Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Váhám, zda mít druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
boricmytu
23.5.23 08:41
Druhé bylo těžší než první, méně času na věnování a asi to bylo i vyšším věkem. než u prvního (rozestup a věk cca stejný jak u tebe), ale dramatičtější byl spíše ten první půl rok, až rok, pak už si to sedlo a nyní je to super.
Jen si idylicky nepředstavovat, že když syn chce sourozence, tak nevidí miminko, ale bráchu nebo ségru, co s ním dělá blbiny, což začne tak od roku a půl až od dvou let, do té doby ta koexistence moc nefungovala, v jiné rodině to může být jinak.
Nyní už fungují spolu a mají se velmi moc rádi a často se spolu hrají, jen se musí pamatovat i na to, že syn je zvyklý na vaši pozornost, což prvního půl roku mít nebude (nejde to udělat jinak, musí si zvyknout), že není středem vesmíru:)
- Citovat
- Upravit
23.5.23 08:47
@Anonymní píše:
Krásný den. Prosím o anonym u tohoto příspěvku.
Mám doma skoro 4 a půl letého synka. Tak nějak jsem byla přesvědčena, že jedno dítě stačí. Teda určitě jsem nechtěla dvě malé děti. Jenže poslední dobou začínám čím dál více uvažovat o druhém. Sám malý pořád, že by chtěl brášku nebo sestřičku. Já už nějakou dobu pracuji, on je ve školce, často u babičky a dědy, takže ten režim už je na pohodu. A mně už bude letos 32, tak pomalu nejvyšší čas, pokud bych ještě chtěla jedno dítko. Upřímně, hrozně bych si přála si to zkusit ještě s holčičkou. Tak se ptám, dámy, kdo taky váhal třeba a pak se rozhodl si pořídit ještě jedno dítě, jak jste to vnímaly, zvládaly? Děkuji moc za reakce
na to, co chce synek na to vůbec nehleď, kdyby jsi nakrásně otěhotněla teď hned, tak se miminko narodí, když synek bude mít 5,5 roku - než bude mimi tak dvouleté, aby si spolu mohli hrát, bude mu 7,5 - bude chodit dávno do školy,
spíš to pořešte s manželem, zda vám to stojí za to, vše s miminkem prožívat znovu - zda byste se na to těšili, nebo by to byl pro vás opruz - pak finance, velikost bytu,
a na holčičku se neupínej, co když to bude zase chlapeček?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 08:49
A kde v tom tvém „chci“ a „váhám“ je tvůj partner? 
Ten se k druhému dítěti staví jak? To by pro mě bylo celkem stěžejní. Jinak já věděla, že musím mít děti za sebou tak, abych mezitím nečuchla ke svobodě (rozuměj nezačla chodit do práce), protože jinak by se mi do druhého nechtělo nebo si ho pořídila později a měla defacto dva „jedináčky“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.23 08:50
Zakladatelka - @boricmytu Děkuji za reakci. Ano, s tím určitě počítám, že nejtěžší bude první půlrok, rok, ale zase si říkám, že když to člověk nějak zvládne, tak pak se z nich třeba stanou parťáci a už to půjde lépe. Co se pozornosti týče, tak syn je už nějakou dobu zvyklý trávit část víkendu u prarodičů, miluje to tam, oni se k němu chovají moc hezky, dělají s ním všemožné aktivity, takže v tomhle by nebyl problém, kdybych se potřebovala věnovat mimču a zároveň nemít pocit, že syn je ošizený, tak tam má plnou pozornost a prarodiče miluje.
Já si říkám, že člověk nějak zvládne, že to bude náročnější nějakou dobu, ale pak třeba až budeme s mužem starší, tak aby nám pak nebylo líto, že jsme do toho nešli, že třeba mít trochu větší rodinu může být fajn.
- Citovat
- Upravit
23.5.23 08:51
A ano, jak píší holky, tvůj syn si nepředstavuje opruz s miminkem, ale sobě rovného parťáka a to (promiň že to napíšu natvrdo) nikdy nebudou. Protože s věkovým rozdílem minimálně 5,5 roku se síly vyrovnají až v dospělosti. Takže na jeho „chci sourozence“ bych vůbec nehleděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.23 08:52
Zakladatelka - Co se manžela týče, tak ten to nechává na mě 
Jestli se rozhodnu, že ano, tak bude rád, jestli ne, tak to bude respektovat, Jinak finance, velikost bytu atd problém není. vyloženě jen ten „strach“, jak to zvládnu. A samotřejmě počítám i s variantou, že to bude chlapeček. 
- Citovat
- Upravit
23.5.23 08:53
Já mám děti přesně o 9 let, tak dlouho mi to trvalo, než jsem se rozhoupala k druhému.
Jsem spokojená, navíc druhá holčička. Ale ne nadarmo se říká jedno dítě žádné dítě. Dvě děti je výrazný rozdíl. Musí se rozdělit tvá pozornost mezi dvě děti, starší dítě najednou žárlí i když si sourozence přálo. Chlap se musí výrazně víc zapojit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
23.5.23 08:54
Taky se pořádně zamysli, jestli by ses těšila z druhého chlapečka.
- Citovat
- Upravit
23.5.23 08:55
Jinak já jsem se sestrou o skoro 8 let a i když jsem se celkem ráda starala o to miminko (ale pozor, to asi kluk mít nebude), tak pak nastalo neuvěřitelně opruzné období mezi 2-cca 8 lety, kdy mi ségra ničila věci do školy, všude mi lezla, měla jsem jí pořád za zadkem, já už v pubertě a nebyla jsem zvědavá na nějakýho malýho přívěška 
Pěkný vztah jsme si vybudovaly až mnohem později.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 08:59
A taky mě napadá, píšeš, že je syn často o prarodičů. Tady může najednou nastat změna, děti cítí se cítí ohroženi sourozencem a k babičce najednou nechtějí chodit, chtějí si hájit své místo doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:00
Také jsem váhala, ale druhé dítě nakonec měla. A jsem za to ráda, je to sluníčko. Teď spíš lituju, že jsem si nepořídila děti tři, ale pozdě bycha honit. Jedináček je nevýhodný, může se mu něco stát a nemáš pak žádné dítě. Můžeš se s ním v pubertě a dospělosti odcizit, může ti odjet daleko do ciziny a nemáš žádné dítě. Na jedináčcích je často vidět, že byli jedináčky, jsou sobečtí, myslí jen na sebe, neradi se s někým dělí a musí být podle nich. Jsou na to tak z dětství zvyklí. Mám manžela jedináčka, a i když jsem s ním již řadu let, vykazuje některé rysy pro jedináčky typické.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:04
@unuděná píše:
A kde v tom tvém „chci“ a „váhám“ je tvůj partner?
Tak u mě to bylo ja chci. Partner naštěstí poslech a myslí, že ne lituje. Kdyby nechtěl, tak si to zařídím jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:04
@Polední bouře píše:Šmarja
Tak u mě to bylo ja chci. Partner naštěstí poslech a myslí, že ne lituje. Kdyby nechtěl, tak si to zařídím jinak
Chudák chlap
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:05
Mam tri, vsechny uz v puberte. Je mi skoro 46 a kdyby se vyskytlo jeste jedno, zvladnem to. Neni to nijak patologicky, jako nejaka seberealizace skrz deti, mam proste rada cajmrsk prostredni ma tezkou formu autismu, i za nej jsem rada, uci cloveka premyslet pruzne. Me to cely proste bavi. Vzdycky jsem si prala deti, za me to patri k zivotu tak nejak prirozene. Ale urcite to tak kazdej mit nemusi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Krásný den. Prosím o anonym u tohoto příspěvku.
Mám doma skoro 4 a půl letého synka. Tak nějak jsem byla přesvědčena, že jedno dítě stačí. Teda určitě jsem nechtěla dvě malé děti. Jenže poslední dobou začínám čím dál více uvažovat o druhém. Sám malý pořád, že by chtěl brášku nebo sestřičku. Já už nějakou dobu pracuji, on je ve školce, často u babičky a dědy, takže ten režim už je na pohodu. A mně už bude letos 32, tak pomalu nejvyšší čas, pokud bych ještě chtěla jedno dítko. Upřímně, hrozně bych si přála si to zkusit ještě s holčičkou. Tak se ptám, dámy, kdo taky váhal třeba a pak se rozhodl si pořídit ještě jedno dítě, jak jste to vnímaly, zvládaly? Děkuji moc za reakce