Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Váhám, zda mít druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.5.23 09:30
My mame tri, jedno je jak dovolená 
jak přijde další dítě, tak je to milionkrát náročnější. Předem nevíš jaké to druhé bude, náš druhy byl 100× náročnější, než první. Ze budeš mít holčičku si taky nenaplanujes. Pro mě je idelani věkový rozdíl do 4 let, pak už si spolu stejně moc hrát nebudou, budou jak dva jedinacci. Hlavně kombinace třeba prvnak a mimino je úplně vrazda já rodila, když nejstarsi šel do první třídy a nic moc teda. S miminem v náručí řešit školu, ukoly, za každého počasí ráno běhat s novorozencem do školy, syn má i krouzek, takže další 3 odpoledne venku v každém počasí opět s miminem, jako už bych do toho nesla vůbec na to dítě nemám takový klid jako na to první buď malinký věkový rozdíl, kde budou jak dvojčata, mít stejně zájmy a režim a nebo naopak velký rozdíl, kde budou dva jedinacci a ten starší už bude plně samoobsluzny. Jinak si to stejně s miminem znova užívat nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:32
@Polední bouře píše:
Mě se ta myšlenka neprici, přijde mi rozumná. A nemusí se nic stát, může se jen odstěhovat, nebo se rozhodnout nemít děti. A já v budoucnu chci mít kolem sebe stále mladou generaci. Vize dvou milujicich se starousku mě fakt neláká.
Vím, ani s 10 detma není nic zaručeno, ale pravděpodobnost, že nebudu jednou trávit čas s vnoučaty s počtem děti úměrně klesa.
Mladou generaci můžeš mít kolem sebe i bez toho, abys očekávala od svých dětí, že ti porodí vnoučata a budou ti je pravidelně vozit na návštěvy 
Přijde mi to dost nezdravé. Samozřejmě taky se těším, že třeba děti jednou budou mít vnoučátka a snad budeme mít tak pěkné vztahy, jako máme s babičkami nyní, ale NEOČEKÁVÁM to od nich. A když se rozhodnou, že třeba budou žít oba v Austrálii, budu šťastná, že oni jsou šťastní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:33
@Hibou píše:
Nejdůležitějším a někdy nejtěžším úkolem rodiče je dát dítěti bezpodmínečnou lásku a milovat ho třeba i tehdy, když bydlí na druhém konci zeměkoule. To fakt myslíš vážně, že když dítě odjede daleko do ciziny, tak ho „nemáš“? Dítě není věc, kterou vlastníš.
Píšeš mi z duše. My máme jedno dítě a tak to asi i zůstane, ale okolí do mě hučí, a co když vám nedejbože zemře, anebo tak, nemáte nikoho. Pěkně uhozené, přitom zrovná já mám co mluvit, když můj o 13 let starší brácha se zabil na autě, ale stejně na tohle nemůžu tak myslet, i tomu druhému, třetímu se může něco stát a pak co, budu se trápit, proč jsem ho vůbec měla? A já taky - bydlím daleko od rodiny, nedrželi mě, ale postesknou si, že proč tak daleko, ale tak to jednoduše vyšlo, viděli dobře, že u nás nebyla perspektiva, navíc mám syna, takže nevidí vnoučka a nemůžou se s ním venku chlubit, můžou všechny děti odjet, jistotu nemám u žádného. Poznám rodinu, která má 3 děti a všechny se rozlétli, jedna dokonce až v Austrálii. A k zakladatelce - 2 děti nemám, tak nemůžu posoudit, záleží jestli se ti zase chce do toho koloběhu přebalování, kojení, koliky, uspávání, přebalování, kojení…nekončící koloběh. Co se týká syna, tak bude tam větší rozestup, třeba já a brácha 13 let, ale zas když mi bylo těch 18 let, tak jsem chodila pro rady ohledem studia a práce za ním, škoda, že se zabil, chybí mi. 
třeba najdou spolu řeč až později, musíš se řídit podle svých pocitů a srdce, zabrat byste museli všichni o tom žádná, roli tam hraje milion faktorů - jestli máte pomoc, hlídání, jak se zapojí nebo nezapojí partner, jak to máš s prací, jak partner, může to být náročné miminko, můžeš mít náročné těhotenství, sekci…odpověď hledej v srdci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:34
@Hibou píše:
Takže nejenom že očekáváš, že se dítě neodstěhuje nikam daleko, ještě očekáváš, že TI pořídí vnoučátkaještě nějaká další očekávání máš? Já nechci dítě MÍT, ráda bych svým dětem byla průvodcem na jejich cestě ke spokojenému dospělému životu a je mi úplně jedno, kde budou bydlet a jestli budou mít děti.
A co je na tom divného. Ano, plně respektuji, že je to jeho život. Ale radši budu, když ty vnoučata mit budu, ty ne?
A když máš víc děti, tak je prostě vyšší pravděpodobnost, že se alespoň nějaké rozhodně mit děti a to i bez moji intervence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:38
@unuděná píše:
Mladou generaci můžeš mít kolem sebe i bez toho, abys očekávala od svých dětí, že ti porodí vnoučata a budou ti je pravidelně vozit na návštěvy
No, krev není voda. Je hezké v dalších generacích vidět sebe.
Se zbytkem souhlas. Vidíš, i ty se těšíš, že třeba budeš mít vnoucatka. A s počtem děti se ta pravděpodobnost prostě zvyšuje, aniž bych jim jakkoliv mluvila do života.
Ale pro mne je asi hlavní motiv, že je prostě krásně přivést človíčka na svět a pak ho vychovávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 09:41
@Anonymní píše:
Zakladatelka - Co se manžela týče, tak ten to nechává na měJestli se rozhodnu, že ano, tak bude rád, jestli ne, tak to bude respektovat, Jinak finance, velikost bytu atd problém není. vyloženě jen ten „strach“, jak to zvládnu. A samotřejmě počítám i s variantou, že to bude chlapeček.
Co by jsi nezvládla, podle mě ti nic nebrání, podmínky ideální. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 10:01
No jako mít tři děti - jedno zemře kvůli nehodě, další na rakovinu a třetí bude postižené… hlavně mít tři to jsou dakt úvahy. Máme čtyři roky od sebe. Akrualne 5&1 rok takže na bitvy teprve dojde. Ale mají se radi, většinou si spolu hezky hrají. Druhé je takové pohodovejsi než první, víc me vyžaduje a hůř spi, ale nic co by mi vadilo. Já teda okolo sebe nemám nějaké rivalové děti, které by se nesnasely. A to mají bezne věkové rozdíly okolo 3,5 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 10:19
@unuděná píše:
A kde v tom tvém „chci“ a „váhám“ je tvůj partner?Ten se k druhému dítěti staví jak? To by pro mě bylo celkem stěžejní. Jinak já věděla, že musím mít děti za sebou tak, abych mezitím nečuchla ke svobodě (rozuměj nezačla chodit do práce), protože jinak by se mi do druhého nechtělo nebo si ho pořídila později a měla defacto dva „jedináčky“.
Tak to já cuchla, protože navázat s další MD po RD mi nevyšlo, ve 2,5 letech staršího sem potratila, pak litala po doktorech a otěhotněla sem půl roku po návratu do práce, tak rychle jsem to ani nečekala. Takže do roka a do dne další mateřská, a vůbec mi to nevadilo. Mně to na 2.stranu přišlo fajn, dostat se na chvíli mezi lidi, něco si zase našetřit, já bych se zbláznila být doma třeba 6-7 let v kuse. Staršímu byly 4 pryč, když se mu narodila ségra. Vztah mají takový normální, někdy si hrajou pěkně, ale rvát a provokovat se taky umí fest. Ty 4 roky už pro mě byly fakt hranicni jako odstup, my jsme se ségrou o 5, manžel se svojí ségrou taky a je to znát. Spíš bylo složitý s miminem resp. batoletem řešit pak u staršího nástup do školy, vůbec výběr školy a přípravu, pár si jich chcete prohlídnout pro srovnání, když máte víc možností, kočár vozila třeba kamarádka mezitím venku…logopedii, různý vyšetření s tím související a shánět hlídání, všude ji s sebou vzít nešlo… Do školky ho teda vodil spíš manžel a my vyzvedavaly, malá mi tou dobou většinou spala v kočáru. První asi 3 - 4 měsíce než měla aspoň nějaké očkování ho i vyzvedával abysme do školky nelezly a něco nechytila, to byla jeho iniciativa, ne nějaká moje hysterie;) malej už mohl být u babiček…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 10:21
@Jahudka82 Já ale do práce taky chodila, ale jen na DPP a právě kvůli sobě, abych vypnula hlavu a dostala se mezi lidi a zpět do oboru. Byla jsem nakonec doma 5,5 let, i to bylo víc, než dost 
Děti mám necelé 3 roky od sebe a je to ideál podle mě, ještě tak ten rok navíc by se dal, ale třeba už teď vnímám, jak jde starší do puberty, že ta největší zábava nás teprve čeká
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 10:34
@unuděná píše:
@Jahudka82 Já ale do práce taky chodila, ale jen na DPP a právě kvůli sobě, abych vypnula hlavu a dostala se mezi lidi a zpět do oboru. Byla jsem nakonec doma 5,5 let, i to bylo víc, než dost
Tak to jo, já šla pak u mladší po 2.roce taky na brigádu jim pomoct, měla sem jít puv.na 6hod. na zkrácený ale nesehnala sem školku, jen na 2 dopol. v týdnu a nakonec to bylo tak akorát a ideální že si hezky zvykla. U staršího to díky různým mým zdrav. komplikacím ani nešlo, to bylo pořád něco. Byla sem ráda když sem měla hlídání aspoň na ty doktory, ani to ne vždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
boricmytu
23.5.23 12:10
@Anonymní píše:
Zakladatelka - @boricmytu Děkuji za reakci. Ano, s tím určitě počítám, že nejtěžší bude první půlrok, rok, ale zase si říkám, že když to člověk nějak zvládne, tak pak se z nich třeba stanou parťáci a už to půjde lépe. Co se pozornosti týče, tak syn je už nějakou dobu zvyklý trávit část víkendu u prarodičů, miluje to tam, oni se k němu chovají moc hezky, dělají s ním všemožné aktivity, takže v tomhle by nebyl problém, kdybych se potřebovala věnovat mimču a zároveň nemít pocit, že syn je ošizený, tak tam má plnou pozornost a prarodiče miluje.Já si říkám, že člověk nějak zvládne, že to bude náročnější nějakou dobu, ale pak třeba až budeme s mužem starší, tak aby nám pak nebylo líto, že jsme do toho nešli, že třeba mít trochu větší rodinu může být fajn.
dost lidí ti zde píše, že nebudou parťáci, ale u nás se stalo, že jsou ne ve všem si rozumí, ale většinou se k sobě chovají pěkně a hlavně to starší dítě to mladší tak nějak opečovává a učí jej hodně věcí, bere je mezi své kamarády.
Tady nejde o čas o víkendu, tady jde o cca rok, kdy bude na druhé koleji prostě ve všem, miliónkrát budeš muset říct, počkej až (dokrmím, obleču, postarám se a milion dalších) tvého sourozence, nebouchej s tím, nebuď na něj takový, bude jej tahat za vlasy, štípat, ubližovat mu a on se nebude moci bránit.. Bude prostě na druhé oleji a nebude to pro něj příjemné, to si piš, do teď je on středem vašeho vesmíru a to mu narozením dítěte nadobro končí, už to prostě bude dvojka, zvykne si, ale chvíli to trvá a hlavně to bude dávat na vinu mladšímu sourozenci.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
23.5.23 12:54
Přání dítěte mit sourozence nema v tomhle smysl brat v potaz - viděla jsem to u našich dvou, co mají o druhých rodicu mladší sourozence (o víc bez 4 roky).
Do roka věku sourozence to bylo nadšené vykladani, jak je sourozenec bajecny, roztomilý a těší se na něj. Jakmile se zacal/a hýbat, byl konec..a od té doby už to jsou jen stížnosti.. co jim sourozenec bere, na program, přizpůsobeny menšímu dítěti, že ho případně musí hlídat, věnovat se mu.. zvlášť u mého syna, který má o 8 let mladší sestru, to už jsou jen stížnosti.
- Citovat
- Upravit
23.5.23 15:32
Přijde mi, že takto snad přemýšlí skoro každý před pořízením druhého dítěte, je tam strach, jak to zvládnou, obavy, co na to sourozenec, nejistota, jestli ano/ne… Jasný, je to zase obrovská změna, je to náročný, ale pokud ho chcete a nemáte vyloženě nějaký velký důvod, proč ne, tak proč ne… 
Jinak my máme děti od sebe tři roky (holčička 9 měsíců, kluk v létě 4 roky) a aktuálně si říkám, že to druhé dítě je mazec, ale stejně bych nechtěla jedno. Máme hodně náročné období, starší tahá ze školky nemoci, my to s ním chytáme celá rodina, v noci se nespí, v šest ráno vstávačka, v devět večerka, kdy odpadnu i já, v noci xkrát vstávat k miminu, přes den čas pro sebe nula, takto to u nás aktuálně vypadá. Ale stejně jsem ráda za rozhodnutí mít druhé, protože doufám, že už bude jen líp a vím, že se ty období rychle střídají. Ale jo, občas si říkám, jaká by to byla pohodička, kdybychom měli jen to jedno.
Příspěvek upraven 23.05.23 v 15:41
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 15:37
Už je velikej věkovej odstup, už si nijak nepohrají a starší se bude cítit odstrčený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 16:06
@Polední bouře píše:
No, krev není voda. Je hezké v dalších generacích vidět sebe.Se zbytkem souhlas. Vidíš, i ty se těšíš, že třeba budeš mít vnoucatka. A s počtem děti se ta pravděpodobnost prostě zvyšuje, aniž bych jim jakkoliv mluvila do života.
Ale pro mne je asi hlavní motiv, že je prostě krásně přivést človíčka na svět a pak ho vychovávat.
Tvůj přístup je potenciálně dost problematický. Věty typu krev není voda, přivést na svět a vychovat ad. z předešlých příspěvků naznačují, že svým dětem nepřiznáváš dostatečnou míru svobody, kterou člověk potřebuje, aby se mohl zdravě vyvinout a dál nějak spokojeně žít. Bereš je jako nějaký svůj majetek, něco co si stvořila, vychovala a na co máš právo. A ještě ke všemu od nich čekáš, že budou naplňovat nějaké tvé potřeby až zestárneš. Hrozné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
