Už nemůžu (psychické problémy)

Anonymní
2.8.20 11:54

Už nemůžu (Psychické problémy)

Ahoj, potřebuji pomoct a poradit, jsem v koncích.
Namlouvam si, že je se mnou vše v pořádku, ale asi není. Potřebuju si už s někým promluvit a dostat to že sebe. Potřebuju, aby mi buď někdo řekl že toto zažívá občas každý, nebo aby mi to pomohl rozseknout a řekl mi ze opravdu to není normalní. Je hodně dní, kdy jsem v pořádku a ziju svůj život jak nejlépe umím a pak jsou dny, většinou tak 1× za měsíc, kdy jsem úplně vyčerpaná a na dně. Je to ve vypjatých situacích, především v konfliktech s partnerem. Včera jsme se pohádali a já byla úplně mimo, probrečela jsem půl noci, mám pocit že mi vůbec nehhce porozumět a je mu jedno jak mě zasáhne cokoli co řekne. Nemohla jsem zastavit tu bezmoc, ten pláč, byla jsem úplně mimo. Ráno jsem udělala průser v práci (brigáda, jsem student) a úplně jsem se složila. Drží se mě to celý den, ted jsem v práci a snažím se fungovat, ale slzy se mi derou do očí, neumím to zastavit. Je mi hrozně, cítím se úplně v pasti. Nemám kamarádky, nemám se komu svěřit. Každému jsem úplně šumák. Je mi hrozně a už takto nemůžu. Jak říkám, takové stavy kdy jsem úplně bezmocná se mi opakují a já nevím co se mnou je. Často ani nevím co si myslím, nerozumím tomu, co se mi honí v hlavě. Přemýšlím nad sebevraždou, ale jsem moc slabý člověk, nikdy bych na to ne sebrala odvahu. A přesto si říkám, že, že to bude nejlepší. Neumím si představit budoucnost, že se např. Přestěhuji, založím rodinu, budu chodit do práce a řešit provozní věci, děsím se toho a obávám se, že sama bych toto nezvládla. Přemýšlím nad tím, že tyto věci bych vůbec nemusela řešit, kdybych tady nebyla.. Potřebuji odpovědi, potřebuji zjistit na čem jsem, jestli je to normalní, jestli se mnou něco je, nebo jsem jen taková a dělám že všeho drama. Jsem hodně lítostivá, to si uvědomuji. Taky mám dojem, že mi nikdo nerozumí. Jak mi ale má někdo rozumět, když nerozumím sama sobě? Chci to nějak vyřešit, chtela bych se zítra někam objednat. Potřebuji psychologa, nebo psychiatra? Nemám finance platit si svého psychoterapii a proto bych chtěla využít proplacení pojišťovnou? Jak ho najdu na netu? Mohu se objednat k němu a pak to nějak řešit s pediatrou? Nechci jít za ní, musela bych se objednávat ještě k ní a docela se za to i stydím. Prosím poraďte někdo :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
14024
2.8.20 12:05

No je potřeba si přestan namlouvat, že je vše v pořádku, přiznat si že máš psychické problémy - tipuju někde něco okolo úzukosti a/nebo poruch nálady a začít to řešit. podobně jako bys při rozjetém astmatu šla k lékaři, tak při rozjeté psychické nepohodě jdi za psychiatrem, který dá dohromady nějakou diagnostiku, bude vědět, jestli je to už i na léky, nebo postačí psychoterapie. pokud je tvoje mozková chemie natolik rozhozená, že se bez léků neobeje, tak je začni užívat, počkej až zaberou a pak vstup do psychoterapie.

není to žádná ostuda, je to knstruktivní řešení problému, kterým trpíš. Zároveń ti srovnání psychiky pomůže posléze srovnat ostatní problémy - protože budeš schopná přemýšlet realisticky a dělat potřebné kroky.

Teď vše vidíš naprosto černě a beznadějně a zároveń je pro tebe nesmírně těžké řešit, co je potřeba řešit. Po zaléčení příčiny to bude výrazně snazší.

Ta správná léčba zahrnuje vhodnou medikaci a psychoterapii.

pro porozumění tomu, jak to funguje si poslechni třeba tenhle podcast

https://wave.rozhlas.cz/…apie-8094228

Jinak ano, samozřejmě že máš nárok na léčbu hrazenou zdravotním pojištěním. POkud jsi ještě neplnletá, tak začít u pediatričky je dobrý nápad - stydět se vážně nemusíš.

