoj, sebevražda je konečné řešení. Teď můžeš prožívat těžké období, ale zase bude lépe, uvidíš. S odstupem se pak podíváš na současnou situaci úplně jinak. Říkáš si, že se vše takto vyřeší, nebudeš se potýkat s problémy, čelit obtížným věcem. Ale co když to tak není? Co když po smrti něco je a ty budeš za svůj skutek potrestána, a to daleko hůř než bys musela snášet za života? Nemusíme tomu věřit, ale co když opravdu existuje život po tomto životě? Jednu dobu jsem se více zabývala lidmi, kteří prožili klinickou smrt. Jedna žena se pokusila o sebevraždu, byla v klinické smrti a říkala, že se dostala na místo, kde trpěli lidé, kteří udělali to, co ona.. Jejich trest byl ten, že viděli, jak se utrpení způsobené jejich skutkem odrazilo na jejich blízkých. Prožívali nesmírnou bolest, kterou způsobili svým pozůstalým, hlavně dětem. Jedna žena chtěla utišit svoje srdceryvně plačící dítě, ale její ruce procházely skrze ně. Nemohla ho utišit, přivinout k sobě, nic. Jen musela přihlížet té bolesti svého dítěte, kterou sama způsobila. Žena, která mi toto vyprávěla se mohla naštěstí vrátit na tento svě, a to naprosto vyléčená ze všech dalších pokusů o sebevraždu. Budeme mít však i my takové štěstí, nebo se budeme muset po své chtěné smrti dívat na to, co jsme způsobili? Jdi za svým dítětem, obejmi ho, buď ráda, že ho máš. Jsi jeho matka. Nikdo tě nemůže nahradit, ani tvoje sestra. Ty jsi pro něj vším. Nezpůsobuje lidem molem sebe strašnou bolest. Vyhledej odbornou pomoc, bojuj, život za to stojí, věř mi. Když si budeš chtít popovídat, napiš mi kdykoliv soukromou zprávu. Myslím na tebe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.18 11:37
prdlajs pohřeb a tím to pro ně skončí.. bolí tě že jsi přišla o dcerku? bolí.. skončilo to pro tebe pohřbem? neskončilo.. stejně tak by to syna bolelo kdybys odešla ty.. dny, měsíce, roky, celý život.. je obrovská pravda v tom úsloví „když odejde táta, odejdou peníze.. když odejde máma, odejde všechno“.
jasně že ti puboš dává najevo že táta co koupí brusle a ajfón a kupuje si přízeň je lepší než máma, co nutí jíst zeleninu a čistit zuby, sakra jsi máma tak to víš moc dobře že je musíš nutit dělat věci co jim nevoní a závidět těm co je můžou rozmazlovat, ale někdo to udělat musí, pro jejich dobro, jejich máma.. taky vím že děcka by měli jíst zeleninu ale oni kňourají že by radši brumíka, je to stejné, v těchhle situacích neví co je pro ně dobré a v tvém případě to moc bolí když ti omlátí o hlavu že je táta lepší než máma, ale je mu 13, ono ho to přejde, za pár let se mu zas vrátí mozek a uvidí že máma je máma, najde si slečnu a budou mít dětičky a bude tu holku sr.át poznámkama jak máma dělala tu svíčkovou lepší a knedlíky se jí nikdy nerozvařili a snachu bude sr.át tchýně co bude vědět líp jak dítě uspat aby nebrečelo a to dítě bude mít krásný úsměv..
jestli se ti hroutí zdraví, na rovinu, možná ti hrozí že odejdeš do věčných lovišť dřív než bys chtěla, ale nestojí to za to bojovat abys tu byla co nejdýl a vydržela dalších pár let abys mohla připravit klukovi kvádro na maturitní ples a slzet na svatbě a vyprávět všem sousedkám že vnouček nebo vnučka má nejmodřejší oči na světě? stačí vydržet pár let..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.18 11:46
Přečtěte si prosím tu, která vám napíše zkušenost z druhé strany. Já jsem ta, které se zabila máma. Ano, byla jsem malá a řekli mi, že měla autonehodu. Ale pak jsem se stejně dozvěděla, že si vzala sama dobrovolně svůj život! Nikdy mi nepřestane chybět. Kolikrát jsem se ptala proč mě tu nechala, proč mě dost nemilovala, aby tu zůstala aspoň kvůli mě? Proč mi nebyla na blízku, proč mě nechala trpět, proč byla tak sobecká a myslela jen na sebe, proč jsem pro ni nebyla tak důležitá, aby se o mě starala? Samé proč, na které nemám odpovědi. Chápu, byla v těžké situaci, ale co já? Trpím sžíravou bolestí, že nemám svoji mámu, která tu měla být, když mi bylo nejhůř, když jsem potřebovala objetí, pohlazení, slova, že to zvládneme společně, že to bude dobré. Kolik jsem toho proplakala! Mnohdy jsem měla pocit, jako by byla se mnou, ale když jsem ji volala, nikdy se neozvala, nepřišla na pomoc. Možná že opravdu vidí a cítí, jak jejím dobrovolným odchodem trpím. Ale copak mi může pomoci? Kdyby tu byla, můžeme spoustu věcí řešit spolu, ale není… Ano, vychovávali mě příbuzní, ale stejně jsem občas pociťovala, že nejsem ta vlastní. Nikdy nepřestanu tesknit po svojí mámě. Ona tu měla být, aby se mnou prožívala moje bolesti, ale i radost, úspěchy, všechno, čím člověk prochází. Nikdo není tak blízký jako maminka… Jestli nechcete, aby za pár let psalo takovou výpověď i vaše dítě, nikdy si neberte život. Nezpůsobujte bolest svému dítěti, jestli ho aspoň trochu milujete. Jestliže nemáte pro co žít, žijte pro něj. Potřebuje vás. Kdybych mohla říci svojí mámě, jak ji miluji. Je mi to tak líto…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, omlouvám se. Jsem tu sice dlouho, ale teď anonymně. Prostě už nemůžu dál. V poslední době se toho tolik podělalo, že fakt uvažuju, že to skončím. Už prostě nemůžu. Peru se s tím dlouho, i tady. Do nedávna jsem vystupovala statečně, i radila ostatním. Ale teď nespím a uvažuju, že to prostě skončím. Měli jste taky takové stavy? Ještě se držím, ale je to tak lákavé… Nemuset už nic řešit. Navíc ostatní z mé blízkosti by si asi taky ulevili. Jo, jasně, pohřeb, ale pak klid, I mé dítě, ještě nemá z toho pořádně rozum a třeba teta by byla milionkrát lepší matkou!