Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčně nespokojená?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.10.10 21:44
Tak podle toho co popisuješ bych s tim chlapem nebyla taky nonstopnespokojená. 
Já bych mu dala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.10 21:46
Omlouvám se za ty preklepy,pisu z ipoda a on nektera slova sám nahrazuje. Nevšimla jsem si. Sorry
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.10.10 21:51
Já bych to rada změnila,ale nevim jak. Nějak s nim nemůžu mluvit,ale on mi porad říká,promluvime si,ale já se proste obavám reakce a ze to stejně nikam nepovede. Tak se akorad uzavru. ;(
- Citovat
- Upravit
29.10.10 21:53
Nojo ale pokud udeš odmítat si s ním promluvit tak to lepší nebude.Myslím že by si ho měla vyslechnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.10 21:59
Vyslechnou jeho,to není ten problem,on se rad poslouchá. O krizi nic neříká,podle Nekmíř vše OK,ma nás obe moc rad -to rika,ne teda vždycky,jen kdyz si promluvime.
- Citovat
- Upravit
29.10.10 22:04
Ahoj mám to dost podobné jen jsme spolu 11 let a mame dva syny.My už si ani nemáme co říct 
Když někam jedeme tak já musím v rychlosti nachystat kabelu,obléci kluky a já sama na sebe mám pět minut,Chlap jediné co musí tak posadit je do sedačky.A už je nervozní kde jsem pak když něco zapomenu třeba pleny jsem já ta špatná 
Třeba včera se oholil tak jsem si myslela že kvuli mě že se pomazlíme a nakonec nic a ještě vyštěkl že mám říct když něco chci Tak strašně moc jsme si už cizí že mi je z toho do breku,jen že jak píšeš nechci se dohadovat tak mlčím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.10 22:10
Jak já te chapu. Přesně,jak píšeš za norm.stavu si nemáme co říct. Chybi mi pohlazeni,pomazleni, …Já chapu,ze ma moc práce(opravdu ma,ještě podniká) ale co je to za život. Podniká na PC a kolikrát kdyz něco chci,co zabere cca 1min. Neodtrhne ani oči od monitoru. Tolik me to mrzí ;(
- Citovat
- Upravit
29.10.10 22:14
Já jsem zrovinka byla asi minulý týden hrůbě nespokojená..Všechno z jeho strany bylo blbě, nějak nic nesedělo, nic se mi nezamlouvalo..Všechno jsem řešila..
Pak jsem si uvědomila - co se to se mnou děje?? Jsem jak paní domácí, proboha..Tedy né, že bych si vsugerovala, že on je v poho a já jen hledám mouchy - vím, že jsem nespokojená právem..
Ale - je to prostě z části tím, že jsem doma a nechodím do práce.Pořád ho mám doma, pořád ho sleduju, pořád vidím nedostatky..Prostě řeším a řeším..
Kdybych přišla z práce ani by mne nenapadlo rýpat..Prostě bych to přešla.
Vím, že to není žádná rada, jen se trochu zamyslet, proč TY jsi najednou VÍCE nespokojená než obvykle..třeba zjistíš jako já, že manžel je pořád stejný ( stejně „nesnesitelný“ ) jen ty jsi na to náchylnější a citlivější..
Mě se osvědčilo i více mlčet..Nejdřív jsem se tím vyhla přímé konfrontaci, která by zkazila celý den a pak se přidal i efekt, že jsem dokonce zapomněla, že jsem nespokojená..
Přeji hodně sil..Zkus se zaměřit na sebe a neřešit jaký je on - to tě akorát vytočí..měj ho trochu na háku.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 22:50
Ahoj, když jsem si přečetla příspěvek od Lukymaty, myslela jsem si že jsem ho psala já. Všechno sedí! Jsme spolu 11 let, máme dva kluky, přesně s tím odchodem kamkoliv, balím jen já. Taky mi připadá, že jsme každý z jiné planety. Jeden o voze, druhý o koze. Nejste v to holky samy, někdy je to holt náročné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 22:56
Ano a je pravda i v tom že ja jsem šla z mateřské do mateřske tak že jsem doma tři a pul roku.A to je ponorka tak jsem taky dost protivná,pořád se mi něco nelíbí.Tak že věřím tomu že až pujdu zas do práce mezi lidi,že si budeme mít i ci říct.A stím že si musím vše dělat sama za to si tak trochu mužu i sama pořád čekám že ho to samotného napadne,ale hold některé chlapy je potřeba nakopnout aby se mu rozsvítilo On vidí že to zvládám sama a nic neřeknu tak proč by se snažil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 22:59
Já už jsem doma 5 let, a připadá mi že můj chlap to bere jako dost méněcené To je jedna z věcí která mi dost vadí, přitom když mu nechám děti a hlídá on, byt jen půl dne, tak je vyřízenej, a o bordelu ani nemluvím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 23:05
jooooo tak to je přesně to co mi vadí hodně.Jakože mi přijde že jsem inventář na domáci práce,děti,vaření atd.a ještě za to zaplacená.A on mě nikdy nepochválil za to že jsem dobrá matka a šikovná žena Pořád jen mluví o své práci ale na to co jsem dělala celý den já ani pip A když je má a to je má jen v mé blízkosti a ani ne na pul dne,hned je hotovej A ještě ta věta pořád dokola že on by to taky zvládl být na mateřské grrrrrrr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.10 23:15
Je to tak. Spoustě chlapů to prostě připadá jako že si ženská div ne válí šunky doma a nemusí pracovat. To, že je uvařeno, občas i uklizeno, vypráno, děti nejsou hladové a špinavé a třeba už i spí, když muž přijde z práce. I já jsem před tím, než jsem odešla na mateřskou deset let pracovala. Takže můžu porovnat. On ne. Zkoušel to na mě jakože s řečma, že není ulizeno a co jsem celý den dělala, prostě klasika Vadí mi to a co mám jako dělat? Naštěstí já mám tuhý kořínek a sebevědomí dost dobré na to aby se mě to nějak dotklo, a to je chyba jeho a ne moje. Mrzí mě jen, že to prostě říká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
StřeLenka
29.10.10 23:39
Když to tak čtu, tak mám obavy, že každé manželství dřív nebo později takhle dopadne. 
Vyveďte mě z omylu, prosím. Jsem mladá, naivní a chtěla bych si své pohádkové představy ještě chvíli nechat. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,dlouho jsem vahala,jestli napsat,ale asi už se potřebuju vypovídat. Jsme s manželem spolu svoji 5let a máme krasnou a sikovnou roční princeznu. Ale nějak cítím,ze se odcizujeme. Nevim,jestli je to tak na obou stranách. S manželem se věcně kvuli něčemu dohadujeme,není den abychom po sobě nevyjeli. Je i dost arogantní na mou rodinu,oni mu to trpí s ohledem na mě ;( zkoušela jsem si s nim promluvit,ale když mu chci něco říct,tak mám jakoby blok a proste nemůžu. Nějak mi to proste nejde,mozné je ze se obavám reakce a tak raději mlicm pro klid. Podotýkám,ze jinak jsem dost výtečná a své si prosazuji bez problému. Jen u nej jako bych nemela dost argumentu. Vyčítá mi,ze si občas sedmi k netu,ze po něm chci aby mi něco říkal ( on dost mlčí) ze je nádobí v micce,…když někam jedeme a něco se zapomene muzu za to vždycky já. Příklad dneska jsme vyjeli na vylet,já jsem oblekla malou,zabalila svacu a on měl jen vzít tu tašku se svacinou,kterou měl povesenou na klíče(takze ji proste nemohl zapomenout)a moji bundu(já jsem dávala dceru do sedačky). Když jsme přijeli na místo,bunda nikde,pry jsem mu o ni neřekla, nima tak jsem vylet prosedela v aute,protože mi jen v třídou byla zima a on byl evidentne nastvany. Jinak na malou je moc hodny,ma ji rad,věnuje se ji. Možna ma pravdu a jsem jen věcně s něčím nespokojena. Mate to tak taky nekdo. Jsem vnitrne strašně nespokojena