Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
No, já si myslím, že u mě to způsobil nadměrný stres a pak do toho porod. Jojo, moje mamka je zlatá můžu ji líbat nohy
Tak já Měla generalizovanou úzkost. Já nespala, nejedla, klepala se, nechtěla chodit ven, nechtěla aby chodil někdo k nám s nikým se vidět. Ale šla jsem jakoby proti tomu. Třeba jsem se bála řídit a prostě jsem musela jezdit s malou na plavání. Hodně jsem chodila do kolektivu přátel atd vše chce čas vydržet, přetrpet. Mám kamarádku kterou jsem poznala tady na Emiminu. Ta by ti mohla vyprávět jak ji bylo šílený stavy. Začala brát AD a teď? Je úplně v pohodě a my jsme teď kamarádky už jsme se viděli i osobně:-)
@Lucie.Kusa píše:
Musíš vydržet. Já když začala brát AD, tak to byl taky brutal. Já měla silně úzkosti úplně pálení v rukou do žil, konečky prstu mě úplně brneli. Tak po těch 14 dnech úleva fakt a během měsíce úplně zklidnění. Od ty doby co beru léky jsem neměla ataku a třes celého těla.
Tak teď si mě trochu uklidnila že je to brnění rukou normální.
první dvě noci me to totiž budilo a já z toho vždy chytla paniku že umiram… Takže sem se úplně vyhecla a mela jsem co dělat aby sem si nevolala sanitku.Ted Teda jen proklepu ruce a spím dal… Už se mi aspoň vrací cit do rukou. Ten jsem vůbec neměla
jen doufám že to navýšení bude ok a nebudu to zažívat znovu. Jsem teprve na čtvrtce prášku
Může se to zas trošku zhoršit při navyšování, ale když už vydržíš tohle, tak zvládneš i to. Jak psala OU to je dobrá zpráva že léky začínají působit tak jak mají. Uvidíš za měsíc budeš úplně někde jinde a klidně mi tu napiš jak ti je, já věřím že na tom budeš o hodně lépe možná úplně:-) Já jsem taky byla furt vystrasena já běhala v lese a musela jsem přestat pac jsem se furt ohlízela a bála. A teď? Úplně v pohodě:-)
@Lucie.Kusa píše:
No, já si myslím, že u mě to způsobil nadměrný stres a pak do toho porod. Jojo, moje mamka je zlatá můžu ji líbat nohyTak já Měla generalizovanou úzkost. Já nespala, nejedla, klepala se, nechtěla chodit ven, nechtěla aby chodil někdo k nám s nikým se vidět. Ale šla jsem jakoby proti tomu. Třeba jsem se bála řídit a prostě jsem musela jezdit s malou na plavání. Hodně jsem chodila do kolektivu přátel atd vše chce čas vydržet, přetrpet. Mám kamarádku kterou jsem poznala tady na Emiminu. Ta by ti mohla vyprávět jak ji bylo šílený stavy. Začala brát AD a teď? Je úplně v pohodě a my jsme teď kamarádky už jsme se viděli i osobně:-)
No tak tohle je vážně hrozný. Hlavně že už je ti líp. Je fajn tady s někým kdo prožívá nebo prožíval něco podobného v klidu pokecat. Většina lidí co to nezažila to nepochopí. Já bych to taky ještě nedávno nechápala. Vzpomínám si, že sem kdysi měla spolužáka který v 18 zažil něco vážně hroznýho a měl něco pobodneho ale daleko horšího. Tenkrát sme se mu jako děti smáli… Teď se mi to vrací… Je hezký že tu dokážou vzniknout i reálný přátelství
@Anonymní píše:
Tak teď si mě trochu uklidnila že je to brnění rukou normální.první dvě noci me to totiž budilo a já z toho vždy chytla paniku že umiram… Takže sem se úplně vyhecla a mela jsem co dělat aby sem si nevolala sanitku.Ted Teda jen proklepu ruce a spím dal… Už se mi aspoň vrací cit do rukou. Ten jsem vůbec neměla
jen doufám že to navýšení bude ok a nebudu to zažívat znovu. Jsem teprve na čtvrtce prášku
Vidíš a přišla sis na způsob sama. Proklepeš ruce a spíš dal. A tak to bude přicházet samo. Budeš vědět co dělat, jak dělat aby ti bylo dobře, aby nepřišel nějaký hnusný stav atd. Zkus jít proti tomu. Nechce se ti ven a zrovna jdi alespoň na chvilku. Nechce se ti mě. uz hlava a zrovna jdi si ji umejt, takhle to dělám do dnes já. Já tenkrát mamce řekla a dost já to musím vše zvládnout sama a zvládla. Ty to zvládneš:-)
@Anonymní píše:
No tak tohle je vážně hrozný. Hlavně že už je ti líp. Je fajn tady s někým kdo prožívá nebo prožíval něco podobného v klidu pokecat. Většina lidí co to nezažila to nepochopí. Já bych to taky ještě nedávno nechápala. Vzpomínám si, že sem kdysi měla spolužáka který v 18 zažil něco vážně hroznýho a měl něco pobodneho ale daleko horšího. Tenkrát sme se mu jako děti smáli… Teď se mi to vrací… Je hezký že tu dokážou vzniknout i reálný přátelství
Mě taky dělalo dobře, když jsem si mohla tu nebo v reálu pokecat s někým kdo si tim prosel nebo procházel. Ano, kdo nezazije, nepochopí. Já mám i super přítele, který mi na začátku taky dost pomohl po psychiky stránce. Vozil mě všude možné po doktorech a bavil se se mnou o tom. Byl trpělivý. Jednou se mi rozbrecel a řekl mi, že kdyby věděl jak, tak mi pomůže… A to mě taky nakoplo, že s tím prostě musím bojovat
@Anonymní píše:
Tak teď si mě trochu uklidnila že je to brnění rukou normální.první dvě noci me to totiž budilo a já z toho vždy chytla paniku že umiram… Takže sem se úplně vyhecla a mela jsem co dělat aby sem si nevolala sanitku.Ted Teda jen proklepu ruce a spím dal… Už se mi aspoň vrací cit do rukou. Ten jsem vůbec neměla
jen doufám že to navýšení bude ok a nebudu to zažívat znovu. Jsem teprve na čtvrtce prášku
Jj, je to uplne normalni, leky zacinaji fungovat.
@Anonymní píše:
Ahoj. Děkuji za odpověď… To musí bejt taky síla co… Jaký bylo nabírání AD? Já je jim asi 5 dnů a hrůza. Beru zatím jen 5mg citalek večer před spaním a jako berlicku mám atarax a neurol. Jenomže to nějak nezvládám takže první dva dny neurol a teď 3× po sobě atarax aspoň půlku. Nemůžu spát a v noci se budim s panickou atakou. Volala jsem lékařce a ta mi je moc měnit nechce takže jdu k ní ve středu. Děkuji za zprávu, mám alespoň malou naději že to bude dobrý.přeji hodně štěstí
Zaloft 50tku ráno a večer a půlku 1 neurolu na noc. Mě bylo taky zle. Ale trvá to 3tydny než najede hladina AD.
@Lucie.Kusa píše:
Ahoj, jak jsi dnes na tom. Jak se cítíš?
Ahojky
je to lepší. Zítra jdu k psychiatrovi. Volala jsem mu a říkal že zatím nemám navyšovat. Už je to ale mnohem lepší. Teď jsem spíš zvědavá na to navýšení. Jestli mi zas nebude blbě..
Děkuji za optání ![]()
Po navýšení se to může stát, ale chce to zas jen vydržet je to vždy známka toho, že AD začínají fungovat
To jsem ráda, že je ti lépe. Me AD taky moc pomohli ![]()
Dekuji Ou za užitečné informace. Bohužel jak jsem vypozorovala, máme psych. problemy v rodině. Moji rodiče mají štěstí že se jim to vyhlo ale odnesla jsem to já. Ze strany otce jak jsem vypozorovala ma závažné problémy asi většina členů rodiny. Bohužel je slovo psychiatr a psycholog u nás tabu a mě dlouho trvalo než mi došlo že to není o tom že jsem slaboch ale o tom, že mám nějaký problém se kterým si sama neporadím. Jsem hrozně vystrašená. Lékař to semnou nemá jednoduché. Doufám, že až se to srovná a já budu zase navyšovat, nebude to tak hrozný… Psychoterapii vyhledam hned jak to bude možné. Ještě jednou děkuji