Váš názor na smrt - máte z ní strach?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Bojím se hrozně, nedovedu si představit, že tenhle krásnej svět jednou opustím, já jsem tady šťastná, a mám tu nádherný děti, nechci je opustit..a stejně tak se bojím smrti nejbližších 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Strašně se bojím.. bojím se své smrti a co bude potom, hrozně ráda žiju a nechci aby byl konec, doufám v nebe nebo reinkarnaci a hrozně se bojím co by bylo s mou dcerou pak, že už bych ji nemohla obejmout, pohladit apod. a to i obráceně, kdyby se něco stalo jí.. a poslední dobou mne ty myšlenky přepadají často, tak snad to není zlé znamení 
ťuk, ťuk..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svojí smrti se nebojím, bojím se smrti mých blízkých, třeba představa, že umře můj manžel, hrzně moc si přeju, abych byla první (budu, ženy v naší rodině to tak mají), moje maminka zemřela v 60 letech, v roce 2006. Její umírání bylo hrozné, byla nesamostatná měla bolesti, museli jsme jí přestěhovat k nám, takže šla ze svého města. Strašně moc věcí bych byla udělala jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nebojím se smrti, jako spíš bolesti při umírání. A také se spíš bojím o své blízké, děti, aby se jim něco nestalo-ale není to tak, že bych žila ve strachu, to vůbec-snažím se brát věci tak jak jsou a že jsou určité věci, které nijak člověk neovlivní. Jinak na posmrtný život věřím, proto nevěřím, že smrt je definitivní konec mého já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, tyhle myšlenky mě přepadaly v dobách, kdy jsem pracovala jako oška na LDNce. Tam se člověk potká s lidským trápením a bolestmi, že smrt byla pro mnohé vysvobození. Ač to zní jako klišé, je to tak. Začala jsem to tak brát.
Spíš mě děsilo, v jakých bolestech ti lidé (ač tlumeni léky) přežívali na posteli, v ponurých pokojích, sami a bez rodiny často.
Já se na to dívala jinak než oni samozřejmě. Snažila jsem se jim ty dny nějak „prosvítit“ jak jen to šlo.
A poslední dobou, když mám děti, jsem takhle zatím neuvažovala. Nevím vlastně ani, jak mám odpovědět.
Jen vím teď, že až to přijde, tak to přijde. Zatím se tím nebudu trápit, chci žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja se smrti nebala. dokud jsem nemela dite.ted se bojim, co bych tady po sobe nechala. pracuju jako zdr. sestra a smrt jsem videla hodnekrat. zacala jsem se bat o to vic.ale radsi na to nemyslet 
po smrti nevim zda neco je a nemam na to ani nejaky nazor.to se vsichni dozvime 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bojím se o rodiče, mají 66 a 71, a o sebe, ne smrti, ale toho, co by bylo s dcerou, o kterou její otec nejeví zájem.
A samozřejmě o děti.
Ze smrti jako takové strach nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@radúna Máš pravdu. Ti štaří třeba upoutaní na lůžku, jejich dny plynou, jeden jako druhý. Rodina přijde přinejlepším o víkendu, nebo dvakrát za měsíc. A jinak co. Nebo třeba dementní lidé, „ztracení“. Co se jim asi musí honit v hlavě, když už roky nejsou „sami sebou“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bojim se moc. Neumim si predstavit, ze mi umre nekdo blizky, ani ja sama a hlavne ted kdyz mam dite, je to jeste horsi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já jsem tady asi jediná, která má ze smrti panickou hrůzu. Je mi špatně, když o tom začnu přemýšlet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@1.zizi píše:
Zensky pred Vanoci a vy takovahle temata..
No com všichni jsou asi moc sluníčkoví 
- Citovat
- Upravit
