Vydrželo vám přátelství?

39
5.2.21 14:31

Vydrželo vám přátelství?

Ahoj všem.
Tohle je moje první založená diskuze, doufám, že to sem patří. :oops:
Chtěla bych se vás zeptat, jak to máte s přáteli. Myslím takové opravdové přátelství. Já okolo sebe mám nesčetné množství chlapců i dívek (je mi 17) různého věku, se kterými můžu kecat o škole, jezdit na výlety, dělat hlouposti, chodit na párty.. ale nejsou to přátelé. Když nad tím přemýšlím, mám pouze 3 kamarádky, u kterých vím, že by za mě strčily ruku do ohně. Pro všechny tři bych šla na konec světa, ale jen u jedné si jsem jistá, že to je trvalé. Že náš vztah bude stejný, i když už každá budeme jinde.
Když se bavím s mámou, tak ta má spoustu kamarádek, ale žádnou opravdovou. A mě to docela mrzí. Je jasné, že časem jde každý svou cestou. Časem si každý založí rodinu, odstěhuje se.. a kamarádi jdou stranou. Ale mě se zdá, že spolu s tímhle dospíváním a usazováním se, se přátelé ztrácí a odcizují. Proto se vás chci zeptat - vydržela vám nějaká přátelství z dětství? Máte opravdové kamarády se kterými procházíte životem, nehledě na to, kde zrovna jste? Máte kamarády, kterým byste mohli říct úplně všechno a věříte jim na 100%? :))

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10728
5.2.21 14:38

Ne, dokonce ani ta přátelství, která jsem měla kolem 20 let. Každá jsme se vydaly jinou životní cestou. Měla jsem léta opravdu jednu nejlepší kamarádku a ta se ke mně otočila zády, když jsem se vdala, odstěhovala se a otěhotněla. Od té doby na přátelství nevěřím. Mám kamarády a známé, přátelům se bojím otevřít

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
480
5.2.21 14:38

Žádné přátelství z dětství mi nevydrželo. Je to dané stěhováním, změnou školy, později změnou zaměstnání. Každý má děti jindy, v jiném věku, mění se zájmy, preference… Nejdelší přátelství, které mi vydrželo, je s mým teď už manželem. S pár přáteli (ale ne z dětství, spíš z ranné dospělosti) se stykám ještě teď. Ale každá bydlí na opačném konci republiky. Nynější kamarádi a známí mají děti ve stejném věku jako jsou moje, mají stejné zájmy a bydlí ve stejném městě. A i tak jich není mnoho.

Největší přátelé jsou moje rodina. Manžel, moje sestry (i když také žijí na jiném konci republiky), moji rodiče a moje děti.
Manžel mi vždy pomůže, sestry poradí, rodiče řeknou vše na rovinu a děti se vždy postarají o to, abych se nenudila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
611
5.2.21 14:44

Zůstala mi takhle jedna kamarádka. Sice času není tolik a vidíme se jen párkrát do roka, ale ať už každá řešíme cokoliv, vidím, že tu druhou to zajímá a snaží se podpořit, být součástí. Ostatní se přátel vzdali se založením rodiny a žijou si tak nějak sami pro sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1096
5.2.21 14:46

Z dětství jen bráchu ;) jinak mám kamarádky ze střední, pak z VŠ. O všech se dá říci, že nám to vydrží, i když máme období, kdy se moc nevídame. Já mám teď miminko, ostatní také, kromě jedné, takže se s námi moc nestýká. Ale věřím tomu, že k sobě najdeme zase cestu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3072
5.2.21 14:55

Mám kamarádku z doby kdy nám bylo asi osmnáct. Ač zarytě bezdětná, vydržela se mnou první dítě a vypadá že přežije i druhé, píšeme si denně, vídáme se často, víme o sobě skoro všechno a hodně si pomáháme.
Plus ex, známe se taky tak nějak 13 let, už dávno nejsme spolu, ale přátelíme se, můžu se na něj spolehnout, podržel mě v mnoha těžkých chvílích.
Kamarádky z dětství a ze škol se někam rozprchly, s většinou nejsem vůbec v kontaktu, nevadí mi to, je to přirozené.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1602
5.2.21 15:02

