V praci mě pomlouvají

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
19.7.21 06:04

V praci mě pomlouvají

V jedné práci (zenský kolektiv) uz jsem dva a pul roku. Vedouci a dva poskoci, ci jsou tam nejdele spolu jezdi na dovolenou. Ze zacatku mi ta prace nesla, pořádně mě nezaučily a ja se bála, pořád se jen ptát, když na mě pořád házely obličeje ve stylu. Ach jo, zase, ta je blbá. Postupně se mi podařilo se zajet. Sem tam člověk udela chybku, ale to tu každej, jak sebojim neco rict ale řeším se stejně jen já. Když už se neřeší, chyba kterou sem udělala tak se řeší že nejsem tak upovídaná jak ony, nebo kolegyně předemnou, že se nesvěřuju se svým soukromím a ze ty přede mnou byly upovídanější atd. Ale porad si me tam nechávají. V prosinci mi ma končit smlouva na rok a meli by mi dat smlouvu na neurcito a nebo vubec. Mám už hodně sražené sebevědomí. Práce mě baví ale kvůli nim tam chldim otravena. Prac. doba je v celku fajn. Plat nic moc, ale zas mi šlo o praci v oboru. Kdyby tam nenyli ony, tak he to super. Mam strach, ue to stejne vsude bude stejne

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20861
19.7.21 06:13

No zajímalo by mě, co za práci můžeš dělat s tímto otřesným a psaným stylem.

Každopádně si to udělej takový jaký ty chceš. Pokud stojíš o práci, tak se buď snaž zapojit a zapadnout a nebo je ignoruj a neřeš co ony o tobě vykládají. Pokud to je příliš, tak máš do konce roku krásný čas si najít práci novou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.7.21 06:22

@Cenarius 2,5 roku sem se snažila zapadnout. Chvíli sem měla za to, že je vše ok. Vím, že mám čas hledat jinou, ale mám strach, že to všude bude stejné, nebo dokonce horší s mou introvertní povahou.

  • Citovat
  • Upravit
26854
19.7.21 06:36
@Anonymní píše:
@Cenarius 2,5 roku sem se snažila zapadnout. Chvíli sem měla za to, že je vše ok. Vím, že mám čas hledat jinou, ale mám strach, že to všude bude stejné, nebo dokonce horší s mou introvertní povahou.

Muze to byt jinde stejne, muze to byt lepsi, ale muze to byt i horsi. To dopredu nikdy nevis :?
K nam jak prichazeji novi pracovnici, tak vidim, ze se atmosfera meni. Ja vnimam, ze k horsimu, jini treba, ze je to lepsi. To je vzdy o subjektivnim vnimani.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53518
19.7.21 06:38
@Anonymní píše:
@Cenarius 2,5 roku sem se snažila zapadnout. Chvíli sem měla za to, že je vše ok. Vím, že mám čas hledat jinou, ale mám strach, že to všude bude stejné, nebo dokonce horší s mou introvertní povahou.

Tak když už dopředu víš, že i jinde to bude špatně, špatně to bude. Introvertní povaha není na závadu. Spíš přístup k práci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.7.21 06:45

Měla jsem to stejně. Už při konci VŠ jsem začala dělat v oboru, zkusila jsem si to. To peklo v ženském kolektivu jsem nedala a řekla si, že tohle není cesta pro mě, nemám na to nervy. Jsem také introvertní, nesvěřovala jsem se, a to ženské nemají rády. Maj pocit že si myslíš, že jsi víc než ony. Vykašlala jsem se na to, jela jsem do zahraničí na farmy na 5 let, pak se seznámila s mužem tady u nás, máme farmu, pracujeme celej den spolu a je to nádherný. Pokud ti práce v kolektivu nevyhovuje, bolí tě z toho žaludek (taky jsem to tak měla), změň styl života. Tohle není pro tebe. Držím palce.

  • Citovat
  • Upravit
mackA159
19.7.21 06:52

Ženský kolektiv snesou jenom drbny. Najdi si práci kde budeš dělat sama. Já jsem chvíli dělala po škole v kravíně, jen jsem potkávala holky když jsme si měnili směnu. Ve dne v noci jsem tam byla sama. I přes to že to je teda protizákonný… Nicméně byl tam klid, žádný drby, pomluvy.. když nám začali měnit směny, tak jsem odesla do zdravotnictví. Sice teplíčko, teplé jídlo, lidi…ale ženský kolektiv za trest. Začni makat na sebedůvěře, nepodcenuj se. A hledej práci bez lidí.

