úzkost v 8 měsících - poruchy spánku

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

zaneth

1752

23.2.09 15:48

načítám...

úzkost v 8 měsících - poruchy spánku

Ahoj všem,
mám dotaz a prosím o radu.
Malýmu je 8 měsíců a nikdy jsem neměla problém s usínáním, už od 3m jsme naučili malého rituál - vykoupat, pak mlíčko -od 7m pak kaši- písnička, pusinka, zhasnout a spát. Usnul jak dub a spal do 6 rána s 1-2 vzbuzením na kojení, které však nebylo s brekem.
Od minulého týdne je ale všechno jinak. Malej nechce spát, v momentě, kdy zhasnu je řev a pak už není cesty zpět a musím ho uhoupat. Světýlko jsme už také zkusili nechat, ale bylo to totéž. Spí do 22.30-23.00 a budí se s brekem, dám mu čaj, uchlácholím, ale usne tak na 20min a pak se vzbudí a vše opakuje až do 1-1.30, pak usne a spí do 5h, opět se budí s brekem, usíná a budí se až do 6hh, pak usne a spí do 7-7.15. Zkoušela jsem jej chlácholit jen v postýlce, ale vůbec to nezabírá. Musím jej pochovat a nosit než mi tvrdě usne v náručí, protože jakmile jej jen v polospánku položím ať do postýlky nebo i k sobě do postele, je vzhůru a pláče. Někdy taky, když se vzbudí, má úplně zpocený vlásky.
Včera a dnes se mi navíc vzbudil i při denním spánku a byla to obdoba té noci. (přes den spí 2,5-3h).
Abych byla objektivní od minulého týdne má kašel a je trochu zahleněný a taky mu asi lezou další zuby. Četla jsem už o úzkosti v 8 měsících, ale nikde nikdo nepíše, jak dlouho a co s tím. Jsem z toho v pěkným stresu, protože mám za 14 dní odjet na 3 dny kvůli práci a hlídat bude manžel, tak se děsím, jak to zvládnou.
Poraďte prosím, co víte a podělte se o svou zkušenost.
Moc všem předem DÍKY! Zanet

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Anonymni

23.2.09 17:18

načítám...

Neporadím, ale sdělím, že jsem na tom stejně. Do 7mi měs. syn usínal sám, strkal do plyšáků a trochu si „povídal“. Od té doby zpívám a houpu, dokud neusne. Vůbec nepřichází v úvahu ho nechat samotného ve tmě bez zpěvu, hned řve. Co s tím, nevím.

Citovat
Upravit

Magi

421

23.2.09 18:30

načítám...

Přidávám se do klubu Našemu malýmu je rok. Do asi 7 měsíců spal celou noc, jen když vypadl dudlík, tak zavrněl, já nebo manžel jsme mu dali dudlík a malej spal celou noc. Pak se začal budit, spát neklidně, uspáváme v náručí, kolem půlnoci začne plakat, tak manžel vstane, chvíli ho houpe v náručí, dá ho k nám do postele, a pokud pořád pofňukává, tak ho hladíme po hlavičce dokud neusne. Případně natřem dásně Calgelem. Pak je u nás až do rána a když se vzbudí, tak kdo z nás ho slyší, tak ho utěší… Vstává mezi 5-6 na mlíko a pak už nespí. Ale bylo hůř, vstával i ve čtyři.
Myslím, že to hlavně souvisí hlavně se zubama. Plakat ho nenecháme, něco ho trápí, nepláče z rozmaru. Myslím, že to k rodičovství patří, že se člověk holt moc do určitýho věku dětí nevyspí. Takhle malé dítě prostě potřebuje, když ho v noci něco trápí, mít pocit bezpečí. My si s manželem hodně pomáháme, tak se nakonec docela vyspíme oba.

načítám...
Citovat
Zmínit

doriang

5579

23.2.09 19:46

načítám...

Stavalo se nam to taky, s obema detma, trvalo to tak mesic-dva, taky nevim kolik je prumer, u nas to bylo takhle.
A treba syn mel obcas zly sny i pozdeji, ve 3 letech se budil s placem a museli jsme s nim trast a podobne, aby se poradne probral, uklidnil se, pak zase okamzite usinal.
Anezka zatim dobry, ale kolem toho 8. mesice jsme museli byt nekdo porad v loznici, kdyby se probudila.
A hlidani manzel zvladne, neboj, nejak to zvladnou :wink:

načítám...
Citovat
Zmínit

zaneth

1752

23.2.09 19:51

načítám...

Díky holky za příspěvky. Zatím mě to neuklidňuje. Představa 1-2 takový měsíce mě dohání k šílenství. :roll:
Jinak to třesení zkouším taky. Někdy pláče a oči má na sílu zavřený, že vůbec nevnímá kdo je okolo. Zklidní se, až je otevře. Zabírá na něj když nechám zazvonit mobil. Je totiž příšerně zvědavej.

načítám...
Citovat
Zmínit

cancerka

2988

477

23.2.09 21:42

načítám...

Nevím jistě, kdy to začalo, ale bylo období, kdy jsem musela s malou být v pokojíčku s malým světlem a sedět tam tak dlouho dokud neusne (jsem si tam luštila potichu křížovky) ona byla spokojená, ale usínala celkem dlouho.
Horší ale bylo to, že jakmile jsem si myslela, že už spí, tak jsem chtěla odejít a ona to vždy nějak vycítila a sedla si a ječela. Nějakou dobu jsem to jakž takž tolerovala a prostě se vrátila a znova čekala až usne. Takhle jsme usínaly třeba i dvě až tři hodiny. Ale říkala jsem si, že to snad přestane, ale měla jsem pocit, že to bylo čím dál horší. Takže jsem si řekla a dost. (nevím ale po jaké době, mě to připadalo věčnost, ale netuším)
Zezačátku jsem tam byla než usne, jakmile se vzbudila a chtěla, abych šla zpět, tak jsem si nechala zhasnuto a uložila ji a sedla si ke dveřím, ona samozřejmě protestovala, ale já byla nekompromisní a pokaždé, když se začala zvedat, řekla jsem jí ať dělá hají a šla ji položit a zpět ke dveřím sednout si (podotýkám, že mě u těch dveří neviděla, což byl účel, ale slyšela,když jsem promluvila). Nu nakonec po několika večerech mě začala i poslouchat a po upozornění si lehla. Tím, že jsem byla u dveří a ona usnula, tak se snadno dalo odejít.
Dlouhá opravdu dlouhá procedura…
Myslela jsem, že mám vyhráno a že začnu sedat ve vedlejším pokoji abych na ni viděla ale byla ještě dál, neprošlo to!
Takže jsem se rozhodla pro razantní krok a musela ji prostě nechat brečet......a ječela opravdu uctihodně až jsem sama hleděla, jak dlouho to zvládne, ale vydrželi jsme a dnes už je klid.