Já kamarádky z dětství pořád mám (jsou tři sestry). Teď jsme se sice na pár let docela odcizily ale občas si napíšeme. Jenom to není takové to opravdové důvěrné přátelství, pro které by si šla na konec světa.
Každá jsme v životě někde jinde. Šly jsme úplně rozdílným směrem, jiné zážitky, jiné zkušenosti, jiní lidi kolem. Už tam není taková ta blízkost.
Ale třeba známá z práce má kamarádku od dětských let a jsou pořád nejlepší kamarádky. Zůstaly a držely spolu za všech okolností. I když přešly na jiné školy, i když odjela jedna do zahraničí. Nezůstaly blízko jenom tak. Musely se snažit, aktivně se scházet a udržovat kontakt. Nebylo to tak že by se viděly po roce a hned byly tam kde předtím.
Je normální že se časem ty vztahy rozvolní a některé rozpadnou. Lidi se mění a často pak zjistíš, že nechápeš, jak sis s někým vůbec mohla tolik rozumět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2253
5.2.21 15:04

Mám jednu kamarádku, kterou mám od narození, i když se občas naše cesty rozejdou, tak jak se potkáme, tak je to jako bychom spolu byly pořád.

Druhou mám tak od 10 let, denně si píšeme, víme o sobě všechno a pak mám jednu ze střední. Sice bydlí daleko, ale píšeme si tak 5 dní v týdnu, můžu se jí svěřit.

Více kamarádek ani nepotřebuju. Pro tyhle bych udělala snad všechno a doufám, že to tak bude i za pár desítek let :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
774
5.2.21 15:09

Mám kamarádku se kterou se znám od 14 let (teď mi je skoro 25) ale je jediná. Taky tu byli chvíle kdy jsem myslela že spolu už nikdy nebudeme mluvit. Několikrát jsme se pohádali, pomlouvali jsme se, předháněli se pred klukama, která se jim zalíbí víc a tak, no prostě puberťáčky, dokonce jsme spolu rok fakt nemluvili. Ale pak přišla opravdu jedna velká hádka, ve které jsme si každá vyčetli co jí na té druhé vadí, chvíli jsme se nebavili ale po té hádce jsme si obě uvědomili svý chyby a už dlouho asi 4 roky jsme fakt hodně dobrý kamarádky ale vedla k tomu dlouhá cesta, než jsme se sehráli :D já vím trochu to zní jak zachraňování manželství :D ale i přátelství je určitý druh vztahu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1852
5.2.21 15:09

Ano, mám kamarádku ze ZŠ, samozřejmě s příchodem rodiny je ten kontakt méně /ale 1× měsíčně určitě/, znám se s ní 35 let 8o :mrgreen: a pak mám dvě kamarádky z gymplu /takže se známe 27 let - jednu opravdu blízkou, voláme si cca 1-2× týdně a vídáme alespoň 1× měsíčně, s druhou trošku méně/. Když jsme byly svobodné a bezdětné, pařily jsme a cestovaly všechny čtyři spolu, vídaly jsme se několikrát do týdne, procestovaly svět. S dětmi a covidem se to samozřejmě změnilo. Ale kontakt neztratíme nikdy, tomu věřím. Jsem stará „konzerva“, věřím hlavně starým přátelům. Také jeden ex je velmi dobrý kamarád (pro rejpalky, muž o něm ví a zná se ním). Nové známé samozřejmě život také přináší, ale mně trvá, než někoho zařadím do kategorie „kamarád“ - myšleno opravdu spolehlivý přítel.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.2.21 15:09

Když si tak zpětně vzpomínám, tak u „kámošek“ z dětství, spolužaček, to nikdy nebylo opravdu přátelství. Jo, bavily jsme se spolu, trávily spolu rády čas, ale popravdě jsem mezi nimi byla vždycky trochu outsider a když jsme se rozdělily na různé školy, tak se naše kamarádství celkem nepřekvapivě smrsklo na pár sporadických školních srazů.

Lidi, které dnes považuju za opravdové přátele, jsem se poznala až tak kolem těch 17-18 let a přátelství zatím drží - ne že bychom si pořád psali nebo telefonovali, ale když se nějaký čas nevidíme (bydlíme hodně kilometrů od sebe), tak dřív či později někdo dostane to cukání, že už mu ostatní chybí, a zařídí, abychom se viděli. Je to zatím přátelství víc, než 10 let (ale míň, než 20) a minimálně u mého nejlepšího přítele věřím, že by mohlo být celoživotní. Ale kdoví, to je (snad) ještě dlouhá doba… :nevim:

Prosím anonym, jeto celkem osobní.

