Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčně nespokojená?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.10.10 23:52
Ne nedopadne, neboj. Znám spoustu párů, kde se k sobě chovají i po letech moc krásně, dokáží si říct miluji tě a celkově je ten vztah moc krásný. Ale musí se oba snažit. Je prostě špatné,když jeden nebo oba rezignují na lásku a pak jsou z toho jen hádky, nervy, kritiky, a stres. Lepší do toho nikdy nesklouznout, a pečovat o vztah co to jde. Nám to bohužel nyní pod tlakem všedních starostí, a tím jak jsou děti divocí, perou se, brečí, prostě cirkus až do večera, nějak na to budování vztahu ted nemáme moc sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 00:11
Jo, taky máme podobný období. Ne teda, tak že si nemáme co říct, ale brbláme na sebe navzájem. Například. Postavili jsme domek na vesnici a když jsme se sem nastěhovali, tak se nám nějak pokazilo malý auto, tak jsme ho prodali a já se tady v tý prdeli ocitla bez auta, takže když někam chci jet, tak se buď musíme dohodnout den předem a manžel mi tu nechá auto a nebo si musím hezky pěkně počkat až dovalí z práce a jsem nervózní, bo Kačenka ještě není nasvačená, protože dlouho spinkala a on hned mezi dveřma když holku vidí ve stoličce, tak hned píčuje, že jakto, že ještě nejsme hotové a že jsem jí měla teda dát dřív spát atd. Přitom na něj kolikrát čekáme nastartované před barákem a čekáme na něj a on pak akorát řekne, že není čuchací pes, že nemohl všdět, že jednou jsme schopné se vypravit včas. Tak takový situace mě nervujou, ale taky mlčím. Bych ho chtěla vidět jak by to zvládl on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 08:39
Stře Leni - všechno je to o sebevědomí..Pokud žena ví, že je inteligentní schopná a skvělá, tak i ji i sebeblbější kecy nemůžou vyvést z míry..
Můžete mít hezký vztah, ale není moudré počítat s tím automaticky a myslet si že je to samozřejmost.
Jaký si to uděláš, takový to máš.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 09:33
Tak určitě tak každý vztah nedopadá. Ale mám známou, u které je to jako u zakladatelky, akorát opačně. Ona chtěla mluvit, ale manžel nechtěl. Vše je o komunikaci. Došli tak daleko, že každý si vede svůj život, starší dcera už je soběstačná, mladší je po babičkách, protože maminka je s milencem třeba v Alpách apod. a tatínek je s novou partnerkou na chatě. Takže se přestaň bát a komunikuj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 10:33
Tak já souhlasím, všechno je to o komunikaci…
Doma jsem přes tři roky, taky už mi z toho občas hrabe - tím víc, že jsme se přistěhovali v podstatě na vesnici a nikoho tu neznám. Žádné kamarádky, žádná rodina, prostě nic… když nepočítám prodavačky a pošťačku, tak je manžel jediný dospělý, se kterým mluvím tváří v tvář. Příšerný!!!
Občas o víkendu přijede moje mamka nebo tchánovci (oboje bydlí 250km daleko), ale to to nevytrhne…
Takže se občas oba do hovoru nutíme, mluvíme o tom, co jsme četli na netu (zprávy, zajímavosti, cokoli…), manžel občas mluví o práci, taky vedou knížky (máme rádi stejné), co jsme dělali s prcakam, co bysme chtěli dělat v nejbližší době…
Každou středu taky máme bezpočítačový večer - jak uložíme prcky, vypíná se PC a buď si čtem, nebo vykládáme nebo něco jiného , ale bez počítače. Jinak to totiž svádí, že ejden sedí an netu, druhý si dělá svoje a zas oba mlčíme.
Ale musí taky chtít oba dva, když je snaha jen z jedné strany, tak nepomůže nic…
A manžel taky NIKDY nemá blbé připomínky že je tu brajglík, není uvařeno, že se tu flákám apod. Sám říká, že by to s nima doma nezvládl… Což mě ovšem někdy taky vytočí, protože já to zvládnout musím, že 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 11:41
Taky jsem měla svoje nespokojené období. Řešili jsme to tak, že při odchodu do práce a při příchodu jsme se nejdřív objali. Musím říct, že ze mě při objetí spousta negativních emocí vyprchá. Začali jsme se častěji dotýkat, třeba jen pohladit po ruce, to mi pomáhá. A mám štěstí, že manžel mluví. Vypráví o práci a já zase co doma. Ale když jsem byla nespokojená, řekla jsem mu to a samozřejmě jsem ho ujistila, že to není jen jeho chyba ( já vlastně nevím, proč mi někdy vadí všechno a jsem z toho nešťastná ). Jak už holky psaly, nejdůležitější je komunikace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.10 12:22
Eva a Vašek píše:
Taky jsem měla svoje nespokojené období. Řešili jsme to tak, že při odchodu do práce a při příchodu jsme se nejdřív objali. Musím říct, že ze mě při objetí spousta negativních emocí vyprchá. Začali jsme se častěji dotýkat, třeba jen pohladit po ruce, to mi pomáhá. A mám štěstí, že manžel mluví. Vypráví o práci a já zase co doma. Ale když jsem byla nespokojená, řekla jsem mu to a samozřejmě jsem ho ujistila, že to není jen jeho chyba ( já vlastně nevím, proč mi někdy vadí všechno a jsem z toho nešťastná ). Jak už holky psaly, nejdůležitější je komunikace.
Přesně to mi chybi,doteky(byt jen pohlazeni ruky),ale jemu ne,on se bez toho obejde.No budu muset sebrat vnitrni silu a promluvit si,ikdyz si mylsim,ze extra vysledek nebude. Navíc ted ma rýmu a skrabe ho v krku no a to vždycky strašně prožívá od rana dlabe Modafen a cuca strepsils. No jo chlap. Jednou kdyz měl rýmu,chtěl brát i ATB (doktrorka mu je napsala-nechápu) 
díky za rady a za to ze se z toho muzu vypovídat. Je toho samo víc,ale tombych tu prosedela celej den
- Citovat
- Upravit
1.11.10 08:41
souhlas
Tak pod to se podepisuju..ja kdyz byla doma..tak jsem to mela uplne stejne..protoze jsem nebyla az tak zaneprazdnena a sledovala vsechno..kdezto kdyz ma clovek frmol..tak se tim ani nezabyva..aspon ja to tak mam.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.5.12 09:03
Ahoj, oživuji tuto diskuzi, protože se potřebuju vypovídat. Mám pocit že jsem věčně nespokojená a nedokážu se s tím popasovat.. Nedařilo se nám s přítelem dítě, tak jsem si myslela že je to tím, ale to už máme a já jsem stále nespokojená.. Mám manžela, krásného zdravého chlapečka, začala jsem při mateřské podnikat (protože jsem myslela jestli nepramení současná nespokojenost z nudy) a daří se mi. Muž je úžasnej, snaží se, je hodnej, stará se o malýho, nosí domů hodně peněz. Žijeme si pěkně, nemám si na co stěžovat, babičky a dědečkové fungujou úžasně, když chci na koncert nebo na kosmetiku vzdycky pohlídají… Ale já jsem proste pořád nespokojená, mám pocit ze mi v životě chybí vzrušení.. Asi tady dostanu pěkně vynadáno, že mám být ráda za to co mám a já jsem a moc a moc si toho vážím ale prostě se pořád nemůžu zbavit pocitu že mi něco chybí, že bych chtěla něco jiného… 
Máte to taky tak někdo, nebo jsem proste zralá na psychologa? Nejdřív jsem myslela že nespokojenost pramení z chybějcího dítěte a teď si zase říkám jestli jsme s ním ještě neměli pockat.. (Samozrejmě syna miliju a nedala bych ho!) jinak je mi 25 let..
Omlouvám se za anonym ale stydím se za to…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.12 09:03
Ahoj, oživuji tuto diskuzi, protože se potřebuju vypovídat. Mám pocit že jsem věčně nespokojená a nedokážu se s tím popasovat.. Nedařilo se nám s přítelem dítě, tak jsem si myslela že je to tím, ale to už máme a já jsem stále nespokojená.. Mám manžela, krásného zdravého chlapečka, začala jsem při mateřské podnikat (protože jsem myslela jestli nepramení současná nespokojenost z nudy) a daří se mi. Muž je úžasnej, snaží se, je hodnej, stará se o malýho, nosí domů hodně peněz. Žijeme si pěkně, nemám si na co stěžovat, babičky a dědečkové fungujou úžasně, když chci na koncert nebo na kosmetiku vzdycky pohlídají… Ale já jsem proste pořád nespokojená, mám pocit ze mi v životě chybí vzrušení.. Asi tady dostanu pěkně vynadáno, že mám být ráda za to co mám a já jsem a moc a moc si toho vážím ale prostě se pořád nemůžu zbavit pocitu že mi něco chybí, že bych chtěla něco jiného… Máte to taky tak někdo, nebo jsem proste zralá na psychologa? Nejdřív jsem myslela že nespokojenost pramení z chybějcího dítěte a teď si zase říkám jestli jsme s ním ještě neměli pockat.. (Samozrejmě syna miliju a nedala bych ho!) jinak je mi 25 let..
Omlouvám se za anonym ale stydím se za to…
- Citovat
- Upravit
29.5.12 09:57
Já jsem taky věčně nespokojená, ale je to tím, že to nemám tak „lehké“ jako ty 
Každopádně si nemyslím, že by jsi si nevážila toho co máš…prostě máš jen jiné standardy, jinou energii, kterou potřebuješ vybít…psychologa navštvívit můžeš, alespoň by jste spolu přišli na to, z čeho pramení tvá nespokojenost…tak by jsi se pak mohla realizovat ve tvé oblasti…možná by ti pomohla menší dovolená…jen s kámoškama…welness…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.12 09:57
Vím,o čem mluvíš,psycholog by možná nebyl od věci.Není to nic špatného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.12 10:07
A nejsi náhodou blíženec 
. Ti jsou věčně nespokojení. Vím to z vlastní zkušenosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.12 10:12
@omites píše:
A nejsi náhodou blíženec
Manžel je blíženec a ten je spokojenej pořád,stačí mu málo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
