Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Vydrželo vám přátelství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.2.21 17:39
@aguras o vztah musíš pečovat, mám kamarádky 2, od dětství asi 8 let dosud do 34 let a i když bydlíme od sebe daleko, vídáme se, píšeme si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.21 18:13
@Ernais Máš pravdu. Lidé se rozchází a já se toho bojím. Přijde mi, že ta holka je moje spřízněná duše, ačkoli jsme každá jiná.
Já s tou kamarádkou, o které mluvím, měla složitou cestu. Natropily jsme se společně něuvěřitelnýho množství hloupostí, zážitků.. ale samozřejmě se nedělo jen to dobré.
Známe se od první třídy, ale kamarádit jsme začaly až v šesté třídě na gymplu. Hodněkrát jsme se podržely, zradily, všechno jsme ustály a stále se vzájemně učíme. Teď se hecujem kdo se na přijímačky na medicínu naučí líp. A uzavíráme sázky, kdo z nás tam déle vydrží, jestli se dostaneme. 
Strašně si přeju, abychom to spolu táhly do konce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.21 18:40
Ano, mám kamarádku, se kterou se známe již 25 let 🤗. Od střední školy, přes různé životní peripetie, stěhování obou, jsme zase zakotvily v jednom městě a teď už rok i v jednom zaměstnání 😃
A druhou 23 let. Žijeme přes půl republiky, píšeme si denně, v době před covidem jsme se vídaly co 1/4 roku přes víkend…
Příspěvek upraven 05.02.21 v 18:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.21 18:43
@aguras píše:
@Ernais Máš pravdu. Lidé se rozchází a já se toho bojím. Přijde mi, že ta holka je moje spřízněná duše, ačkoli jsme každá jiná.
Já s tou kamarádkou, o které mluvím, měla složitou cestu. Natropily jsme se společně něuvěřitelnýho množství hloupostí, zážitků.. ale samozřejmě se nedělo jen to dobré.
Známe se od první třídy, ale kamarádit jsme začaly až v šesté třídě na gymplu. Hodněkrát jsme se podržely, zradily, všechno jsme ustály a stále se vzájemně učíme. Teď se hecujem kdo se na přijímačky na medicínu naučí líp. A uzavíráme sázky, kdo z nás tam déle vydrží, jestli se dostaneme.
S nekterymi lidmi se cesty rozejdou a jini ti zase do cesty prijdou a ta pratelstvi mohou byt stejne dobra ci dokonce lepsi, nez ty z detstvi. Nemyslim si, ze je duvod se toho bat, zivot ti sam ukaze. Nase cesty s kamaradkou se sice zrejme nadobro rozesly, ale nasla jsem si jine kamaradky, ktere maji podobny zivotni styl memu a ac nemuzeme rict, ze se kamaradime od skoly, tak je to kamaradstvi skvele a jsme si vzajemne oporou. Nehlede na to, ze az jednou potkas zivotniho partnera, bude ti nejspis nejlepsim pritelem a partakem do zivota on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.21 21:45
Ano, mám takovou kamarádku. Známe se od mého narození, kamarádily se spolu totiž už naše babičky, pak i mamky, teď my i naše děti. Její rodinu považuju za svoji rodinu. Skoro rok jsme spolu nedavno nemluvily a mě to málem zabilo. Už jsem ji i říkala, že je asi moje spriznena duše a osudová láska, protože život bez ní si neumím představit.
Pak mám ještě druhou kamarádku. S tou se známe skoro 10 let a vlastně nás spojilo těhotenství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.21 22:47
Ze zakladky nikdo, tam se ty cesty rozešly téměř okamžitě po nástupu do prvaku na střední. S tehdejší nejlepší kamarádkou, se kterou jsme se znaly už od školky, jsme se “vydržely” vídat asi ještě rok, pojily nás taneční, chlapci, který jsme tam poznaly 
ale pak to taky víceméně vyhaslo.
Na střední jsme byly parta cca 6 holek, 3 se odstěhovaly kvůli VŠ mimo do vzdálenějších měst, pak si tam našly i protějšky a už tam zustaly, takže osobní kontakt s někým žádný, s někým třeba jednou za rok. Ale píšeme si víceméně porad, posilame fotky. Zbylé 2 jsou mé hodně blízké kamarádky, ale po narození dcery jsme se taky odcizily, ale doufám, že až holka povyroste, bude to zas lepší.
VŠ jsem studovala dálkově a vždy v jiném městě než kde bydlím. Z bakaláře nezůstal nikdo, z magistra jsme taková partička 4. Každá v jiném městě, ale jsme v kontaktu, sházíme se, snažíme se to udržet.
Spis mě trápí, že jsou zatím všechny bezdětné (věk 27-28). A hledat si novou kamaradku a zároveň maminku je pro mě hodně těžké. Někoho, s kým si budeš rozumět lidsky, ale zároveň, abyste byly nalazeny na stejnou notu ve výchově, nebo aspoň schopny se respektovat, tolerovat a bylo vám spolu a s dětmi prijemne… to je nadlidský úkol nějak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.21 12:06
@PepiKo píše:
Ze zakladky nikdo, tam se ty cesty rozešly téměř okamžitě po nástupu do prvaku na střední. S tehdejší nejlepší kamarádkou, se kterou jsme se znaly už od školky, jsme se “vydržely” vídat asi ještě rok, pojily nás taneční, chlapci, který jsme tam poznaly
Na střední jsme byly parta cca 6 holek, 3 se odstěhovaly kvůli VŠ mimo do vzdálenějších měst, pak si tam našly i protějšky a už tam zustaly, takže osobní kontakt s někým žádný, s někým třeba jednou za rok. Ale píšeme si víceméně porad, posilame fotky. Zbylé 2 jsou mé hodně blízké kamarádky, ale po narození dcery jsme se taky odcizily, ale doufám, že až holka povyroste, bude to zas lepší.
VŠ jsem studovala dálkově a vždy v jiném městě než kde bydlím. Z bakaláře nezůstal nikdo, z magistra jsme taková partička 4. Každá v jiném městě, ale jsme v kontaktu, sházíme se, snažíme se to udržet.
To chápu, ještě v téhle době, to musí být těžké. Ale já takhle jednou mamce udělala kamarádku, když jsem se jako malinká asi v první třídě s někým kamarádila a furt ho tahala domů. Tak maminy začaly chodit na kafe, později víno a pak na plesy s partnery, ale jako parta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.21 12:16
Ne, ale já jsem na lidi dost vybíravá a poněkud asociální.
Že bych měla hluboké přátelství s někým, s kým mě přiřadili do nějakého kolektivu, je u mě celkem scifi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Opakující se opary u dcery
- 28.04.26
- Anonymní