Ale moc zajímavá diskuse!

  • Citovat
  • Nahlásit
21567
5.2.21 15:18

Když najdeš přítele, najdeš poklad. Mám životní kamarádku od základky, z gymplu a dvě jsem potkala jako dospělá. Jedna už není a chybí mi každý den. A zatím jsem se na ně mohla s čímkoli obrátit o pomoc. Když mohly, tak pomohly a já jim samozřejmě taky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2944
5.2.21 16:05

@aguras to ze si s nekym rozumis v 17 a sla bys pro nej na konec sveta vubec neznamena, ze ve 30 to budete citit stejne. Lide se meni, vydaji se po jinych cestach, ziji uplne jine zivoty a je temer nadlidskym ukolem udrzet vrele letite vztahy i pres tyto zmeny. Ja si jeste po 20 myslela, ze moje kamaradstvi s nejlepsi kamaradkou z utleho detstvi je nesmrtelne a ono ejhle nase cesty se uplne rozesly a spolecnou rec se nam uz roky nedari najit. Zatimco kamaradka se i na prahu 30 placa v neuspesnych vztazich, nema hlubsi zajmy, dela praci, ktera ji nebavi, uplne mimo svuj obor VS, protoze lepsi nesehnala a je zadluzena az po usi, ja delam presne to, co jsem chtela, usadila jsem se uz pred lety, finance vubec nemusim resit a jsem hodne aktivni clovek se spoustou konicku. A to se proste pak spolecna rec hleda tezko, kdyz jedna sedi doma a narika nad zivotem a druha nic neresi a uziva si zivota. Ale stejne me porad mrzi, ze nam to nevydrzelo, ale to je proste asi zivot.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31899
5.2.21 16:39
@aguras píše:
Ahoj všem.
Tohle je moje první založená diskuze, doufám, že to sem patří. :oops:
Chtěla bych se vás zeptat, jak to máte s přáteli. Myslím takové opravdové přátelství. Já okolo sebe mám nesčetné množství chlapců i dívek (je mi 17) různého věku, se kterými můžu kecat o škole, jezdit na výlety, dělat hlouposti, chodit na párty.. ale nejsou to přátelé. Když nad tím přemýšlím, mám pouze 3 kamarádky, u kterých vím, že by za mě strčily ruku do ohně. Pro všechny tři bych šla na konec světa, ale jen u jedné si jsem jistá, že to je trvalé. Že náš vztah bude stejný, i když už každá budeme jinde.
Když se bavím s mámou, tak ta má spoustu kamarádek, ale žádnou opravdovou. A mě to docela mrzí. Je jasné, že časem jde každý svou cestou. Časem si každý založí rodinu, odstěhuje se.. a kamarádi jdou stranou. Ale mě se zdá, že spolu s tímhle dospíváním a usazováním se, se přátelé ztrácí a odcizují. Proto se vás chci zeptat - vydržela vám nějaká přátelství z dětství? Máte opravdové kamarády se kterými procházíte životem, nehledě na to, kde zrovna jste? Máte kamarády, kterým byste mohli říct úplně všechno a věříte jim na 100%? :))

Vlastně ne, nevydrželo. :nevim:
Ať už jde o holky z dětství, ze střední, vysoké i z prvních zaměstnání. :nevim:

Občas se vídáme, ale je to dost sporadické a to blízké přátelství to už není.

Dokonce i s kamarádkou, se kterou jsme byly na VŠ jedno tělo a duše, to krachlo. A to vydrželo prosím pěkně až za čtyřicítku, ale potom si ona - která děti vždy hejtovala - pořídila mimino a úplně jí přeskočilo. :roll: Dřív měla řeči, že matka, která se hned po šetinedělí nevrátí k práci, si vykojí mozek. Na mě byla naštvamá, že nechci od tříměsíčního mimina jet na prodloužený víkend… Pak porodila ona a půl roku k ní nesměla návštěva, aby jí na dítě nedýchla. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2087
5.2.21 16:48

@aguras Mám dvě dobré kamarádky. Jedna z nich z dětství, pořád si máme co říct. Druhou znám cca šest let.

Ale jinak nevydrželo žádné přátelství, ale je pravda, že jsme se stěhovali často. Co se týče holek se střední, tak je jich spoustu se kterýma jsem v kontaktu ikdyz nás dělí dálka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat