Plně souhlasím.
Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Už nevím co s ní!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.7.11 20:41
Mám doma skoro totéž, ale mladšího sourozence nemá, takže tím to (alespoň u nás) není. Tříleté děti si vytvářejí prostor a postavení v rodině, řekla bych, že zkouší, kdo bude té smečce šéfovat.
Pokud se moje dcera nechce oblékat (jíst nebo cokoliv jiného), tak jí dávám na vybranou. „Buď se oblékneš sama, nebo tě do toho oblečení nacpu já, ale to se ti určitě nebude líbit. Každopádně teď odcházíme, takže musíš být oblečená. Tak si vyber, co bude lepší.“ Nakonec si vybere přesně to, co chci já, ale občas to trvá i minutu, než si to rozmyslí, což je ve chvíli, kdy spěcháme docela o nervy 
Pokud už vyvádí přes moc, tak jí na zadek taky plesknu, ale bývá to tak jednou týdně, taky bych jí nechtěla řezat denně, myslím, že by to ani nemělo význam, na zadek dostává jen, když už to opravdu přehání a moc dobře to ví, že přestřelila, když už dostala na zadek.
Ohledně jídla s ní nediskutuju, pokud nechce jíst, nemusí, ale jídlo se podává v konkrétním čase u stolu, jiná varianta neexistuje. Hlad ji už naučil, že se nemá šprajcovat
Chce to trpělivost, je to o nervy, ale určitě to přejde. A zjistila jsem, že pokud dám najevo, že mě vytáčí, tak je to ještě horší. Chce to zatnout zuby a zůstat ledově klidná.
A ještě bych asi dodala, že pokud za něco dostává na zadek doma, klidně bych jí plácla i venku, jinak brzy zjistí, že si venku může dovolit víc, protože tam jí nedáte na zadek a bude vás pěkně pérovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.11 20:42
myslím, žes neselhala, je normální a snad každý psycholog to potvrdí, že pokud jou děti blízko u sebe (2-3 roky), tak někdy nastane období, kdy ten starší začne jakoby napodobovat toho mladšího, tzn. najednou začne třeba jen lézt, ikdyž dřív chodil, nechce sám jíst, oblékat se, začne žvatlat atd.
nezbývá tedy než vytrvat a mít s ní hodně trpělivosti…je to prostě její docela přirozená reakce. psycholog by ti to možná vysvětlil lépe a poradil víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.11 20:56
A ještě je třeba takový problém, že chodí odpoledne spávat. Usne tak kolem 13:00, jenže spí tak 2-3 hodiny. Zkoušeli jsme ji už několikrát budit, jenže ona nechce z té postele a když jí vytáhneme násilněji, tak pak kňučí až do večera. Problém je v tom, že pak nejde spát dřív jak v deset večer. Když jí nutíme jít dřív, tak probere celý barák, jelikož ječí jak šílená.
- Citovat
- Upravit
21.7.11 21:13
No tak co jí zkusit už nedávat po obědě spát? Obě moje holky už ve třech letech nespaly a pokud by usnuly, tak pak jsou taky ukňouraný a večer je volná zábava klidně do půlnoci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.11 21:48
To co popisuješ zkouší i Anežka na mě, a to nemá mladší sourozence. Navíc u nás nemá smysl ji dát na zadek, jí je to šumafuk a mě akorát bolí ruka a mám špatný svědomí, že ji biju. Nechce se oblékat? Dostane na vybranou, vemeš si to nebo to. Nechceš nic z toho? Ok jdeš v noční košilce (šli jsme 3× už), půjdeš tedy nahatá jen v kalhotkách (2×), půjdeš bosa (6×!). Nechceš jíst, nemusíš, ale budeš sedět u stolu a počkáš až se najím já, další jídlo až tak jak je v pořadí, mezitím nic. Když ji náhodou chytne vztek v obchodě, naučila jsem se ji odsunout na stranu a dělat, že není moje. Jednou se začala takhle vztekat v autobuse, tak jsme vystoupili, já ji tedy vynesla ven, položila na trávník, počkala až se vyvzteká a 3km jsme museli pěšky. Naštěstí se nám tohle stává tak jednou do týdne maximálně
Já spíš teď řeším hubatost (a to dost ostrou), odmlouvání a naschvály, a trochu i upovídanost, neví kdy přestat mluvit. Zásadně nezdraví dospělé (vysvětluju horem dolem), začala už aspoň zdravit děti co zná. A nejhorší je, že já ji hubuju a ona udělá ty svoje oči, kde se lesknou slzičky a je to v háji, jak ji můžu hubovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.11 20:10
To je jak u nás. Dcera má 3 roky, a malý 8měsíců. Taky jsem si myslela, že žárlí. Ale jak tak vidím, tak to bude věkem. Neustále odmlouvá, o všem diskutuje. Je ukňouraná, protivná a já na pomalu na blázinec. Navíc se začala ještě počurávat. Zásadně nezdraví a když se jí zeptám proč, tak mi řekne, že ji to nezajímá. Grrrr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.11 14:15
Anonymní píše:
Manžela vytáčí tak, že by ji nejradši řezal i na veřejnosti, to ale zase zasahuji já, že nechci aby nás slyšeli všichni široko-daleko..
Já jsem teda zasahovala i doma. Ne kvůli veřejnosti, ale kvuli vlastním dětem. A ti, kteří mi pořád předhazovali, že výchova chce pevnou ruku a „škoda každé rány, která padne vedle“, tak teď nechápou, jak je možné, že jsou kluci (3 a 5 let)tak hodní.
„Respektovat a být respektován“ je fajn, ale kdo tenhle způsob výchovy nemá zažitý z vlastního dětství, tak si musí dost namáhat mozek, aby vymyslel správné postupy na různé situace.
Pokud ťříleté dítě např. počmárá zeď, není potřeba ho zmlátit, ale je potřeba zdůraznit, že se maluje jen na papír a odstranit pastelky z jeho dosahu, nebo neustále sledovat, zda opravdu maluje na papír.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Maminky omlouvám se za anonym, ale tak trochu se stydím - nejspíš jsem selhala
.
a jak zakročit? jak to změnit? Už jsem si pořídila i knihu Respektovat a být respektován, chystám se na čtení, tak jsem zvědavá, jestli mi bude přínosem 
.
Má téměř tříletá dcera začíná být nezvladatelná. Už od malinka byla takový mazlíček, každý jí hodně věcí odpouštěl kvůli tomu jejímu pohledu andílka. A ani já nejsem vyjímkou. Hodně jí mazlím a teď poslední dobou co máme půlroční dvojčata nevím co s ní. Ze začátku jsem měla strach že žárlí, tak jsem jí hodně ustupavala a přistupovala na její výmysli. Jako že se chce nosit jako miminko, že neumí sama papat, že jí bolí nožičky a tak nemůže jít. Jenže čas letí a situace se vůbec nelepší. Snažíme si s ní hrát a jelikož jsou dvojčata ještě docela malá, tak většinu času věnujeme jí. I když je pravda, že když dopoledne uklízím, tak si hrajeme spíš tak, že mi pomáhá.
Denně se vzteká kvůli každé hlouposti, nechce se převlíkat, jíst, když chci někam jít, tak ona že nikam nepůjde, nechce pozdravit a já nevím co ještě. Přitom má dny, kdy toto všechno zvládá bravůrně. Lehne si na podlahu a začne kolem sebe kopat a řvát že nechce. Domluvy, sliby, vyhrožování-to na ni neplatí. Pomáhá až to, že jí dám na zadek. Ona se teda rozbrečí doopravdy, ale za chvíli to přejde a udělá co má. Ale já ji nechce za všechno a kvůli všemu „mlátit“. Když se vzteká, tak normálně odejdu do jiné místnosti a ono ji to za chvíli přejde, ale kolikrát někam spěchám a ona chytne ten svůj záchvat. Manžela vytáčí tak, že by ji nejradši řezal i na veřejnosti, to ale zase zasahuji já, že nechci aby nás slyšeli všichni široko-daleko.
Jak to máte s 3.leťákama vy? Mám přehnané nároky nebo už opravdu překračuje meze?