Vnitřní přijetí čtvrtého dítěte

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.08.19 15:17
Vnitrni prijeti ctvrteho ditete

Holky, prosim o pochopeni a predem se omlouvam za anonym. Jsem tehotna ve 26tt, cekam ctvrte dite, ktere jsem si hrozne moc prala, manzel uz tolik ne, ale myslim, ze se s tim uz srovnal a asi je s nasi situaci uz vic v pohode nez ja.
Ja tak nejak citim, ze si nejsem schopna k diteti vytvorit vztah. Vim, je jeste v brise a vsechno jeste muze prijit, pokud ne v tehotenstvi, tak treba po porodu, ale po prvnim porodu jsem si prosla malym peklem. Musela jsem si tvrde budovat vztah s ditetem a vubec to nebylo snadne. Bojim se, ze se to bude opakovat. Nemluve o tom, ze castecne musime premyslet i o financich. Ale to neni ta hlavni vec, kterou bych chtela tady v mem prispevku resit.
Proto se na vas obracim s prosbou, zda to mel nekdo taky tak. Nevim, jak to zmenit, chtela bych se na miminko tesit, jsem to ja, kdo si ho pral a i kdyz je trochu neplanovane, tak si nezaslouzi, abych ho brala jako nejakou pritez.
Mam doma tri jeste relativne male deti, tak to je mozna take tim a nevim, jak z toho ven. Jak si vybudovat vztah k jeste nenarozenemu diteti uz v tehotenstvi… :nevim:
Dekuji za precteni a vasi pozornost.

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.08.19 15:25

Hormony :* já mám teda děti jen dvě. Kluky. Vždy jsem si přála holčičku. U prvního jsem byla přesvědčena, že bude. No nebyla :lol: byla jsem smutná ale řekla jsem si příště :D. Chlapečka miluju :srdce:. Před druhým otěhotněnim jsem si nastudovala kde jaké rady jak počít holku… a když jsem na testu měla dvě čárky, opět jsem byla přesvědčena o holce, no a zase kluk… jak já jsem brečela… Taky jsem se prala celé těhotenství s divnym pocitem, věděla jsem, že ho budu milovat ale, ale… pak přišli výčitky, vůči prvnímu synovi, že mu už nebudu moct dát 100% svého času ale budu s minimem… Tyhle pocity byli pryč v okamžiku kdy mi malého přiložili k prsu :srdce: Dneska tu běhají moje dvě zlobidla. Miluju je oba stejně.

Takže si myslím, že i u tebe to přejde :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.08.19 15:35

Nehroť to, já si v těhotenství nevytvořila vztah ani k jednomu dítěti. Měla jsem silné deprese, vlastně to bylo celý šílený. Přesto, že jsou děti vymodlené, jsem se na ně netěšila. Láska přišla až po porodu. Nestresuj se tím zbytečně, nejsi na ovládaní, nemůžeš otočit vypínačem a nastavit požadovaný pocit.

Ou
Echt Kelišová 8545 příspěvků 05.08.19 15:37

Hele to že cítíš obavy a nejistotu je naprosto normálné a v pořádku a miminu to nic nedělá a neznamená to že jsi či budeš špatná matka. To je něco, co si někam vytiskni a opakovaně si to vtloukej do hlavy - tedy přeformuluj to nějak pozitivně.

To že vnímáš i negativní emoce znamená, že jsi sama k sobě upřímná - dlouhodobé kontinuální frenetické štěstí je buď přetvářka, nebo důsledek kvalitních drog a nebo manická fázce psychozy. Ještě by to taky mohl způsobovat vhodně umístěný nádor. :-P

Začni si psát deník. Ne o tom, co se ti stalo, ale o tom, co se ti honí hlavou. Když ty obavy a nejistoty dostaneš ze sebe, dáš je do slov a ještě to budeš psát rukou, budou výrazně zvladatelnější.

Paraleně s tím, po té co se vypíšeš z úzkostí do deníku napiš krátký dopis tomu miminu. To co skutečně prožíváš, ale už osekané o tu nevětší paniku - ne neupřímné přeslazené kecy. Ty dopisy ideálně pusť před porodem po vodě, nebo je spal, nebo tak něco - nejsou určeny k tomu, aby je dítě v dospělosti četlo. Ale tobě to pomůže se propojit sama se sebou.

Vyhraď si na to 20-30 minut někdy večer - třeba ob den, udělej si čaj či limonádu co máš ráda, pusť si dobrou muziku a věnuj čas sama sobě. Vždycky v neděl a na začátku dalšího měsíce těhotenství si přečti všechno, co si za ten týden či měsíc napsala a nějak to zhodnoť - opět do deníku a dopisem.

Silnější nástroj, zejména pokud máš v historii nějakou poporodní depresi je pak vstoupit do psychoterapie - ideálně jestli ti s tím po prvním porodu nějaký terapeut už pomáhal, tak se mu znovu ozvi.

Mezistupeň - silnější než deník a dopis, ne tak náročné a rychleji dostupnější než psychoterapie je pak najít si dulu a obavy sdílet s ní. Ideálně kdyby byla nějaká dula co má paralelně terapeutický výcvik, ale to nevím, kolik takových je a spíš si hlídej, aby byla víc lidská, než příliši bio-eko-zásadová.

Letmé googlení - vida tahle má moc pěkný životopis https://www.biosynteza.cz/…sova-58.html

kacakaca
Závislačka 2811 příspěvků 05.08.19 15:49

Fake it till you make it.

S.Berankinová
Zasloužilá kecalka 528 příspěvků 05.08.19 16:00
@Ou píše:
dlouhodobé kontinuální frenetické štěstí je buď přetvářka, nebo důsledek kvalitních drog a nebo manická fázce psychozy. Ještě by to taky mohl způsobovat vhodně umístěný nádor. :-P

Nejsem zakladatelka, ale docela se mi to teď taky hodí. Píšu si na nástěnku, díky :lol: :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.08.19 16:02

Jsem teď po porodu třetího miminka, bylo chtěné, ovšem v těhotenství se žádné extra těšení nedostavilo až sem si říkala, že jsem kravka, že se netěším…zato teď hormonální smršť na té správné vlně…návaly štěstí, slzím štěstím nad po. ranou plinou, že ji mám…snad mi to vydrží a není to vhodně umístěný nádor :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.08.19 19:09

Holky, děkuji za reakce. Abych pravdu řekla, ano, strašně moc se bojím, že kvůli miminu nebudu mít čas na starší děti a že jsou teď momentálně hodně náročné. Nevím, jestli si přicházejí nějakou dětskou pubertou nebo co.
O tom deníku popřemýšlím. Momentálně mi to připadá zbytečné a raději bych se asi věnovala něčemu jinému, ale pokud by to pomohlo. :think:
(Zakladatelka)

Váš příspěvek
Reklama