Pokud zajít za lékařkou je zatím moc složité a zjistíž, že nasat to sem na internet ti trošku ulevilo, tak zkus mezikrok mezi psaním na internet a návštěvou odborníků, co začnou skutečně řešit příčinu problému a zavolej, nebo chvíli chatuj s lidma na lince bezpečí - nebudeš je otravovat, jsi tam anonymní a můžeš to kdykoliv ukončit.

https://www.linkabezpeci.cz/

Pokud už ti bylo 18, tak se to nemusíš řešit s praktikem/pediatrem, ale můžeš se normálně sama rovnou objednat na dospělou psychiatrickou ambulanci. Většina psychiatrů tě vezme i když ti jě chvíli pod 18. Dětských psychiatrů je dost málo a hlavně tvůj organismus už opovídá normálně dospělému, takže léky a diagnostika je podobná, jak v 17, tak v dospělosti. Není nezbytné jít tam s rodiči, ale obecně se hodí naučit se časem říkat rodičům, jak se člověk doopravdy cítí (od toho je psychoterapie, když to samo fakt nejde).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14024
2.8.20 12:11

Jinak bezplatnou psychoterapii pro sebe kromě klinických psychologů, co mají smlouvu s pojišťovnou najdeš taky v poradnách pro rodinu - jsou v každém okresním městě, případně ji můžou nabízet různé neziskové organizace působící v tvém regionu.

Ale podle toho co píšeš, tak primární je ta diagnostika od psychiatra a léky, které ti dost usnadní fungování. A ne, na antidepresivech nebudeš závislá a ne, nezmění tvou osobnost a ne, není to jedovaté zlo - případní vedlejší příznaky budou výrazně méně hnusné, než to, v čem jsi teď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19735
2.8.20 12:56

Máš to jednou za měsíc? no a co blbý pms?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
506
2.8.20 12:57

Jsi strašně mladá na to, aby si se takhle trápila. Není úplně běžné, aby si měla takové stavy a myslet na sebevraždu je děsivý. Takže jo, zkus se objednat na psychiatrii. Nemusí to nikdo v tvém okolí vědět. Řekne ti, co ti je. Jestli je nutná léčba a nebo bude stačit navštěvovat psychologa a mluvit s ním. Ohromně se ti uleví. Neuvidíš věci tak černě a bude zase dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
506
2.8.20 12:57
@ka2ka píše:
Máš to jednou za měsíc? no a co blbý pms?

Před pms jsou myšlenky na sebevraždu a probrecene noci normální? Myslím, že ne…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19735
2.8.20 13:04
@Baruunečka píše:
Před pms jsou myšlenky na sebevraždu a probrecene noci normální? Myslím, že ne…

no já klidně brečím půlku dne, každý má tohle jinak :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
244
2.8.20 14:07

Pokud jste se pohádali, že tě partner ponižuje nebo manipuluje, podvádí nebo okrádá, tak je samozřejmě normální se takto po hádce cítit. Můžeš být trochu citlivější, to je taky normální.
Pokud se hádáte kvůli připálené polívce nebo špinavému prádlu a ty z toho máš sebevražedné myšlenky, to normální není.
Každopádně v obou situacích je to dobré řešit s odborníkem.
Jo a partner ti má být oporou, rozhodně bys neměla mít pocit, že ti nechce porozumět a nespat z toho. Měl by ti do života přinášet lepší životní pocit, než kdybys byla sama. I kdyby byl jinak celkem dobrý člověk, je to pro mne známka toho, že se k sobě nehodíte.
Takové partnerství, kdy se jeden bude neustále dokola trápit není k žití.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.8.20 15:27
Děkuji všem za příspěvky.
@Ou píše:
Pokud už ti bylo 18, tak se to nemusíš řešit s praktikem/pediatrem, ale můžeš se normálně sama rovnou objednat na dospělou psychiatrickou ambulanci. Většina psychiatrů tě vezme i když ti jě chvíli pod 18. Dětských psychiatrů je dost málo a hlavně tvůj organismus už opovídá normálně dospělému, takže léky a diagnostika je podobná, jak v 17, tak v dospělosti. Není nezbytné jít tam s rodiči, ale obecně se hodí naučit se časem říkat rodičům, jak se člověk doopravdy cítí (od toho je psychoterapie, když to samo fakt nejde).

