Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Je tady takových lidí spousty, patřím mezi ně, v lécích jsem na tom asi podobně.
Vždycky si říkám, že může být hůř a nemoci se nepoddávám.
@Anonymní píše:
Hezký den,je tu někdo, koho trápí více nemocí? Jak jste se s tím smířili?
Přesto, že navštěvuji psycholožku i psychiatričku, jsem na dně, vyčerpaná, bez energie. Mám dvě autoimunitní onemocnění, epilepsii a další zdravotní potíže, velké bolesti. Denně užívám 24 prášků, když mám bolesti, přidám dalších 6. Kolikrát se mi zvedá žaludek, když si je mám vzít.
Mám ID 1. stupně, pracuji na zkrácený úvazek.
Manžel je bohužel také nemocný a taktéž má ID 1. stupně a pracuje na zkrácený úvazek.
Jako zdraví jsme si plánovaně pořídili 3 děti, v době mého třetího těhotenství onemocněl manžel a pak už to šlo z kopce.
Opravili jsme si domeček a plánovali, jak budeme s dětmi cestovat, ale bohužel to nejde.
Naštěstí nemáme hypotéku ani dluhy, takže ikdyž žijeme skromněji, celkem zvládáme.
Nejhorší je psychická stránka, strach o děti, strach z budoucnosti…
Potřebovala jsem se asi hlavně vypsat a nedusit to v sobě.
Za každou radu, jak se psychicky srovnat, budu hrozně vděčná, je toho na mě fakt moc.
Děkuji a prosím o anonym, citlivé údaje.
Ahoj, taky mám více nemocí, ale převážně psychických, když nepočítám astma (které může být taky psychosomatické) a alergie. Mám spousty urologických a neurologických potíží, ale podklad je v psychice. Léků tedy beru „jen“ cca 10 denně.
Je dobře, že navštěvuješ psycholožku a psychiatričku, myslím, že ty ti nejvíce můžou pomoci v tom se psychicky stabilizovat, protože tě znají lépe.
Určitě je dobré mít nějaký denní režim, i když s dětmi je to asi těžké. Ale pokud to jde, tak chodit na procházky, chodit spát a vstávat ve stejný čas, můžeš brát hořčík, nevím… kdybych sama znala nějaký zázrak, tak bych byla ráda.
Tvůj strach z budoucnosti chápu, já ho mám šílený a to děti nemám a nejspíš je ani mít nemůžu, ale ona celkově moje rodinná a situace je dost složitá.
Držím palce, aby ti bylo lépe, teď navíc s tím hnusným počasím to psychice moc nepřidá.
@Anonymní píše:
Je tady takových lidí spousty, patřím mezi ně, v lécích jsem na tom asi podobně.Vždycky si říkám, že může být hůř a nemoci se nepoddávám.
Taky jsem to tak dříve měla, ale mám vysoce aktivní RA a opravdu vyčerpávající, velké bolesti a už to nejde „hodit za hlavu“.
Zvracím, mám teploty, zimnici. Sama se kolikrát ani neobléknu. Tahle nemoc mě připravila o všechno hezké. Pořád věřím, že někdy dostanu biologickou léčbu a alespoň trochu se mi uleví. Nemít oporu v manželovi, nevím, co bych dělala ![]()
@Lollitka Moc děkuji ❤️
S pravidelným režimem je to těžké, se spánkem mám problémy už dlouhodobě a léky nezabírají, usínám kolem druhé hodiny. Když mám bolesti, kolikrát nespím vůbec a v těch bolestech prostě přemýšlím, co bude dál…
Nemůžu si naplánovat vůbec nic dopředu. Mám štěstí, že mi zaměstnavatel umožnil home office, dojíždět bych už nezvládla. Samozřejmě mám výčitky i kvůli dětem, že mě vidí, jak trpím bolestmi, že nejezdíme na dovolené…, ale jsou šikovné a dělají nám velkou radost. Podporujeme se, za to jsem opravdu vděčná.
Ani u nás není rodinná situace růžová, mám už jen mamku a s její pomocí počítat nemůžu, vlastně se mě nikdy ani nezeptala, jak mi je. Když jsem několikrát byla v nemocnici, nezavolala, nenapsala
.
Ještě jednou moc děkuji za podporu, drž se ![]()
@Anonymní píše:
@Lollitka Moc děkuji ❤️
S pravidelným režimem je to těžké, se spánkem mám problémy už dlouhodobě a léky nezabírají, usínám kolem druhé hodiny. Když mám bolesti, kolikrát nespím vůbec a v těch bolestech prostě přemýšlím, co bude dál…
Nemůžu si naplánovat vůbec nic dopředu. Mám štěstí, že mi zaměstnavatel umožnil home office, dojíždět bych už nezvládla. Samozřejmě mám výčitky i kvůli dětem, že mě vidí, jak trpím bolestmi, že nejezdíme na dovolené…, ale jsou šikovné a dělají nám velkou radost. Podporujeme se, za to jsem opravdu vděčná.
Ani u nás není rodinná situace růžová, mám už jen mamku a s její pomocí počítat nemůžu, vlastně se mě nikdy ani nezeptala, jak mi je. Když jsem několikrát byla v nemocnici, nezavolala, nenapsala.
Ještě jednou moc děkuji za podporu, drž se
Ahoj, tak to je mi moc líto. S tím spánkem chápu, taky s ním mám problémy, většinou
sice opačné, že spím klidně 17 hodin, ale někdy zas několik týdnů nespím skoro vůbec.
Na dovolené kvůli problémům taky nemůžu jezdit, nebo max do hodiny cesty od místa bydliště, ale i tak je to pro mě stres.
Mrzí mě, že tvá mamka o tebe takhle nejeví zájem, to je dost smutné…
A můžu se zeptat, co máš jako diagnózu pro ID? Docela se divím, že máš jen 1. stupeň, když máš takové bolesti a problémy.
Taky se drž a ať je alespoň trošičku lépe ![]()
@Anonymní píše:
Taky jsem to tak dříve měla, ale mám vysoce aktivní RA a opravdu vyčerpávající, velké bolesti a už to nejde „hodit za hlavu“.
Zvracím, mám teploty, zimnici. Sama se kolikrát ani neobléknu. Tahle nemoc mě připravila o všechno hezké. Pořád věřím, že někdy dostanu biologickou léčbu a alespoň trochu se mi uleví. Nemít oporu v manželovi, nevím, co bych dělala
Zažila jsem i reakci na léky, která byla hodně nebezpečná a od té doby (předtím jsem měla až panické záchvaty ze smrti), jsem klidná.
Kolikrát je mi tak zle, že si v tu chvíli říkám, že kdybych umřela, tak se ani divit nebudu.
Druhý den se většinou oklepu a jedu dál.
Také jedu několik měsíců nadoraz, ale stále myslím na to, že se to jednou zlomí.
Hezký den,
je tu někdo, koho trápí více nemocí? Jak jste se s tím smířili?
.
Přesto, že navštěvuji psycholožku i psychiatričku, jsem na dně, vyčerpaná, bez energie. Mám dvě autoimunitní onemocnění, epilepsii a další zdravotní potíže, velké bolesti. Denně užívám 24 prášků, když mám bolesti, přidám dalších 6. Kolikrát se mi zvedá žaludek, když si je mám vzít.
Mám ID 1. stupně, pracuji na zkrácený úvazek.
Manžel je bohužel také nemocný a taktéž má ID 1. stupně a pracuje na zkrácený úvazek.
Jako zdraví jsme si plánovaně pořídili 3 děti, v době mého třetího těhotenství onemocněl manžel a pak už to šlo z kopce
Opravili jsme si domeček a plánovali, jak budeme s dětmi cestovat, ale bohužel to nejde.
Naštěstí nemáme hypotéku ani dluhy, takže ikdyž žijeme skromněji, celkem zvládáme.
Nejhorší je psychická stránka, strach o děti, strach z budoucnosti…
Potřebovala jsem se asi hlavně vypsat a nedusit to v sobě.
Za každou radu, jak se psychicky srovnat, budu hrozně vděčná, je toho na mě fakt moc.
Děkuji a prosím o anonym, citlivé údaje.