Úzkostná porucha po porodu

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Jarus1

8.2.18 08:44

načítám...

Úzkostná porucha po porodu

Ahoj, potřebovala bych poradit. Po porodu se mi rozjela úzkostná porucha, která mne trápila i dříve, ale měla jsem ji stabilizovanou. Bohužel jsem se musela znovu vrátit k AD, beru Olwexyi 150 mg a začala jsem chodit na psychoterapie (chci znát příčinu mých šílených stavů, když se to rozjede znovu, mám celodenní úzkosti, žaludeční potíže atd…přitom doma žádné zásadní problémy nemám),

Lék mi zabral cca za 3 týdny krásně, mávnutím proutku jsem byla v pohodě, bez obtíží. To trvalo necelé dva měsíce. Teď od pondělí mám ty stavy zpět, sice utlumenější a párkeát za den, ale jsou tu znovu. Stalo se vám, než se hladina hormonů vyrovnala, že se vám stavy párkrát ještě vrátily? Po jak dlouhé době jste byly úplně v pohodě. Nebo se může stát, že lék za takovou chvíli přestane účinkovat? To snad ne, už to znovu nechci absolvovat, myslela jsem že umřu. Navíc s malým mimčem doma je to na palici. :zed:

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Peťula21

3365

728

8.2.18 08:59

načítám...

@Jarus1 Ahoj, sice jsem úzkosti měla, ale ne po porodu. Takže vyloženě s těma poporodníma zkušenosti nemám… Ale jinak jo, takže vím jak ti je… Taky jsem brala AD, který na chvíli pomohly a bylo mi i líp. Ale ze všeho nejvíce mi pomohla kineziologie a AD už spoustu let neberu a hlavně je nepotřebuju. Tam paní přišla na příčinu, odblokovala a já byla jak znovuzrozená. Jezdila jsem k ní pak vždy, když se nějaká úzkost objevila a pokaždé mě srovnala a dala dokupy. Když potřebuju, tak k ní jezdím.

Takže za mě na kineziologii opravdu nedám dopustit a můžu doporučit :palec:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

8.2.18 09:05

načítám...

Stalo se mi to a bylo potřeba zvednout dávku AD.

Citovat
Upravit

Emimin7

9371

8.2.18 09:11

načítám...

Celkově „houpací“ úzkosti jsou normální u každého při začátku léčby. Jen mě napadá, jestli to u tebe není špatným spánkem, když máš mimino?

načítám...
Citovat
Zmínit

Teruška85

1107

8.2.18 09:16

načítám...

Kojíš? Já měla velké problémy po porodu, u syna hned po šestinedělí, u dcery se to rozjelo až v jejích 5 měsících. Mně velmi pomohlo odstavení, nedělají mi dobře ty kojohormony. Některé ženy to tak prostě mají. Vím co prožíváš a je mi to líto, ty stavy bych nepřála nikpmu a navíc to málokdo pochopí. máš dítě, tak musíš být šťastná…to si většina lidí myslí

načítám...
Citovat
Zmínit

Jarus1

8.2.18 11:33

načítám...

Kojit jsem přestala ve 4 měsících, když mi to začalo,,blbnout,, ale nepomohlo to, nemělo to u mě vliv na psychiku. Takže jsem dostala ty léky. Kolik dní jsem probrečela, že to nikdy neskončí, v tom stavu se starat o mimi bylo vážně síla.

Už jsem byla v pohodě, nevím proč se to tak rozhodilo. S malou i v zimě jezdím ven, jednou týdně chodím na jogu, s malou cvičit, občas se navštěvujeme s kámoškama, Nevím proč se to po porodu vrátilo, ostatně proto jsem si našla tu terapeutku. Nechápu to. Nemám deprese, prostě mi je jen zle na zvracení, průjem, stažený krk a mám úzkosti bez příčiny. Asi nejsem normální. Snad to brzy přejde a je to jen výkyv, abych hned histericky nebežela za doktorkou.

Jen mě zajímalo, jestli se vám na počátku léčby ty výkyvy děly a pak to přestalo nebo ten lek zabral hned a už se vám to nikdy nevrátilo

načítám...
Citovat
Zmínit

Jarus1

8.2.18 11:39

načítám...

Teruška85: A když se ti to stalo u prvního dítěte, to jsi přestala jen kojit nebo ti taky nasadili AD? Trochu přemýšlím nad tím, že když ty léky se budou brát určitou dobu a budu chtít někdy třeba znovu otěhotnět, jestli vůbec má smysl je vysazovat, když se mi to takhle po porodu vrátilo. Mít tyto stavy třeba v těhotenství, kdy jsem nemohla třeba i spát, tak to by asi bylo víc riskantní než braní samotného léku. Chci se na jaře trochu víc zaměřit na běhání, ale stejně to přiznám, bez léku bych to nedala ani náhodou.

načítám...
Citovat
Zmínit

Teruška85

1107

8.2.18 13:46

načítám...

@Jarus1 ne u prvního dítěte jsem to vydržela, kojila jsem ho do roka a léky nebrala, ono se to totiž postupně začalo upravovat, po půlroce už to bylo víceméně dobré, ono taky s jedním dítětem se to nějak dalo, měla jsem jen jeho, když bylo potřeba byl doma manžel z práce nebo pohlídala babička, dceru jsem odstavila po 6 měsíci, už jsem se nechtěla dál trápit a se dvěma dětma už bych to nedala. Těžko říct proč to je, někdo je na to náchylnější a mateřství je velký životní převrat. Na psychoterapie chodím taky a dost mi to pomáhá. Být tebou bych hodila za hlavu následné další těhotenství a co bude a soustředila se na to co je teď, ono se to pak samo nějak vyvrbí