Plnoletá už jsem, je mi 23 a jsem na VŠ. Linku bezpečí nezvládnu, chci se právě dostat nějak z fáze mluvení k přiznání problémů a začít to řešit. Štve mě, že si nerozumím a nevím, zda jsem nebo ne v pořádku. Chtěla jsem najít nějakou pomoc už několikrát, ale další den je mi vždy už dobře a tuto možnost zavrhnu, když už mi vlastně nic není. Dneska v práci je mi pořád bídně a nevím jak se cítit, ale zítra.. Musím se k tomu prostě přinutit. Nevim ale jak někomu vysvětlím můj problém - když to přejde neumím to už ani vysvětlit, natož s někam mluvit. :,(

@ka2ka píše:
Máš to jednou za měsíc? no a co blbý pms?

Jednou za měsíc to jsem jen tak odhadla. Ta frekvence je pokaždé jinačí, pms to nebude :( je to pokaždé jindy. Také jsem takový asi odjakživa, nepamatuju si, že bych se s tímto někdy nepotýkala. Proto mi to přijde i nornalní. Jinak beru HA a tam také nevidím spojitost.

@safina píše:
Pokud jste se pohádali, že tě partner ponižuje nebo manipuluje, podvádí nebo okrádá, tak je samozřejmě normální se takto po hádce cítit. Můžeš být trochu citlivější, to je taky normální.
Pokud se hádáte kvůli připálené polívce nebo špinavému prádlu a ty z toho máš sebevražedné myšlenky, to normální není.
Každopádně v obou situacích je to dobré řešit s odborníkem.
Jo a partner ti má být oporou, rozhodně bys neměla mít pocit, že ti nechce porozumět a nespat z toho. Měl by ti do života přinášet lepší životní pocit, než kdybys byla sama. I kdyby byl jinak celkem dobrý člověk, je to pro mne známka toho, že se k sobě nehodíte.
Takové partnerství, kdy se jeden bude neustále dokola trápit není k žití.

Nás vztah je asi odrazem mě samotné, proste nahoru dolů. Jedno období perfektní, další hrůza. Jsem schopná jednu chvíli mluvit o rozchodu, protože mám dojem, že to bude lepší a v další chvíli zas otočím.. Hádáme se většinou i úplných blbostech, o vážné věci už to nebylo dlouho. Chtěla bych, aby mě pochopil, ale jak to taky po něm můžu chtít, když já sama se nechápu :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
14024
2.8.20 15:55

Zmátla mě ta pediatra…

Pokud ti je 23 a chceš to řešit, tak se objednej na psychiatrii. Stačí někdo, koho máš po ruce, není potřeba hledat nějakého exkluzivního specialistu - stačí ti aby byl/a natolik příčetný/á, že budeš ochotná přijít po měsíci od nasazení prášků na kontrolu, důležitější je výběr terapeuta/ky, který ti musí sednout. Ale to se dá dělat až poté, co zaberou prášky.

Pokud studuješ na univerzitě, nejspíš budete mít nějakého psychologa, který bude přednostně brát vaše studenty, bývá tato informace někde na studijním, nebo to otom budou vědět v centru kde pomáhají lidem s nějakým postižením.

Jinak ne - nejsi v pořádku, vyjde z toho minimálně středně těžký úzkostnědepresivní stav, klíčový úkazatel jsou ty sebevražedné myšlenky, které jsou už tak časté, že tě to znepokojuje. To ukazuje na to, že už bude ve hře i rozhašená neurochemie a bude to chtít ty léky.

Orientnačně na depresivní stavy http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
118
2.8.20 20:01

Podle mě to ještě není nějaká katastrofa, blbý den jednou za měsíc má spousta lidí, i já. Podobný příběh jsem slyšela od kamarádek spoustakrát :nevim: Já když se pohadam s přítelem, taky mě to mrzí a mám pak špatnou noc, když udělám průser v práci, taky se mi chce brečet. Řekla bych že jsi prostě hodně citlivá a měla by ses učit víc být nad věcí, ale zas na psychiatra mi to nepřijde… Hádáte se s přítelem často, máte ve vztahu nějaké hlubší problémy?

Na druhou stranu nemusí být návštěva odborníka od věci, on pozná z čeho to plyne a budeš vědět na čem jsi :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
118
2.8.20 20:07

K těm myšlenkám na sebevraždu, tam si myslím, že hodně lidí to prostě občas napadne a řeknou si že jsou k ničemu a bez nich by tu bylo líp… Já sama jsem to taky několikrát řekla, ale na druhou stranu vím, že to bylo spíš v afektu a vypjatých situacích, ale vlastně je to jen taková “fráze”, neudělala bych to. Ale to musíš vědět sama nakolik vážně to myslíš a nakolik je to jen dnem blbcem

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama