Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Válení, vztekání venku u dvouleté - jak se zachovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.15 07:43
Ani nevíš, jak ti rozumím:-( U nás bohužel nefungovalo vůbec nic. Byl to pro mě začátek očistce, který se stupňoval. Dcerka nemluvila, tak bylo naprosté scifi zjistit, o co jí jde. Pravidelně to dělala, když jsme odvedli synka do školky a přecházeli křižovatku. Podlomila kolena a lehla si do marastu. Zkoušela jsem snad všechno, změnili jsme i trasu, nepomohlo nic. Také jsem se setkala s chytrými důchodci. Také se mi podařilo vypěnit a řekla jsem paní, ať se do toho neplete a paní to okomentovala „Aáá maminka je nervózní“ 
Manželovi to také nedělala, pak jsme zjistili, že je to tím, že s ní nechodí ven tak často. Když začal chodit s malou ven častěji, tak i on byl obdařen tímto zážitkem. Bylo to hrozný, dcera u toho ještě strašně řvala, měla jsem pocit, že jsem ji někde ukradla. Časem se to zlepšilo, přišly zas jiné jobovky, teď má 4 roky a pozornost se snaží upoutat brečením na cokolov. Ale to už je jiné téma. Každopádně vydržet, vydržet a vydržet. Já pak po těchto momentech malou drapla a vztekající a řvoucí jsem ji odtáhla nebo odnesla domů. Ona pak dokázala půl hodiny ležet doma na zemi a vztekat se. Já seděla v koupelně na zemi a brečela jsem zoufalstvím. Nikdo mi nepomohl, neporadil. Jediná spása pro mě byla, že v tom nejsem sama. Když jsem viděla nějaké dítě někde ležet na zemi a u něj stála maminka, aniž bych komukoliv přála cokoliv zlého, vnitřně mě to hřálo, že v tom nejsem sama. TAKŽE: nejsi v tom sama, jen se to musí přežít! Každopádně tato zkušenost mě obohatila o jednu úžasnou věc - NIKOHO UŽ NESOUDÍM. Dřív jsem si také myslela, že jen matka selhala, protože starší syn byl ukázkový a období vzdoru jsem u něj nepoznala. Dcera mi to vynahradila za oba. DRŽ SE!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 07:48
Ahoj, sice ještě nevím o čem mluvím, ale četla jsem o tom a jedna kamarádka mi to potvrdila, že to u nich fungovalo tak dávám k dobru. Když se začne vztekat tak si lehnout vedle ní a začít dělat to co ona, vztekat se at vidí jak je to ošklivé. Zaručeně se zarazí a bude koukat co to ta máma vyvádí. 
Ale asi pak budete muset domu bo budete obě jak čuňky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 07:50
Teď jsem si ještě vzpoměla, že když se vzekali doma, nic jsem neřekla, odtáhla jsem je do koupelny, pustila studenou vodu a rukou jsem jim umyla obličej a to by jste koukali, jak je to rychle přešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 07:57
@Mágovka píše:
Ahoj, sice ještě nevím o čem mluvím, ale četla jsem o tom a jedna kamarádka mi to potvrdila, že to u nich fungovalo tak dávám k dobru. Když se začne vztekat tak si lehnout vedle ní a začít dělat to co ona, vztekat se at vidí jak je to ošklivé. Zaručeně se zarazí a bude koukat co to ta máma vyvádí.
to bych chtěla vidět, jak tady mamka vedle ní lehne na chodníku a začne tam sebou mlet na zemi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:01
@Renpop když dostala na zadek, nikam to nevedlo, bylo to horší, asi pomůže ignorance a zase ignorace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:02
@Mágovka píše:
Ahoj, sice ještě nevím o čem mluvím, ale četla jsem o tom a jedna kamarádka mi to potvrdila, že to u nich fungovalo tak dávám k dobru. Když se začne vztekat tak si lehnout vedle ní a začít dělat to co ona, vztekat se at vidí jak je to ošklivé. Zaručeně se zarazí a bude koukat co to ta máma vyvádí.
Hahaha Rozesmála mě představa, jak ležím uprostřed křižovatky v marastu vedle dcerky, ječím a třepotám nožkama. Nicméně je to celkem známá ráda, alespoň pro mě, zkoušela jsem doma a bez efektu. Sprchování vodou jsem také zkoušela, bez efektu. U nás nefungovalo nic, ale někomu to zabrat může.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:03
Měla jsem něco podobného, jen bez válení se po zemi (s tím se vytrestal sám, že se praštil o topení a tak s tím přestal). Nepomohlo plácnutí na zadek, vysvětlování, ingnorace. Tak jsem zkusila něco jiného. Syna jsem s ledovým hlasem pochválila, že hezky kříčí a ať si zakřičí ještě víc, že támhleta paní/pán ho jistě špatně slyšeli. Nevím, zda je to nejlepší metoda, ale na syna zabíralo. Syn okamžitě zmlkl a byl jako beránek.
