Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky už sem zoufalá. Dcera 2,5 roku mě totálně má na háku. A neposlouchá. Když jdeme ven je to hrůza. Na hřišti jí vypustím a chvilku běhá. Jenže pak se začne vzdalovat pryč. Vysvětluju že tam nesmí, a zeť tam jezdí auta ale zbytečně. Za ruku se vůbec nedá chytit. To se hned škube a vzteká. Takže ji musím drapnout násilím a s křikem a řevem odnášet. A pak řve celou cestu domů.
.
Nojo blbe obdobi… vydrzet a nepovolit
my chodime jen na oplocena hriste ![]()
@Kikisa311 píše:
Holky už sem zoufalá. Dcera 2,5 roku mě totálně má na háku. A neposlouchá. Když jdeme ven je to hrůza. Na hřišti jí vypustím a chvilku běhá. Jenže pak se začne vzdalovat pryč. Vysvětluju že tam nesmí, a zeť tam jezdí auta ale zbytečně. Za ruku se vůbec nedá chytit. To se hned škube a vzteká. Takže ji musím drapnout násilím a s křikem a řevem odnášet. A pak řve celou cestu domů..
Normálka. Vydrž a stále s řevem odnášej a vysvětluj jako kolovrátek, že nesmí utíkat atd. Ono jí to jednou cvakne. Hlavně neměj výčitky, že jí takhle „zpacifikováváš“, zvlášť okolí občas kouká blbě, ale vytrvej ![]()
Jo to je období, já se synem jeden cas ani nechodila na hřiště a na ulici chodil s batuzkem na vodítku, protože jak dostal volno, tak okamžitě zdrhal, ale bylo to poměrně krátké období, než mu to docvaklo ![]()
Normální…mne to teda deti dělaly tak o rok dřív, řešení bylo buď chodit na oplocená hřiště, anebo je prostě furt hlídat a s řevem odnaset. Časem pochopili. Vydrž a dal odnasej, na řev nereaguj. Za chvíli pochopí a bude klid.
Holky děkuju vám moc
. Hned se člověk cítí líp když ví že v tom není sám…se synem byla pohoda. Chodil za ruku. Ale dcerka to je jiný level🙈. Vztek, řev, a pořád dokola… mě vždycky ničí když vidím jak si ostatní děti hezky hrají a naše malá jen běhá sem a tam. A pak když jí tit přestane bavit tak začne utíkat. A ruku ani náhodou. I když říksm stůj jede auto. Jí je to fuk. Začne řvát a sedat si na zem a pak celou cestu jen řev. Noo snad to brzo přejde. Snažím se to ignorovat ale znáte to. Je to o nervy tohle. A nejhorší je že tady máme jen otevřené hřiště. Žádné oplocení
.
Normálka. Nic, neobvyklého
Když bylo prvnímu synovi 2,5 roku, byl to samé. A já k němu měla ještě 1,5 letého, který naprosto bojkotoval kočár a chtěl jít všude sám. Což mu ale moc nešlo, takže se šíleně coural a do toho to první zdrhací a vzteklé dítě
To byly neustálé scény, válení po zemi. Chtěl jít ze zásady vždy na druhou stranu
Přiznám se, že v tomhle období jsem s nimi přestala chodit sama ven, protože jsem měla strach, že mi vletí do silnice. Několikrát jsem je naháněla, kdy mi každý utíkal na opačnou stranu ![]()
Když bylo mladšímu 2,5 roku, bylo to snad ještě horší. Ten se nevztekal tedy vůbec, ale ten ještě ve 3 letech se vždycky z ničeho nic sebral a utíkal kamkoliv přímo za nosem.
Strašný období
Dělala jsem to stejně
Buď řvoucí dítě táhnout domů, nacpat ho do kočáru, připnout a jít s řevem domů nebo nechat válet a nevšímat si ho.
Po chvilce to přestane bavit, když nebyl žádný divák a šlo se dál. U silnice holt pevně čapnout za ruku a nepustit. Je to na palici, ale to dítě z toho vyroste. Neboj ![]()
@Kikisa311 A nemůžeš jezdit třeba někam dál? Třeba i autem, jednou za týden, že by sis odpočinula a dítko vypustila v oploceném prostoru?
Jinak vydržet, nic jiného se poradit nedá.
Syna jsem asi dvakrát takhle táhla za ruku, prohnutýho, skoro (chvíli vlastně úplně) šoupal kolenama po chodníku. Prostě za tu ruku půjdeš, i kdybych ti měla na kolenou udělat lišej
Pak už to bylo o něco lepší, i když kolikrát s řevem.
Doporučuju mikinu s kapucou, za tu se dobře chytá
Kolikrát u přechodu to bylo skoro na kotrmelec, ale radši chvíle řevu, než zajetý dítě.
Občas to vypadalo jako drezura divokých šelem, ale zase to nebylo dlouhý období, kdy pochopil, že nepovolím.
Od sedmi/osmi se začal pohybovat sám po okolí v sídlišti, v devíti už úplně samostatná jednotka, tak jsem prostě potřebovala mít jistotu, že někam nevletí, a je to nejlepší hned v útlém věku.
Nedávno jsem jela okolo tramvají a viděla ho jít přes silnici, a i když šel s davem kluků ze školy a rozjívenej, důkladně se rozhlídl a počkal. Na jedničku ![]()
Syn (2 roky) teda neuteká vždy, ale nikdy si ničím nemôžem byť istá.
Na oplocenych hristich si castokrat vie branku otvorit (alebo tam chybi zavora na brance a je hotovo), z kociku si vie odopnut pas a vystupi kludne aj za jazdy. A jak tu niekto uz pisal, je to nevyspytatelne, kedy si zmysli, ze ide utekat. Nema vobec potrebu drzat sa pri mne - ani v obchode, nikde.
Takze my sme tiez ti rodicia, co musia byt neustale v strehu. Ak raz budem mat dieta, co sa ma bude drzat, tak budem z toho asi v soku, aka to je pohoda v tomto smere. ![]()