Výběr psychoterapeutického výcviku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Tobě taky 
Ahoj taky jsem studovala spec ped a taky uvažovala (a stále ještě trochu uvažuju) nad výcvikem. Mám už za sebou i nějakou praxi, takže za mě je zásadní otázka kde a co chcete dělat??? Chcete dál pracovat v oblasti spec ped nebo chcete úplně přesedlat do psychologie?
Mám totiž pocit, že psychologickou praxi si nemůže otevřít nevystudovaný psycholog a to ani v případě, že má výcvik. Na druhou stranu jako speciální pedagog musíte svůj výcvik přizpůsobovat klientům, se kterými se chystáte pracovat. V takovém dětském domově si z Hmm terapií moc nepomůžete a psychoanalýzou by jste ty děcka tak maximálně rozložila a už nemusela stihnout dát dokupy.
Při práci s mentálně postiženými neuplatníte ani jedno ani trochu a tak bych mohla pokračovat…
Proto pro mě je zásadní otázka jak si představujete svou budoucí praxi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@IvanaOl Jen jednu věc k tomu, na co se ptáš. Nevystudovaný psycholog si může otevřít praxi (může být manželským a rodinným poradcem), ale nemůže si na vizitku napsat „psycholog“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Slečna Ferka díky za upřesnění. Já o vyloženě psychologické praxi nikdy neuvažovala. Vždy jen o využití terapeutického výcviku při práci v oblasti spec ped.
Nakonec jsem zatím zvolila kratší výcviky, které se přímo vztahovaly k oblasti ve které jsem pracovala. Nejdelší byl dvouletý, ale zaměřoval se opravdu úzce na práci s dětmi z DD. Výhodou bylo i to, že mi výcvik hradil zaměstnavatel. Jinak jde o pořádně drahou záležitost.
Dva mí kolegové byli i v klasickém výcviku. Kolegině psycholožka dělala KBT a kolega vychovatel myslím SUR propojený ještě s arteterapií. Ale právě i od nich vím, že se rozhodovali i hodně podle toho co ve své práci uplatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ať si vybereš jakýkoliv výcvik, myslím, že věk HRAJE svou roli a proto málokde (pokud vůbec někde) berou pod 25let. Já sice vím, že někdo může být na svůj věk vyzrálejší, zkušenější a uvědomělejší, než je obvyklé, ale přesto jsou věci, které i u takového člověka přicházejí až s časem. A třeba u sebezkušenostního výcviku považuju věk 23 let za vysloveně nedostatečný. Navíc je to dost drahá sranda a byly by to jen vyhozené peníze. Přeju hodně zdaru a dobrou ruku při výběru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus si najít spíše nějaké kurzy (motivační, komunikace, krizová intervence…). Třeba ti to pro začátek bude stačit a díky tomu si můžeš vytříbit, co by ti vyhovovalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, děkuji za připomínky. Mám poměrně jasnou představu, kam chci dojít. Musím jen zvolit nejideálnější cestu. V budoucnu bych se ráda zaměřila přímo na psychoterapii po vlastní ose. Je to však konečné stádium - uvědomuji si, že projdu mnohou praxí ve specce. Ten věk je pro mě ale větší problém, nebudu polemizovat, zda je „duchovně“ dostatečný, či nikoliv. Jako důležité považuji, že jsem na to plně připravená a mám jasný cíl. Když jsem nad tím ještě zapřemýšlela, psychoanalýza mě velmi láká, ale je na mě asi přílišně vyhraněná a má i své nevýhody. Asi nakonec zvolím Rogerovskou, myslím, že je dosti obsáhlá a budu si ji moci více uzpůsobit dle vlastních představ. Navíc splňuji podmínky přijetí (věk a individuální terapie).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hugolína píše:
Ahoj, děkuji za připomínky. Mám poměrně jasnou představu, kam chci dojít. Musím jen zvolit nejideálnější cestu. V budoucnu bych se ráda zaměřila přímo na psychoterapii po vlastní ose. Je to však konečné stádium - uvědomuji si, že projdu mnohou praxí ve specce. Ten věk je pro mě ale větší problém, nebudu polemizovat, zda je „duchovně“ dostatečný, či nikoliv. Jako důležité považuji, že jsem na to plně připravená a mám jasný cíl. Když jsem nad tím ještě zapřemýšlela, psychoanalýza mě velmi láká, ale je na mě asi přílišně vyhraněná a má i své nevýhody. Asi nakonec zvolím Rogerovskou, myslím, že je dosti obsáhlá a budu si ji moci více uzpůsobit dle vlastních představ. Navíc splňuji podmínky přijetí (věk a individuální terapie).
Já tě chápu, v tvém věku jsem si taky myslela, že už jsem tvz. „hotová“ a nic zvláštního se se mnou udít nemůže. Mohlo a událo. Ale vidím to teprve zpětně. Ono je totiž poměrně nedůležité, jak na tom jsi teď, posun je věkem (a zkušenostmi, i těmi životními) vždy a pro terapii to považuju za jednu z forem přípravy. Bohužel nedílnou… Ale nadšení a chuť ti přeju a fandím ti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsou lidi, kteří požadovaného stavu nedosáhnou v žádném věku, proto to kritérium neberu tak vážně. Vím, že je vždy co se učit, ale upřímně - kdy je člověk „hotový“? Vždycky se najdou starší, kteří tě budou zkušeně kárat a opovrhovat tvými zkušenostmi. Není hledisko ani hranice, dle které to lze objektivně soudit. Jediné co je skutečně pravdivé, je to co sama chci a na co se cítím být zralá. Musím se samozřejmě řídit pravidly pro přijetí, ale pokud budou odpovídající, na nic čekat nebudu. Našla jsem něco, čemu se chci věnovat celý život a začnu s tím brzy právě proto, abych veškeré možné zkušenosti mohla pojmout.
To nemyslím špatně, jen jsem chtěla tu myšlenku postavit na správnou míru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hugolína Jako bych viděla sebe na přijímačkách na uměleckou školu. Měla jsem po maturitě a divila jsem se, že jsem tam jediná ve svém věku - ostatním bylo třeba pětadvacet… Překvapivě mě nevzali i přes excelentní výsledky u písemného testu (a myslím, že ani u ústních jsem nebyla mimo). Jen jsem prostě na to byla mladá. Což vidím teď.
Nic proti Tobě, neznám Tě - ale pokud bych měla mluvit obecně, tak „cítit se na něco“ může být docela snadno příznak „nemít dost soudnosti, abych byl k sobě sebekritický“. (Jsem už dost stará na to, abych ze své pracovní kariéry věděla, jak je to časté: že největší ambice mají ti, kdo na to nejmíň mají.)
Takže ano, proč to nezkusit, pokud Tě někde můžou vzít - ale pokud Tě nevezmou, může to být prostě i jen tím věkem, že ještě od sebe nemáš odstup.
PS: Na správnou míru se věci „nestaví“, ale „uvádějí“. Omlouvám se, ale když už používáš slova jako „dle“ nebo „skutečně pravdivé“, tak je blbé, když se pak shodíš neznalostí triviálního idiomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Promiň, nepochopila jsem asi, co mi tím chceš říct, ale není mi to příjemné. To, že jsem mladá vím a jak sama říkáš - mé chování je zcela přirozené. Tvůj názor respektuji, ač mám jiný ale určitě sem nepíšu proto, aby jsi mě schazovala..Děkuji za rady, ale už si s tebou psát nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak za mě: hodně mých spolužaček zahajovala psychoterapeutický výcvik mladších než 25 let, úplně bez problému, přijali je. Za mě fandím suru, který je v čr hodně uznávaný, lze ho dobře použít ve zdravotnictví i v poradenství a tak (tíhne k psychoanalýze, ale ne plně). Rogers je ale taky fajn.:-) Vybírala bych opravdu i podle toho, abych ho pak mohla uplatnit v co nejširším záběru, protože nikdy nevíš, kde skončíš. 
Myslím si, že je to dobrá volba, taky bych si chtěla výcvik v budoucnosti udělat - ale přijde mi právě i vzhledem k finanční náročnosti, že to chce volit dobře a hlavně vážně akreditovaný a tak.:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
