Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Jestli se mu něco nelíbí, má to udělat sám. Když nebude doma, budeš si to řídit sama. Než vykokta co máš dělat, už by měl mít dítě zpacifikované Proč to jen říká a neudělá to? Protože tě potřebuje shodit a je to debža.
Neděláš špatně nic. Paseku ve výchově dělá tvůj muž. Docílí tím jen toho, že děti z tebe budou mít v budoucnu akorát srandu a na vše se budou ptát tatínka, protože tatínek všechno dovolí a ty budeš moct asi jen uvařit, vyprat a být zticha.
Tohle se musí změnit, rodiče mají táhnout za jeden provaz a případné výchovné nesrovnalosti si vyříkat někde za rohem, bez přítomnosti dětí.
@Erinne píše: Více
Přesně tak, taky to nechápu. Prakticky dává otec dítěti volnou ruku a bude všem skákat po hlavě je proto, že je to přece dítě ![]()
@Anonymní píše: Více
Proč není na rodičáku on? To takhle bude okřikovat učitelky ve školce a všechny osoby, co jí něco vytknou?
Skoro to vypadá na boj o moc. Ty budeš ta pruda matka, co vychovává a on ten hodný shovívavý tatíček.
To se jednou vymstí.
Tyjo, po 18 letech teprve 3lete dite ![]()
Na vasem prikladu spatne vychovy a nepochopeni je nazorne videt, ze rodicovstvi neni vubec o veku-vam uz tedy tipuju nejmin kolem 40ky.
@Ahep píše: Více
Můžou mít přes 30 let, když spolu jsou třeba od 15let, nevíš, od kdy spolu jsou ![]()
To není o pohlaví. Já se přiznám, že jsem se chovala stejně jako tvůj muž. Někdy mi přišlo, že je na děti moc přísnej. Třeba to napomínání, když maj radost, skákání, zkrátka ty dětské projevy.
Taky mi imponovalo, že mě děti měly v tu chvíli radši. A nechtěla jsem, aby byl on ten, kdo rozhoduje, jak se kdo má chovat. Tak jsem přesně dělala to stejný.
Byli jsme nejednotní, nakonec jsme se rozvedli. Ovšem ne kvůli výchově.
To pravé ne on ji nenechá dělat všechno. Taky ji vytkne, když dělá něco špatně. Ale nevím jak mu vysvětlit, aby když s něčím u mě nesouhlasí, aby mi to sdělil potom a neříkal mi to před ní. Ano podle něj jsem někdy zbytečně přísná.
Na zadek by potřeboval tvůj muž…
Každopádně páry, co mám v okolí, mají neshody právě kvůli odlišnému pohledu na výchovu dětí…
@Dollorres píše: Více
Paneboze, tohle je teda drsny. Zvlast ve spojeni s ostatnim, co jsi tu o vasem vztahu psala. Tys na neho delegovala vychovu a peci o deti, protoze jeho to na rozdil od tebe bavilo a soustredili jste se na tvou karieru. A tys pak projevovala svuj nedostatek respektu a svou nechut k nemu tak, zes mu tu vychovu a peci aktivne a s radosti podryvala a nicila normalni vztah mezi nim a detmi. Ja se nejak nedivim, ze uz s vami nechce mit nic spolecneho.
Nevím. Budu vařit z vody. Co takhle rodinnou terapii nebo aby ti výtky říkal jako otázku či navrh směrem k tobě? Něco jako: nenecháme Aničku protentikrat si zaskalat po Gauci? A ty budeš vědět, ze mas rozhodnout jak on chce, tj. Říct ano.
Tvůj partner z dcery vychovává spratka, který si bude k druhým dovolovat… To mě napadlo hned při prvním čtení. Nevím teda, jak moc on vymezuje dceři mantinely, píšeš, že jí všechno nedovolí… Asi by to chtělo, abys víc upřesnila styl jeho výchovy, když má na starosti dceru jenom on. Jinak mi to přijde, že tě potřebuje nějak před dětmi shazovat. Bojuje s tebou o moc. Důvody, proč to dělá, nevím, to by rozklíčoval jen nějaký terapeut, psycholog… Možná ti partner něco závidí? Nebo si připadá v práci nedoceněný a kompenzuje si to doma - chce být doma on ten šéf, kterého všichni poslouchají a on si připadá jak KING. Většinou chlapi, co mají dobrou pozici v práci, se v té práci vyřadí a doma nemají energii všechno šéfovat a jsou na pohodu…
Potřebuju poradit nebo se jen možná vykecat. S partnerem jsme 18 let. Máme dvě děti (3 roky a půl roku). Partner je dobrý táta, dokáže mě ve všem zastoupit o děti se staráme společně stejně tak o domácnost. Problém nastává ve výchově tříleté dcery. Když se mu něco nelíbí, jak se k dceři chovám okřikuje mě před ní nebo prostě kádruje. Příklad: včera jdeme po domů po společné chodbě (bydlíme ve čtvrtem patře) ona celou dobu ječí. Já ji říkám ať nekřičí a vysvětlím proč se to ve veřejných prostorách nedělá. A on začne ať ji nechám bejt, že je dítě, že má radost proč by si nemohla zakřičet. Teď večer poskakuje na gauči, já sedím vedle asi třikrát mě kopla po třetím jsem jí řekla ať to nedělá že mě to bolí. Od něj opět reakce, že mám furt nějaký problém s ní a proč ji nevezmu a neobejmu a nepohladim. A tohle je poslední dobou stále. Říkám mu ať to před ní nedělá, ať mi to řekne potom,.kdy ona u toho nebude. Reakce je, že mi to jenom řekl, že na tom nevidí nic špatného. Jako když házím hrách na stěnu. Samozřejmě mě malá poslouchá pouze v případě, kdy on není doma. Pokud je táta doma, máma se neposlouchá ba co víc zcela ignoruje. Když mu to řeknu, tak prej je to moje chyba, že nemám dostatečnou autoritu. Na argument, že pokud jsme doma samy, tak je to v pohodě, že si vystacim s běžnou komunikaci, tak je mi sděleno, že se mi boji proto poslouchá. Přitom jsem ji v životě nedala ani jednou na zadek nic. Když jí řeknu prosím tě klid si ty hračky, tak začne že ne že je malý dítě. Nebo běžný požadavek prosím tě napij začne ječet jak siréna. V tu ránu on prileti z jiný místnosti z průpovídkou co zase je, že je se mnou deset minut a už je zase zle.
Ja už nevím, jak mu to vysvětlit? Nebo co dělám furt špatně.