Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Válení, vztekání venku u dvouleté - jak se zachovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.15 08:26
@Micink píše:
@Renpop když dostala na zadek, nikam to nevedlo, bylo to horší, asi pomůže ignorance a zase ignorace
Kup si knihu, a během válení se si čti.. Ono i ti kolemjdoucí, když uvidí, jak se k tomu stavíš, tak nebudou „chytří“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:32
@Sluka píše:
@Micink Já čekám, a třeba si přitom čtu (nosím v kabelce vždy nějaký časopis), komentuji to tak „klidně si odpočiň, já počkám..“
To je krásný!!! Jen si nějak nedovedu představit, že bych byla schopná vnímat co čtu. Chce se odprostit od toho zoufalství a bezmoci. Ale jo, pokud člověk nespěchá a nestojí uprostřed křižovatky, tak si dovědu představit, že bych tohle provozovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:36
@Sluka Tohle bohužel na naše dvouleté dítě neplatilo. Snažila jsem se vše pojmout jako hru, pojď budeme utíkat přes silnici, ale všechno bylo špatně. Co jsem chtěla já, to nechtěla ona. Třeba i oblíbené jídlo. Když vytočit matku, tak se vší parádou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 08:49
Se vztekanim v opravdu velkém stylu máme bohate zkušenosti od miminka. Zaklad je zůstat v klidu, coz někdy nezvládám a nejradši bych ho přetrhla. Nejhorší jsou záseky, když někam pospichame, to se pak vzteky neznám. Tuhle mel scénu, ze nenastoupí do tramvaje, vnesla jsem ho kopajícího, pak ze si nesedne, ok, tak to asi upadneš. Ani týče se nechytí. Upadnul. Srovnal se tak do pul hodiny. U nás to zhorší únava, hlad..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 09:08
Tohle období jsme měli taky. Někdy pomohlo si ohlídat, aby nebyl unavený nebo hladový. Ale jindy jsem mohla dělat ccokoliv, objimani ne, domlouvani ne, slibovani něčeho taky ne. Většinou jsem u něj stála nebo si klekla a čekala, až to přejde. Pokud se nevalel ve špíně (nemyslim přírodní, ale tu „Pražskou“). To jsem ho řvoucího odnesla pryč. Nejvíc mi to dělal před barákem, často i z únavy, tak jsem si sedla na schody a čekala. Díkybohu máme toto období za sebou a teď ve 2,5letech se už nevali a vzteka se málokdy a opravdu jen když je unavený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 09:14
@isp zajimavy clanek, dik! Snad ho za par mesicu vyhrabu v mysli. Uz ted mam dojem, ze zrovna me dite je to, ktere jeci v obchodaku na podlaze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 09:16
U nás to nabralo opět grady ve třech letech. Teď nechtěl v domě do vytahu, tak jsem nakonec odjela. Dojela jsem pro nej a uz pochopil, ze to, co říkám, myslim vážně a musí si dobře rozmyslet, co udělá, protože se mu to nemusí vyplatit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 12:42
@Alenka píše:
To je krásný!!! Jen si nějak nedovedu představit, že bych byla schopná vnímat co čtu. Chce se odprostit od toho zoufalství a bezmoci. Ale jo, pokud člověk nespěchá a nestojí uprostřed křižovatky, tak si dovědu představit, že bych tohle provozovala
Tak uprostřed křižovatky se mi to zatím nestalo, to bych chytla za ruku, odtáhla na chodník a položila tam s patřičným komentářem..
Většinou mi to prckové zkouší v obchodě, asi že je tam teplejší podlaha 
Mně přijde, že nejde ani tak o to, co udělám či řeknu, jako o to, jaké v tu chvíli ze mě sálají emoce.. Ze mě osobně jde (tedy snažím se o to..) nuda a nezájem a na ty mé dva sígry to funguje. Neumím si poradit zase s jinými situacemi, kde mi nervy tečou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 12:44
@Alenka píše:
@Sluka Tohle bohužel na naše dvouleté dítě neplatilo. Snažila jsem se vše pojmout jako hru, pojď budeme utíkat přes silnici, ale všechno bylo špatně. Co jsem chtěla já, to nechtěla ona. Třeba i oblíbené jídlo. Když vytočit matku, tak se vší parádou
O tom jsem psala.. Nezvu je na žádné hry.. Chtějí se vztekat, pro mě za mě, ať se vyvztekají, já počkám.. Třeba pět minut.. (kniha dobrá 
)..
To u vás fakt nepomůže? Stát znuděně vedle a koukat třeba na mraky, jak se honí po obloze? Nebo přemýšlet, co uděláš k večeři?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 12:49
@Saroya píše:
Se vztekanim v opravdu velkém stylu máme bohate zkušenosti od miminka. Zaklad je zůstat v klidu, coz někdy nezvládám a nejradši bych ho přetrhla. Nejhorší jsou záseky, když někam pospichame, to se pak vzteky neznám. Tuhle mel scénu, ze nenastoupí do tramvaje, vnesla jsem ho kopajícího, pak ze si nesedne, ok, tak to asi upadneš. Ani týče se nechytí. Upadnul. Srovnal se tak do pul hodiny. U nás to zhorší únava, hlad..
Ano 
únava, hlad a nedostatek venkovního pohybu s možností řádění - to je pravda, to je trojité zaklínadlo měnící jinak celkem milé děti v příšery horší než critters.
Nedávno jsem četla u nějakého psychologa, že nedostatek pohybu jednak vede i k opožděnému vývoji řeči a následně může stát za „dys“ funkcemi jako dysgrafie, dyslekcie a tak.. Takže na to pamatuji o to víc, a jakmile chci miláčky prohodit oknem, oblékáme se a jdeme lézt po stromech a válet se v blátě.. a unavit se 
Dneska dopoledne mi spadli se stráně, pocákali se zahradní hadicí, koupali se v louži, stavěli huhuláka z bláta a skákali mi přes plot do záhonku, a evidentně to bylo málo, mám nutkání prohodit je oknem, takže se loučím, jdeme spát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 13:06
@Sluka píše:Čoveče nepomohlo. Stála jsem a koukala a čekala a ona zřejmě zkoušela, kdo dýl vydrží. A často mi tohle čekání utnula nějaká chytrá důchodkyně.
O tom jsem psala.. Nezvu je na žádné hry.. Chtějí se vztekat, pro mě za mě, ať se vyvztekají, já počkám.. Třeba pět minut.. (kniha dobrá
To u vás fakt nepomůže? Stát znuděně vedle a koukat třeba na mraky, jak se honí po obloze? Nebo přemýšlet, co uděláš k večeři?
A když se válela uprostřed křižovatky, tak jsem ji přenesla na chodník a musela jsem dávat majzla, protože se mi vracela zpět do křižovatky. Moc dobře věděla, že tam mě to vytočí nejvíc.
Ano ano, únava, hlad a nevyřáděnost je strašná kombinace. A platí to i na matky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 13:07
Triletak mi dela totez, v lete tomu dodal korunu a triskal hlavou o chodnik, ted uz se jenom vali.. unava a hlad to zhorsuji, ale odmita temer cokoliv jist, vstava kolem 6-7, po obede pada unavou, ale nelehne si ani se mnou.. 
zkousela jsem vse vyse zminene, krome studene sprchy a lehnuti a vztekani.. nezabira nic.. vcera jsem ho nakonec musela popadnout za kombinezu a tahnout z mesta skoro az domu.. malem jsem pritom vyklopila pulrocaka z kocaru, snih u nas asi nikdo neodklizi.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 13:53
Všem moc děkuji za reakce, je pravda, že hlad i únava mohou hrát určitou rolk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 16:02
@Alenka píše: Čoveče nepomohlo. Stála jsem a koukala a čekala a ona zřejmě zkoušela, kdo dýl vydrží. A často mi tohle čekání utnula nějaká chytrá důchodkyně.A když se válela uprostřed křižovatky, tak jsem ji přenesla na chodník a musela jsem dávat majzla, protože se mi vracela zpět do křižovatky. Moc dobře věděla, že tam mě to vytočí nejvíc.
Ano ano, únava, hlad a nevyřáděnost je strašná kombinace. A platí to i na matky
Takže to dělá schválně Vydrž matko, jsou to prevíti, ale vyrostou z toho, a jednou tě budou nosit do schodů a mixovat ti večeři - a pak jim to vrátíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.15 18:04
@isp píše:
@Micink Když řeknete: „neběhej“, dítě si uvědomuje, že říkáte ne, ale v jeho mysli je stále lákavá představa běhání. Jediné, co dítě v tomto konfliktu zvládne, je zarazit se, nebo běhat dál.