  • Citovat
  • Upravit
4998
19.7.21 07:24

Hele, já jsem taky introvert, o tom to není :nevim: Jak moc půjde změnit tvoje „zařazení“ ve stávající práci nevím, ale kdybys šla do nové, zkusila bych se naučit takový ten small talk (např. jak se vede, co děti/vnoučata, nemáš nový účes, pěkná sukně), tím nikoho neurazíš, vlk se nažere, koza zůstane celá. Navíc co si budem, většinu lidí, kteří si chtějí povídat a drbat stejně doopravdy nezajímáš, chtějí mluvit hlavně o sobě, takže třeba ocení, že jako introvert vydržíš chvíli naslouchat. Já to tak dělám a pak si jdu po své práci a funguje to :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1238
19.7.21 08:01

Taky mam stejnou zkusenost. A mam vyzkouseny, ze tohle se deje jen v zenskym kolektivu. Jednou mezi nas vzali 1 chlapa a bylo to jeste horsi. Choval se hur, nez ty pipiny. Nicmene jsem pracovala taky v jen muzskym kolektivu (v gastru, aby nekdo nemel nejaky narazky) a musim rict, ze to byla nejlepsi prace nebo spis nejlepsi misto, kde jsem pracovala. Takze za me v nejhorsim uplne smisenej kolektiv, v nejlepsim jen s chlapama, jinak si nabrousit lokty a obrnet se :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6997
19.7.21 08:32

Zažila jsem něco podobného. Jako introvert jsem 2 roky pracovala v kolektivu 20 žen, kde se pomlouvalo a donášelo. Hodně lidí během té doby odešlo jinam, ale to jádro, které nejvíce intrikovalo, zůstalo pořád stejné. Nakonec jsem brala různé doplňky na nervy nebo Lexaurin.
Nakonec se mi hrozně ulevilo, když jsem odtamtud odešla.
Nyní jsem v práci sama, jen s jednou super kolegyňkou. A mám klid. I když nová práce má zase své jiné mínusy. Všude je něco.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7205
19.7.21 10:45

To tak většinou bývá. Kdo furt nemele hubou, je divný.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20861
19.7.21 11:45
@Anonymní píše:
@Cenarius 2,5 roku sem se snažila zapadnout. Chvíli sem měla za to, že je vše ok. Vím, že mám čas hledat jinou, ale mám strach, že to všude bude stejné, nebo dokonce horší s mou introvertní povahou.

Hele můžu ti říct, že na 100% to jinde stejné nebude. A introvertní povaha s tím nemá co dělat. Znám spoustu introvertů, já sám taky jsem a problémy tohodle typu v práci nemáme nebo je neresime.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.7.21 14:50

@Cenarius ale má s tím co dělat, když mi to pořád předhazují. Že o mě málo ví atd. Pritom mluvim dost, ale o práci a věcech kolem. Ony dojdou do prace. Z 8 prac hodin skoro 3,5 hodiny prokafrají u ksfíčka, každýho na koho di vzpomenou pomluví tak, že na nich nit nezůstane suchá. Já nejsem místí, ale dojíždím autem z jiného města tak se k pomluvám nepřipojuju a celkově pomluvy prostě nesnáším. Ale mě zaměstnali na pozici, která musí kmitat, a dělat tzv. špinavou práci, která jim se nechce a když už zvednou zadek a zvednou telefon, že já byla např. na záchodě nebo hrabala ve skladu, mam to měsíc na talíři :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.7.21 21:18

Citlivé údaje, prosím anonym.
Ahoj, pokud do práce chodíš s nechutí nebo už se zdravotními problémy a ještě trochu si sebe vážíš, radím hledat si jiné zaměstnání. Jsem taky introvert (se soc. fobií k tomu) a ve většině zaměstnání jsem měla nadřízenou nebo aspoň jednu kolegyni, která mě deptala. Naposledy jsem byla 7 let v ženském kolektivu a to byla konečná. Skončila jsem v rukou psychiatra a odnesla si, kromě sebevědomí kdesi hluboko pod bodem mrazu, i trvalý zdravotní problém. Lidé, kteří mají zábavu v ponižování druhých, jsou ve skutečnosti dost nešťastní a zoufalí, proto si frustraci a životní nespokojenost vybíjí na „slabších kusech“. Jsme pro ně ideální potrava. Buď mít ostré lokty, nehrát jejich hru a nenechat si kálet na hlavu nebo se od podobně toxických lidí distancovat.
Prvních pár let jsem slušně odolávala, ale pak mi došly síly. Jsem stejná jako ty, spíše tichá, nemám ráda pomluvy a řeči o ničem. Zpočátku jsem se snažila zapadnout, byla jsem přijata nadmíru laskavě, ale brzy obrátily (jen některé). Úšklebky, pichlavé průpovídky, faleš, pak pomluvy, shazování, překrucování, intriky… Do práce jsem chodila se strachem, domů naprosto vyřízená, měla jsem depresi a pak neustálé nemocenské. Můj pracovní výkon se snižoval…
Na nohy mě postavil psychiatr a následná výpověď. Kdyby tam nebyly ony, zůstala bych (i přes nemoc a jiné překážky, které by se daly překousnout), protože práce mě bavila a i nadřízení byli slušní a féroví.
Být tebou, pokud nejsi ve finanční tísni nebo můžeš jít s platem dolů, hledej jinde. Za zničené zdraví žádná práce nestojí. Ale klíčové je stejně zapracovat na sobě, protože skoro v každém kolektivu se najde někdo a věčně utíkat nemá smysl. :hug:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.7.21 21:30

Šla bych pryč. Stres se ti podepíše na zdraví a nikdo ti za to nic nedá, že ses tři roky jenom nervovala. Já jsem po RD změnila práci, náplň je stejná, ale jiná firma, a konečně jsem poznala, co to je, když se člověk celou neděli nemusí klepat z toho, že v pondělí musí zase do práce a kdo mu tam vynadá. Nejsi ničí otrok, můžeš odejít jinam.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat