Úzkost, strach, přecitlivělost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Ahojky na pdobne stavy (diagnostikovana PP) beru Cipralex 
moc si ho chvalim!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
já beru zoloft asi 6 let a k tomu lexarin na uklidnění občas,jenže to už tak je jednou prostě sem dole a jednou na hoře 
s tím se člověk musí vypořadat.AD mě pomohly hodně trpím fobiema nemam ty stavy co sem měla pře tím je to mnohem lepší.Když je mě nejhuř tak si beru pul lexarinu a pak to rychlo přejde.Prostě někdy sou stavy kdy mám hroznou depku .Zažadaly sis do te skupiny??A maš jedno dítě chcete ještě druhé??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahojky, nevím jak moc velké deprese máš nebo jak dlouho už trvají.....každopádně já mám takovou mini zkušenost…cca před 3 lety se mi jakoby z ničehonic dostavil takový divný stav, pamatuji si, že to bylo poprvé večer kolem 22h, zrovna tehdy dávali seriál Tudorovci, sledovala jsem to a potom jsem se chystala jít spát…a najednou přišel takový jakoby malý atak…nevím jak to popsat a ani neznám příčinu, takový tlak v hlavě, nervozita, studený pot, panika a celou noc jsem nemohla spát…divný, že? Tyto stavy potom začaly pravidelně, třeba po 14 dnech, potom třeba ob den atd…celkově to trvalo asi 3-4 měsíce, než to úplně odeznělo. Do dneška si to nedokážu úplně vysvětlit, ale myslím si, že to bylo tím, že jsem se celkově nudila, chodila jsem sice do práce, potom jsem přišla večer domů, manžel chodil ještě daleko později…v práci to byla pohoda, žádný stres, občas nebylo moc co dělat a doma jsem měla vše hotové, uklizené. Podle mě tyto stavy u mně byly z „nicnedělání“ Takže jsem začala hodně číst, chodit do knihovny, cvičit, setkávat se se známými, prostě snažit se ten stav eliminovat…když jsem se začala cítit zle, jakože to na mě jde, silou vůle jsem se snažila to překonat…ze začátku to bylo hodně náročné, ale postupem to začalo odeznívat. K doktorce jsem málem šla, ale nakonec jsem to zvládla sama…vím že jediný jak by to řešila, by byly prášky…a to jsem nechtěla. Moje rada, začít sama u sebe, nepoddávat se tomu a chtít se z toho vymanit! Antidepresiva nejsou řešení, přece je nechceš brát celý život.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
J.borufko,děkuju.Přítel by chtěl časem ještě jedno,já nevím,bojím se,že bych to nezvládla,chodím už 2.rokem do práce a těžko zvládám práci,domácnost i malého.Borůfko,nemůžu tu skupinu najít,našla jsem tam pouze skupinu panická porucha,je to ona?Moc se tu ještě nevyznám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fantagiroo píše:
ahojky, nevím jak moc velké deprese máš nebo jak dlouho už trvají.....každopádně já mám takovou mini zkušenost…cca před 3 lety se mi jakoby z ničehonic dostavil takový divný stav, pamatuji si, že to bylo poprvé večer kolem 22h, zrovna tehdy dávali seriál Tudorovci, sledovala jsem to a potom jsem se chystala jít spát…a najednou přišel takový jakoby malý atak…nevím jak to popsat a ani neznám příčinu, takový tlak v hlavě, nervozita, studený pot, panika a celou noc jsem nemohla spát…divný, že? Tyto stavy potom začaly pravidelně, třeba po 14 dnech, potom třeba ob den atd…celkově to trvalo asi 3-4 měsíce, než to úplně odeznělo. Do dneška si to nedokážu úplně vysvětlit, ale myslím si, že to bylo tím, že jsem se celkově nudila, chodila jsem sice do práce, potom jsem přišla večer domů, manžel chodil ještě daleko později…v práci to byla pohoda, žádný stres, občas nebylo moc co dělat a doma jsem měla vše hotové, uklizené. Podle mě tyto stavy u mně byly z „nicnedělání“ Takže jsem začala hodně číst, chodit do knihovny, cvičit, setkávat se se známými, prostě snažit se ten stav eliminovat…když jsem se začala cítit zle, jakože to na mě jde, silou vůle jsem se snažila to překonat…ze začátku to bylo hodně náročné, ale postupem to začalo odeznívat. K doktorce jsem málem šla, ale nakonec jsem to zvládla sama…vím že jediný jak by to řešila, by byly prášky…a to jsem nechtěla. Moje rada, začít sama u sebe, nepoddávat se tomu a chtít se z toho vymanit! Antidepresiva nejsou řešení, přece je nechceš brát celý život.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carola píše:
J.borufko,děkuju.Přítel by chtěl časem ještě jedno,já nevím,bojím se,že bych to nezvládla,chodím už 2.rokem do práce a těžko zvládám práci,domácnost i malého.Borůfko,nemůžu tu skupinu najít,našla jsem tam pouze skupinu panická porucha,je to ona?Moc se tu ještě nevyznám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
no nevím Fantagiro, já si zase myslím, že nic proti tomu to probrat s lékařem a rozumný psychiatr pozná, co je přechodná blbá nálada a kdy už je to fakt klinické. A pokud někdo trpí nějakou poruchou, depresema, panickou, tak se z toho sám, byť by storkát chtěl, prostě nedostane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MMartina1 píše:
no nevím Fantagiro, já si zase myslím, že nic proti tomu to probrat s lékařem a rozumný psychiatr pozná, co je přechodná blbá nálada a kdy už je to fakt klinické. A pokud někdo trpí nějakou poruchou, depresema, panickou, tak se z toho sám, byť by storkát chtěl, prostě nedostane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jasně, chápu, že lidé opravdu mohou být takto klinicky nemocní a musí to řešit antidepresivama…ale myslím že je taky hodně lidí, kteří by to třeba zvládli sami bez prášků (myslím to obecně, vůbec teď nemluvím o carole, protože ji neznám…) Musí se to podchytit v začátku, jakmile se to rozjede,(proto jsem se ptala jak dlouho už ty stavy má) není cesty zpět. Ty stavy mají taky nějakou příčinu, musí mít, třeba skrytou.....a pokud je člověk relativně zdravý a mladý (33 let) a nemá v rodině diagnostikovanou nějakou takovou nemoc, není obecně důvod pro tyto stavy…jenom jsem se snažila trošku filozofovat…:-))) Najít příčinu těch stavů a zkusit řešit, ale hned ze začátku…to tělo si to sakra pamatuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Fantagiroo,já vím,žes to myslela dobře.To já si právě také myslím,že nějaký původ to má,ale co si pamatuju,tak už jako dítě jsem byla extrémně citlivá,v pubertě jsem si hrozně málo věřila,to vlastně zůstalo dodnes a pak se postupně přidávaly ty úzkosti,strach,nespavost a z toho pramenící deprese.Bojuju s tím už dost dlouho,tedy nyní se vlastně už snažím nebojovat,ale přijmout se i s těmi strachy a zkusit na nich pracovat,ale moc to nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
borůfko,nejde mi se přihlásit do té skupiny,napsala jsem tam,proč bych měla být přijata,odeslala jsem to a zmizelo to a znovu se tam objevil ten formulář,abych vyplnila,proč bych tam měla být přijata,něco dělám špatně,ale nevím co. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fantagiroo píše:
Jasně, chápu, že lidé opravdu mohou být takto klinicky nemocní a musí to řešit antidepresivama…ale myslím že je taky hodně lidí, kteří by to třeba zvládli sami bez prášků (myslím to obecně, vůbec teď nemluvím o carole, protože ji neznám…) Musí se to podchytit v začátku, jakmile se to rozjede,(proto jsem se ptala jak dlouho už ty stavy má) není cesty zpět. Ty stavy mají taky nějakou příčinu, musí mít, třeba skrytou.....a pokud je člověk relativně zdravý a mladý (33 let) a nemá v rodině diagnostikovanou nějakou takovou nemoc, není obecně důvod pro tyto stavy…jenom jsem se snažila trošku filozofovat…:-))) Najít příčinu těch stavů a zkusit řešit, ale hned ze začátku…to tělo si to sakra pamatuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carola píše:
borůfko,nejde mi se přihlásit do té skupiny,napsala jsem tam,proč bych měla být přijata,odeslala jsem to a zmizelo to a znovu se tam objevil ten formulář,abych vyplnila,proč bych tam měla být přijata,něco dělám špatně,ale nevím co.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fantagiroo píše:
Jasně, chápu, že lidé opravdu mohou být takto klinicky nemocní a musí to řešit antidepresivama…ale myslím že je taky hodně lidí, kteří by to třeba zvládli sami bez prášků (myslím to obecně, vůbec teď nemluvím o carole, protože ji neznám…) Musí se to podchytit v začátku, jakmile se to rozjede,(proto jsem se ptala jak dlouho už ty stavy má) není cesty zpět. Ty stavy mají taky nějakou příčinu, musí mít, třeba skrytou.....a pokud je člověk relativně zdravý a mladý (33 let) a nemá v rodině diagnostikovanou nějakou takovou nemoc, není obecně důvod pro tyto stavy…jenom jsem se snažila trošku filozofovat…:-))) Najít příčinu těch stavů a zkusit řešit, ale hned ze začátku…to tělo si to sakra pamatuje…
jasňačka a napohodu, ale já mám fakt tu zkušenost se známou, že prostě se dostala do těžké deprese z přepracování, ze stresu apod. Brala je půl roku, srovnala se a je bez nich. Ono taky neznamená, že když si je jednou vezmeš, tak že v tom lítáš nadosmrti. A taky si myslím, že lepší půl roku na AD, než udělat nějakou velkou blbost. Což tady hrozilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
moderator te skupiny třeba není zrovna on line ono to chvilku portva ale zkusím ji napsat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