Z kolemjdoucích si nic nedělej. Cizí děti se totiž vychovávají nejlépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:04
U nás stačilo pohrozit, když se nebudeš chovat slušně, zůstaneš doma sama/sám, dobře si rozmysli, jak se budeš chovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:05
@Alenka tak teď mluvíš ty mě z duše, také jsem ˇodsuzovala' jedno dítka, které se pravidelně valelo po zemi a říkala si proboha to je hrůza a teď to mám to samé, už jsem se v duchu oné mamince omluvila snad stokrát. a děkuji za komentář, pomohl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:07
@Mágovka Nooo možná by to pomohlo, ale aby mi pak někdo nezavolal odvoz do Bohnic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:10
@Hořec chvaleni za valeni vyzkoušeno, nastalo par vteřin zařazeni a vesele pokračování
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:11
@Kelsey ona je schopna slíbit ze bude hodna pak ji chytí Zachvat a slib zapomene 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:12
@Micink Když řeknete: „neběhej“, dítě si uvědomuje, že říkáte ne, ale v jeho mysli je stále lákavá představa běhání. Jediné, co dítě v tomto konfliktu zvládne, je zarazit se, nebo běhat dál.
Možná si snadněji uvědomíte, co se děje v mysli dítěte, když slyší například ono „neběhej“, pokud si to zkusíme na trochu vyhrocenějším příkladu. Dobře poslouchejte: Vyhlašuji totiž, že dám milion korun tomu, kdo v průběhu dvou minut od přečtení této věty nepomyslí na růžového slona.
Už chápete? Jde o známý psychologický vtip. Můžu si dovolit to prohlásit, protože naše představivost nezná zápor. Prostě neumíme představu nerůžového neslona. Aby dítě bylo schopné adekvátně zareagovat na náš požadavek, musí být schopné zhruba následující úvahy: „Neběhej, to znamená, že mám dělat něco jiného. Co? Třeba že zpomalím. Nebo si půjdu hrát jinam.“ Mentální kapacita malého batolete na to nestačí.
Nepoužít zápor znamená, že mu musíme vymyslet jinou činnost, což je pro nás mentálně náročnější.
Ke konci batolecího věku už dítě zpravidla zvládne přestat běhat, nicméně zátěž na jeho psychiku je velká a nás dospělé pak může překvapit zlostná reakce. Dítě sice běhat přestalo, ale třeba šláplo na hračku nebo nás i pláclo. Už sice zvládlo vymyslet, že když nemá běhat, má dělat něco jiného, ale ještě jsou zde emoce, jež musí zpracovat. Běhání je přece super zábava – a ta je zakázána. To je frustrující. Dítě si frustraci vybije, jak umí.
Tříleté dítě už zpravidla zvládne přestat se zakázanou činností a nereagovat vztekem. Pokud však vršíme zákaz na zákaz: „Neběhej! – Nesahej na to. – Neskákej tady…“ míra frustrace stoupne natolik, že dítě bude minimálně protivné.
Není výjimkou, že rodič aktivního batolete vydá i několik zákazů do minuty. Nedivme se proto, že dítě neposlouchá či reaguje zlostně. U obecných zákazů typu „nech toho“, „nezlob už“ ještě přistupuje skutečnost, že dítě neví, čeho má nechat a co z jeho činnosti je zlobení. Dítě například poskakuje, povykuje a dělá obličeje – okřiknuté neví, jestli je zlobení poskakování, nebo povykování, nebo jeho grimasy? A je to každé poskakování, nebo jen v téhle situaci?
Poslechnout banální rodičovské zákazy je tedy těžší, než se nám dospělým zdá. Až předškolní dítě je schopno skutečně přestat běhat a v pohodě se začít věnovat jiné aktivitě.
Naplnit mysl lepší představou
Co z toho vyplývá? Můžeme dítěti v běhání zabránit jinak, než že je chytíme? Ano: stačí, když místo „neběhej“ řekneme třeba:
„Marečku, poběž ke mně!“
„Dej prosím tuhle krabičku na linku.“
„Zpomal!“
Prostě když namísto toho, abychom dítěti říkali, co dělat nemá, mu řekneme, co dělat má. Vyplníme tak jeho mysl jinou představou, než je běhání. A pochopitelně: čím lákavější ona představa bude, tím ochotněji ji dítě naplní.
Zbývá se ještě zamyslet, proč vlastně my rodiče své pokyny a požadavky vydáváme právě v záporech? Inu proto, že je to i pro nás jednodušší. Jde nám přece o to, aby dítě přestalo běhat, skákat, lézt na skříň. Nepoužít zápor znamená, že mu musíme vymyslet jinou činnost, což je pro nás mentálně náročnější.
Rodič, který má zpravidla vedle péče o dítě na starost i domácnost, případně pečuje o víc dětí zároveň, nemá kapacity nazbyt. Nicméně: když si na to zvykneme, dá se to docela dobře zvládnout i za běžného denního provozu. Vyzkoušejte. V řadě rodin se takhle jednoduše změnila atmosféra o 180 stupňů.
A možná tohoto poznání využijete i třeba v partnerském vztahu. I zde užíváme zápory zbytečně často: „Nemluv už o tom. – Nech mě. – Dej s tím pokoj.“
CO TEDY ZKUSIT MALOU ZAMĚSTNAT NĚJAKÝMI PŘÍKAZY, ABY NEMĚLA ČAS MYSLET NA VÁLENÍ NA ZEMI A VZTEKÁNÍ? 
Článek jsem zkopírovala… http://psychologie.cz/…dina-a-deti/?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:24
@Micink Já čekám, a třeba si přitom čtu (nosím v kabelce vždy nějaký časopis), komentuji to tak „klidně si odpočiň, já počkám..“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