Možná si snadněji uvědomíte, co se děje v mysli dítěte, když slyší například ono „neběhej“, pokud si to zkusíme na trochu vyhrocenějším příkladu. Dobře poslouchejte: Vyhlašuji totiž, že dám milion korun tomu, kdo v průběhu dvou minut od přečtení této věty nepomyslí na růžového slona.
Už chápete? Jde o známý psychologický vtip. Můžu si dovolit to prohlásit, protože naše představivost nezná zápor. Prostě neumíme představu nerůžového neslona. Aby dítě bylo schopné adekvátně zareagovat na náš požadavek, musí být schopné zhruba následující úvahy: „Neběhej, to znamená, že mám dělat něco jiného. Co? Třeba že zpomalím. Nebo si půjdu hrát jinam.“ Mentální kapacita malého batolete na to nestačí.
Nepoužít zápor znamená, že mu musíme vymyslet jinou činnost, což je pro nás mentálně náročnější.
Ke konci batolecího věku už dítě zpravidla zvládne přestat běhat, nicméně zátěž na jeho psychiku je velká a nás dospělé pak může překvapit zlostná reakce. Dítě sice běhat přestalo, ale třeba šláplo na hračku nebo nás i pláclo. Už sice zvládlo vymyslet, že když nemá běhat, má dělat něco jiného, ale ještě jsou zde emoce, jež musí zpracovat. Běhání je přece super zábava – a ta je zakázána. To je frustrující. Dítě si frustraci vybije, jak umí.
Tříleté dítě už zpravidla zvládne přestat se zakázanou činností a nereagovat vztekem. Pokud však vršíme zákaz na zákaz: „Neběhej! – Nesahej na to. – Neskákej tady…“ míra frustrace stoupne natolik, že dítě bude minimálně protivné.
Není výjimkou, že rodič aktivního batolete vydá i několik zákazů do minuty. Nedivme se proto, že dítě neposlouchá či reaguje zlostně. U obecných zákazů typu „nech toho“, „nezlob už“ ještě přistupuje skutečnost, že dítě neví, čeho má nechat a co z jeho činnosti je zlobení. Dítě například poskakuje, povykuje a dělá obličeje – okřiknuté neví, jestli je zlobení poskakování, nebo povykování, nebo jeho grimasy? A je to každé poskakování, nebo jen v téhle situaci?
Poslechnout banální rodičovské zákazy je tedy těžší, než se nám dospělým zdá. Až předškolní dítě je schopno skutečně přestat běhat a v pohodě se začít věnovat jiné aktivitě.
Naplnit mysl lepší představou
Co z toho vyplývá? Můžeme dítěti v běhání zabránit jinak, než že je chytíme? Ano: stačí, když místo „neběhej“ řekneme třeba:
„Marečku, poběž ke mně!“
„Dej prosím tuhle krabičku na linku.“
„Zpomal!“
Prostě když namísto toho, abychom dítěti říkali, co dělat nemá, mu řekneme, co dělat má. Vyplníme tak jeho mysl jinou představou, než je běhání. A pochopitelně: čím lákavější ona představa bude, tím ochotněji ji dítě naplní.
Zbývá se ještě zamyslet, proč vlastně my rodiče své pokyny a požadavky vydáváme právě v záporech? Inu proto, že je to i pro nás jednodušší. Jde nám přece o to, aby dítě přestalo běhat, skákat, lézt na skříň. Nepoužít zápor znamená, že mu musíme vymyslet jinou činnost, což je pro nás mentálně náročnější.
Rodič, který má zpravidla vedle péče o dítě na starost i domácnost, případně pečuje o víc dětí zároveň, nemá kapacity nazbyt. Nicméně: když si na to zvykneme, dá se to docela dobře zvládnout i za běžného denního provozu. Vyzkoušejte. V řadě rodin se takhle jednoduše změnila atmosféra o 180 stupňů.
A možná tohoto poznání využijete i třeba v partnerském vztahu. I zde užíváme zápory zbytečně často: „Nemluv už o tom. – Nech mě. – Dej s tím pokoj.“CO TEDY ZKUSIT MALOU ZAMĚSTNAT NĚJAKÝMI PŘÍKAZY, ABY NEMĚLA ČAS MYSLET NA VÁLENÍ NA ZEMI A VZTEKÁNÍ?Článek jsem zkopírovala… http://psychologie.cz/…dina-a-deti/?…
A to já říkám, Haničko pojď za mnou… A ona jde co nejdál ode mě 
Haničko dej kostičku do krabice a ona frk s ní na zem
Zpomal a ona jako bych řekla zrychli
Ne to fakt nefunguje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
